NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 1

Čís. 10522.

Poddlužník jest oprávněn napadati zápověď, by dlužníku neplnil, třebas mu nebyla zápověď doručena k vlastním rukám.
Není přípustná exekuce zabavením práva, náležejícího dlužníku jako členu družstva na obývání domku a na používání zahrady k němu patřící.
Exekuce na členské podíly a na čekatelské vklady členů společenstva s ručením obmezeným jest nepřípustná. Soukromí věřitelé těchto členů mohou vésti exekuci jen na to, co společníkům připadne na úrocích a na podílu ze zisku nebo co pro ně vybude při zrušení společenstva nebo při výstupu z něho.
(Rozh. ze dne 13. února 1931, R I 932/30).
Soud prvé stolice povolil exekuci I. a) zabavením práva povinné strany jako člena družstva s r. o. 1. na obývání celého domku a na používání zahrady k němu patřící, 2. na vydání členského podílu a čekatelského vkladu složeného jako záloha na domek, který by připadl dlužníku při odchodu z družstva, II. propachtováním nájemního práva v domku a v zahradě se zmocněním, by vymáhající strana uplatňovala veškerá práva proti družstvu jejím jménem a za tím účelem zejména vypověděla nájem, členský podíl a čekatelský vklad, a jinak podnikala vše potřebné k likvidaci těchto práv. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Stížnost jest odůvodněna. Pokud jde o právo dlužníků na obývání čekatelského domu a spojené s ním používání zahrady, jde o právo, jež podle své povahy jest právem ryze osobním, nemajícím hodnotu majetkovou, poněvadž oprávněný nemůže je přenésti na jinou osobu, čekatelství neznamená tu nic více, než že domek i se zahradou může všeobecně prospěšným stavebním družstvem, které je vlastníkem těchto nemovitostí, býti kdysi čekateli prodán, při čemž však družstvo má možnost nemovitosti ty prodati i jiným osobám. Nemá tedy čekatelství jak dovodil nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 3. srpna 1926 č. j. R II 219/26 (sb. n. s. čís. 6192) ani cenu práva předkupního a nelze je proto, jako i jiná ryze osobní práva zabaviti (srov. sb. n. s. čís. 2239 a 4218). To však platí i co do dalšího napadeného zabavení práva dlužníků na vydání členského podílu a čekatelského vkladu složeného u družstva. Zabavitelnost členských (závodních) podílů členů společenstva s r. o. zákonem výslovně vyloučena nebyla, jak se stalo ustanovením § 56 zákona ze dne 9. dubna 1873 čís. 70 ř. zák. u společenstev s ručením neobmezeným, leč přes to nelze pokládati ani podíly členů společenstva s r. o. za zabavitelné. Neboť podíly ty, jakmile byly vloženy do společenstva, přestávají býti vlastnictvím členů, stávají se společným majetkem celého společenstva, (zásada § 1183 obč. zák.) a slouží podle § 48 čís. 1 cit. zák. z roku 1873 k uspokojení a ke krytí pohledávek společenstevních věřitelů. Teprve přebytek připadá podle § 48 čís. 2 a 3 a § 81 cit. zák. k dobru členů, takže jejich soukromí věřitelé mohou při společenstvech s r. o. vésti exekuci jen na to, co společníkům připadne na úrocích a na podílu ze zisku, nebo co pro ně vybude při zrušení společenstva nebo při výstupu z něho. Pokud společník zůstává ve společenstvu, jest exekuce na jeho vklad pro pohledávku jeho soukromého věřitele vyloučena (§ 1203 obč. zák. viz sb. n. s. čís. 3199). To však platí i při čekatelských vkladech, neboť i ty podobně jako členské podíly stávají se vložením společným majetkem celého společenstva. Exekuční návrh domáhal se povolení exekuce a exekuce byla také povolena kromě toho na podíly a vklady čekatelské, které by připadly dlužníkům při odchodu z družstva. Jde tu tedy též o zabavení případných pohledávek budoucích, tedy pohledávek, které teprve v budoucnosti snad vzniknou neb mohou vzniknouti. Zabavení takovýchto pohledávek však rovněž nelze povoliti, neboť podle § 294 ex. ř. lze vésti exekuci na pohledávky, které již vznikly, třebas jest dospělost jejich podmíněna neb obmezena časem (§ 317 čís. 2 ex. ř.) viz sb. n. s. čís. 7313. Není-li však přípustné zabavení nájemních práv, jest nepřípustná i jejich realisace navrhovaným a povoleným jich propachtováním.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze přiznati oprávnění. Především nelze při- svědčíti názoru stěžovatele, že poddlužník nebyl oprávněn ke stížnosti. Na návrh stěžovatele bylo poddlužníkovi zapovězeno, by povinným neplnil, a podle obdoby § 294 poslední odstavec ex. ř. jest mu proto přiznati právo, by napadl rekursem tuto zápověď. Nesejde na tom, že zápověď nebyla doručena poddlužníkovi k vlastním rukám, nýbrž k rukám městské spořitelny v K. Tím poddlužník nepozbyl práva k stížnosti.
Ve věci samé jest dovolací rekurs rovněž neodůvodněný. Pokud jde o exekuci podle bodu I a) 1 exekučního návrhu, souhlasí nejvyšší soud v této příčině plně s právním názorem rekursního soudu a stačí proto poukázati stěžovatele na příslušné odůvodnění napadeného usnesení, jež vývody dovolacího rekursu nebylo vyvráceno. Pokud pak jde o exekuci podle bodu I a) 2 exekučního návrhu, nenapadá stěžovatel správnost názoru rekursního soudu, s nímž souhlasí i nejvyšší soud, že exekuce na členské podíly a na čekatelské vklady členů společenstva s ručením omezeným jest nepřípustná a že soukromí věřitelé těchto členů mohou vésti exekuci jen na to, co společníkům připadne na úrocích a na podílu ze zisku nebo co pro ně vybude při zrušení společenstva nebo při výstupu z něho (§ 56 zákona čís. 70/1873 ř. zák. srov. rozhodnutí čís. 3199, 10181 sb. n. s.). Namítá jen, že, byť i exekuční návrh mluvil o vydání »podílu členského a vkladu čekatelského«, byly tím vpravdě míněny řečené zabavitelné nároky, příslušející dlužníku při rozvázání členského, pokud se týče čekatelského poměru. To však ze znění exekučního návrhu pro posouzení přípustnosti navržené exekuce jediné rozhodného, nikterak nelze vyčisti, a to ani ze závěrečné věty »který by připadl dlužníku při odchodu z družstva«, ano se před tím výslovně mluví jen o členském podílu a o čekatelském vkladu. Není na soudu, by teprve vypátral, o jaké nároky navrhovateli vpravdě jde. Bylo naopak na stěžovateli, by podle třetího odstavce § 54 ex. ř. přesně a určitě označil části majetku, na které má býti exekuce vedena, a udal vše, co podle povahy případu jest důležité pro nařízení, která soud povolující neb exekuční má vydati k vedení exekuce. Neučinil-li tak, nevyhovuje exekuční návrh požadavkům uvedeného § a bylo jej jíž z tohoto důvodu zamítnouti. Rekursní soud nepochybil, zamítnuv i tuto část exekučního návrhu. Tím padá ovšem i další část exekučního návrhu, týkající se zpeněžení nároků, uvedených pod I a) 1, 2 tohoto návrhu.

Citace:

Nález č. 2183. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 950-952.