NPD documents search: Váž. tr., 9 (1927)

Čís. 2821.

Při zločinu padělání peněz podle § 1 zákona ze dne 22. května 1919, čís. 269 sb. z. a n. lze ve smyslu § 2 zákona z 22. prosince 1921, čís. 471 sb. z. a n. navrhnouti a použíti sazby od jednoho do pěti let nejen, jde-li o méně významné padělání kolků na bývalých rakousko-uherských bankovkách, nýbrž i jeví-li se sazba ta, hledíc k povaze činu, dostatečnou.
Porušení předpisů § 322 tr. ř. a § 3 odst. druhý zákona ze dne 22. prosince 1921, čís. 471 sb. z. a n. jest zmatkem čís. 6, nikoliv čís. 12 § 344 tr. ř.; není však zmatkem, vyslovili-li se porotci jiným způsobem o povaze trestného činu tak, že jest zřejmo, že nepokládají provinění pachatelovo za takové, by bylo lze se spokojiti při něm mírnější sazbou (§ 344 předposl. odst. tr. ř.).
»Původcem« není jen návodce a strůjce podle §§ 5, 44 e) tr. zák., nýbrž každý přímý pachatel.
(Rozh. ze dne 13. června 1927, Zm II 181/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku porotního soudu v Novém Jičíně ze dne 22. února 1927, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem padělání peněz podle §u 1 a 12 zákona ze dne 22. května 1919, čís. 269 sb. z. a n. Důvody:
Zmateční stížnost obžalovaného opřená o důvody zmatečností čís. 6, 11 po případě 12 §u 344 tr. ř., není důvodná. § 2 zákona ze dne 22. prosince 1921, čís. 471 sb. z. a n. ustanovuje sice, že podle sazby §u 1 zákona, těžkého žaláře od 1 roku do 5 let, může býti uložen trest za zločin padělání peněz podle §u 1 zákona ze dne 22. května 1919, čís. 269 sb. z. a n., byl-li spáchán paděláním kolků, uvedených v zákoně ze dne 25. února 1919, čís. 84 sb. z. a n., a jeví-li se tato sazba býti dostatečnou, hledíc k povaze činu. Zrušovací soud vyslovil a odůvodnil ve svém rozhodnutí sb. n. s. č. 2441, že trestní sazby od 1 do 5 let ve smyslu §u 2 zákona čís. 471/21 sb. z. a n. lze užíti nejen tehdy, jde-li o méně významné padělání kolků na bývalých rakousko-uherských bankovkách, nýbrž i v případech, kde jde o padělání peněz vůbec, jeví-li se ona trestní sazba, hledíc k povaze činu, dostatečnou. Podle druhého odstavce §u 3 zákona čís. 471 sb. z. a n. dlužno v řízení porotním dáti ve smyslu §u 322 tr. ř. otázku, zda jsou tu okolnosti odůvodňující trestní sazbu od 1 do 5 roků. Vzhledem k tomu, co uvedeno, nemůže býti pochybnosti, že porotní soud měl ohledně stěžovatele, jemuž podle obžaloby bylo kladeno za vinu padělání peněz ve smyslu §u 1 zákona o padělání peněz, dáti otázku podle §u 322 tr. ř., zda jsou tu okolnosti odůvodňující trestní sazbu od 1 do 5 roků. Porotní soud tak neučinil a porušil proto zákon v ustanoveních §u 3 odst. druhý zákona čís. 471/21 sb. z. a n. a §u 322 tr. ř. Přes to nebyla však tímto porušením založena zmatečnost podle čís. 6 §u 344 tr. ř. Neboť podle předposledního odstavce §u 344 tr. ř. nelze důvodu zmatečnosti čís. 6 §u 344 tr. ř. uplatňovati ve prospěch obžalovaného, je-li nade vší pochybnost zřejmo, že porušení formy nemohlo míti na rozhodnutí účinku obžalovanému nepříznivého.
V souzeném případě je nepochybno, že tím, že nebyla dána ona otázka, nevzešla stěžovateli žádná újma. Bylať porotcům dána XIII. otázka dodatková, zda se obmezilo padělání obžalovaného na málo padělků menší ceny a zda nebylo příčinou tohoto obmezení, že byl obžalovaný přistižen. Na tuto otázku odpověděli porotcové 12 hlasy záporně. Tato otázka dotýkala se svou podstatou povahy činu a porotcové dali svým jednomyslným výrokem na jevo, že nepokládají provinění obžalovaného za takové, by bylo lze spokojiti se při něm nejmírnější sazbou ve smyslu posledního odstavce §u 1 zákona o padělání peněz, nýbrž za poklesek těžký, vyžadující použití obžalobou navrhované trestní sazby podle prvého odstavce §u 1 zákona. O povaze trestného činu, stěžovateli za vinu kladeného, se proto porotcové ve skutečnosti vyslovili, byť i ne právě cestou zmateční stížnoust žádanou. Stížnost není ostatně ani s to, by uplatnila něco, co by bylo s to, by uvedlo čin stěžovatelův do příznivějšího světla. Tvrdí, že padělání peněz nedosáhlo většího rozsahu; leč porotcové odpovědí na XIII. otázku uznali, že padělání stěžovatelovo neomezilo se na málo padělků menší ceny. To neznamená nic jiného, než že padělání peněz stěžovatelem dosáhlo většího rozsahu. Dále uplat- ňuje stížnost, že obžalovaný nebyl původcem činu, byv spoluobžalovaným při padělání pouze nápomocným, takže prý jeho činnost byla jen podružná. Než kladou odpovědí na V. a VIII. hlavní otázku bylo o stěžovateli uznáno, že i on byl padělatelem čsl. dvacetikorunových státovek. Tím je ve smyslu všeobecně platných zásad trestně-právních opodstatněn pojem »původcovství«; neboť původcem není jen návodce a strůjce, jak tito jsou mínění v §u 5 nebo 44 e) tr. zák., nýbrž každý přímý pachatel. Na stanovisko, jež při zodpovědění oněch dvou hlavních otázek zaujali, byli by porotcové vázání, kdyby jim byla dána zvláštní otázka ve smyslu druhého odstavce §u 3 zákona čís. 471 sb. z. a n. Za tohoto stavu věci nelze míti za to, že by porotci, kteří svým výrokem na otázku XIII. nepřiznali stěžovateli ani nižší kvalifikace viny ve smyslu §u 1 odst. třetí zákona o padělání peněz, byli uznali, že s ohledem na povahu jeho činu je dostatečnou trestní sazba od 1 do 5 let. Z toho vychází nade vší pochybnost, že sběhnuvší se porušení formy nemělo pro obžalovaného v zápětí žádné věcné újmy. Pro nedostatek podmínky předposledního odstavce §u 344 tr. ř. nelze proto považovati dovolávaný důvod zmatečnosti čís. 6 §u 344 tr. ř. za opodstatněný. Důvody zmatečnosti čís. 11 po případě 12 §u 344 tr. ř. nepřicházejí vůbec v úvahu. Neboť čís. 11 předpokládá právně mylné podřadění činu ve výroku porotců zjištěného pod zákon. O takový případ tu nejde. Čís. 12 §u 344 tr. ř. nemá pak proto místa, poněvadž se v souzeném případě uplatňuje porušení předpisu druhého odstavce §u 3 zák. čís. 471/21 sb. z. a n., pokud se týče §u 322 tr. ř.: pro porušení těchto předpisů lze se však dovolávati pouze důvodu zmatečnosti čís. 6 §u 344 tr. ř., k tomuto cíli zvláště určeného.

Citace:

Čís. 2682.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 183-185.