čís. 9339.
Je-li jako povinná strana uvedena v exekučním titulu vnucená správa (vnucený správce), lze vésti exekuci přímo proti povinnému vnucené správy jen, přešel-li závazek na povinného a bylo-li to prokázáno podle § 9 ex. ř.
Vnucený správce spravuje nemovitost a vykonávaje právní jednání potřebná by byla vnucená správa vykonána, nezavazuje těmito jednáními přímo povinného nýbrž ze závazků z nich, pokud patří k výdajům správy, ručí přebytky a výtěžek její a má je krýti vnucený správce.
Nebylo-li výtěžku vůbec docíleno nebo nestačí-li ani ke krytí správních výdajů, musí hraditi výdaje vymáhající věřitel. Zda je má povinný hraditi vymáhajícímu věřiteli, musí teprve rozhodnouti exekuční soud, uvažuje účelnost a nutnost takovýchto nákladů.
(Rozh. ze dne 8. listopadu 1929, R I 755/29.)
Karel B. vysoudil spor proti Josefu F-ovi, vnucenému správci Jindřicha L-а o zaplacení dovozného. Na základě rozsudku vedl Karel B. proti vnucené správě exekuci k vydobytí vysouzeného nároku. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Žaloba i rozsudek byly doručeny vnucenému správci, nikoliv přímo dlužníku. Exekuce se navrhuje přímo na jmění Jindřicha L-а, což však není přípustné, jeižto ho nelze podle obsahu exekučního titulu považovati za dlužníka. Zda vymáhající věřitel na základě exekučního titulu může dojiti uspokojení, nelze tu řešiti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekurent míní neprávem, že nejde o různé osoby ve smyslu §§ 7 a 9 ex. ř., je-li odsouzena k plnění vnucená správa, správně vnucený správce a exekuce se vede přímo na povinného. Nezáleží na tom, že nemovitost vnuceně spravovaná patří povinnému. Exekuci lze povoliti podle § 7 ex. ř. jen proti osobě, která jest zřejmá z exekučního titulu, ve sporném případě z rozsudku. Jinak lze povoliti exekuci proti třetí osobě jen za podmínek § 9 ex. ř. Je-li tedy jako povinná strana uvedena v rozsudku vnucená správa (správce), neznamená to, že stranou, proti níž lze exekuci provésti, jest sám povinný vnucené správy. Proti němu bylo by lze vykonati rozsudek vydaný proti vnucené správě (správci) jen, kdyby závazek přešel na povinného a bylo to prokázáno podle § 9 ex. ř. To plyne z ustanovení § 109 odstavec prvý a třetí, §§ 112, 113, 119, 120 čís. 4 a 124 čís. 1 ex. ř. Jde o vydobytí dovozného, jež s povozníkem sjednal vnucený správce. Takové dovozné patří k výdajům vnucené správy. Takové výdaje má hraditi správce z výtěžku, a to přímo bez nařízení soudu, náleží-li jich opatření k obyčejnému hospodaření (§ 112 ex. ř.), jinak se svolením soudu. Správce má nárok na náhradu správních výdajů z výtěžku správy a exekuční soud stanoví po projití správního období tyto výdaje. Správce může sám zálohu k zapravení poskytnouti (§ 120 čís. 4 a § 124 čís. 1 ex. ř.). Podle § 120 čís. 4 ex. ř. má vnucený správce správní výdaje, své zálohy na ně, hraditi z výtěžku správy přímo a, když tyto výdaje nebyly tímto způsobem zapravený, jest je zapraviti z přebytku vnucené správy, a to v první řadě (§ 124 čís. 1 ex. ř.). Z toho všeho plyne, lže exekuční řád nezavazuje povinného, by hradil náklady vnucené správy, nýbrž že se mají krýti v prvé řadě z výtěžku samým správcem, že správce může poskytnouti k jich krytí z vlastních prostředků zálohu. Třebaže tedy vnucený správce spravuje nemovitost (podnik) na místě povinného a je oprávněn vykonati všechna právní jednání potřebná, by vnucená správa byla provedena (§ 109 třetí odstavec ex. ř.), nezavazuje těmito jednáními přímo povinného, protože ze závazků z nich, pokud patří k výdajům správy, ručí přebytky její a výtěžek její a má je krýti vnucený správce. Zda jest povinný zavázán v případě, kde výtěžku vůbec nebylo docíleno nebo kde nestačí ani ke krytí správních výdajů, o tom není třeba uvažovat, poněvadž nic takového nebylo tvrzeno. Ostatně v takovém případě musil by hraditi výdaje vymáhající věřitel vnucené správy podle § 40 c. ř. s. a § 78 ex. ř., jsa povinen náklady exekuce napřed sám zapraviti, a o tom , zda: je povinný má nahraditi vymáhajícímu věřiteli, musil by teprve rozhodnout exekuční soud podle § 41 c. ř. s. a § 78 ex. ř., uvažuje účelnost a nutnost nákladů. Proto rekursní soud právem exekuční návrh na vydobytí proti povinnému zamítl.