Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů, 3 (1926). Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 576 s.
Authors:
= Slovník veřejného práva československého, sv. 2
PDF

Lesní právo.


A. Prameny. B. Rozdělení lesů. C. Hospodaření lesní. D. Ochranné lesy (dané pod spravidlo), E. Lesy chráněné. F. Služebnosti lesní. G. Ochrana lesů. H. Přestupky. I. Úřady lesní. K. Poměry zaměstnanců. L. Obecní lesy. M. Lesy komposesorátní. N. Doprava lesních výrobků. — Literatura.
A. Prameny právní. Lesy mají pro stát a jeho obyvatelstvo veliký význam národohospodářský dodávajíce dříví, vedle toho mají důležitost i pro kulturní stav obyvatelstva vykonávajíce značný vliv na klima, na množství a rozdělení srážek povětrnostních, na stav pramenů a vod, zmírňujíce nebezpečí povodní, upevňujíce zvětralou půdu, posléze po stránce hygienické poskytují čistý vzduch a osvěžení.
Proto bylo hospodářství lesní odedávna upravováno v tom směru, aby lesní půda byla zachována a aby byla ochráněna.
Nejprve to byly tak zvané lesní řády pro jednotlivé země vydané. (Pro Čechy z 5. 4. 1754 několikráte republikovaný, pro Moravu z 23. 11. 1754, pro Slezsko z 20. 3. 1756.) V Uhrách byly vydány zák. čl. XX. a XXI/1807 de conservatione sylvarum, dále zák. čl. IX/1840 o polní policii a čl. X/1840 o vodách a kanálech.
Vůdčí myšlenkou těchto předpisů bylo uchovati a rozmnožiti lesy v zájmu hornictví a z obavy před nedostatkem dříví. Předpisy tyto však nevyhovovaly. Proto byl cís. pat. z 3. 12. 1852, č. 250 ř. z. vydán nový lesní zákon a nabyl účinnosti v zemích rakouských dnem 1. 1. 1853, v zemích uherských dnem 1. 1. 1858 (cís. pat. č. 121/1857). Tento lesní zákon platí dosud v zemích českých, a byl rozšířen i na Hlučínsko nař. č. 321/1920 Sb. (s jistou přechodní lhůtou ohledně způsobilosti lesního personálu); naproti tomu v Uhrách byl vydán nový zákon lesní, zák. čl. XXXI/1879, publikovaný dne 14. 6. 1879 s účinností od 1. 7. 1880 (srov. nař. z 30. 5. 1880, č. 1528 M. E.). K provedení lesního zákona byla vydána v zemích rakouských četná nařízení, mezi nimiž nař. min. orby z 3. 7. 1873, č. 66 českého, č. 68 mor., č. 41 slez. z. z. má přímo ráz pro v. nařízení, v Uhrách pak nař. č. 10092/1881, 62060/ 1904 a četné interní pokyny.
Oba zákony lesní, z nichž pokročilejší jest uherský, však vyžadují reformy. Pokusy v Rakousku směřující k vydání bud všeobecného rámcového říšského zákona lesního (vzhledem k rozdělení kompetence v zemědělských věcech mezi říšskou radu a sněmy zemské) nebo podrobných zemských lesních zákonů pro jednotlivé země neměly úspěchu. Než tam, kde to bylo nutno, byly jednotlivé otázky upravovány zemskými zákony nebo opatřeními administrativními. Zemské zákony byly vydány pro Čechy z 14. 1. 1893, č. 11 z. z. o dozoru nad hospodařením v obecních lesích, pro Moravu z 12. 10. 1896, č. 52 z. z. o zalesňování v území horní (Vsetínské) Bečvy, pro Slezsko z 2. 5. 1886, č. 25 z. z. o některých opatřeních policie vodní a lesní, (které vody a území bystřinná pod zákon ten spadají, určuje nař. slezské zemské vlády č. 48/1886, 13/1890, č. 56/1895) dále zák. z 4. 10. 1910, č. 35 z. z.
V býv. Uhrách, kde byl značný majetek lesní, jest svrchovaně důležitým zák. čl. XIX/1898, (doplněk k II. odd. lesního zákona) o státním spravování obecních a některých jiných lesů a holin, o úpravě hospodářství společně užívaných lesů a holin jsoucích v nerozděleném vlastnictví komposesorátů a bývalých urbarialistů s účinností od 1. 7 1899, a prov. nař. min. orby z 30. 3. 1899, č. 15217/1899 a z 15. 4. 1912, č. 69610/1911. Vedle toho zák. čl. XII/1894 (o polní policii) rozmnožil případy nuceného zalesňování.
Za války byla učiněna opatření jednak proti zcizování lesních a zemědělských pozemků (na př. v Rakousku cís. nař. 234/1915 ř. z.), jednak k zabezpečení řádného lesního hospodářství a podniků lesní produkty zpracujících (na př. v Rakousku nař. 55/1916 ř. z.). Tato nařízení byla po válce zrušena. Ale k zabezpečení řádného lesního hospodářství na lesních a hospodářských statcích vydány nové předpisy a to zák. ze dne 17. 12. 1918, č. 82 Sb., o prozatímní ochraně lesů, který byl nahražen zákonem z 29. 2. 1928, č. 37 Sb., o zatímní ochraně lesů, dále nař. 341/1919 Sb. a pro lesy zabrané zák. 118/1920 a 251/1920 Sb.
Lesní hospodářství v naší republice jest silně dotčeno pozemkovou reformou, kterou veliké komplexy lesní byly zabrány. Problémy z toho vznikající, na př. organisace správy, přidělení zabraných lesů státu či jiným veřejným korporacím, zejména obcím, nejsou dosud všechny vyřešeny.
B. Rozdělení lesů. I. V českém právu se liší lesy podle osoby vlastníkovy a to:
1. říšské, totiž lesy, jež státu náležejí nebo jsou přímo od státních úřadů spravovány. 2. obecní, to jest lesy a sadby lesní, jež náležejí obcím. Sem patří podle prov. nař. i lesy, jež byly na základě § 31 cís. pat. č. 130/1853 ř. z. přikázány osadám, obcím nebo souhrnu oprávněných, dále lesy, jež náležejí společenstvu nebo souhrnu interessentů a jsou od jednotlivých členů zcela nebo zčásti k společnému těžení dřeva, k pastvě nebo k braní stehva používány.
3. soukromé, t. j. lesy ostatní, tedy zejména lesy jednotlivých státních občanů, dále různých řádů, klášterů, obročí a nadací a posléze takových společností, které se zakládají na soukromoprávním poměru.
II. Slovenské právo tohoto zákonného rozdělení nezná, naproti tomu zná rozdělení jiné, totiž lesy ve státní správě jsoucí a lesy ostatní. Rozdělení to má svůj původ v zák. čl. XIX/1898, kterým byla celá řada lesů převzata do státní správy proto, že dosavadní správa nevyhovovala.
Zák. čl. XIX/1898 byly převzaty do státní správy:
1. obligatorně a) lesy, jež jsou v držení velkých a malých obcí, ačli nebyly podle § 59 zemským úřadem ze správy vyloučeny.
b) společně spravované lesy bývalých urbarialistů a to:
α) bezvýminečně lesy, které byly ve smyslu § 32 zák. čl. LIII/1871 při úpravě urbariální jako podíl lesní do vlastnictví urbarialistů přiděleny.
β) naproti tomu lesy, které byly ve smyslu § 40 zák. čl. LIII/1871 při úpravě urbariální do vlastnictví urbarialistů přikázány jako podíl na pastvě, dále lesy, jež darováním, směnou, kupem neb jakýmkoli jinakým právním titulem dostaly se do vlastnictví bývalých urbarialistův — jen tehdy, jestliže spadají pod § 2 neb 4 les. zák., to jest, byly-li prohlášeny za lesy chráněné.
c) lesy jež jsou α) ve vlastnictví žup (zemí) a měst s regul. magistrátem nebo β) v držení církevních korporací a osob duchovních jako takových, lesy náležející nadacím soukromým i veřejným, fideikomisům, lesy komposesorátní a lesy akciových společností zřízených k provozování hornictví a jinakých průmyslových podniků dle § 17 les. zák. — jen tehdy, byly-li 1. 7. 1899 již státem na základě smlouvy spravovány anebo v případě α) jejich výnos dle rozhodnutí min. zemědělství (nyní zemského úřadu) § 4 nestačí na plat zvláštního lesního úředníka a v případě β), majitel jich do 1. 1. 1900 zvláštní znalce lesní neustanoví.
d) holiny, α) jež náležejí některému z držitelů sub a) až c) uvedených, jestliže byly určeny k zalesnění podle § 165 les. zák. nebo § 13 a 14 zák. čl. XII/1894 o polní policii, β) jichž zalesnění bylo zalesňovací společnosti nařízeno podle § 166 les. zák. ministerstvem zemědělství.
II. fakultativně, to jest k žádosti vlastníkově výrokem zemského úřadu a podle jeho volného uvážení a) ochranné lesy (§ 2 les. zák.), jež náležejí jiným osobám, než sub I. uvedeným, b) holé plochy, jež nelze subsumovati pod ustanovení I. lit. d.
Uvedené lesy jsou odevzdány státu toliko do odborné správy, to jest k obstarávání oné lesohospodářské agendy, k níž jest třeba odborného lesního vzdělání. Proto držitelé lesů mohou s lesy a jich užitky, ovšem v mezích platných předpisů, volně disponovati (§ 5) a musí lesní práce (dopravu, zpeněžení produktů lesních) sami obstarávati; rovněž provádějí hospodaření s materiálem a sami pečují o ochranu lesů. Stát obstarává správu lesů za roční paušál (§ 19), který vyměřuje vždy na 5 let ministr zemědělství. Paušál se vymáhá jako přímé daně § 24.
Státní správa se zrušuje výrokem zemského úřadu a to α) ex offo § 6, jestliže podmínky § 1 nebo 2 zákona zanikly (srov. § 34 prov. nař.), na př. obecní les přešel do vlastnictví soukromého. O zrušení má rozhodnouti úřad do 1 roku. Zanikly-li podmínky dle § 1, možno žádati za převzetí lesa dle § 2. β) na žádost vlastníka lesa, Boh. adm. 7161/1928. Oprávněni jsou k žádosti a) vlastníci lesů výše sub I. c uvedených a vlastníci, pro něž platí správa fakultativní, b) velké a malé obce, jestliže jejich lesy do státní správy přešlé činí 5000 kat. jiter, ale vždycky jen koncem 10leté periody po 1. 7. 1899 začínající. Žádost musí býti podána nejpozději 2 léta přeď skončením periody písemně u zemského úřadu, který o ní rozhodne nejpozději rok před koncem 10leté periody. Vlastníci lesů spadajících pod § 17 a 21 les. zák. musí prokázati, že budou moci si k odborné správě lesa zříditi potřebný počet kvalifikovaných lesních správců; župy (země) a města s regul. magistrátem, církevní osoby a korporace veřejné i soukromé nadace musí prokázati, že jejich dozorčí úřad se zrušením státní správy souhlasí (§ 7).
Lesy obecní musí býti spravovány samostatným obecním lesním správcem a správa jejich každoročně přezkoumána státním lesním úřadem. Zjistí-li ministr, že správa nevyhovuje požadavku racionálního hospodaření, může povolení odvolati a naříditi, aby lesy byly zase odevzdány do správy státní.
C. Hospodaření lesní. 1. Co do hospodaření v lesích platí zásada § 109 úst. list., že soukromé vlastnictví lze omeziti jenom zákony. S tím se shoduje i § 364 vš. obč. zák., že možno vlastnické právo vykonávati jen potud, pokud se tím nezasahuje do práv třetí osoby ani nepřekročují omezení daná v zákonech k udržování a podporování všeobecného dobra. Stejně i § 1 slov. les. zák., dle něhož užívání lesů a hospodaření na nich jest s výhradou práv třetích osob omezeno jenom ustanoveními v lesním zákoně uvedenými. Omezení v hospodaření lesním stanovena jsou v lesním zákoně a ve specielních zákonech, na př. v zák. čís. 37/1928 Sb. o prozatímní ochraně lesů. Omezení ta týkají se jednak všech lesů, jednak určitých druhů lesů, na př. lesů daných pod spravidlo (ochranných) a lesů chráněných. Jak daleko ta omezení mají jiti a pokud tedy má býti vlastník v hospodaření s lesem omezen, řídí se názory o lesní politice a není proto ve všech zemích stejné.
Český zákon lesní navazuje na staré lesní řády a stojí na principu zachování lesa, to jest usiluje o to, aby pozemky jednou zalesněné lesem zůstaly; proto v zájmu zachování lesa český zákon lesní (§ 1 až 8) zakazuje jednak vyklučení jednak pustošení lesa. 1. K vyklučení lesa, to jest odnětí lesní půdy chovu dříví a upotřebení jejímu k jiným účelům, tedy ke změně na jinou kulturu jest třeba povolení, které udílí a) při státních lesích ministerstvo zemědělství (a to, jde-li o ohledy strategické a obranné, v dohodě s MNO) po podrobném šetření skrze politické úřady a po slyšení všech účastníků; b) při ostatních lesích (obecních a soukromých) okresní úřad, který jest povinen, aby o tom vyslechl majitele lesa a ty, kdož si činí právní nárok na dotyčný les a pak rozhodl, zda se povolení z veřejných ohledů udílí čili nic. Jestliže při tom jednání byly od jiných osob vzneseny soukromoprávní námitky, má úřad spor o ně odkázati na pořad práva soukromého. Až do rozhodnutí o tom nesmí býti na lesu provedena žádná změna škodlivá stavu lesu. Pro otázku, zda jde o pozemek lesní čili nic, jest rozhodný skutečný stav pozemků, a ne, jak jest v operátech katastrálních zapsán; lhostejno jest, k jakému účelu bylo lesní půdy svémocně užito Boh. adm. 5624/1926. Pochybno jest, zda lesní zákon vztahuje se jen na pozemky, které byly lesní půdou v čas účinnosti lesního zákona (1. 1. 1853) či i na pozemky, jež teprve později nabyly vlastnosti lesní půdy. Pro tento názor Budw. 9311 A/1912, pro onen správnější Budw. 13183/1899 a 10468 A/1914. Udělené povolení může býti i z úřední povinnosti dozorčím úřadem zrušeno. Budw. 8182 A/1911.
Nově vysekané části lesa buďtež opět zalesněny a to u lesů říšských a obecních zpravidla do pěti let (výminka u starších pasek), u lesů soukromých mohou býti povoleny i lhůty delší. Prodloužení lhůty může býti odvoláno, objeví-li se, že by byl při zachování tohoto prodloužení chov dříví ohrožen Budw. 10228 A/1914. O připomínce k splnění zák. povinnosti zalesňovací srov. Budw. 8290/1911.
2. Zpustošení lesa, to jest takové nakládání s lesem, že jest tím další chov dříví ohrožen neb vůbec znemožněn, jest zakázáno.
Nezachování všech těchto předpisů jest politickým přestupkem a stíhá se pokutou peněžitou (2 až 10 Kč) za každé dolnorakouské jitro (nyní dle nař. 64/1876 ř. z. 60 a). Vedle toho jest vinník povinen, aby les znova vysázel do přiměřené lhůty znalci stanovené; neučiní-li tak, bude trestán znova. Byl-li les tak zpustošen, že jest naprosto nemožno, aby se v něm dříví dále pěstovalo, zvyšuje se pokuta až na 10 Kč za každých 60 a. Za účelem znovuzřízení devastovaného lesa může býti vlastníku vydán i zákaz pastvy Budw. 6705/1909. Shledají-li politické úřady, že znovuzalesnění lesa jest podle povahy případu jen tehdy zabezpečeno, děje-li se na základě systematického zalesňovacího plánu, mohou si tento plán ke zkoušení a schválení vyžádati. Budw. 1829/1883. Povinnost k opětnému zalesnění lesní půdy podle § 2 až 6 lpí na pozemku a proto příkaz zalesňovací buď vydán osobě, která toho času jest vlastnicí pozemku. Budw. 9193 A/1912, 10468 A/1914.
3. Není dovoleno hospodařiti v lese tak, aby byl tím sousední les vydán v nebezpečí, že bude větry poškozen. Zejména třeba tam, kde by mohlo takové nebezpečí vzniknouti úplným vykácením nějaké části lesa, nechati aspoň 37 m široký pruh, tak zvaný okrajek lesní (proti větru) a to na tak dlouho, až sousední les podle lesnických zásad bude moci býti vysekán. Tento okrajek smí býti zatím jen probírán. Nešetření těchto předpisů jest trestné a zavazuje k náhradě škody.
Vedle toho zákon lesní má ještě celou řadu omezení pro určité druhy lesů (obecní, chráněné, dané pod spravidlo a pod.), o nichž se zmiňujeme dále. Naproti tomu lesní zákon český jest potud jednostranný, že nemá ustanovení o tom, aby pozemky, jež lesem vůbec nebyly, mohly býti nuceně zalesněny, zejména tak zv. absolutní lesní půdy. Teprve zákon z 30. 6. 1884, č. 117 ř. z. o opatřeních k neškodnému svádění bystřin a zemské zákony k němu vydané (na Moravě a Slezsku) takové nucené zalesnění v tak zvaném pracovním poli umožňují.
Slovenský lesní zákon stojí na rozdíl od českého na zásadě modernější, netrvá na tom, aby, co jest lesní půdou, bylo jako les vždy zachováno a neomezuje vlastníka všeobecně, nýbrž jen v lesích určitého druhu. Vedle toho vrchnostensky pečuje, aby tak zvané absolutní lesní půdy byly lesu zachovány resp. nově jemu věnovány. Sem patří zalesňování holin.
1. Dle § 165 až 177 les. zák. mají býti holiny, jež dosud lesem nebyly (Boh. adm. 2582/1923) a kde jest z národohospodářských důvodů nutno vázati půdu, aby bylo zabráněno lavinám a stržím skal, pustošení bouřemi a vodami a rozšiřování létajícího písku, zalesněny a pokládají se pak za lesy chráněné dle § 2. a 4. Které plochy mají býti zalesněny, stanoví ministerstvo zemědělství. Nechtějí-li interesenti zalesňování dobrovolně pro vésti, může je ministr vrchnostensky nařiditi. Povinnost zalesňovací postihuje v prvé řadě ty, jichž držba jest zalesněním chráněna. Vlastník zalesňovaného území může zalesnění provésti sám zcela na svůj náklad; nechce-li a je-li prokázáno, že zalesňování chrání i sousední majetek, mají interesovaní vlastníci, je-li zalesňování nařízeno ministerstvem zemědělství, utvořiti zalesňovací společenstvo. Toto společenstvo může býti utvořeno dobrovolnou dohodou nebo výrokem zemského úřadu, v němž jest stanoveno, kteří vlastníci a jakými podíly jsou účastněni. Orgány společenstva jsou: valná hromada a úřednictvo, totiž předseda, pokladník, ředitel, správce a po případě i další osoby. Valná hromada stanoví plán zalesňovací a jeho náklady, na jehož úhradu platí členové příspěvky. Pololetní nedoplatky vymáhají se jako přímé daně a platí se 6% úroky z prodlení, z nichž 5/6 plyne do pokladny společenstva, 1/6 bernímu úřadu jako úřadu exekvujícímu. Zalesňovací společenstvo může i pozemky vyvlastniti, ale bývalý vlastník nebo jeho nástupce může do šesti let zalesněné plochy zpět vykoupiti.
Stát podporuje zalesňování berními úlevami (srov. § 98, č. 1 a § 100 zák. o daních přímých), poskytováním semen a sazenic a bylo-li zalesňování nařízeno, zápůjčkou nebo subvencí peněžitou.
2. Podle § 13 zák. čl. XII/1894 a prov. nař. 48000/1894 o zemědělství a o polní policii může okresní úřad naříditi, aby plochy, na nichž jsou neb se tvoří výmoly a ohrožují cizí majetek, byly do určité lhůty zalesněny (po případě jiná ochranná opatření učiněna) a rozhodne, nedohodnou-li se interesenti, i o tom, v jakém poměru mají býti neseny náklady. Podle § 14 téhož zákona má okresní úřad určití, zda a které holé plochy, na nichž jest slabá doprava, jestliže se hodí k zalesnění a racionelně nemohou býti jinakým způsobem používány, mají býti zalesněny a do které lhůty. V obou případech mohou býti držitelé, kteří rozkazu bez přijatelného důvodu nesplní, k tomu donuceni pokutou peněžitou do 200 Kč tolikrát, kolikrát se ukáže potřeba (trest exekuční).
II. Řádná správa lesů jest zabezpečena nejlépe tím, že A. pro lesy jest zřízen pravidelný hospodářský plán provozovací, B. že jest pro ně ustanoven odborný personál.
Ad A. Kdežto v českých zemích jest
takovýto hospodářský plán předepsán pouze pro lesy obecní, právo slov. předpisuje plán tento pro celou řadu lesů; jsou to 1. podle lesního zákona § 17 lesy náležející (at výlučně nebo ve spoluvlastnictví se soukromými osobami) státu, zemím (župám), obcím (a zajisté i okresům), církevním korporacím a duchovním osobám jako takovým, soukromým i veřejným nadacím, dále komposesorátům a urbarialistům, jsou- li lesy jejich společně obhospodařovány, posléze lesy akciových společností založených pro účely hornictví a jinakých průmyslových podniků, ačli bylo prokázáno, že byly nabyty před 1. 7. 1880;
2. podle § 3 zák. čl. XIX/1898 a) lesy ochranné a chráněné (§ 2 a 4 zák. lesního), které bud při úpravě urbariální jako podíl na pastvě anebo jinak darem, koupí, výměnou neb jakýmkoli jiným titulem právním přešly do nedílného vlastnictví bývalých urbarialistů,
b) hole v § 1, lit. g zák. uvedené, totiž hole, jež náležejí vlastníkům v § 1, lit. a) až f) uvedeným a mají býti podle § 165 les. zák. nebo podle § 13 a 14 zák. čl. XII/1894 o polní policii zalesněny, jakož i hole, které má dle § 166 les. zák. zalesniti zalesňovací společnost ministerstvem utvořená;
3. všechny hole, jež mají býti vůbec zalesněny dle jiných předpisů, než jest zákon lesní nebo zákon o polní policii, na př. lesy pasenkové.
Tento hospodářský plán (§ 17 až 20 les. zák.) bud se zřetelem na rozsah a stav lesů a na potřeby vlastníka lesů a racionelní výtěžek lesů tak upraven, aby bylo zabezpečeno uchování lesa a trvalost výtěžku a aby bylo upraveno jak pěstování dříví, tak i užívání vedlejších produktů lesních. Hospodářský plán mají dáti zhotoviti vlastníci lesů na své útraty a to z pravidla do 1. 7. 1885 (lhůta ta mohla býti ministerstvem pro lesy obecní a župní zkrácena, v určitých případech však až o 3 léta prodloužena). Hospodářský plán schvaluje ministr zemědělství a může naříditi i změnu neb zhotovení nových plánů. Boh. adm. 4963/1925. Od hospodářského plánu možno se uchýliti, jen když toho vyžadují důležité důvody a ministr zemědělství to povolí (ex offo nebo k žádosti).
Hospodářských plánů není třeba pro takové lesy, jež se k pravidelnému obhospodařování nehodí, o čemž rozhoduje k žádosti vlastníkově okresní úřad.
Obavy po válce vzniklé, že by majitelé lesů káceli příliš mnoho lesů sváděni jsouce k tomu jednak zvýšenými cenami dříví, jednak obavou před prováděním pozemkové reformy a že by tak lesů ubývalo na velikou škodu veřejnosti, vedly k tomu, že byl vydán dne 17. 12. 1918, č. 82 Sb. zákon o prozatímní ochraně lesů (s dosti bohatou judikaturou n. s. s.), který byl nahrazen zák. z 29. 2. 1928, č. 37 Sb. o zatímní ochraně lesů. Zákon tento stanoví dvě základní omezení mýtní těžby a to s hlediska jednak stáří porostu, jednak rozsahu mýtní těžby a má různá ustanovení pro lesy tvaru vysokého, středního a nízkého § 3 a 4. Jinak rozeznává zákon lesy, v nichž se hospodaří podle pevných hospodářských lesních plánů a lesy ostatní.
V oněch lesích jsou majitelé lesů povinni a) hospodařiti i nadále podle těchto dosavadních plánů, pokud se plány ty nepříčí omezením § 3 a 4 zákona a podle nich mýtní těžby prováděti, b) plány, došla-li jejich doba, obnoviti s obmýtní dobou aspoň tak dlouhou jako dosud. V lesích, kde se nehospodaří podle pevných hospodářských plánů, jsou majitelé povinni a) oznámiti úřadu každou mýtní těžbu, ačli celková roční těžba mýtní v lesích náležejících témuž majiteli nepřesahuje ročních 25 m3. Majitel lesa může započíti s mýtní těžbou, jakmile úřad vzal oznámení na vědomí, resp. uplynulo 30 dní ode dne, kdy oznámení došlo úřadu; b) jestliže mýtní těžba odporuje předpisům § 3 a 4, musí si majitelé vyžádati napřed úředního povolení. Oznámení i žádost buďtež podány u okresního úřadu.
Úřad může však povoliti výjimky á to jednak pro všechny lesy, jednak pro lesy, na nichž se hospodaří dle pevných plánů. Příslušným jest ministerstvo zemědělství, jde-li o snížení dosavadní obmýtní doby při obnově plánu, jinak ministerstvo zemědělství resp. zemský úřad dle toho, je-li celková rozloha lesů téhož majitele větší než 50 ha či menší.
Úřad povolující tyto výjimky má stanoviti podmínky zabezpečující řádné lesní hospodářství, zejména obnovu lesa a další trvalost hospodaření. Pro lesy, v nichž se hospodaří dle pevných plánů, úřad může (ale nemusí) nad to uložiti majiteli, k zabezpečení řádného a včasného zalesnění vykácených ploch přiměřenou jistotu, jejíž výši určí (srov. § 37 nař. 8/1928), přihlížeje k očekávaným výlohám zalesňovacím. Z této jistoty se hradí náhrada exekučního zalesnění. Zachování předpisů zákonných jest zaručeno celou řadou opatření. 1. Politický úřad může si k dozoru nad zachováváním zákona ustanoviti pro svůj obvod kvalifikovaného důvěrníka z praktických lesníků; ovšem dozor podle lesního zákona není tím dotčen. 2. Přestupku úřady politickými stíhaného dopouštějí se a) majitelé lesů i osoby, jež mají právo těžiti dříví v cizím lese, jestliže jednají proti předpisům zákona a nařízení podle něho vydaných, b) lesní úředníci, kteří bud o své újmě provedou mýtní těžbu proti zákonu nebo připustí v dorozumění s majitelem lesa nebo osobou mající právo v cizím lese těžiti dříví provádění takovéto nezákonné těžby, ačli se neprokáže, že včas upozornili majitele lesa na to, že těžba odporuje zákonu. Trest jest vězení až do 3 měsíců a pokuta až do 100000 Kč. Pokuty plynou do státní pokladny pro účely zalesňovací.
3. Ministr zemědělství může na lesy (mimo zabraný majetek) uvaliti na náklad jejich majitelů vnucenou správu, jsou-li předpisy zákona hrubě porušovány a jest zároveň důvodná obava, že bude takové porušení opakováno.
Poněvadž hospodářské plány jsou nezbytným předpokladem řádného hospodaření lesního, byla vláda v § 1 zák. 37/1928 Sb. zmocněna, aby nařízením rozšířila povinnost hospodařiti podle hospodářských plánů i na majitele lesů, kteří podle dosud platných předpisů nemají té povinnosti a aby stanovila dobu, do které nutno hospodářské plány poříditi. Vládní nařízení určí podrobnosti o hospodářských plánech zejména jejich náležitosti, způsob schvalování a obnovování, ale nebylo dosud vydáno.
Ad B. Odborný personál lesní jest 1. personál lesnický, 2. hájenský.
Ad 1. Povinnost míti odborně vzdělaný personál lesnický není však všeobecnou, nýbrž vztahuje se a) v zemích českých jednak na lesy obecní v Čechách, jednak na lesy určité velikosti, kterou zemský úřad podle daných poměrů uzná za dostatečnou. § 22. O ustanovování tohoto personálu byl vydán výnos min. orby z 16. 3. 1872 č. 6266; na základě něho bylo na Moravě výnosem zemské vlády č. 69/1873 z. z. ustanoveno, že odborný lesní správce má býti ustanoven bezpodmínečně v lesích aspoň o 1000 jiter, kdežto v lesích od 500 do 1000 jiter se to posuzuje podle okolností případu. V Čechách má býti dle nař. místodrž. č. 46/1911 z. z. zřízen odborný lesní správce pro lesy soukromé o výměře aspoň 700 ha; ve Slezsku dle vyhlášky č. 8/1907 z. z. aspoň 500 ha; b) na Slovensku § 21 na lesy, pro něž jest třeba zříditi řádný plán hospodářský § 17.
Lesní správcové musejí býti odborně vzděláni, to jest musili složiti v tuzemsku (srov. Boh. adm. 3538/1924) státní zkoušku lesnickou a to v zemích českých dle nař. č. 23/1889 ř. z. a č. 143/1899 ř. z., na Slovensku platí § 36 až 44 zák. les. (správec lesní musí býti bezúhonný a absolvovati s úspěchem lesní učiliště, nař. 25347/1880, 53275/1886 a 76866/1899). Fakticky se užívá českých předpisů.
Ad 2. Správcům lesním má býti přidán potřebný personál ochranný a dozorčí. V českých zemích § 52 rozhoduje zvyk v zemi obvyklý; vzejdou-li pochybnosti a závady, má zemský úřad, žádají-li toho veřejné ohledy a přihlédaje k daným poměrům, učiniti vhodná opatření. Slovenské právo § 22 mluví o dostatečném počtu horárů, po případě hajných, ale dovoluje se svolením okresního úřadu, aby v lesích malých nebo malé hodnoty mohla býti správa lesa a hájení jeho v jedné osobě sloučeny nebo aby si několik vlastníků lesa ustanovilo společného hajného.
Předpisy české neustanovují přímo kvalifikace; ale kvalifikace ta se podává z ustanovení o přísaze tohoto personálu. Lesní ochranný personál od státu neb obcí ustanovený musí býti vzat do přísahy, kdežto personál ustanovený majiteli soukromých lesů jen tehdy, když tito za to žádají. Nař. č. 124/1857 ř. z. bylo pak ustanoveno, že k přísaze může býti připuštěn, kdo jest zachovalý a buď složil s úspěchem státní zkoušku pro ochrannou službu lesní a hájenskou nebo dokončil 20. rok. Vyloučeny jsou osoby, které byly odsouzeny pro zločin nebo přečin nebo přestupek spáchaný z násilnosti, ze ziskuchtivosti neb proti veřejné mravopočestnosti, dále osoby, které byly pro jakýkoli přestupek odsouzeny aspoň na 6 měsíců k trestu na svobodě, ale zemský úřad může v případech zvláštního zřetele hodných přes to osoby tyto připustiti k přísaze. Formulář přísahy jest v příloze A k les. zák. stanoven. (Na Moravě toto nařízení a formulář přísahy neplatí, nýbrž zákon z 1. 5. 1896, č. 53 z. z., který upravuje náležitosti potvrzení a přísahy strážního personálu k ochraně zemědělství vůbec ustanoveného.) Podle slov. práva § 37 může býti za lesního horára (hajného, který může zároveň vykonávati i dozor nad honbou) ustanoven, kdo jest zachovalý a dokončil 24. rok; v lesích, kde se má hospodařiti dle hospodářského plánu, žádá se dále, aby složil horárskou zkoušku. Zkouška ta byla upravena nař. 25347/1880. Personál v lesích s obligatorním hospodářským plánem musí býti vzat do přísahy, v ostatních lesích jen na žádost vlastníků těchto lesů.
Personál do přísahy vzatý pokládá se v lesní službě za veřejnou stráž (na Slovensku § 40 za policejní orgány) a požívá všech práv, jež podle zákona příslušejí vrchnostenským osobám a civilní stráži. Ve službě mohou míti obvyklé zbraně (na Slovensku srov. nař. 72086/1895). Aby mohl býti personál poznán a jako veřejná stráž uznáván, musí nositi ve službě předepsanou uniformu anebo pokrývku hlavy nebo pásku na rameně, jež musí býti veřejně vyhlášena. O tom byly vydány zvláštní předpisy a to v Čechách zák. 21. 2. 1885, č. 41 z. z., vyhláška býv. místodržitelství 2. 10. 1885, č. 42 z. z., na Moravě zák. 29. 5. 1887, č. 75 z. z. a vyhláška místodržitelství 18. 6. 1887, č. 76 z. z., ve Slezsku zák. 29. 5. 1887 č. 33 a vyhláška zem. pres. z 12. 7. 1887, č. 34. Na Slovensku jsou podle § 45 hajní povinni nositi odznak ustanovený nař. 13076/ 1881 a 30635/1881. Nebyl-li ustanoven personál odborný resp. hájenský (horárský), učiní v českých zemích politický úřad vhodné opatření na základě svého práva dozorčího nad lesy; na Slovensku a) u lesů, jež náležejí státu nebo jsou v přímém provozu státním, sjedná na žádost okresního úřadu odpomoc ministr zemědělství u příslušného ministerstva.
b) u lesů obecních ustanoví okresní úřad personál na náklad obce, nemůže však naříditi obci, aby nekvalifikovaný personál ze svých služeb propustila. Boh. adm. 4529/1925.
c) u lesů (župních) zemských nařídí ministr zemědělství zemi jmenovati personál.
d) u ostatních lesů budou majitelé vyzváni, aby do 3 měsíců jmenování provedli, jinak uloží se jim pokuta peněžitá § 50.
K zabezpečení řádného hospodaření na hospodářských a lesních statcích bylo vydáno vlád. nař. 18. 6. 1919, č. 341 Sb.
Ministr zemědělství byl v něm zmocněn, aby po dobu mimořádných, válkou vyvolaných poměrů na podporu a znovuzřízení hospodářského života, k zamezení hospodářských škod a k zásobování obyvatelstva potravinami a jinými předměty spotřeby 1. zavedl vnucenou správu nebo 2. učinil jiné vhodné opatření za účelem zabezpečení řádného hospodaření na hospodářských a lesních statcích, na kterých se prokázaně z jakýchkoliv důvodů řádně nehospodaří nebo ve příčině jichž jest důvodná obava, že na nich z jakýchkoliv důvodů řádně hospodařeno nebude nebo na nichž lze zavedením vnucené správy docíliti lepších hospodářských výsledků. Náklady s vnucenou správou neb s jiným opatřením jdou na účet statků, na nichž tato opatření byla učiněna. Nařízení to bylo retrotrahováno i na vnucené správy, jež min. zemědělství zavedlo po převratě. Nařízení bylo vydáno na základě rak. zmoc. zák. č. 307/1917 ř. z., ale mělo platiti v celé republice, což bylo uznáno v § 4 zák. 335/1920 Sb. Nařízení to v praksi týkalo se hlavně většího lesního majetku a zejména majetku zabraného zákonem záběrovým č. 215/1919 Sb. Pokud jde o tento zabraný majetek, nejprve nastoupil podle nař. č. 570/1919 Sb. na místo ministra zemědělství, pokud jde o majetek zabraný (ale s vyloučením statků nadačních, náležejících pod správu ministerstva zemědělství a statků koruny a soukromého majetku býv. panovnické rodiny) státní pozemkový úřad, později pak byl na základě § 6 záběrového zákona k zabezpečení řádného hospodaření na zabraném majetku pozemkovém vydán zák. 12. 2. 1920, č. 118 a nov. 251/1920 a 683/1920 Sb. Srov. Boh. adm. 5334/1926. Tento zákon byl výslovně ponechán v platnosti v § 12 zák. 37/1928 Sb., takže nyní platí o zabezpečení řádného hospodaření na majetku lesním a) pokud jde o majetek zabraný zákon 118/1920, 251/1920 a 683/1920 a nař. 341 a 570/1919 Sb., pokud se těmto zákonům nepříčí, b) pokud jde o ostatní nezabraný majetek, poslední 2 nařízení.
D. Ochranné lesy. Aby lesy mohly v určitých krajinách skutečně odvraceti nebezpečí hrozící z přírodních událostí a chrániti veřejných zájmů, pečuje zákonodárství o to, aby v těchto končinách byly lesy zachovány a hospodaření s nimi vhodně upraveno. Takovéto lesy nazývají se lesy ochranné (Schutzwälder, § 2 slov.), poněvadž poskytují ochrany; v zemích českých nazývají se lesy dané pod spravidlo (Bannwälder) § 19 čes.
Nejstarší předpisy o lesích ochranných pocházejí z Francie; prvou úplnou úpravu obsahuje však rak. lesní zákon z r. 1852.
Zákonodárství nepodává definice o tom, co jsou lesy ochranné, nýbrž označuje účinky, kterých od lesa očekává a tím i účel těchto lesů. Podle českého práva jsou to lesy, které mají zabezpečovati a chrániti osoby, majetek státní i soukromý proti lavinám, stržení skal, padání kamení, sesouvání hor a země; podle slov. práva jsou to lesy a části lesů, a) jež na skalnatých šutrovaniskách vysokých hor, na vysoko položených holích, na hřbetech horských, na strmých stěnách horských a jich úbočích slouží k tomu, aby bránily vzniku nebo rozšiřování sesouvání kamení, sněhu a vody, b) nebo jichž devastací by byla ohrožena výnosnost hlouběji ležících území nebo bezpečnost komunikací nebo by byl sjednán přístup pustošivým vichřicím. Nejčastěji dávají se pod spravidlo lesy na ochranu drah železných, léčivých pramenů a v pracovišti bystřin, dále u lesů na strmých stráních na ochranu budov a pozemků v údolí ležících.
Které lesy mají býti dány pod spravidlo (prohlášeny za lesy ochranné), určuje se výlučně výrokem úředním a to a) v zemích českých okresním úřadem k žádosti obce nebo interesentů zejména těch, kdo mají z toho prospěch nebo k oznámení veřejného úřadu neb orgánu na základě komisionelního šetření, k němuž sluší přibrati starosty obcí, interesenty a znalce § 20.
b) v slov. právu zemským úřadem na základě šetření po slyšení vlastníka § 2.
Účinky toho, že les byl dán pod spravidlo, záležejí v tom, že vlastník lesa jest v disposici se svým majetkem omezen ba i povinen k jistému plnění positivnímu. V slov. právu jsou účinky ty přímo v zákoně § 2 až 8 vytčeny, totiž a) holoseč a mýcení jest zakázáno, b) způsob hospodaření, pokud není určen plánem hospodářským, stanoví zemský úřad na základě návrhu vlastníka lesů, c) paseky nebo jiné seče a mýcení zákonu se protivící buďtež do šesti let opět zalesněny, Boh. adm. 2582/1923; dobývání pařezů a kořenů jest zakázáno, d) pastva jest zakázána potud, pokud by mohla poškoditi stromy, půdu nebo mlází; o tom rozhoduje okresní úřad k žádosti vlastníka nebo lesního technika, e) sbírání steliva jest zakázáno.
Naproti tomu v právu českém nejsou omezení ta v zákoně uvedena, nýbrž stanoví se podle povahy nebezpečí podrobně v příslušném výměru okresního úřadu, jakým omezením jest vlastník lesa podroben a jak to má býti zabezpečeno; tak na př. možno uložiti zřízení opěrných zdí, úpravu toků, zalesnění, možno užívání lesa zcela nebo z části zakázati a i výkon služebností zcela neb z části zastaviti. Osoby, které jsou pověřeny hospodařením v lesích daných pod spravidlo, musí býti proto vzaty do přísahy a jsou odpovědny za to, že se skutečně předepsané hospodaření lesní provádí.
Dání lesa pod spravidlo znamená pro vlastníka začasté značnou škodu majetkovou. Pokud lze z dotyčných opatření požadovati náhradu škody, posuzuje se dle zvláštních předpisů, na př. byl-li dán les pod spravidlo na ochranu železnice, podle železničního vyvlastňovacího zákona, srov. Budw. 374/1878. Vlastník tedy zásadně jen proto, že byl les dán pod spravidlo, nároku na náhradu škody nemá. Politický úřad má pouze vyšetřiti a vysloviti náhradu s výhradou rekursu a eventuelního pořadu práva § 105 úst. list.
E. Lesy chráněné. Od lesů ochranných sluší lišiti lesy chráněné (Schutzwaldungen), to jest lesy, jež pro svou polohu a poměry půdní vyžadují určitého nakládání, tedy samy potřebují zvláštní ochrany.
1. Na Slovensku sem náležejí lesy na létavém písku a tak zvané absolutní lesní půdy t. j. lesy, jež se k jiným účelům kultury (pole, louky) trvale nehodí, § 4 až 7.
Tyto lesy mají býti bezpodmínečně zachovány, proto byly-li vykáceny, buďtež do šesti let opět vysazeny; dobývání pařezů jest v nich zakázáno. V lesích na létavém písku jest nadto zakázáno sbírati stelivo a pásti potud, pokud by pastva ohrožovala stromky, mlází nebo půdu, o čemž rozhoduje okresní úřad. Které lesy spadají pod lesy chráněné, určuje politický úřad. Podle § 3 zák. čl. XIX/1898 holiny do správy státní převzaté a k zalesnění určené musí býti spravovány dle § 2 a 4 les. zák.
2. V zemích českých pokládají se za lesy chráněné (§ 6 a 7 les. zák. a nař. 52/1873 ř. z.) lesy a) na půdě, která by se, když by se les na ní úplně v širokých plochách vykácel, snadno rozprchla, b) na příkrých a velmi vysokých polohách, c) hvozdy na hořejším kraji lesní vegetace, d) na březích větších vod, nejsou-li břehy ty skalnaté, dále na horských stráních, kde jest obava svalenin.
Prohlášení lesa za les chráněný děje se deklaratorním výměrem okresního úřadu, v němž třeba určiti hranice lesa a způsob, jak se má v lese hospodařiti. Způsob hospodaření jest různý dle toho, o jaké lesy jde; v lesích sub a) a b) možno káceti jen po úzkých pruzích anebo ponenáhlu mýtiti a ihned opět zmlazovati, lesy sub c) mají býti pouze probírány, v lesích sub d) smí se pěstovati dříví toliko v ten způsob, aby se tím půda neuvedla v nebezpečí a možno pařezy dobývati a kořeny vykopávati jen tehdy, opatří-li se, aby se roztržení tím způsobené nešířilo dál. Dále třeba i upraviti dozor nad hospodařením. Osoby, kterým jest tento dozor svěřen, obdrží opis výměru a musí býti vzaty pod přísahu (jako u lesů pod spravidlo daných). Dozví-li se úřad, že se v lesích chráněných nehospodaří správně, má co nejrychleji provésti úřední řízení a hospodaření předepsati. Lesy chráněné mohou pozbýti své povahy úředním výměrem, který se vydá k žádosti interesentové po zevrubném komisionelním šetření, (k němuž sluší přibrati starostu obce, všechny zúčastněné soukromníky a znalce), když se vyšetří, že lze lesy ty z kategorie lesů chráněných vyloučiti.
Přestupky § 6 a 7 jsou stíhány pokutou 40 až 400 Kč, vedle toho vinník musí škody, jež byly tím osobám třetím způsobeny, nahraditi; nedohodnou-li se strany o výši škody, mohou se obrátiti na cestu práva.
F. Služebnosti lesní. Služebnosti lesní jsou věcná práva na pobírání užitků z cizího lesa. Obsah a způsob jejích výkonu upraven jest v zemích českých soukromým právem (§ 472 a násl. obč. zák.) a předpisy politickými (lesním zákonem). Jako význačné služebnosti polní uvádí § 477 obč. zák. právo hlídati a pásti dobytek, právo káceti dříví, sbírati suché větve, roští a žaludy, hrabati listí. Služebnosti lesní byly za dob poddanských velmi četné a poddaným poskytovaly právo bráti značné užitky z lesů panských, obecních a pod., ale měly mnohé závady; jednak omezovaly vlastníka lesa v řádném hospodářství lesním a tedy byly národohospodářsky škodlivé, jednak ani oprávnění nebyli spokojeni, poněvadž výkon služebností byl jim stěžován. Odtud snaha po úpravě těchto služebností.
I. To se stalo v rak. zemích cís. pat. z 5. 7. 1853, č. 130 ř. z., kterým byla vydána ustanovení o úpravě (regulaci) a vykupování práv na braní dříví, pastvy a lesních výrobků, dále některých služebností a společných práv držebnostních a užívacích.
Zákon tento chtěl služebnosti lesní v prvé řadě upraviti (regulovati) a jen výminečně odstraniti. Trvají proto i nadále četné služebnosti lesní jednak z doby starší jednak regulované a vedle toho jest možno ovšem v mezích zákona lesního i nové služebnosti zřizovati. Lesní zákon stanoví jisté všeobecné zásady pro lesy služebnostmi stižené; dále upravuje právo pastvy v cizím lese, právo na chvoj a stelivo. Pokud předpisy lesního zákona nedosahují, padají v úvahu ustanovení obč. zák. (§ 498 až 502), jež sice upravují právo pastvy, ale podle § 503 mají býti obdobně použita i na právo káceti dříví a ostatní služebnosti.
Všeobecné předpisy českého lesního zákona jsou uvedeny v § 9 až 18 les. zák.: 1. Lesy, na kterých leží služebnost lesní, musí býti nejen udržovány, nýbrž i v přiměřeném způsobu provozování trvale obhospodařovány. Za tou příčinou, aby byly lesní požitky pro oprávněné zabezpečeny a spory vyloučeny, mohou oprávněný i zavázaný žádati, aby byl zřízen pro les hospodářský plán, v němž by byly určeny způsob a velikost lesních požitků. Plán ten stanoví se okresním úřadem po slyšení obou stran a na základě návrhu nestrannými znalci vypracovaného nebo přezkoumaného. Srov. Boh. adm. 8048/1929, Budw. 6266/1908. Ovšem tento hospodářský plán sleduje jen účel zabezpečiti, aby les byl trvale obhospodařován tak, aby zabezpečoval přiměřené užitky oprávněným a proto nemůže býti zaměňován s plánem systemisačním.
2. Majitelé lesů služebných jsou povinni oprávněným k jich žádosti vykázati v náležitý čas to, co jim na dříví a stelivu náleží a opatřiti místa zahájená příhodným háječkem a oprávněným učiniti skrze obecního starostu sdělení, kdy a kde bude dříví vykázáno a že místa zahájená jsou již vyloučena; dodatečně vykazovati jsou jen tehdy povinni, když toho žádají nepředvídané okolnosti. § 14.
3. Oprávnění jsou povinni dříví a steliva určitým způsobem a v určitou dobu roční dobývati a je odvézti a mají býti na příslušné předpisy při vykazování dříví a steliva upozorněni. Nevyklidí-li oprávnění plodin lesních do stanovené lhůty a ani do další nejdéle čtrnáctidenní lhůty, kterou jim majitel lesa připomenul, může majitel lesa s plodinami těmi volně nakládati. Vzejdou-li spory o lesní služebnosti, jsou příslušny a) soudy, jde-li o existenci a rozsah práva, zda jest tu služebnost čili nic a jak veliká, b) úřady politické, není-li sporno, že jest tu služebnost, ale sporným jest mezi vlastníkem lesa a oprávněným způsob výkonu služebnosti, § 9, nebo výklad ustanovení lesního zákona, § 18. Zachování předpisů o lesních služebnostech a příslušných nařízení politických úřadů jest zabezpečeno i trestně; a) majitelé lesa dopouštějí se přestupku, který se stíhá politickými úřady za každý případ peněžitou pokutou 40 až 400 Kč, b) oprávnění dopouštějí se lesního pychu, § 60 až 62.
Jednotlivé služebnosti. 1. Pastva dobytka v lese. Nebyl-li při nabytí práva pastvy určen druh a počet dobytka, dále doba a míra pastvy, chrání se pokojná 30letá držba. Jsou-li pochybnosti, má zákon subsidiární (vykládací) pravidla o druhu a počtu dobytka, o době pasení a rozsahu užívání. Ovšem všechna tato ustanovení platí jen (§ 499 a 501 obč. zák.), pokud tomu nebrání předpisy politické a lesní. Předpisy ty stanoví § 10 les. zák. 2. O služebnosti braní steliva (mrti, hrabanky), chvoje a stlaní srov. § 11 až 13 les. zák.
Dalším krokem k úpravě služebností lesních byl zák. z 7. 6. 1883, č. 94 ř. z. o rozdělení společných pozemků a o úpravě (regulování) společných práv k užívání a správě k tomu se vztahujících. Podle tohoto zákona a) pozemky dosud nerozdělené, na nichž mezi bývalými vrchnostmi a obcemi neb bývalými poddanými jakož i mezi dvěma nebo několika obcemi trvají společná práva k držbě a užívání, dále
b) pozemky, jež jsou užívány ode všech nebo některých členů obce, osady nebo agrárních společenstev na základě osobního neb s držbou spojeného členství nebo
c) pozemky, jež od spoluoprávněných jsou používány jako pozemky tak zv. střídavé společně nebo střídavě, mohou býti rozděleny a společné vlastnictví jejich zrušeno; není-li to přípustné, může býti aspoň způsob užívání znovu upraven. Podmínky, za kterých se tak může státi, byly upraveny zemskými zákony a to na Moravě zák. 13. 2. 1884, č. 31, ve Slezsku zák. 28. 12. 1887, č. 13/1888. Řízení jest podobné, jako při komasaci a i úřady tytéž. Plán dílčí a regulační potřebuje úředního schválení.
V této souvislosti možno se zmíniti i o zák. 7. 6. 1883, č. 93 ř. z. o očištění lesní půdy od cizích enkláv a o arondování lesních hranic a o min. nař. z 5. 6. 1886, č. 109 ř. z. Smlouvy směnné o lesních a zemědělských pozemcích, které byly uzavírány za účelem očištění lesní půdy od enkláv nebo za účelem arondování lesních hranic se schválením zemské neb ministerské agrární komise, těší se určitým výhodám v ohledu soukromém a poplatkovém. K provádění zákona byly vydány zemské zákony prováděcí a to na Moravě z 13. 2. 1884, č. 32 z. z. a ve Slezsku zák. z 28. 12. 1887, č. 14/1888 z. z.
II. Na Slovensku lesy služebnostmi stižené takořka neexistují, poněvadž zák. čl. LIII./1871 a XII/1877 usilovaly o to, aby takovéto lesy byly zrušeny a raději utvořeny rozdělením (segregací lesů) lesy panské a urbariální a to obojí prosté služebnosti.
Ovšem nové služebnosti vznikly předpisy o užívání pastvin. Majitelé půdy (i lesní), kteří v určitém pastevním období ponechali majitelům dobytka užívání pastvy na této půdě, jsou povinni ponechati ji i na další léta. V tom směru bylo nejprve vydáno pro Slovensko nař. min. s plnou mocí z 11. 4. 1919, č. 68 pres., pro Podkarpatskou Rus nař. 201/1921 o používání a úpravě pastvin. Tato nařízení byla ročně prodlužována a konečně nahrazena zák. 87/1924 Sb. resp. nyní zák. 43/1930. Stejně sem zasahuje i zákon z 7. 10. 1925, č. 224 Sb. (tak zvaný osadnický zákon) o úpravě poměrů vzniklých z usídlení osadníků na základě poměrů námezdného anebo poměrů podobných na nemovitém státním majetku na Slovensku a Podkarpatské Rusi.
G. Ochrana lesů. Lesy jsou ohrožovány jednak ohněm, jednak hmyzem.
1. Ochrana proti ohni. § 44 až 49 čes., 9 až 13 slov. Při dělání ohně a užívání předmětů ohněm nebezpečných v lesích a na pokraji lesů bud postupováno s největší opatrností. Slov. právo dále ustanovuje: Ohně, jež jsou nutny k pravidelnému lesnímu provozu, nejsou ovšem omezeny. Jinak smí býti v lesích a na vzdálenost do 100 m od nich volný oheň založen za šetření opatrností k zamezení požáru nutných a od cizinců jen se svolením lesního personálu. Ale určité osoby, totiž lesní hlídači v územích jimi hlídaných, dřevorubci na pasekách, lamači kamene v lomech a pastýři stád mohou si udělati oheň k vaření a ohřátí na místech ne nebezpečných, kde majitel lesa to výslovně nezakázal a ovšem se zachováním potřebné opatrnosti.
Kdo oheň udělal, je povinen, než se vzdálí, jej zcela uhasiti. Za zvláště suchého počasí může lesní policejní úřad vůbec dělání ohňů zakázati.
Každý, kdo v lese nebo na jeho kraji (v jeho blízkosti) najde opuštěný a neuhašený oheň, jest povinen jej dle možnosti uhasiti. Nemůže-li to učiniti nebo zpozoruje-li lesní požár, má to oznámiti obyvatelům nejbližšího stavení ve směru své cesty. A ti jsou povinni požár hlásiti starostovi nejbližší obce a majiteli lesa neb jeho lesnímu personálu (na Slovensku dle možnosti i okresnímu náčelníku). K hašení požáru mohou býti všechny okolní osady majitelem lesa, lesním personálem nebo obecním starostou vyzvány; vyzvané mužstvo jest povinno v průvodu lesního personálu a starostů obcí odkvapiti s potřebným hasícím nářadím ihned na místo požáru a tam účinně pomáhati. Řízení hašení přísluší přítomnému nejvýše postavenému lesnímu zřízenci nebo není-li ho tu, starostovi té obce (jeho zástupci), v jejímž obvodu požár zuří a všichni se musí jeho nařízení podrobiti. Ostatní starostové, obecní a lesní zřízenci udržují pořádek mezi hasícím mužstvem a působí k provádění nařízených opatření. Když byl požár uhašen, buď spáleniště podle potřeby ještě po jeden nebo několik dní hlídáno.
Ustanovení slov. práva jsou takořka stejná. (Řízení hašení přísluší v prvé řadě nejvyššímu lesnímu zřízenci, jinak okresnímu náčelníku a není-li nikdo z nich přítomen, starostovi obce, v níž neb v jejímž sousedství požár vypukl. Mužstvo hasící nemá nároku na mzdu neb odměnu.) Obojí právo prohlašuje porušení těchto předpisů za přestupek. Byl-li hašením poškozen cizí majetek, má škodu nahraditi ten, v jehož prospěch bylo hašení provedeno, ačli poškozený sám nebyl hašením od větších škod uchráněn § 49 čes. Poškození jsou odkázáni na pořad práva, ačli vyšetřující úřad nemůže škodu z přestupku vzniklou sám určiti.
2. Ochrana proti hmyzu. § 50 a 51 čes., nař. slezské z. vl. č. 18/1910 z. z., 14 a 15 slov. Na poškození lesa hmyzem bud stále bedlivě dbáno. Majitelé lesa nebo jeho zřízenci, kteří takové škody zpozorují, jsou povinni, nestačí-li prostředky, jichž užili a jest obava, že by i sousední lesy byly dotčeny, učiniti oznámení politickému úřadu; oprávněn jest učiniti oznámení to kdokoli. Politický úřad má s přibráním znalců uvážiti, zda a jaká opatření by měla býti proti poškození hmyzem učiněna a vyslechnuv neprodleně majitele lesů a jich lesní personál naříditi, čeho třeba. Všichni majitelé lesů, které by mohly býti ohroženy, jsou ku přispění zavázáni a musí nařízením politického úřadu bezpodmínečně vyhověti a úřad může nařízení ta na jejich náklad provésti.
Slovenské právo jest podrobnější. a) Proti opatřením politického úřadu nemá odvolání účinku suspensivního kromě toho případu, že by bylo nařízeno vykácení lesa neb jeho části. Srov. § 77 nař. č. 8/1928 Sb.
b) V případech většího nebezpečí mohou býti obyvatelé obcí přibráni ku spolučinnosti za náhradu místních pracovních mezd z úřední povinnosti. Náklady na učiněné opatření nesou zúčastnění majitelé lesů podle míry ochráněné rozlohy lesní (ale právo slovenské omezuje náklady ty co do výše na roční daň státní (pozemkovou) z dotyčných lesů. Povinnosti k hubení lesních škůdců byly zachovány v platnosti i v § 5 zák. 37/1928 Sb.
Počet hmyzů lesu škodících jest dosti značný; jest jich na 80 a škodí zpravidla jako larvy, housenky, výminečně jako vyvinutý hmyz. Mezi nimi největší význam má lýkožrout (Bostrichus typographus) a mniška (bekyně smrková, Psilura monacha).
Lýkožrout naplodil hrozných spoust v letech 1868 až 1870 na Šumavě, mniška se objevuje od roku 1890 a posledně roku 1919 a 1920. K účelnému hubení těchto hmyzů byly vydány od politických úřadů a min. zemědělství četné pokyny a návody k hubení. Sluší vzpomenouti, že výnos z mimořádné těžby dříví způsobené mniškou v období 1920/1921 byl přikázán fondu pro opatření strojených hnojiv podle zák. č. 683/1920 Sb.
H. Přestupky. Překročení a nedbání předpisů lesního zákona a nařízení na základě jeho vydaných jest činem trestním a to buď soudním podle trestního zákona nebo přestupkem správním.
1. Činy trestní, pokud nespadají pod trestní zákon, jsou v českých zemích správními přestupky, čili lesním pychem. Jsou to drobná poškození lesního majetku, kde cena nebo hodnota věci jest nepatrná a není tu přitěžující kvalifikace. (Srov. poučení min. spravedlnosti na českou prokuraturu z 6. 11. 1854, č. 20250, sdělené politickým úřadům výnosem min. vnitra z 30. 12. 1854, č. 26589.) Prakse opírajíc se o znění čes. les. zák. liší (ne úplně přesvědčivě) jednak přestupky lesního zákona, totiž jednání majitelů lesů, jež se příčí ustanovením § 9 až 17 lesního zákona a jež jsou trestny dle § 18, dále nedovolená jednání a opomenutí v § 44 až 51 uvedená a jednání příčící se předpisům o dopravě dřiví § 41, jednak lesní pych totiž přestupky v § 60 uvedené, jež byly spáchány bez souhlasu vlastníka nebo proti stanoveným podmínkám, přestupky majitelů služebností § 18 a trhání, poškozování a rušení hájenských znamení § 67.
Tresty jsou podle okolností polehčujících a přitěžujících důtka, pokuta, vězení a propadnutí věcí.
Trestní činy se promlčují, nebyl-li pachatel do 6 měsíců od spáchaného činu vzat do vyšetřování.
2. Na Slovensku a Podkarpatské Rusi liší se; I. Lesně policejní přestupky (áthágás), jež spáchali majitelé lesů ve svých lesích proti ustanovením lesního zákona (§ 46 až 60), na př. kácení lesa v lesích ochranných § 2, neopatření hospodářského plánu a jeho porušování. Tresty jsou peněžité pokuty po př. i opakované a mají ráz trestu exekučního. (O skutkové podstatě přestupků § 48 a 52 srov. Boh. adm. 6194/1927.
II. Lesní přestupky (kihágás), to jsou:
A. Lesní krádež § 90 až 99.
B. Poškození cizího lesa pastvou nebo jinakým jednáním § 100 až 108.
C. Nebezpečná jednání a opomenutí § 109 až 114 (založení ohně v lese, jiná jednání nebezpečná, nedovolený pobyt v lese). Lesní přestupky sub A. a B. (i ve společném lese spáchané) jsou přestupky, jen když hodnota věci ukradené neb způsobená škoda nepřesahují 60 Kč, přestupky sub C. jsou přestupky nehledíc na velikost nebezpečí, i když byly spáchaný ve vlastním lese; jinak tyto lesní přestupky spadají jako zločin resp. přečin pod všeobecný trestní zákon. Ustanovení lesního zákona o lesních přestupcích byla i po zavedení přestupkového zákona podle § 8 zák. čl. XXXVII/1880 v platnosti ponechána.
Rozdíly mezi obojími přestupky jsou a) co do promlčení. Přestupky sub I. promlčují se v 1 neb 2 letech, podle toho, zdali trest peněžitý zákonem stanovený činí 200 Kč či více (§ 68 a Boh. adm. 6194/1927), přestupky sub II. vždy do 2 let § 86. Uložený trest se promlčuje v obou případech ve 3 létech.
b) Přestupky sub II. stíhají se zpravidla jen na návrh poškozeného § 82.
c) Trestní řízení pro přestupky I. příslušelo správnímu výboru § 61 a v cestě rekursní ministerstvu orby, pro přestupky sub II. policejním trestním úřadům dle § 117 les. zák. resp. nyní podle II. hlavy zák. čl. XX/1901. Působnost správního výboru přešla na Slovensku župním zákonem na župní úřad (srov. Boh. adm. 6194/1927) a pak zák. č. 125/1927 Sb. na zemský úřad, byla však nař. 96/1928 Sb. přenesena na Slovensku i Podkarpatské Rusi na okresní úřad. Trestní řízení provádějí ohledně deliktů soudních trestní soudy, ohledně deliktů správních nyní v celé republice úřady politické (okresní, v druhé stohci zemský úřad) a to podle předpisů o trestním řízení policejním, na Slovensku a Podkarpatské Rusi podle zák. čl. XX/1901 a nař. č. 65000/1909. O postavení státního lesního inspektora v trestním řízením srov. Boh. adm. 6194/1927.
Na Slovensku a Podkarpatské Rusi však přestupky lesní, jež byly oznámeny obecnímu starostovi, jestliže škoda nepřesahuje 40 Kč, vyšetřuje a trestá obecní trestní senát (ve velkých obcích starosta a 1 člen obecní rady a obecní notář, v malých obcích starosta a 2 členové obecní rady). Není-li některá ze stran spokojena s nálezem trestního senátu obecního, může do 15 dní od prohlášení nebo doručení nálezu žádati u obecního starosty za obnovu řízení, načež provede nové řízení okresní úřad; o odvolání rozhoduje zemský úřad (čl. 8, odst. 2, zák. č. 125/1927 Sb. tu neplatí, poněvadž okresní úřad nejedná jako úřad odvolací, nýbrž provádí nové řízení). V praksi obecní senáty trestní pravomoci nevykonávají.
Trestní řízení před politickými úřady zahajuje se v českých zemích buď na žádost poškozeného nebo na udání osob, jež byly veřejně zřízeny a do přísahy vzaty k dozoru nad lesy, poli, vinicemi a pod. nebo na oznámení orgánů bezpečnostních a stráže finanční nebo z úřední povinnosti, jakmile úřad dozví se o přestupku. Osoby ty mohou činiti oznámení bud jednotlivě od případu k případu neb měsíčně sumárně dle zvláštního seznamu. Sr. přílohu B k les. zák. Byla-li trestním činem způsobena škoda, buď poškozenému plně nahrazena, tedy nejen hodnota odcizeného produktu, nýbrž i nepřímá ztráta, která byla snad způsobena porušením neb zmenšením výnosnosti lesa. Udání dozorčího personálu lesního musí býti potvrzena neb opravena od nadřízeného lesního úředníka; nemá-li dozorčí personál nadřízeného lesního úředníka nebo bylo-li oznámení o škodě učiněno jinými osobami než dozorčím personálem, má politický úřad k odhadu škody povolati některého z blízkých lesních úředníků nebo, není-li ho, jiného nestranného znalce, jehož třeba vzíti zvláště do přísahy. Vzcházejí-li závažné pochybnosti o správnosti odhadu škody, má úřad zjistiti na místě samém škodu skrze nestranné přísežné znalce (zpravidla 2), jež sám určí. Škoda se vyměřuje podle sazeb o náhradě lesních škod, které určuje politický úřad v dohodě se znalci pro svůj okres nebo po př. pro jeho různé části na základě podrobných pravidel, jež jsou k lesnímu zákonu v příloze D připojeny. Tento tarif se obnovuje, jestliže časem ceny dříví se značně změnily. V každém případě může poškozený, který myslí, že jeho škoda jest větší než mu byla politickým úřadem přisouzena, domáhati se nápravy u řádného soudu § 72 až 76 les. zák., § 105 úst. list. Zvláštní ustanovení platí pro případ, že dobytek byl neprávem do cizího lesa vehnán anebo tam z nedbalosti ponechán. V českých zemích majitel lesa nebo jeho zástupce (lesní personál) nemá práva dobytek ten usmrtiti, nýbrž má jej bud vhodným násilím zahnati nebo pastýři uložiti, aby jej ihned odehnal anebo, utrpěl- li škodu, tolik kusů dobytka zajmouti, kolik stačí k úhradě škody. Bylo-li zabavení provedeno, má se majitel lesa (jeho zástupce) dohodnouti do 8 dní s majitelem zabaveného dobytka nebo učiniti oznámení o přestupku a žádati za náhradu škody. Do náhrady škody buďtež započteny i výlohy, jež byly způsobeny zájmem a ošetřováním zabaveného dobytka. Je-li vlastník dobytka neznám nebo nebyl-li čin trestní spáchán, na př. dobytče bylo zahnáno do lesa, aby ušlo hrozícímu nebezpečí (požár, krupobití), může se poškozený domáhati náhrady škody přímo u řádných soudů. Od zásady, že dobytek v lese cizím nesmí býti zabit, platí výjimka pro kozy, ovce, prasata a drůbež, jež, nemohou-li býti zajmuty, mohou býti zastřeleny, ale musí býti na místě ponechány pro vlastníka.
V právu slov. jsou obdobná ustanovení jednak v lesním zákoně, jednak v nař. č. 65000/1909; lesní přestupkové denníky (srov. nař. č. 24931/1880) vede přísežný ochranný personál v státních lesích s povinným hospodářským plánem obligatorně, v ostatních lesích dle vůle majitele lesa; ovšem v těchto lesích požívá denník stejné víry jako seznam obligatorní jen když ten, kdo vede denník, jest plně kvalifikován a úřadu okresnímu oznámen § 41 a 42. Na Slovensku a Podkarpatské Rusi, rozmohou-li se v některé krajině lesní krádeže, může zemský úřad naříditi, aby v této krajině a tam, kde bývají ukradené lesní produkty zpeněžovány, tyto produkty mohly býti prodávány a kupovány jen s podmínkou, že prodavač prokáže řádné nabytí prodávaného produktu vysvědčením, které vydá ten, od něhož byly produkty nabyty a jež musí býti vidováno od obecního starosty. Zemský úřad může zavedení certifikátu o prodeji dřeva vysloviti bud k žádosti vlastníků lesa nebo z úřední povinnosti. § 115. Podobné certifikáty byly zavedeny i v zemích českých pokud jde o prodej vánočních stromků (Čechy nař. 101/1903, Mor. 67/1907, Sl. 32/1908 z. z.).
Peněžité pokuty a částky z prodeje konfiskovaných předmětů připadaly v zemích českých podle nařízení min. vnitra z 20. 6. 1853, č. 14552 zemskému kulturnímu fondu, na Slovensku a Podkarpatské Rusi podle § 208 les. zák. z 1/5 chudinskému fondu obecnímu, ze 4/5 zvláštnímu říšskému fondu lesnímu. Správu fondu vedly v zemích českých podle výnosu min. orby z 11. 3. 1868, č. 502 zemské výbory — s výhradou věnování pro účely zemědělské — na Slovensku a Podkarpatské Rusi ministerstvo zemědělství a výnosu jeho bylo užíváno na zalesňování holin a na podpory lesního personálu srov. nař. 36776/1880 a 22562/1880.
Tyto předpisy však pro budoucnost pozbyly významu čl. 11 zák. č. 125/1927 Sb., podle něhož připadají státu tresty na penězích uložené politickými úřady, propadlé jistoty a jiné záruky a výtěžky za věci prohlášené za propadlé v řízení před politickými úřady. Ale pokuty za přestupky § 46 až 60 slov. les. zák. náležejí i nadále říšskému lesnímu fondu.
I. Úřady lesní. Provádění lesního zákona přísluší nyní v celé republice úřadům politickým, a to, není-li něco jiného ustanoveno, v prvé stolici úřadům okresním, v nejv. stolici min. zemědělství. To platí pro země české dle ustanovení lesního zákona a nyní i pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. Na Slovensku a Podkarpatské Rusi byl totiž dle § 25 a 26 les. zák. lesně policejní vrchností správní výbor v každém municipiu dle zák. čl. VI/1876 zřízený; on bděl nad tím, aby byla při hospodaření s lesy přesně zachovávána ustanovení zákona a nařízení a zejména hospodářské plány, prováděl nařízení a opatření ministerstva zemědělství a v případech zákonem mu přikázaných sám takováto nařízení a opatření vydával, nezákonná jednání, o nichž zvěděl, zakazovala to zpravidla po slyšení lesního inspektora, v neodkladných případech i bez jeho předběžného slyšení; bral do přísahy lesní úředníky, dbal toho, aby lesní personál měl příslušnou kvalifikaci a měl personál ten v evidenci; činil opatření, aby bylo bráněno požárům a škodám hmyzem, podával municip. výboru každoročně o lesích zprávu. Správní výbor tuto agendu prováděl skrze 3člennou lesní komisi z jeho středu zvolenou, k níž náležel i lesní inspektor s hlasem poradním. Lesní inspektor byl státní úředník k dozoru nad lesy ustanovený a ministerstvu zemědělství podřízený. Lesní inspektor měl v obvodech ministerstvem určených podle § 28 až 35: 1. bdíti nad tím, aby byla ustanovení zákona lesního a nařízení ministerstva i správního výboru svědomitě plněna, zejména hospodářské plány zachovávány, 2. měl zpozorované závady ohlašovati správnímu výboru; výminečně mohl, zpozoroval-li, že majitelé lesa hospodaří v lese patrně proti lesnímu zákonu a jest nutno ihned zakročiti, tato nezákonná jednání provisorně a na vlastní odpovědnost zakázati, spolupůsobení policejních orgánů si vyžádati a o tom učiniti sdělení správnímu výboru, 3. zasedal s hlasem poradním v lesní komisi správního výboru a podával správnímu výboru zprávy jakož i dobrá zdání, návrhy a podněty, a kdyby správní výbor neučinil nutných opatření, podával o tom zprávu ministerstvu, 4. každý rok se měl aspoň jednou o stavu lesů objížďkou přesvědčiti, (při čemž majitel lesa musil jemu dovoliti vstup do lesa) a podával pak o zkušenostech zprávu s příslušnými návrhy skrze správní výbor ministerstvu.
Se zavedením župního zřízení na Slovensku dnem 1. 1. 1923 přešla na župní úřad působnost správního výboru resp. jeho lesní komise a to podle § 5 žup. zák. jakož i působnost lesních inspektorů a to podle § 1 vlád. nař. č. 383/1922 Sb. Naproti tomu v Podkarpatské Rusi přešla působnost správního výboru dle nař. č. 113/1923 Sb. na župní úřady resp. dle nař. č. 84/1926 Sb. na župní úřad v Mukačevě. Působnost župních úřadů přešla se zavedením zemského úřadu na zemský úřad § 1, na který přešla v Podkarpatské Rusi dle vlád. nař. č. 95/1928 Sb. i působnost lesních inspektorátů.
Aby byla odstraněna neshoda, že v zemích českých prvou stolicí ve věcech lesních byl zpravidla úřad okresní, kdežto na Slovensku a Podkarpatské Rusi úřad zemský, byla na Slovensku a Podkarpatské Rusi na základě § 8 zák. č. 125/1927 Sb., vlád. nař. č. 96/1928 Sb. celá lesně právní agenda zemského úřadu přenesena na okresní úřady mimo určité případy totiž a) ze zák. čl. XXXI/1879, § 19, 37, 167, 177, odst. 4, 182, b) ze zák. čl. XIX/1898, § 14, 19, 23.
Nař. 187/1929 Sb. byla posléze rošířena působnost zemských úřadů na Slovensku a Podkarpatské Rusi tím, že na ně byla přenesena působnost, kterou dle lesního zákona slovenského a zák. čl. XIX/1898 vykonávalo dosud ministerstvo, mimo působnost uvedenou a) v lesním zákoně v § 18 až 20 (hospodářské plány), 165 až 168, 171, 177 (zalesňování holých ploch) a § 209 (správa zemského lesního fondu), b) v zák. čl. XIX/1898 v § 19 a 23.
V zemích českých nařízením 187/1929 Sb. byl proveden jen nepatrný přesun z ministerstva na zemský úřad podle § 26, odst. 2 čes. les. zák.
Těmito nařízeními byla provedena rozsáhlá decentralisace vrchnostenské služby lesní a unifikace její ve shodě s právem v zemích českých. Správní řízení politických úřadů a min. zemědělství ve věcech lesních jest upraveno nař. čís. 8/1928 Sb. (ovšem s výhradou v § 3).
Vedle toho přešla na politické úřady a to až na jedinou výminku na okresní úřady na Slovensku a Podkarpatské Rusi dle nař. č. 383/1922 a 95/1928 sb. i působnost, kterou podle zák. čl. XIX/1898 obstarávaly státní lesní úřady. Úřady tyto obstarávaly zásadně odborně lesnickou nevrchnostenskou správu lesů, náležejících majitelům v § 1 a 2 zák. čl. XIX/1898 uvedeným. Vedle toho měli na požádání správního výboru obstarávati i lesně odborné, tedy vrchnostenské správní agendy. Tak se stalo, že tito úředníci prvotně hlavně pro správu lesů ustanovení splynuli s úředníky vrchnostenskými pro dozor nad lesy zřízenými.
Poněvadž při provádění lesního zákona jde velmi často o otázky odborně lesnické, jsou politickým úřadům přidáni odborníci tak zv. lesní technikové, kteří jako součást úřadu politického, u něhož jsou ustanoveni, obstarávají odborné agendy lesní pod řízením a odpovědností přednosty úřadu. (Srov. § 25, jedn. ř. 290/1922 Sb.)
Organisace lesních techniků zakládá se nyní na § 7 zák. č. 125/1927 Sb., podle něhož zemskému a okresnímu úřadu se přidělí potřebný počet odborných zaměstnanců. Odborní zaměstnanci mohou býti přiděleni pro obvod několika okresních úřadů určitému okresnímu úřadu. Tento obvod určí příslušný ministr v dohodě s min. vnitra. Organisace ta jest upravena nyní v celém státě tak, že u zemského úřadu jest zřízeno zvláštní oddělení odborně lesnické, kdežto u okresního úřadu zpravidla vždy několik okresů tvoří jeden obvod lesní. Obvody ty byly stanoveny výnosem min. zemědělství v dohodě s min. vnitra a jest jich v Čechách 7, na Moravě 11, na Slovensku 39, Podkarpatské Rusi 12.
Otázkou jest, která agenda má býti pokládána za lesně odbornou a tedy vyřizována odbornými lesními orgány.
Tu padají v úvahu nařízení a instrukce pro službu lesně policejní vydané, totiž v českých zemích nař. č. 165/1895 ř. z., na Slovensku a Podkarpatské Rusi předpisy lesního zákona zejm. 28 až 35.
Podle čes. nař. lesně technický personál politické správy má za úkol:
1. Podporovati politické úřady ve výkonu státního dozoru nad lesy a v provádění lesních předpisů vůbec a to zejména odbornou radou, stálým pozorováním lesních poměrů a oznamováním při tom zpozorovaných nezákonností. (Lesní statistika.)
2. Napomáhati pěstování lesů poučováním držitelů lesů a navrhováním opatření, jež by za daných poměrů, mohla zvýšiti rozkvět lesů.
3. Vésti nebo říditi správu v lesích, jež jim byly min. zemědělství svěřeny (na př. v lesích obecních).
4. Plniti všechny úkoly, jež byly lesnímu personálu zvláštními zákony a nařízeními (o honbě, rybolovu) výslovně přikázány.
5. Z rozkazu politického úřadu konati samostatně místní šetření ve věcech, jež se dotýkají služebních úkolů tohoto personálu.
6. Opatřovati službu u lesotechnických oddělení pro hrazení bystřin, ačli jim to bylo ministerstvem zemědělství svěřeno.
K jiným agendám nemá býti lesního personálu použito; naproti tomu v agendách, jež se vztahují na jeho služební úkoly, musí mu býti dána příležitost, aby mohl svoje odborné mínění projeviti; tak zejména mají býti lesní technikové u zemského úřadu ke kollegiálním poradám o těchto věcech přibíráni jako votanti. (Srov. i podrobnou služební instrukci vydanou min. orby ze dne 1. 11. 1895, 6. 17838, č. 44/1896 čes. zem. zák.
Ti, kdož chtějí býti ustanoveni za odborné lesní techniky u politických úřadů, musí vykázati zvláštní odbornou kvalifikaci. V tom směru platí nyní v celé republice předpisy v českých zemích platné, které byly rozšířeny na Slovensku a Podkarpatské Rusi podle § 3 zák. č. 269/1920 Sb. Kdo chce nabýti úřednického místa, musí prokázati. způsobilost pro lesnětechnickou státní službu podle nař. min. orby č. 118/1893 a 143/1899 ř. z. zkouškou pro lesnětechnickou státní službu.
Podmínky připuštění ke zkoušce jsou:
1. složeni teoretických státních zkoušek pro lesnětechnické studium na vysoké škole nebo jiném jemu na roven postaveném ústavě,
2. návštěva přednášek o lesním systému hrazení bystřin a složení zkoušky z nich,
3. dvouletá prakse v státních nebo poučných soukromých lesích neb v lesnětechnické službě u politických úřadů.
Za čekatele mohou býti přijati, kdož splnili podmínky k připuštění k státní zkoušce, ale stačí prakse jednoletá. Podle vlád. nař. č. 103/1927 Sb. jsou pro lesní službu dohlédací u politických úřadů zřízeni v služební třídě I b v kategorii úředníků zemědělskotechnické služby úředníci, pro jichž ustanovení se jako předběžné vzdělání zavádí absolvování aspoň 4letých studií lesnického odboru na vysoké škole technické nebo vysoké zemědělské a v obou případech úspěšný výkon předepsaných státních zkoušek.
Úředníkům těm jsou přidáni okresní lesní.
Zákonem ze dne 25. 6. 1919 č. 374 Sb. byli okresní lesní a lesní příručí zařáděni od 1. 7. 1919 do skupiny D státních úředníků; lesní příručí obdrží při vstupu do služby adjutum a jmenováni jsou po 5leté uspokojivé službě okresními lesními. Okresní lesní náležejí nyní podle nař. č. 103/1927 Sb. do III. služební třídy a jako předběžné vzdělání se zásadně předpisuje absolvování občanské školy nebo čtyř nižších tříd střední školy a v obou případech ještě aspoň dvě léta lesnické školy.
(Od těchto úředníků státní služby lesně policejní ustanovených při politických úřadech sluší lišiti úředníky a zřízence ustanovené ve správě státních lesů.
Zákonem z 18. 12. 1922, č. 404 Sb. a prov. nař. z 25. 11. 1924, č. 206 Sb. byly státní lesy a statky prohlášeny za podnik spravovaný podle zásad obchodního hospodaření a správa jeho byla pod vrchním vedením ministerstva zemědělství a správního sboru svěřena ústřednímu ředitelství, ředitelstvím a místním správám.
Působnost jejich upravena jest zvláštními řády a instrukcemi. Práva a povinnosti úředníků a zaměstnanců jsou upraveny ve služebním řádě. Úředníci jsou jednak pragmatikální, jednak na smlouvu vzatí. Úředníkům státních lesů mohou býti svěřeny i funkce lesněpolicejní).
K. Poměry zaměstnanců v lesních podnicích. Poměry ty jsou soukromoprávní povahy; základem jich jest služební smlouva dle § 1151 až 1164 obč. zák. resp. na Slovensku dle zák. č. 244/1922 Sb., jehož § 26 byl změněn zák. č. 217/1924 Sb. Veliký význam zaměstnanců těch vedl k tomu, že byly poměry jejich upravovány zvláštními předpisy. Pokud jde o úřednictvo, byl vydán v zemích českých zák. 13. 1. 1914, č. 9 ř. z. o služební smlouvě osob zaměstnaných v podnicích zemědělských a lesních ve službách vyššího druhu (zákon o úřednících statkových). (Sr. Zeis: Služební poměr úředníků v podnicích hospodářských a lesnických podle zákona ze dne 13. 1. 1914, č. 9 ř. z.) Pokud jde o dělnictvo lesní, byly jeho poměry upraveny na Slovensku zák. čl. XXVIII/1900 o lesních ro- botnících. Předpisy byly ovšem značně pozměněny zák. č. 244/1922 Sb. (Srov.Bouček: Služební smlouvy na Slovensku a Podkarpatské Rusi 1925. Hexner: Dienstvertragsrecht.) V zemích českých nedošlo k všeobecné úpravě. Všeobecnou normou jest v zemích českých nař. min. vnitra z 15. 3. 1860, č. 73 ř. z. (na základě nejv. rozhodnutí), dle něhož spory mezi majiteli lesů a jejich pomocnými dělníky zemědělskými a lesnickými a nádeníky, jež vznikají ze služebního nebo námezdního poměru a byly vzneseny za trvání tohoto poměru nebo do 30 dnů po tom, co poměr ten zanikl, náležejí před politické úřady, kdežto spory po této lhůtě vznesené před soudy. Srov. § 49, č. 6 jurisd. normy.
O pojištění lesního personálu srov. příslušné články.
L. Obecní lesy jsou lesy, jež vlastnicky náležejí obcím.
I. V zemích českých byly obecní lesy dvojího druhu; jedny byly obecním jměním podle § 69 čes., 62 mor. a slez. obec. zř. a byly určeny, aby výnos jejich plynul do pokladny obecní, jiné byly obecním statkem podle § 70 čes., 63 mor. a slez. obec. zř., to jest určití členové obce měli veřejné právo bráti užitky z lesa a to ne více, nežli bylo pro jejich dům a statek třeba. Rozhodnou byla nesporná zvyklost v čas účinnosti obecního zřízení. Nyní jsou všechny lesy obecní obecním jměním, jelikož zákonem ze dne 17. 12. 1919, č. 421 Sb. byl obecní statek prohlášen za obecní jmění.
Obecní lesy jsou podrobeny jednak lesnímu zákonu, jednak jako majetek obecní i příslušným předpisům obecních zřízení.
Podle lesního zákona § 21 nesmějí býti obecní lesy zpravidla děleny. Zemský úřad může však dáti povolení k rozdělení v těch zvláštních případech, kde by rozdělení lesa bylo naléhavou potřebou nebo mělo-li by výhody, jež nejsou v odporu se všeobecnou péčí o zachování lesa.
Povolení k rozdělení lesa obecního jest pouze lesněpolicejním opatřením, kterým se neprejudikuje tomu, jak má býti dělení provedeno. Budw. 8508 A/1911. Dokud svolení to nebylo uděleno, musí býti lesy spravovány jako jediný celek jednotně. Podle obecního zřízení bylo k bezplatnému rozdělení kmenového jmění a tedy i lesního mezi občany třeba v českých obcích usnesení sněmu § 68, na Moravě a Slezsku zákona zemského § 69; nyní nastoupilo tu dle obec. fin. novely § 23 schválení vyššího dohlédacího úřadu, t. j. zemského výboru; naproti tomu úplatné zcizení obecního lesa vyžaduje schválení dozorčího úřadu bezprostředního.
Pro lesy obecní byly dále v Čechách vydány zvláštní předpisy zák. 14. 1. 1893, č. 11 z. z. o dohledu nad hospodářstvím v lesích obecních.
Český zákon č. 11/1893 vztahuje se na obce a osady mimo města statutární (Praha, Liberec).
1. Obce, v jichž majetku jsou lesy, jsou povinny v lesích těch hospodařiti podle určitého hospodářského plánu, který musí obsahovati ustanovení, jak mají býti lesy ty spravovány, aby poskytovaly co možná největších trvalých užitků a který nesmí se příčiti zák. předpisům o lesní policii. Hospodářský plán musí zhotoviti způsobilý lesní hospodář. Určiti tohoto hospodáře přísluší obecnímu výboru, výminkou okresnímu výboru, kdyby lesní hospodář obecním výborem určený neměl příslušné způsobilosti a obecní výbor do určité lhůty okresním výborem stanovené nového hospodáře neustanovil. Zhotovený plán buď v obci veřejně na 14 dní vyložen a může proti němu do 14 dní po uplynutí lhůty, po kterou byl plán vyložen, každý poplatník v obci podati u obecního úřadu námitky. O návrhu a o námitkách usnáší se pak obecní zastupitelstvo (za přítomnosti 2/3 členů). Hospodářský plán obecním výborem usnesený musí býti schválen okresním úřadem a okresním výborem § 99 zák. 125/1927. Okresní výbor zkoumá, zda plán vyhovuje předpisům obecního zřízení co do neztenčeného zachování kmenového jmění a požadavkům hospodářskotechnickým. Okresní úřad zkoumá, zda se plán nepříčí předpisům o lesní policii. Z rozhodnutí okresního úřadu i výboru může se každý, jehož zájmu se schválený plán dotýká, odvolati k zemskému úřadu.
Stejné řízení jest zavésti i při změně neb obnově plánu.
2. Od zásady, že každá obec (osada) má mí ti hospodářský plán, jest dána výjimka pro obce, jejichž lesní majetek nečiní více než 50 ha a lesní hospodářství jest v dobrém stavu.
Takovéto obce mohou býti okresním výborem sproštěny povinnosti míti hospodářský plán, ale musí zhotoviti inventuru dočasného stavu lesa a hospodářský program, kterým se stanoví pořad mýteb a zalesňování aspoň na nejbližších 5 až 10 let. Hospodářský program se stanoví stejným řízením jako hospodářský plán. Okresní výbor může však, shledá-li, že se v obci lesní hospodářství zanedbává, obci uložiti, aby si zřídila hospodářský plán.
Hospodářský plán (program) má býti zárukou, aby se v obci nekácelo více dříví nežli plán resp. řádné lesní hospodářství dovoluje. Proto jest starosta povinen, aby kdykoliv se zamýšlí káceti v obecním lese, oznámil to okresnímu výboru 4 neděle napřed. (Zákaz káceti dříví v obecních lesích v zák. č. 422/1919 Sb. vyslovený pozbyl platnosti 30. 6. 1920.) Shledá-li okresní výbor, že kácením by byl porušen hospodářský plán nebo program nebo řádné lesní hospodářství, zakáže kácení s výhradou rekursu k zemskému úřadu; shledá-li však, že by kácením dříví byly porušeny předpisy lesní policie, učiní o tom oznámení okresnímu úřadu a shledá-li, že by kácením vznikla pro obec taková újma, že by tím bylo pěstování dříví na příště ohroženo ba znemožněno, zakáže kácení až do rozhodnutí okr. úřadu, zda se kácení příčí lesnímu zákonu. Jestliže okresní výbor do čtyř neděl počínajíc dnem, kdy mu bylo oznámení podáno, nedodá starostovi zákaz kácení, možno s kácením začíti. Podle § 9, zák. č. 421/1919 Sb. obec prodává užitky obecních lesů každoročně veřejnou dražbou a to především pro potřebu svých obyvatel.
Obce, jichž majetek lesní činí aspoň 700 ha, musí ustanoviti pro své lesy svého zvláštního lesního hospodáře; obce s majetkem menším mohou si zříditi bud svého vlastního nebo cizího v jiné službě postaveného lesního hospodáře nebo mohou se s několika obcemi pojiti ke zřízení společného hospodáře. Úmluva tato musí býti schválena okresním výborem. Okresní výbor rovněž zkoumá, zda hospodář v jiné službě ustanovený nebo společný může povinnosti svého úřadu vykonávati. Hospodáři lesnímu musí býti přidán potřebný personál pomocný a ochranný.
Okresní výbor vykonává dozor nad tím, aby obecní lesy byly spravovány dle pravidel lesnických tak, aby trvale co nejvíce vynášely a schválený hospodářský plán (program) byl zachován. Za tou příčinou mělo si okresní zastupitelstvo zříditi pro svůj obvod a na svůj náklad technického znalce lesního dle předpisů lesního zákona způsobilého, který má dohlížeti nad lesy obecními, oznamovati úřadům vady a nedostatky a okresnímu výboru navrhovati, potřebná opatření, při čemž, nevyhoví-li okresní výbor jeho návrhu, může do 15 dní žádati, aby zemský výbor rozhodl, zda opatření jím navrhované má býti provedeno. Za okresního technického znalce měl býti ustanoven buď zvláštní úředník okresní nebo lesní hospodář v cizích službách postavený v okresu samém neb sousedním bydlící.
Podle § 7 zák. č. 125/1927 Sb. bude však nyní dozor ten obstarávati odborný státní lesní úředník u okresního úřadu ustanovený, poněvadž ustanovení § 53 a 91 tu nemají místa.
Dozorčí opatření naproti obci resp. orgánům jsou tato:
a) okresní výbor může starostovi, který opomenul vykonati okresním výborem nebo zákonem uložené povinnosti, uložiti pořádkovou pokutu dle obecního zřízení;
b) okresní úřad může po slyšení okresního výboru (§ 99 zák. č. 125/1927 Sb.) v případě nutné potřeby provésti sám potřebná opatření na náklad obce, a když by hospodářství v lese bylo trvale zanedbáváno a hrozilo by z toho zpustošení lesa a obecní výbor nezjednal do lhůty odpomoci, zříditi na náklad obce nuceného správce (sekvestra), který zůstane v úřadě, dokud se v obci (osadě) neustaví nový výbor.
II. Na Slovensku a Podkarpatské Rusi není zvláštních ustanovení pro lesy obecní; obecní zřízení čl. XXII/1886 poukazuje v § 24 co do nabytí, zřízení a správy obecních lesů na lesní zákon.
Rozsáhlou změnu tu způsobil zák. č. XIX/1898, jímž byla odborná správa obecních lesů přenesena na zvláštní státní lesní resp. nyní na politické úřady.
M. Lesy komposesorátní a bývalých urbarialistů na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Lesy urbariální jsou lesy, jež jsou ve spoluvlastnictví bývalých poddaných (urbárníkův) a které při vyvážení půdy byly urbářským usedlostem jako jejich příslušenství vyděleny a do společné držby a užívání bývalých urbarialistů přikázány. Obdobou k nim jsou lesy komposesorátní, jež jsou ve spoluvlastnictví několika sousedních bývalých vrchností. Lesy ty nenáležejí obci, nýbrž jest to zvláštní případ spoluvlastnictví, Lesy urbářské a komposesorátní společně užívané mají býti dle § 17 les. zák. podle pravidelného hospodářského plánu (Boh. adm. 4963/1926) obhospodařovány; lesy urbariální nesmějí býti podle § 32 zák. čl. LIII/1871 děleny. Poněvadž hospodářství v těchto lesích bylo velmi neutěšené, bylo upraveno v II. oddílu zák. čl. XIX/1898 a v prov. nař. 69610/1911. Hospodářská správa těchto lesů přísluší valné hromadě společných držitelů jako orgánu primérnímu, hromada volí ze sebe předsedu a výkonné orgány (výbor, lesního hospodáře, pokladníka a pod.), aby prováděli usnesení valného shromáždění, po případě aby i některé jiné agendy za valné shromáždění vykonávali.
Působnost a jednání těchto orgánů upraveny jsou jednak zákonem jednak statutem, na kterém se musí valná hromada usnésti, se schválením zemského úřadu. Společenstvo není oprávněno les zciziti, mezi sebe rozděliti nebo zatížiti (změny a opravy hranic k uklizení sporů jsou však přípustny), členy valného shromáždění jsou skuteční držitelé a usnášejí se dle velikosti svých podílů. Proto společenstvo musí si zříditi seznam svých členů a jejích podílů. Z výnosu společně užívaných lesů a holin se uhražují společná břemena a vydání; přebytek, jestliže pochází z řádných užitků podle provozovacího plánu docílených, rozděluje se mezi společníky dle jejich podílů; jestliže však jde tu o mimořádné užitky (vývratě, poškození hmyzem), může zemský úřad naříditi, aby byla část mimořádných přebytků nutná na úhradu společných břemen a vydání uložena na úrok, kdežto zbytek se vyhrazuje pro rozdělení na několik let anebo aby byl mimořádný výtěžek upotřeben na investice, nákup nemovitostí a zaplacení dluhu. Nestačí-li výnos na úhradu společných břemen (na př. při zalesňování holin), může se valné shromáždění usnésti na tom, aby byl deficit uhrazen příplatkem anebo aby byly vypsány naturální práce v penězích oceněné. Příplatek resp. relutum za naturální práce vybírají se a vymáhají jako přímé daně, (ale mohou býti vybírány í orgány společenstva). O zpeněžení lesních produktů srov. § 34 až 39 (zpravidla dražbou).
K zabezpečení zákona příslušejí zemskému úřadu rozsáhlá dozorčí práva; srov. Boh. adm. 4247/1924.
N. Doprava lesních výrobků. Velmi důležitou otázkou v lesnictví jest umožniti dopravu lesních výrobků z lesa, aby mohly býti spotřebovány resp. zpeněženy. Oba lesní zákony liší dopravu po suchu a dopravu po vodě. Doprava taková by mohla býti znemožněna tím, že by vlastníci sousedních pozemků nebo vod nedali k ní souhlasu. Proto zákon ukládá jim povinnost dopravu trpěti.
I. Doprava po suchu. § 24 a 25 čes., 178 až 180 slov. Každý vlastník pozemku musí trpěti, aby mohly býti přes jeho pozemky anebo na jeho soukromých cestách dopravovány lesní produkty jiného vlastníka, jestliže by produkty tyto nemohly býti z lesa vůbec vypraveny a dále dopravovány nebo jen se značně většími, to jest s nepoměrnými náklady. Vlastník lesních produktů musí si k této dopravě vymoci povolení okresního úřadu; povolení toho jest třeba i když jest nutno smyky neb jiná zařízení k dopravě dříví vésti přes veřejné cesty a vody, skrze osady, dále u cizích stavení nebo přes ně. Úřad jest povinen vyslechnouti strany a vyšetřiti věc po př. skrze znalce a pak vysloviti, zda doprava přes cizí pozemky jest nutná, v jakém směru a na jakou dobu se má povoliti a jak se má prováděti, aby byla škoda co nejmenší (zřízení služebnosti, po př. odstoupení pozemku). Zároveň má úřad předběžně určiti náhradu škody. Proti výměru okresního úřadu a tedy i co do výše náhrady mohou se strany odvolati k zemskému úřadu. Jakmile byla stanovená náhrada složena, možno s dopravou dříví začíti. Byla-li škoda způsobena a nedojde o výší její u úřadu politického k dohodě, mohou strany se obrátiti na řádný soud. Podle slov. práva má úřad ve výměru o povolení dopravy určiti i peněžitou částku, kterou má žadatel složiti u lesního úřadu jako jistotu, že nahradí způsobenou škodu a že užité soukromé cesty opět uvede do předešlého stavu. Dále ustanovuje slov. právo, že skončení dopravy má dopravovatel ohlásiti okresnímu úřadu, který o tom zpraví do 8 dní vlastníky pozemku. Jde-li o náhradu škody způsobené dopravovatelem, mají se strany nejdříve pokusiti o dohodu; dojde-li k ní do 15 dní po tom, co skončení dopravy bylo majitelům pozemků ohlášeno anebo nebyla-li do té doby podána u soudu žaloba na náhradu škody, bude jistota dopravovateli vrácena; byla-li žaloba podána, odevzdá se jistota onomu soudu, který o náhradě škody má rozhodnouti.
II. Doprava dříví po vodě. § 26 až 43 čes., 181 až 207 slov. 1. Dříví dopravuje se po vodě několikerým způsobem:
a) jest ponecháno výlučně hnací síle vody a jí se dopravuje, při čemž jest lhostejno, jakých rozměrů dříví to jest a je-li svázáno čili nic; to se nazývá plavení dříví.
b) svázaná nebo nesvázaná dřeva dopravují se pomocí zvláštních staveb, jako jsou splavy, stavy (hatě, nádrže), hrable. c) Svázaná dřeva ve vory jsou na vodě dopravována a řízena na těchto vorech voraři; to jest vorařství.
2. Lesní zákon český pokládá dopravu sub a) a b) za plavení dříví (Schwemmen), a podrobuje ji lesnímu zákonu; rovněž lesním zákonům podrobuje stavby plavební (stroje plavní). Naproti tomu vorařství (Flößerei) se posuzuje dle vodního zákona a platí zásada § 7 vod. zák., že veřejné vody mohou býti k plavení vory volně používány. Za veřejné vody pokládají se podle § 2 vod. zák. č. 93/1869 ř. z. řeky a toky a jejich pobočná ramena od toho místa, od kterého byly v čas účinnosti vodního zákona, t. j. 24. 7. 1869 používány k plavbě s loďmi nebo vázanými vory. K plavení dříví a ku zřízení zvláštních staveb plavebních (strojů plavních) jest třeba vždy zvláštního povolení úředního. Povolení to udílí, pokud jde o vody veřejné, okresní úřad; má-li plavba jíti skrze několik okresů, zemský úřad a má-li jíti skrze několik zemí, min. zemědělství. Dle čl. 9 zák. č. 125/1927 Sb. může zemský úřad a ministerstvo pověřiti provedením úředního jednání některý ze zúčastněných úřadů. Zemský úřad jest také příslušný, žádá-li se za povolení na dobu delší tří let. Jde-li o vody soukromé, povolení udílí okresní úřad. Povolení udílí se nejdéle na 30 let a v mezích tohoto maxima podle výše nákladů zařizovacích. Za komisi může žádati kdokoliv. Zákon rozeznává 1. plavení dříví a 2. stavby plavební. Příslušné předpisy jsou obsaženy v lesním zákoně, vodní zákony odkazují co do užívání vody k plavení na lesní zákon a plavební řády (Triftordnungen). Tím však není vyloučeno i supletorní užití vodního zákona, když jde o poměry vodoprávní lesním zákonem neupravené. Srov. § 35 les. zák. (Tak na př. u staveb plavebních platí vodopr. předpisy o odstranění nebo omezení nádrží dle § 21 vod. zák.)
Ad 1. Pokud jde o plavení dříví, zákon liší, zda někdo má již k určité vodě plavné výlučné právo užívati vody k plavení čili nic. V onom případě nemůže k této vodě po dobu tohoto výlučného oprávnění nabýti nikdo jiný nového práva k plavení leč se svolením dosavadního oprávněného; ale tento výlučný oprávněnec jest povinen převzíti k plavení dříví jiných resp. připustiti spoluplavení a ovšem i chrániti břehy a nahraditi škody.
V žádostech o nové povolení (a contr. obnovení prošlých práv plavebních), buď co možná zevrubně udáno, v kterou dobu, na které trati a kolik dřeva a jakého druhu bude plaveno.
Řízení záleží v tom, že politický úřad dá žádosti vyhlásiti v oněch obcích, v jichž území má se plavení díti. Chtěl-li by se kdo spoluucházeti o plavení, musí žádost podati, žádá-li o povolení k plavení ještě na běžný rok, do 14 dní, jinak do 6 neděl. Po uplynutí této lhůty konají politické úřady potřebná šetření komisionelní na místě samém, přiberouce dotčené obce, všechny sousedy a jiné interesenty a znalce a rozhodnou pak na základě těchto šetření a poměrů již jinak známých.
Povolení musí býti odepřeno, jestliže se příčí výlučnému právu, jež někdo jiný k plavení má a s novým povolením nesouhlasí, dále v jiných případech, je-li plavení spojeno s velikým nebezpečím, nebo bylo-li by proto nutno odstraniti jiná zařízení, jež z veřejných ohledů mají stejnou nebo větší důležitost a na jiné místo nemohou býti přeložena nebo kdyby pravděpodobně způsobilo škody, jež by podnikatelé nemohli nahraditi. Jestliže není těchto důvodů a tedy povolení jest z veřejných ohledů přípustno, tož, uchází-li se o povolení více žadatelů a nedojde k dohodě mezi nimi do určité lhůty úřadem stanovené, má úřad právo k plavení rozděliti tak, že se každému uchazeči přikáže zvláštní doba k plavení; není-li to možné, buď plavení přikázáno pro jednotlivé trati vždy tomu, kdo dopravuje nejcennější množství dříví. Je-li množství dříví u konkurentů stejně cenné, buď koncese udělena tomu, kdo již delší dobu plavil, a jde-li o docela nové zřízení, tomu kdo chce plavby užíti na delší trať. Ti, kdož jsou výlučně oprávněni k plavení, jsou však povinni, aby dříví plavební ostatních spoluuchazečů k jich žádosti bud za místní ceny převzali anebo za přiměřenou náhradu plavili, ale v každém případě jen potud, pokud by tím nebyla doprava vlastního dříví vyloučena. Nelze-li dříví všech spoluuchazečů plaviti, mají přednost ti, jichž zásoby jsou nejblíže zásobám dříví podnikatele plaveního.
Ad 2. V žádosti za povolení ke zřízení staveb plavebních buď uvedeno, kde budou stavby zřízeny a k jakému účelu a v plánech a popisech buď vylíčeno, jak stavby ty budou zařízeny a v jakém poměru budou k okolí a k jinakým stavbám a vodním dílům na plavné vodě již zřízeným. Politický úřad dá žádosti ty vyhlásiti v obcích, jichž územím má plavení jíti nebo na jichž území budou míti stavby vliv (a mohou ti, kdož se snad chtějí o podobná práva ucházeti, podati svoje žádosti ve lhůtě 14denní resp. 6nedělní podle toho, zdali jde o povolení pro běžný rok či déle).
Po uplynutí lhůty se koná místní šetření a na základě jeho úřad vydá rozhodnutí. Povolení může býti odepřeno ze stejných důvodů jako povolení k plavení. Povolení k zřízení stavby plavební, chce-li ji zříditi na tomže nebo skoro stejném místě několik žadatelů a nedojde mezi nimi k dohodě, bud uděleno tomu z nich, kdo má nejcennější množství dříví plaviti a má-li dříví stejnou cenu, tomu kdo již déle plaví. Každé povolení ke zřízení stavby plavební bud uděleno s podmínkou, že podnikatel dovolí všem těm, kdož nabudou povolení k plavení, dle potřeby použíti plavební stavby za přiměřenou náhradu. Ke zřízení staveb plavebních jest přípustné vyvlastnění. Každá nová stavba plavební musí býti tak zřízena, aby nepřekážela plavbám již povoleným a nerušila užívání jíž zřízených takových staveb, pokud jsou k potřebě. Stavby již zřízené musí býti novým podnikatelům plavby na jich žádost přenechány k užívání za přiměřenou náhradu, ale jen potud, pokud, nenáležejí osobám, jež mají výlučné právo k plavení a pokud se tím vlastníkům jejich v užívání vlastním nepřekáží. Nechce-li vlastník stavbu v dobrém stavu udržovati, má ji zciziti nebo propachtovati a nemá-li býti již nadále užívána, úplně odstraniti.
3. Slov. právo liší pltnictví (vorařství) a plavení. Plavení může býti vykonáváno jen na nesplavných řekách, částech řek a potocích, nikoli tedy na takových částech splavných řek, jichž se skutečně používá k paroplavbě a vždy jen na základě úředního povolení. Pltnictví vyžaduje zvláštního povolení jen má-li býti vykonáváno na nesplavných řekách a potocích a je-li k tomu třeba umělých staveb; pltnictví tedy může býti volně provozováno jednak na splavných řekách, jich oddílech a potocích, jestliže tam bylo až dosud bez umělých vodních staveb skutečně a stále vykonáváno, ovšem za šetření příslušných plavebních předpisů, jednak na nesplavných řekách, oddílech řeky a potocích, není-li třeba umělých staveb.
Koncesi k pltnictví, k plavení a ke zřízení k tomu sloužících vodních staveb uděluje zemský úřad a to na dobu odpovídající velikosti investovaného kapitálu, nejdéle však na 50 let a jen tomu, kdo může dáti dostatečnou jistotu, že nahradí vzešlou škodu a pokud jde o řeky, na kterých se provádějí neb byly prováděny na ochranu proti povodním regulace, jen tehdy, když by nebyly ochranné stavby plavením ohroženy. V koncesi buď uvedeno, kolik dříví smí koncesionář ročně dopravovati, jaké stavby má za účelem plavení a pltnictví a jaké v zájmu sousedů a jinakých uživatelů vody zříditi, jakou částku má po případě zaplatiti dřívějším koncesionářům a do jaké doby má zařízení provésti. Před úplným provedením zařízení nelze s plavením a pltnictvím začíti. Na vodách, kde se plavení nebo pltnictví provozuje anebo koncese k tomu byla už udělena, může býti nové povolení uděleno dle těchto zásad: a) Je-li vody tolik, že možno mimo dosud povolené množství plaviti po ní i další kvantum, udělí se koncese do výše tohoto přebytku, při čemž, nebylo-li množství dosud povolené v 5 letech od dokončení zařízení nikdy plně využito, začíná se přebytek již maximálním množstvím, jež dosavadní koncesionář plavil. b) Stačí-li voda jen k uspokojení dosavadního koncesionáře, ale on v 5 letech od dokončení svého zařízení ani jednou plně nevyužitkoval povoleného množství, udělí se koncese pro rozdíl mezi množstvím skutečně dopravovaným a povoleným. Ve všech případech musí býti každému oprávněnému s pohrůžkou náhrady škody vyměřena doba, do níž má plavení skončiti. Jde-li o vodu, na níž někdo provozuje plavení a pltnictví jako výlučné právo, může býti jinému udělena koncese do 50 let od vyhlášení zákona (14. 7. 1879) jen se svolením výlučně oprávněného. Tento jest však povinen, aby majitelům lesa, kteří jsou na plavení vodou poukázáni, dovolil, pokud by tím nebyla ohrožena doprava jeho vlastního dříví, plavení a pltnictví nebo aby jejich zásoby dříví k plavení připravené převzal za místní ceny nebo plavení provedl za náhradu výloh. Nebylo-li lze dopraviti dříví všech vlastníků lesa na vodu odkázaných, má přednost ten, jehož dříví jest nejblíže k dříví výlučně oprávněného.
Bylo-li na téže vodě uděleno několik povolení k plavení, buď každému koncesionáři určeno pod pohrůžkou náhrady škody, v které době má plavení skončiti; při tom přednost patří dřívějším oprávněným; mezi ostatními žadateli řídí se priorita podáním žádosti resp. byly-li žádosti podány současně, větší hodnotou dříví. Kdo obdržel povolení k dopravě dříví na vodě, kde se již plavba nebo pltnictví vykonává, jest povinen a) dosavadním oprávněným platiti určitý roční příspěvek k náhradě nákladu na zařízení a udržování a k náhradě škody.
b) dovoliti užívání zařízení, jež za účelem dopravy provedl (mimo skladiště a umělé přístavy), dosavadním oprávněným bezplatně, pozdějším za příspěvek.
Žádost o koncesi k plavení a pltnictví podává se u zemského úřadu a bud v ní uvedeno, kolik dříví a jakého druhu chce žadatel dopravovati a připojen plán toku, na němž třeba vyznačiti, které dosavadní vodní stavby tu jsou a jaké chce žadatel provésti za účelem plavení nebo pltnictví; posléze má žadatel prokázati, jak chce vyrovnati zájmy plavení (pltnictví) s právy vodními a plavebními na toku již nabytými. Zemský úřad zašle žádost okresnímu úřadu resp. dotyčným okresním úřadům k dobrému zdání. Okresní úřad jest povinen o této žádosti zpraviti interesenty do 8 dní po dojití žádosti; interesenty jsou,
α) žádá-li se o koncesi k plavení nebo pltnictví na vodách, na kterých se již plavení nebo pltnictví provozuje nebo bylo povoleno a žadatel nechce prováděti nových vodních staveb, ti kdož fakticky plavení nebo pltnictví provozují neb k tomu obdrželi koncesi.
β) na vodách, na kterých se pltnictví neb plavení posledních pět let před podáním žádosti neprovozovalo nebo sice provozovalo, ale žadatel chce za účelem plavení provésti nové vodní stavby, nad to i obce interesované zejména ty, jež leží u břehu řeky (potoka) a vlastníci mlýnů a průmyslových podniků na břehu ležících a zavodňovacích zařízení.
Dále má okr. úřad plány na 30 dní po oznámení vyložiti k veřejnému nahlédnutí. V této lhůtě mohou býti podány k projektu připomínky a námitky; jinak jsou prekludovány a nemohou býti brány v úvahu. V dalších 15 dnech pak mají býti spisy předloženy zemskému úřadu k rozhodnutí.
Právo k plavení a pltnictví zaniká uplynutím lhůty nebo tím, že oprávněný nezřídí zařízení do stanovené doby. Ke zřízení zařízení k plavení a pltnictví jest připuštěno i vyvlastnění.
4. Škody. Každý podnikatel plavení jest povinen, uzná-li to politický úřad za potřebné, zabezpečiti ochrannými stavbami břehy, budovy a vodní díla, jež jsou plavením ohrožena a to svým nákladem; byly-li však ochranné stavby zřízeny nejen pro plavení, nýbrž vůbec proti škodám z povodní, přispívá k nákladu plavební podnikatel jen poměrným dílem. Podle slov. práva může zemský úřad, ukáže-li se, že vodní stavby k ochraně nestačí, do 3 let po zahájení plavení nebo pltnictví pod ztrátou koncese naříditi, aby byly nové stavby zřízeny nebo dosavadní přestavěny. Stavby vodní a budovy po povolení práva plavebního a pltnictví k jiným účelům zřízené chrání si vlastníci jejich proti škodám z plavení a pltnictví sami. Dále jsou majitelé hrází, mlýnů a splavů povinni v zájmu pltnictví nebo plavení trpěti, aby byly jejich vodní stavby na náklad oprávněných přestavěny a dokonce aby byl dále provoz jejich po určitou dobu zastaven, ovšem ačli oprávněný dříve složí jistotu úřadem určenou.
Podnikatelé plavení nesou sami škody, které byly způsobeny plavením a to i když jsou tu ochranné stavby; naproti tomu škody, jež nebyly způsobeny jen plavením, nesou podnikatelé plavení a poškozený poměrně, a nedá-li se podíl zjistiti, rovným dílem; za škody, jež byly by nastaly, i kdyby plavení nebylo, podnikatelé plavení neručí.
K zajištění podmínek koncesních a i náhrady škody mohou podnikatelé býti přidrženi k složení jistoty, kterou vyměřuje po slyšení interesentů a znalců okresní úřad. Za tou příčinou má býti dříví plavené opatřeno zvláštní značkou, která buď oznámena okresnímu úřadu a jím veřejně vyhlášena. Dělníci osob k plavení oprávněných mohou k obstarávání plavby choditi podél vod plavných i přes cizí pozemky; ovšem podnikatel musí škody majitelům těchto pozemků nahraditi. Jakmile každé jednotlivé plavení skončí, má to podnikatel oznámiti ihned politickému úřadu, který bez prodlení vyzve všechny interesenty, aby svoje nároky na náhradu škody do 14 dní, neučinili-li tak již dříve, ohlásili; za škody později přihlášené podnikatel neručí § 40 čes.
Podle slov. práva má býti i zahájení plavení ohlášeno do 8 dní dotčeným okresním úřadům a aspoň 24 dny napřed níže ležícím majitelům mlýnů, hrází a stavidel. Nebylo-li lze na malých vodách, kde plavení závisí na počasí, plavení provésti v označený den, může býti provedeno i později, jakmile nastane příznivý stav vodní, ale jen do dalších 8 dní. Skončení plavení bud do 8 dní potom ohlášeno okresním úřadům a obcím. Obce jsou povinny, aby do dalších 3 dní upozornily veřejnou vyhláškou majitele pobřežních pozemků, že nároky na náhradu škody musí vznésti do 30 dní po vyhlášce, jinak že nárok zaniká.
Přestupky předpisů o plavení a stavbách plavebních jsou stíhány v českých zemích podle škody způsobené a to při menších škodách vězením od 1 dne do 3 neděl nebo pokutou 10 až 200 Kč; při větších škodách vězením 3 neděl až 3 měsíce nebo pokutou 200 až 1000 Kč nebo ztrátou práva; na Slovensku peněžitou pokutou. Vedle toho ovšem musí pachatelé v obojím právu nahraditi všechnu škodu přestupkem způsobenou.

Literatura.


Frant. Fiedler: „Zemědělské zákony“, I. 1901; Niederland R.: „Lesní zákony (slovenské)“ 1928; Seidl Alois: „Landwirtschaftsrecht und Landwirtschaftspflege in Böhmen“, II. sv., 1904; Schiff Walter: „Grundriß des Agrarrechtes“, 1903; Ernst Mayrhofer: „Handbuch des politischen Verwaltungsdienstes“, 5. vyd., sv. 6.; Mischler-Ulbrich: „Österr. Staatswörterbuch“; Bruno Schulz: „Hilfsbuch zur Einführung in die Praxis der österr. politischen Verwaltung“, 1913; „Geschichte der österr. Land- und Forstwirtschaft“ 1848—1898“ 4. svazek; Bedó-Niederland: „Horár“, 1925; Macko: „Štátne spravovanie lesov a neplodných ploch“, 1929; Civiš: „Právní úprava o zaústění pozemkové držby na Slovensku“' (Právny Obzor, 1929).
Karel Laštovka.
Citace:
Taky společnost. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 3, s. 40-40.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).