Čís. 5254.

Novela o právu manželském (zákon ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n.).
Urážky odůvodňují rozluku podle §u 13 e) rozl. zák. pouze tehdy, jsou-li citelnými, třebas nejsou takové síly, jak vyžaduje § 109 obč. zák., a třebas nejsou stihatelny podle trestního zákona; zejména se nevyžaduje veřejnost. Rozlukovým důvodem však mohou býti pouze tehdy, byly-li osobou, proti které směřovaly, pociťovány jako hrubé, jí nezaviněné příkoří, a proto jím nejsou urážky, které byly vyvolány nepřístojným chováním druhého manžela.
(Rozh. ze dne 2. září 1925, Rv I 1410 25.)
Žaloba manžela, domáhající se na manželce rozluky manželství z důvodů §u 13 písm. e) rozl. zák., byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolatel spatřuje nesprávné posouzení právní v tom, že odvolací soud, ačkoliv zjistil, že ho žalovaná opětovně vinila z cizoložství, že si chodila na něho stěžovat i k zástupcům obce, ačkoliv zjistil, že mu ve- řejně nadávala kurevníku a cizoložníků, že měla i s M-ovou výstupy, že přišla jednou v neděli odpoledne na radnici, kde pracovali M-ová, F. i on, že se postavila mezi dveře a křičela: »Tak ty ji zase tady trachtuješ« a že M-ové vyčítala, že okrádá děti a ženu, neuznal, že tím byla prokázána podmínka rozlukového důvodu podle §u 13 písm. e) zákona ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n. Dovolatel uvádí, že je úředníkem obce N. a že toto obviňování Marie M-ové mohlo míti za následek nejen jeho kárné vyšetřování, nýbrž i jeho propuštění ze služby, a že, když odvolací soud odůvodňuje zamítnutí jeho žaloby poukazem na rozhodnutí vídeňského nejvyššího dvoru soudního Gl. Unger N. F. čís. 3722 a 5631, jednak tento poukaz není případným, poněvadž se toto rozhodnutí nemůže vztahovati na rozlukový zákon tohoto státu, jednak, že to nejsou důvody pro rozsudek. Dovolací soud, přezkoumav výsledky provedených důkazů a veškerého jednání z úřední povinnosti a osvojiv si zjištění odvolacího soudu, neuznal, že se sporné věci dostalo v rozsudku druhé stolice nesprávného právního posouzení. Především jest poznamenati, že odvolací soud neodůvodnil zamítavé své rozhodnutí pouze poukazem na rozhodnutí vídeňského nejvyššího dvoru soudního Gl. Unger N. F. čís. 3722 a 5631, nýbrž jednak schválil právní názor prvého soudu po této stránce, jednak uvedl, že urážky žalovanou učiněné nelze jí přičítati k vině proto, že byla k nim vyprovokována chováním svého manžela, a že rozčilení žalované nad nepřístojným chováním jejího manžela omlouvá i výstupy vylíčené Ludmilou R-ovou a Marií N-ovou, jakož i její stížnosti jak na manžela, tak na M-ovou. To je odůvodnění nejen obsažné, nýbrž i přiléhavé, po věcné i právní stránce správné ale také poukaz k oněm dvěma rozhodnutím je případný, poněvadž je tímto poukazem osobám práva znalým —obě strany jsou zastoupeny advokáty blíže osvětleno právní nazírání druhé stolice na skutečnosti odůvodňující rozlukový důvod podle §u 13 písm. e) rozl. zák. Urážky podle tohoto předpisu odůvodňují rozluku pouze tehdy, jsou-li citelnými, třebas nemusí býti takové síly, jak vyžaduje § 109 obč. zák., a třebas nemusí býti ani stihatelny podle trestního zákona, zejména se ohledně nich nevyžaduje veřejnost. Rozlukovým důvodem mohou však býti pouze tehdy, byly-li osobou, proti které směřovaly, pociťovány jako hrubé, jí nezaviněné příkoří. Proto jím nejsou urážky, které byly vyvolány nepřístojným chováním druhého manžela, což platí zvláště v tomto případě, v němž jest posouditi, že jak bylo zjištěno, podezření žalované nebylo naprosto neodůvodněné, protože mezi M-ovou a dovolatelem byl poměr velmi důvěrný — čemuž nasvědčuje zjištění, že byli viděni po 4. hodině ráno v lese na odlehlém místě jak žalobce držel M-ovou kol pasu a M-ová ho kolem krku a zajisté je přisvědčiti odvolacímu soudu i v tom, že, kdyby žalobce nezačal, totiž nenavázal takových styků s M-ovou, bylo by nedošlo u žalované k výstupům, výbuchům žárlivosti а k oněm urážkám. Za tohoto stavu nemohou býti urážky, o které běží, pociťovány dovolatelem jako hrubé, jím nezaviněné příkoří, neboť byly vyvolány jeho chováním, které rozvrátilo jeho manželský život. Je tedy právní závěr odvolacího soudu, že rozlukový důvod podle §u 13 písm. e) rozlukového zákona není odůvodněn, správný, dovolací soud jej sdílí a schvaluje.

Citace:

Čís. 5254. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 269-270.