NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 318.

Ke skutkové podstatě podvodu zatajením nálezu se nevyžaduje, by hodnota věci nalezené převyšovala 2 koruny (§ 389 obč. zák.)
(Rozh. ze dne 30. prosince 1920, Kr II. 175/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Olomouci ze dne 17. dubna 1920, pokud jím byl uznán vinným přestupkem dle § 461 tr. zák. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost, provádějíc důvod zmatečnosti čís. 9 a) § 281 tr. ř., pohřešuje v rozsudku přesné zjištění ceny nalezeného magacínu s patronami, jež dle jeho náhledu 2 K nepřevyšuje, a shledává dotýčné odsouzení pro přestupek podvodu právně pochybeným, zastávajíc vzhledem ku § 389 obč. zák. názor, že při předmětu, při němž zákon neukládá povinnosti, jeho nález způsobem § obč. zák. uveřejniti, a jehož dřívější držitel není ze známek nalezené věci poznatelným, nemůže zatajení nálezu ve smyslu §§ 201 c), 461 tr. z. býti spácháno. Než názor ten jest dle zákona neudržitelný. Již z § 388 obč. zák. vychází na jevo, že nálezce nesmí si přivlastniti ani předmět, cenu 2 K nepřevyšující. Dle § 389 obč. zák. odpadá ohledně takového předmětu jen jinak platná povinnost, by nálezce po jeho dřívějším držiteli zvláště pátral. A dle § 393 obč. zák. dopouští se nálezce, nedbavší předpisů §§ 388 — 392 obč. zák. podle okolností podvodu, dle trestního zákoníka. Též § 201 c) tr. zák. neobmezuje trestný zákaz na předměty cennější. Ohledně obžalovaného zjistil však soud nalézací, nejen, že snad opomenul, zachovati se dle předpisů § 389 a násl. obč. zák., nýbrž že nalezený magacín s patronami zatajil a sobě přivlastnil. Za takových okolností nelze ovšem uznati výrok odsuzující právně pochybeným, a bylo zmateční stížnost jako bezdůvodnou zavrhnouti.

Citace:

Čís. 318. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 438-438.