NPD documents search: Váž. tr., 13 (1931)

Čís. 4325.

Ustanovení § 281 čís. 3 tr. ř. předpokládá porušení (zanedbání) předpisu při hlavním přelíčení před soudním sborem, který vynesl rozsudek; byl-li při tomto přelíčení čten zápis o výpovědi svědka, který byl do přísahy vzat a vyslýchán při prvním hlavním přelíčení před soudním sborem jiného složení, ač jeho přísaze bránil předpis § 170 tr. ř., bylo by to lze uplatňovati jako zmatek čís. 2 § 281 tr. ř., s úspěchem však jen, žádal-li stěžovatel, by soud ještě před čtením oné výpovědi prohlásil, že přísaha je neplatná.
(Rozh. ze dne 16. listopadu 1931, Zm I 723/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Mladé Boleslavi ze dne 13. června 1930, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu podle §§ 197, 200, 203 tr. zák. a podle §§ 197, 199 a) tr. zák. a přestupkem proti bezpečnosti těla podle § 431 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Neobstojí výtka opřená o čís. 3 § 281 tr. ř., že byl svědek V. slyšen pod přísahou, ač tomu bránily předpisy § 170 čís. 1, čís. 6 a čís. 7 tr. ř. Předem předpokládá ustanovení § 281 čís. 3 tr. ř., že se porušení nebo zanedbání dotčeného předpisu stalo při hlavním přelíčení, samozřejmě při hlavním přelíčení před soudními sborem, jenž vynesl rozsudek; svědek V. však byl do přísahy vzat a vyslýchán při prvním hlavním přelíčení, provedeném soudním dvorem v jiném složení, než v jakém soud o věci rozhodl; zápis o této jeho výpovědi byl pak před nalézacím soudem jen čten. K vytýkanému postupu vytahuje se tedy spíše důvod zmatečnosti podle § 281 čís. 2 tr. ř., jehož se však stížnost nemůže s úspěchem dovolávati již proto, že se stěžovatel proti nyní vytýkanému postupu neohradil, přesněji nežádal při hlavním přelíčení na soudů nalézacím, by ještě před přečtením výpovědi svědka prohlásil, že přísaha svědka V-y jest neplatná (srovnej čís. 933 víd. úř. sb.). Netřeba zdůrazniti, že stížnost netvrdí a ve spisech, najmě v důvodech rozsudku není ani nejmenšího poukazu k tomu, že by byl nalézací soud hodnotil nepřísežné svědectví Josefa V-y jinak a pro stěžovatele příznivěji než jak ocenil jeho výpověď přísežnou, takže zřejmě nemohla by výtka podle předposlední věty § 281 tr. ř. míti úspěch, ani kdyby byla důvodnou. Než výtka jest i věcně neoprávněná.

Citace:

Čís. 4325. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 565-566.