NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 1

Čís. 17270.

Pokud jest podnikatel hor odpověden za vysušení pozemku dolováním.

(Rozh. ze dne 6. října 1938, Rc I 3326/37.)
Žalobce, majitel pole č. kat. 1454/1 v B., v jehož blízkosti se nalézá 30 m hluboké, žalovanému podnikateli hor patřící povrchové dílo R., se na žalovaném domáhá zaplacení 13 933 Kč s přísl. z důvodu náhrady škody, jež mu vznikla znehodnocením pole, jednak tím, že v části pole obrácené k povrchovému dílu povstaly četné, hluboké, s okrají povrchového díla rovnoběžně běžící trhliny půdy, jednak tím, že dolováním klesla hladina spodní vody, takže vlhkost pozemku byla silně zmenšena. Nižší soudy uznaly co do částku 12 534 Kč s přísl. podle žaloby, odvolací soud z těchto důvodů: Prvý soud posoudil věc správně po právní stránce uznav, že žalobce jest oprávněn domáhati se na žalovaném náhrady škody, která mu byla způsobena nejen trhlinami půdy, nýbrž i odnětím spodní vody žalobcovu pozemku následkem povrchního dolování provozovaného žalovaným. Toto žalobcovo oprávnění vyplývá i pokud se týká spodní vody z ustanovení § 170, písm. a), hor. zák., podle něhož má podnikatel hor prováděti dolování takovým způsobem, aby byly zamezeny škody na majetku. Žalobce se nedomáhá náhrady za vodu a neuplatňuje škodu na vodním majetku, který mu hledíc na právní povahu spodních vod ani nepřísluší. Žalobou jest požadována náhrady škody způsobená provozem hor na pozemkovém majetku žalobce tím, že byla snížena úrodnost pole následkem toho, že stažením spodních vod, po případě klesnutím jejich hladiny, jest horním vrstvám pole odňata vlhkost potřebná pro život rostlin na něm. Není proto rozhodující, že spodní vody nejsou vlastnictvím žalobce ani někoho jiného, když se působením dolování žalovaných na tyto vody stalo, že žalobci byla způsobena škoda na poli, jehož jest vlastníkem. Za tuto škodu na pozemkovém majetku žalobcově odpovídá žalovaný podle § 170, písm. a) hor. zák.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolací soud se předem obírá právním posouzením věci. Jest ovšem pravda, že t. zv. spodní voda jest res nullius a že nemůže býti předmětem věcných práv, tedy také ne předmétem práva vlastnického a že není součástí půdy ani příslušenstvím pozemku. To platí však jen o spodní vodě, pokud jest pod povrchem ve svém přirozeném tekoucím nebo stojatém stavu. Jakmile se však části této vody spojí s horninou nad ní položenou, stanou se součástí živin v půdě a podmínkou úrodnosti, nejde již o vodu spodní, naopak tato část jest již stabilisována na určitém místě a zabrána (okupována) majitelem pozemku. Tato část nemůže býti již v jiném vlastnictví než celek. O této části vody platí proto již všeobecný předpis § 364 obč. zák., podle něhož výkon práva vlastnického, jakož i každé uplatnění soukromé sféry jest možno jen potud, pokud se neděje zásah do práv třetí osoby. O takovýto zásah nejde, týká-li se spodní vody v přirozeném jejím stavu, však jde oň, jde-li o vodu spojenou ve formě vláhy s podstatou pozemku. Proto platí zde již také předpis § 170 a) hor. zák. a § 364 a) obč. zák. a žalovaný jest jako horní podnikatel odpověden za škodu způsobenou odnětím této vláhy.

Citace:

č. 3505. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1078-1081.