č. 9762.

Zaměstnanci veřejní: 1 * Ustanovení odst. 14 čl. 5 vl. nař. č. 34/23, že pod slovy »manželky samostatně výdělečně činné« jest rozuměti ženy, které pravidelnou výdělečnou činností (na př. obchodním podnikáním) získávají samostatný příjem, jest kryto zákonem. — 2 * Manželka státního zaměstnance, která provozuje samostatný obchodní podnik, je »samostatně výdělečně činnou« ve smyslu § 6, 1, odst. 3 zák. č. 394/22 a čl. 5 odst. 14 vl. nař. č. 34/23 o drahotních přídavcích i tehdy, neúčastní-li se na něm přímo osobně (vlastní prací, přítomností v obchodě).
(Nález ze dne 18. března 1932 č. 4432/30.) — č. 9762 —
Prejudikatura: Boh. A 2592/23, 2892/23.
Věc: Dr. Cyril S. ve Z. proti ministerstvu národní obrany o drahotní přídavek.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-1 byl jako generál justiční služby přeložen výnosem býv. ministerstva zeměbrany z 26. června 1911 do výslužby dnem 1. července téhož roku. Po převratu byl do čsl. armády převzat osobním věstníkem mno z 29. dubna 1919 jako gážista ve výslužbě. Jeho odpočivné požitky byly mu výnosem mno z 8. listopadu 1926 upraveny od 1. ledna 1920 podle zák. č. 48/21 a od 1. června téhož roku zredukovány na výši zaopatřovacích platů nejvyššího platového stupně 6 hodn. tř. podle zák. č. 194/20 a § 5 vl. nař. č. 514/20. Na základě zák. č. 394/22 podal st-1 dne 27. března 1923 přihlášku na vyšší drahotní přídavek než 1 rodinné třídy, v níž uvedl, že jest ženat, bezdětný a na otázku, zda jest manželka samostatně výdělečně činná, nikoli pouze v podřadném zaměstnání udal: »Není, ale zdědila po své matce protokolovanou firmu C. Sch. ve Z.; pozůstalost není ještě vyřízena; činná ve firmě není a nebude.« Podle této přihlášky co do správnosti potvrzené policejním komisařstvím ve Z., byl st-li výnosem mno č. j. 637.037/22 vyměřen drahotní přídavek podle 2 rodinné třídy.
Při úpravě zaopatřovacích platů podle zák. č. 288/24 oznámil st-1 mno vojenskou pensijní likvidaturou 15. března 1925, že jeho manželka jest majitelkou firmy C. Sch. ve Z. a že cena zboží z obchodu do jeho domácnosti vybraného činila v roce 1924 celkem 19.003 Kč 25 h, a za rok 1925 že se pravděpodobně tato částka nezmění. — Vojenská pensijní likvidatura předepsala pak účetním nálezem ze 14. dubna 1925 st-li k náhradě 3332 Kč jako drahotní přídavky na manželku, jež v čase od 1. ledna 1923 do 30. dubna 1925 neoprávněně pobíral, a odůvodnila jej tím, že manželka jeho jest majitelkou firmy C. Sch. a jest tudíž výdělečně činná a že podle čl. 5 bodu 14. vl. nař. č. 34/23 nepřísluší nárok na drahotní přídavek na manželky samostatně výdělečně činné, takže st-1 pobíral drahotní přídavek pro manželku neprávem a jest povinen jej vrátiti.
Do tohoto účetního nálezu vznesl st-1 dne 18. dubna 1925 rekurs k mno, jímž uplatňoval jednak 1) že manželka jeho jest majitelkou firmy C. Sch. a tudíž samostatně výdělečně činná teprve od 10. března 1925 podle usnesení krajského soudu ve Znojmě z 10. března 1925 a to skutečně ne sama, nýbrž prostřednictvím zástupce a 2) že příjem z tohoto podniku ani v r. 1923, ani 1924 nedosahoval částky 10000 Kč a co manželka z něho vybrala že vzala z kmenového jmění, ne ze zisku, ježto bilance za oba roky je pasivní, — jednak žádal eventuelně za prominutí uložené náhrady milostí. — Dalším podáním z 1. května resp. po doplnění z 27. května 1925 označeném jako rekurs související s rekursem proti účetnímu nálezu uplatňoval st-1, že v dotazníku pro drah. přídavky nepřiznal, že by čistý výnos manželčina podniku přesahoval za dotčená léta 10000 Kč, nýbrž že pouze přiznal, že manželka »vybrala« jistý obnos z podniku. — Konečně v podání ze 14. května 1925 dovozoval — č. 9762 —
411
st-1 znovu, že podnik manželčin byl v roce 1923 pasivní a že vyměření daně z příjmu berní správou jest sice pomůckou, ale ne jedinou cestou ku zjištění zisku (čistého výnosu) výdělečného podniku manželky a žádal o přezkoumání bilance podniku, má-li mno o tom pochybnost.
Před rozhodnutím o st-lově rekursu provedl žal. úřad ještě šetření a vydal pak dne 4. listopadu 1929 nař. rozhodnutí, jímž vyhověl re- kursu, pokud se domáhal drahotního přídavku na manželku za kalendářní rok 1924 a účetní nález v tomto směru zrušil. Naproti tomu nárok na tento drahotní přídavek za léta 1923 a 1925 zamítl a účetní nález v tomto směru potvrdil, sníživ částku účetním nálezem k náhradě předepsanou o částku připadající na rok 1924. Žádosti za prominutí přeplatku nevyhověl.
Rozhodnutí toto odůvodnil žal. úřad tím, že manželka st-lova jest od smrti své matky, t. j. od 11. března 1922 majitelkou firmy C. Sch., obchod smíšeným zbožím ve velkém ve Z., z níž podle potvrzení berní správy ve Znojmě z 23. června 1927 činil čistý zdaněný příjem, který byl připočten a zdaněn u jejího manžela, v létech 1923 a 1925 ročně více než 10000 Kč (za rok 1924 byla ztráta), že předpis daně nabyl právní moci a poukázal na ustanovení § 6 odst. 3 zák. č. 394/22 a čl. 5 k § 6 odst. 14. vl. nař. č. 34/23 s tím, že čistým příjmem plynoucím z výdělečné činnosti manželky st-lovy ve smyslu cit. vl. nař. jest rozuměti ryzí příjem, jenž jest podkladem pro vyměření daně z příjmu, po případě od 1. ledna 1927 daně důchodové a že k samostatné výdělečně činným patří i manželky, které provozují samostatně výdělečný podnik, aniž se přímo osobně (vlastní prací) zúčastňují, jako jest tomu u manželky st-lovy, takže její výdělečnou činnost v uvedených létech nelze považovati za vedlejší zaměstnání podřadného rázu. Pokud jde o prosperitu podniku, poukázal na shora citované potvrzení berní správy ve Znojmě.
Stížnost do tohoto rozhodnutí vytýká jednak vadnost řízení, jednak nezákonnost. Nezákonnost spatřuje v tom, že 1.) žal. úřad proti znění § 6 odst. 1./3 zák. č. 394/22 zahrnuje pod pojem »samostatné výdělečně činné manželky« i manželku st-lovu, ač se tato v podniku firmy C. Sch. nezúčastňuje, jak potvrzuje nález revisní komise min. fin. z 26. srpna 1926, jsouc pouze jeho majitelkou a že vyslovuje, že přímé její osobní účasti není třeba. 6 nař., jehož se žal. úřad dovolává, jest prý v odporu se zákonem. K interpretaci slova »činné« že třeba použiti jednak prov. nař. k § 57 odst. 6 o všeobecné dani výdělkové, jednak analogie ustanovení §§ 1175 a násl. o. z. o. jednajících o societas negotiationis, kde prý se rozlišuje přesně námaha (§ 1175) a práce (§ 1192) od věcí a jmění (§§ 1175, 1176 a 1178); 2.) že přes to, že jak vojenské pensijní likvidatuře, tak mno byla známa st-lova přihláška o drahotní přídavek z r. 1923, v níž tvrdil, že manželka jeho není ve svém podniku činná, že přiznalo mu mno přídavek 2 rodinné třídy a vojenská pensijní likvidatura že mu ho v roce 1925 odepřela, ač cit. vl. nař. č. 34/23 platilo pro obě instance a vojenská pensijní Mkvidatura jest úřadem mno podřízeným. — č. 9762 —
O stížnosti uvážil nss toto:
K čís. 1.) Na sporu jest především otázka, jaký smysl dlužno přikládati slovům »manželky samostatně výdělečně činné« v § 6 odst. 1/3 zák. č. 394/22, který stanoví, že ženatým státním zaměstnancům, jejichž manželky jsou samostatně výdělečně činné, přísluší drahotní přídavek ve výměře stanovené pro ovdovělé zaměstnance. Na výkladu jich závisí i platnost čl. 5 k § 6 odst. 14 prov. vl. nař. č. 34/23, který pojem shora citovaný vyložil tak, že rozuměti jest jím ženy, které pravidelnou výdělečnou činností (na př. samostatným živnostenským, obchodním neb hospodářským podnikáním, služebním poměrem, uměleckou činností atd.), nikoli však vedlejším zaměstnáním podřadného rázu, získávají samostatný příjem a dodal, že až na další jest výdělečnou činnost, z níž neplyne čistý roční příjem přes 10000 Kč, posuzovati jako podřadné zaměstnání.
Jak nss vyslovil a podrobně odůvodnil již v nál. Boh. A 2892/23, sluší osobou »samostatně výdělečně činnou« rozuměti podle obyčejného jazykového smyslu těchto slov osobu, která má svůj samostatný výdělek, čili která si sama vydělává; nss také dovodil, že ani textování, ani zjevný účel zákona neposkytují opory pro výklad, že by zákon rozlišoval výdělek podle zdroje, z jakého plyne, totiž zda z činnosti podnikatelské, nebo z pracovních výkonů v poměru služebním. Pouze ryzímu důchodu kapitálovému nepřiznává zákon zcela žádného vlivu na výměru drahotního přídavku, byť byl sebe větší. V nálezu tom dospěl pak nss k závěru, že a) zákon č. 394/22 pod slovy »samostatně výdělečně činné« rozumí výdělek z pravidelné činnosti manželky státního zaměstnace a contrario od nepravidelného výdělku z vedlejšího zaměstnání podřadného rázu bez rozdílu, jakého druhu jest ona činnost výdělečná, a že b) prov. vl. nař. č. 34/23 vyloživši tento smysl zákona v tom směru, nepřekročilo meze zákona, k jehož provedení bylo vydáno.
Názor v cit. nálezu vyslovený sdílí nss i v tomto případě a dodává zvhledem k vývodům stížnosti toto:
Že by zákon z pojmu samostatné výdělečné činnosti byl chtěl vyloučiti podnikatelskou činnost obchodní, nelze ani z jeho znění, ani z účelu, jak v cit. nálezu byl naznačen, vyvoditi, naopak nasvědčuje zpráva sociálně-politického výboru poslanecké sněmovny Národního shromáždění č. tisku 3944/22 k vl. návrhu zák. č. 394/22 (č. tisku 3922/22) k § 6, 1 odst. 3, že zákonodárce měl tu právě na mysli ženy, které »provozují samostatný výdělečný podnik«. Co jest rozuměti »podnikem« resp. »provozováním podniku« jak v obecné mluvě tak v řeči zákonů i v theorií, vyložil nss v nál. Boh. A 2592/23, kde vyslovil právní názor, že podnikem je rozuměti soubor produktivních hospodářských prostředků organisovaných pod jednotným vedením za účelem výdělečným na účet a nebezpečí zaměstnavatele. Provozováním podniku pak že se označuje činnost, jíž jest třeba, aby podnik byl v chod uveden a v něm udržován. Z těchto podstatných znaků podnikatelské činnosti, jak ji mělo i vl. nař. č. 34/23 na zřeteli, vyplývá, že k pojmu její není třeba, aby podnikatel v obchodním podniku — č. 9762 —
413
osobně přímo se zúčastnil, ať se již účastenstvím rozumí pouhá fysická přítomnost (dozor), či také konání různých prací (manuelních, manipulačních, technických, účetních a pod.), nýbrž že samostatná podnikatelská činnost záleží zejména ve vedení podniku po stránce intelektuelní a organisační (výběr osob v podniku zaměstnaných, zejména zastupováním podnikatele pověřených a pod.) a v činnosti hospodářské (udržování podniku na vlastní risiko). Také pojem obchodníka, jak se podává z ustanovení obch. zák., s tímto názorem souhlasí, neboť značí každého, kdo ve vlastním jméně po živnostensku provozuje některý z obchodů zmíněných v čl. 271 č. 1 až 4 nebo v čl. 272 č. 1 až 5 obchod. zák., aniž je třeba, aby v obchodě byl osobně zaměstnán, neboť může býti zastoupen prokuristou (srv. Randa: Právo obchodní).
Jestliže tedy zákon č. 394/22 pojem samostatné výdělečné činnosti nijak neomezil, nýbrž použil výrazu ve smyslu co nejširším, nepřekročilo ani vl. nař. č. 34/23 v čl. V. odst. 14. meze zákona, jestliže zahrnulo pod pojem i pravidelnou činnost samostatným živnostenským, obchodním neb hospodářským podnikáním, kterým žena státního zaměstnance získává samostatný příjem.
V daném případě není sporno, že manželka st-lova zdědila v r. 1922 obchodní živnost se smíšeným zbožím, kterou jako jediná majitelka dále provozuje. Třeba tedy podle revisního nálezu komise min. fin. z 26. srpna 1926 st-lem předloženého v obchodu činně se nezúčastnila a kontrola denní tržby v obchodě v její přítomnosti nebyla prováděna, přec — jak z téhož nálezu zřejmo —, předkládá se jí denně pokladní kniha s příslušnými doklady, přísluší jí výběr osob pro podnik zjednaných a udržuje podnik na své risiko. Provozuje tedy samostatně obchodní podnik za účelem zisku, vykonávajíc intelektuelní a organisační činnost podnikatelskou. Pokud tedy čistý příjem z této samostatné výdělečné činnosti přesahuje ročně 10000 Kč, jest v souhlasu se zákonem, když žal. úřad drah. přídavek st-li z toho důvodu odepřel. St-1 ostatně sám ve svém rekursu proti účetnímu nálezu uznal, že manželka jeho jest v podniku samostatně výdělečně činnou, ovšem ne sama, ale svým zástupcem.
Z ustanovení prov. nař. č. 175/27 k § 57 odst. 6 zák. č. 76/27 o přímých daních, ani z ustanovení o. z. o. §§ 1197 a násl. nemůže st-1 ve prospěch svého stanoviska nic vytěžiti. Ustanovení § 57 odst. 6. zák. č. 76/27 jedná jen o snížení všeobecné daně výdělkové u takových podniků, jichž trvalé provozování bez činnosti poplatníkovy není možné. Z ustanovení toho naopak plyne, že jest možno, aby majitel provozoval jiný podnik (vykonávaje tak podle § 46 odst. 1. a 2. zákona zaměstnání směřující k dosažení zisku) bez osobní účasti, ale nepožívá pak slevy daňové. Analogie předpisů o. z. o. st-lem citovaných nelze se pak dovolávati proto, že jednak jednají o společnostech výdělkových, kdežto man- želka st-lova jest samotna majitelkou podniku, tedy nejde o případ podobný, jednak jest analogie vůbec přípustná jen tam. kde jde o případ v zákoně neřešený, kde jest v zákoně mezera, což v případě st-lově není, neboť k jeho řešení znění zák. č. 394/22 postačuje. Jest proto tato námitka bezdůvodnou.
K čís. 2) Z námitky druhé není jasně zřejmo, jaké důsledky st-1 po — č. 9763 —
stránce nezákonnosti ze skutkových okolností tu uvedených vyvozuje. Směřuje-li proti tomu, že vojenská pensijní likvidatura nebyla příslušnou odníti st-li vyšší drahotní přídavek, který mu byl dříve rozhodnutím mno přiznán, přehlíží, že nař. rozhodnutí opatření vojenské pensijní likvidatury schválilo, pokud jde o přídavek za léta 1923 a 1925, čímž vytýkaný nedostatek byl dodatečně odstraněn. Chtěl-li by však st-1 vytýkati rozpor záležející v tom, že mu byl vojenskou pensijní likvidaturou drahotní přídavek odňat, ač mu byl pravoplatným rozhodnutím mno přiznán, když se přec na právním stavu (vl. nař. č. 34/23) od jeho přiznání nic nezměnilo a dovolával-li by se tak rei judicatae, jest tato námitka nepřípustnou novotou, nebyvší uplatněna v řízení správním. Ostatně byla by i vzhledem na znění § 26 odst. 2 věta 2 zák. č. 288/24 bezdůvodnou.

Citace:

č. 9762. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 605-610.