NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2739.

Státní úředníci (Slovensko): Rozhodovati o vyměření pense býv. uherského soudního úředníka na Slovensku, zproštěného činné služby již za platnosti zákona č. 270/1920, přísluší úřadům justičním, nikoliv generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě.
(Nález ze dne 8. října 1923 č. 12219.)
Věc: Theodor M. v Košicích proti generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě stran úpravy odpočivných požitků.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody:
Dne 10. září 1921 zaslala soudní tabule v Košicích generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě návrh nového výměru pensijních požitků st-lových na základě propočítání služební dob yk projevení souhlasu a sdělila s ním na dotaz, zda st-l vykonal služební přísahu se zřetelem na § 6 zák. z 15. dubna 1920 č. 270 Sb., že se tak nestalo, načež gfř oznámilo presidiu soudní tabule v Košicích přípisem ze 17. října 1922, že odepírá souhlas k provedení úpravy pense st-lovy dle návrhu tabule v Košicích, poněvadž st-l nevykonal služební přísahu se zřetelem na § 6 zák. z 15. dubna 1920 č. 270 Sb.
Presidium soudní tabule v Košicích vydalo na to výnos:
»Ohladom úpravy Vašich pensijných požitkov rozhodlo gen. fin. riaditelstvo pre Slovensko v Bratislavě výnosom zo dna 17. záři 1922 č. — takto: Poněvadž Ste nevykonal služební přísahu so zretelom na § 6 zákona zo dňa 15. aprila 1920 č. 270 Sb., odpírá sa Vám tunajší súhlas ku prevedeniu úpravy penzie dl'a prípisu presidia súdnej tabule zo dňa 10. záři 1921 č. —.« Dále zmíněno o drahotních přídavcích a dodáno: »Týmto definitivně jest rozhodnuté ohladom Vašich penzijních požitkov.«
Proti tomuto výnosu podal st-l jednak rekurs k min. sprav., o kterém podle administrativních spisů dosud není rozhodnuto, jednak stížnost k nss, v níž žádá, aby rozhodnutí gfř v B. bylo zrušeno a aby pensijní požitky vyměřeny byly dle přípisu presidia soudní tabule v Košicích z 10. září 1921.
O stížnosti této uvažoval nss takto:
Jak bylo vysloveno již v nálezu nss ze dne 23. března 1921 č. 3450, jímž bylo rozhodnuto o dřívější stížnosti nynějšího st-le proti rozhodnutí min. sprav, v Praze z 22. května 1920 proto výměry pense, sluší otázku výměry výslužného st-lova, který byl činné služby sproštěn teprve dnem 30. června 1920, — tedy již za platnosti zákona z 15. dubna 1920 č. 270 Sb. — řešiti již dle zásad plativších původně jen pro neslovenské území republiky. Platí tedy, i pokud jde o příslušnost úřadů k vyměřování výslužného st-lova, předpisy platné v ostatním území republiky čsl.
Podle toho spadají již na základě všeobecných předpisů o působnosti jednotlivých ministerstev záležitosti týkající se stanovení normálních zaopatřovacích požitků do působnosti příslušných odvětví správních, tedy v daném případě do působnosti úřadů justičních, které ovšem, ježto záležitost dotýká se i správy pensijního etátu, mají v té příčině se dohodnouti s úřady finančními (srovnej výnos min. fin. z 8. listopadu 1855 č. 19467, Věstník min. fin. 54, resp. výnos min. fin. z 24. února 1875 č. 484). Úřady justiční jsou tedy v případě st-lově, který se domáhá úpravy pensijních požitků na základě zák. č. 541/1919, zák. č. 222/1920 a vl. nař. č. 666/1920, oněmi úřady, kterým přísluší výslužné vyměřovati a tedy ve věci samé rozhodovati, kdežto gfř jest v daném případě toliko oním úřadem, se kterým se úřady justiční interně dohodují.
Není tedy sdělení gfř ze 17. září 1922, které stížností jest napadáno, rozhodnutím v technickém slova smyslu, nýbrž toliko vyjádřením správy finanční k zamýšlenému opatření soudní tabule v Košicích.
V daném případě však presidium soudní tabule vydalo enunciát který se presentuje proti straně si stěžující nikoli jako rozhodnutí soudní tabule v Košicích, nýbrž jako rozhodnutí gfř v B., jakkoli rozhodnutím tohoto úřadu, proti němuž by stížnost dle § 2 zák. o ss k nss-u byla přípustná, není. Strana také mohla býti v pochybnosti, zda má co činiti s rozhodnutím gfř či s rozhodnutím presidia soudní tabule v Košicích.
Ježto st-l skutečně podal jednak řádný opravný prostředek na min. sprav., podal jej však u gfř v B., jednak podal i stížnost k nss, jakkoli záležitost, o kterou jde, cestou instancí správních ( justičních) dosud rozřešena není, jest zřejmo, že formou této intimace uveden byl v procesní omyl a bylo proto nař. rozhodnutí v té formě, jak bylo st-li intimováno, zrušiti pro vadnost řízení dle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 2768. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 772-772.