NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 2

Č. 7562.

Zaměstnanci veřejní. — Školství. — Řízení správní. — Řízení před nss-em:* Výrok zsv-u v Praze, vyslovující ve smyslu ustanovení § 6 Pravidel o úsporných opatřeních v oboru zaměstnanectva zemských průmyslových a odborných škol, schválených usnesením zsv-u z 24. února 1926 č. 19266/1926-10, nucené přeložení zaměstnance na dočasný odpočinek z důvodu, že místo jím zastávané se prokázalo nepotřebným, není rozhodnutím konečným ve smyslu § 5 zák. o ss.
(Nález ze dne 19. listopadu 1928 č. 25912.)
Věc: Bohdan P. v K. proti zemskému správnímu výboru v Praze o přeložení na dočasný odpočinek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako nepřípustná.
Důvody: K oznámení ředitelství zem. průmyslové školy v K., že st-l nemůže býti po zrušení školy řemeslnické na zbylé odborné škole chemické a mistrovské škole strojnické jako profesor kreslení dostatečně zaměstnán a že vyučuje ve školním roce 1925/26 pouze na odborné škole pokračovací po 7 měsíců 19 týdenních hodin, což přepočteno na celý rok činí 13,3 týdenných hodin vyučovacích, rozhodl zsv v Praze nař. výnosem, aby st-1 se zřetelem k tomu, že místo st-lem zastávané prokázalo se nepotřebným, byl ve smyslu § 6 »Pravidel o úsporných opatřeních v oboru zaměstnanectva zem. průmyslových a odborných škol«, schválených usnesením z 24. února 1926, z povinnosti úřadu přeložen dnem 31. srpna 1926 na dočasný odpočinek a aby mu podle platných předpisů pensijních bylo od 1. září 1926 vypláceno výslužné až do té doby, kdy službu opět nastoupí.
Jednaje o stížnosti do tohoto rozhodnutí podané, podrobil nss především z úřední povinnosti své úvaze otázku, zda rozhodnutí zsv-u, stížností napadené, podléhá ještě dalším opravným prostředkům, či zda jest ve smyslu § 5 zák. o ss konečné. Odpověď na tuto otázku závisí však na zjištění, na jakém právním podkladu spočívá akt, jímž byl st-1 dán na dočasný odpočinek.
Žal. úřad odvolává se v nař. rozhodnutí na předpis § 6 »Pravidel o úsporných opatřeních v oboru zaměstnanectva zemských průmyslových a odborných škol«, schválených usnesením z 24. února 1926, jako onu právní normu, která opravňuje žal. úřad k opatření v nař. rozhodnutí obsaženému.
Cílem zmíněných »Pravidel« bylo, jak jest patrno z jejich nadpisu a úvodu § 4, provedení úsporných opatření v oboru zemské správy, pokud se týká zem. školství průmyslového a odborného, snížením dosavadního počtu zaměstnanců na míru zjištěné nezbytné potřeby. Účelu toho snaží se zmíněná pravidla dosíci rozličnými prostředky, naznačenými v § 4 totiž: 1. propuštěním plně nevyhovujících zatímních a výpomocných zaměstnanců podle ustanovení platných pro zrušení jejich služebního poměru; 2. pensionováním zaměstnanců, kteří dovršili předepsanou dobu služební; 3. dobrovolným odchodem zaměstnanců se započítatelnou dobou aspoň jednoroční, jimž se přiznává plné odbytné, nebo propuštěním z úřední moci zaměstnanců s kratší započítatelnou dobou než 10 roků, jemuž musí předcházeti písemné upozornění, že zaměstnanec může ve lhůtě 8denní písemně ohlásiti dobrovolný odchod; učiní-li tak, obdrží odbytné ve výši 3/4 plného odbytného, jinak má nárok pouze na 1/2 plného odbytného. Jako další prostředek zmenšení počtu zaměstnanců jest v § 6 »Pravidel« uvedeno nucené přeložení na dočasný odpočinek podle příslušných pens. předpisů, prokáže-li se místo zaměstnancem zastávané nepotřebným.
Opatření uvedená pod č. 3. jsou zřejmě obdobou ustanovení §§ 9 a 13 zák. o úsporných opatřeních ve veř. správě z 22. prosince 1924 č. 286 Sb. K obdobnému použití norem tohoto zákona oprávnilo zsv ustanovení § 28 cit. zák., podle něhož byly země, okresy a obce zmocněny, aby provedly úsporná opatření ohledně svých zaměstnanců a zaměstnanců svých podniků, jakož i fondů a ústavů jimi spravovaných, podle obdoby tohoto zák. Toto zmocnění mohou jmenované samosprávné svazy realisovati zajisté tím způsobem, že na své zaměstnance aplikují materielně-právní obsah příslušných norem zák. č. 286/1924 bezprostředně, není však vyloučen i ten modus, že samosprávné korporace, provádějíce úsporná opatření ve smyslu cit. zák., vydají předpisy samostatné, do nichž recipují obsah norem tohoto zák. Takovouto, avšak jen částečnou recepci ustanovení č. 286/1924 provedl zsv také v »Pravidlech« svrchu citovaných, vedle toho však k docílení úsporných opatření ohledně zaměstnanců ústavů tam uvedených poukázal ještě na prostředky jiné, jež v zák. č. 286/1924 opory nemají.
Takovým opatřením, ležícím mimo rámec zák. č. 286/1924, jest nucené přeložení na dočasný odpočinek uvedené v § 6 »Pravidel«, neboť řečený zákon takové opatření jako prostředek k restrikci počtu zaměstnanců neposkytuje. Předpis § 6 není tedy recepcí ustanovení zák. č. 286/1924, nýbrž pouhým upozorněním, že jako jednoho z prostředků k docílení úspor se použije také dočasného pensionování podle příslušných předpisů pensijních. Tyto pens. předpisy jsou obsaženy v pens. normálu pro úředníky a sluhy zemské, schváleném sněmem král. česk. dne 10. března 1897, v jehož § 4 větě druhé se stanoví, že úředník neb sluha může býti dán na odpočinek dočasný, nastane-li neschopnost ke službě více než rok trvající, když se lze nadití, že neschopnost opět pomine, nebo prokáže-li se místo, které úředník zastává, nepotřebným.
Odvolává-li se tedy nař. rozhodnutí na ustanovení § 6 »Pravidel«, jest z toho zřejmo, že nejde tu o opatření na základě zák. č. 286/1924, nýbrž že právní základ opatření toho jest hledati v pensijním normálu z roku 1897. Pak nelze však ani otázku, jaký jest v daném případě postup instanční, řešiti podle zák. č. 286/1924, nýbrž podle zvláštních předpisů obsažených o tom v pens. normálu. Tu pak přichází v úvahu ustanovení § 23 lit. a) pens. normálu, podle kterého jest z nálezu zem. výboru, jímž byl úředník aneb sluha zemský dán na odpočinek z moci úřední, připuštěno odvolání k sněmu zemskému. Tento opravný prostředek jest zajisté přípustný i proti pensionování dočasnému, neboť cit. předpis v tom směru nerozeznává.
Podle § 1 zák. z 9. dubna 1920 č. 280 Sb. přešla však kompetence zem. sněmu, pokud byl tento činný i v oboru správy zemské, na vládu. Z toho plyne, že rozhodnutí zsv-u (arg. § 5 zák. č. 38/1918) ve věcech nuceného pensionování zem. zaměstnanců podle předpisu pens. normálu podléhá distančnímu přezkoumání vládou republiky čsl., a lze tudíž v takových případech podati stížnost na nss teprve do rozhodnutí vlády jakožto rozhodnutí ve smyslu § 5 zák. o ss konečného.
V důsledku toho není ani rozhodnutí dnešní stížností napadené konečným, a nezbylo proto, než stížnost do tohoto rozhodnutí podanou uznati podle § 5 zák. o ss nepřípustnou.

Citace:

č. 7562. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 322-324.