NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6529.

Vojenské věci: * Kvalifikací vojenského gážisty, o níž jedná § 5, odst. 5 zák. č. 195/1920, jest rozuměti penze kvalifikaci sdělanou dle voj. služ. předpisu A-47., resp. (od 1. října 1922) dle služeb, předpisu A-IV-1.
(Nález ze dne 4. května 1927 č. 9422).
Věc: František V. v K. proti ministerstvu národní obrany o vyloučení z časového postupu.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: St-l byl jako nadporučík v r. 1921 navržen k povýšení, nebyl však povýšen, poněvadž byl v příloze k návrhu na povýšení klasifikován z větší části číslem 2, kterážto klasifikace nebyla uznána za dostačující k povýšení, ačkoliv byl st-l v příloze označen za způsobilého k povýšení. K dotazu, jak postupovati co do st-lova nároku na časový postup, nařídilo mno výnosem ze 13. března 1924 velitelství st-lova praporu, aby v této věci postupovalo přesně podle služ. předpisu Hp-1 (nyní H—II—1) totiž, aby st-li odečetlo z časového postupu dobu jednoho roku. K přípisu velitelství st-lova praporu z 8. května 1924, vyvolanému rekursem, jejž podal st-l proti opatření, jež řečené velitelství v tomto smyslu učinilo, a jejž intendance zem. voj. velitelství v Bratislavě výnosem z 5. dubna 1924 příznivě vyřídila, nařídilo žal. min. výnosem z 8. listopadu 1924, aby bylo postupováno podle výnosu z 13. března 1924 a aby tudíž byla st-li odečtena z časového postupu doba jednoho roku.
Přípisem ze 7. dubna 1925 hlásilo velitelství st-lova praporu, že jiný nepovýšený důstojník, o němž bylo podobně rozhodnuto, opětně žádal o dodatečné přiznání jednoho roku, a žádalo řečené velitelství stran všech tří podobně postižených důstojníků za rozhodnutí vzhledem k výnosu uveřejněnému ve Věstníku 1925 č. 11 čl.: 126 bod 21 a. Nař. rozhodnutím vyslovilo mno, že přiznává dotčeným důstojníkům, mezi nimi i st-li pro časový postup dobu od 1. srpna 1921 do 30. září 1921 a že zamítá jejich žádost o započítání doby od 1. října 1920 do 31. července 1921 do časového postupu.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané nss uvážil:
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost, tvrdíc, že odporuje § 5, odst. 5 zák. č. 195/20 i výnosu mno z 24. února 1925 č. 8900/38, uveřejněnému ve věcném Věstníku z r. 1923 č. 11 čl. 126, dle nichž lze vyloučiti gážistu z časového postupu jedině pro kvalifikaci nepříznivou, obsaženou v kvalifikační listině a nikoli v návrhu na povýšení, st-l pak že měl dle kvalif. listiny vždy kvalififkaci dobrou a pro postup vyhovující, neboť mu nikdy nebyl sdělen nepříznivý výsledek kvalifikačního popisu.
Nss shledal tuto námitku důvodnou. § 5 zák. č. 195/20 stanovil v odst. 5, že časový postup voj. gážistů jest přípustný jen tehdy, když gážista vyhovuje podmínkám pro pový- šení ustanoveným, že nepříznivá kvalifikace zamezí časový postup a že roky, v nichž byla takováto kvalifikace dána, nejsou započítatelné pro. časový postup.
St-l byl nař. rozhodnutím vyloučen z časového postupu na dobu od 1. října 1920 do 31. července 1921 jediné proto, že po tuto dobu měl podle kvalif. přílohy návrhu na povýšení v roce 1921 kvalifikaci nepříznivou. § 5 stanoví v odst. 5, že pro časový postup nejsou započítatelné roky, v nichž byla nepříznivá kvalifikace dána, a další odstavec (§ 6) předpisuje, aby se provedlo nové a mimořádné zjištění kvalifikace ihned, jakmile by se vyskytly u gážisty, jenž dosáhl nároku na časový postup, od posledního zjištění kvalifikace okolnosti, které činí pochybným, zdali jeho kvalifikace může býti ještě označena příznivou. Tím má zákon zřejmě na mysli pravidelnou kvalifikaci každoroční, ve smyslu tehdy plativšího rak.-uher. předpisu o kvalif. listinách důstojnických A-47, jenž byl nahrazen čsl. služebním předpisem 0-2 (nyní A-IV-1) teprve v druhé polovice roku 1922, a nikoli kvalifikační popis, sdělaný pro účel jiný, třeba účelem tím byl konkrétní návrh na povýšení, neboť takový se stran téhož gážisty každoročně nečiní.
Proto také bylo výnosem mno ze 4. února 1925 č. 8900/38 (Věstník 1925 č. 11 čl. 126 bod 21 a) stanoveno, že se voj. gážistovi odpočítává z časového postupu přesně doba, na kterou se vztahuje nepříznivá kvalifikace podle kvalifikační listiny.
Oba shora řečené služ. předpisy A-47 i A-IV-1 Stanoví, že kvalifikace jest základnou pro posouzení způsobilosti pro povýšení a dle čsl. služ. předpisu též pro čas. postup, jehož v býv. armádě nebylo (rak. předpis bod 1., resp. čsl. předpis § 1 bod 4), že se kvalifikační listiny pořizují každoročně za dobu od 1. října do 30. září (bod 8 resp. § 6 bod 1), že konstatované vady jest dle pokynů min. války důstojníkovi oznámiti a k žádosti důstojníkově že jest mu obsah kvalifikační listiny sděliti (rak. předpis bod 17 a 18) resp. že důstojníkovi má býti písemně oznámen jednak vadný podpis nebo posudek, jednak každoročně obsah popisu rubriky 18, t. j. celkový výsledek služ. činnosti (čs. předpis §§ 12 a 13) a že proti vadnému kvalifikačnímu popisu nebo posudku jest přípustná stížnost (bod 19 resp. § 14).
Vycházel-li tedy žal. úad z právního náhledu, že podkladem pro posouzení přípustnosti časového postupu může býti kvalifikace jiná, než pravidelná roční kvalifikace, sdělaná dle platných služ. předpisů o kvalifikačních listinách, je tento názor mylný a výrok na něm založený nezákonný, nehledě ani k tomu, že kvalifikační popis, jejž v daném případě úřad učinil podkladem svého rozhodování, totiž popis pro návrh na povýšení v roce 1921, nebyl sdělán podle tehdy plativšího služ. předpisu A-47, nýbrž podle výnosů vydaných pouze pro tento návrh na povýšení v roce 1921 a uveřejněných ve Věstníku z r. 1921 č. 26 čl. 266, resp. č. 30 čl. 300, které se co do vlastností a vědomostí, jež jest kvalifikovati, sice celkem shodují se služ. předpisem A-IV-1, platícím pro kvalifikační popisy od 1. října 1922, ale podstatně liší od služ. předpisu A-47, jenž pro pravidelné kvalifikování v r. 1921 ještě platil. Bylo tedy zrušiti nař. rozhodnutí dle § 7 zák. o ss, aniž bylo třeba zabývati se další námitkou stížnosti, že st-lova kvalifikace, sdělaná pro návrh na povýšení, zakládala se ve své nepříznivé části na omylu popisujícího velitele.

Citace:

č. 6529. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 798-800.