NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Č. 9863.

Známky: Zaměnitelná podobnost známek »Tip-Top« a »Hip-Hop« pro zboží obuvnické?
(Nález ze dne 29. dubna 1932 č. 6728.)
Prejudikatura: Boh. A 1644/22, 3319/24, 7616/28.
Věc: Firma Goodyear, továrna na obuv E. a H. v Praze, proti ministerstvu obchodu o ochrannou známku.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Podle správních spisů byla pod firmu »Goodyear, továrna na obuv E. & H. v Praze« — dnešní st-lku — 12. září 1906 u obch. komory v Praze pro obuvnické zboží, s výjimkou gumové obuvi, pod č. 3117 původně zapsána, 1. září 1916 pod č. 9556 a 10. srpna 1926 pod č. 30341 obnovena známka, obsahující výrazné a typickým písmem provedené slovo »Tip-Top« s podpisovým podtrhem a dále drobný nápis »Marque deposée«. — Pro firmu Josef M. ve Z., dnes spolužalovanou, byla 12. listopadu 1926 u obch. komory v Olomouci pro cvičicí střevíce a obuv všeho druhu zapsána pod č. 3331 slovní známka »Hip-Hop«.
Žalobou de pres. 6. září 1927 domáhala se st-lka, ukazujíc na prioritu známky č. 30343/Praha výmazu známky č. 3331/Olomouc z důvodu zaměnitelné podobnosti se známkou prv uvedenou. Ve své odpovědi navrhovala spolužalovaná strana zamítnutí žaloby — mimo jiné — z důvodu, že známky úvodem dotčené nejsou si zaměnitelně podobné, že jsou zapsány pro různý druh zboží a že slovo »Tip-Top«, obsažené ve známce st-lky, označuje něco prvotřídního a jest přímo vžitým úslovím mezi lidmi, chtějí-li označiti něco jako pěkné. — Č. 9863 —
Výnosem z 27. ledna 1928 pojalo min. obch. pochybnosti o způsobilosti známky st-lčiny k zápisu z těchto důvodů: Známka vykazuje pouze slova »Tip-Top« kromě zcela nedistinktivního údaje »marque deposée«. Anglické slovo »Tip-Top« znamená tolik co »prvního řádu«, »znamenitý«, »výborný«. Jelikož k údaji »marque deposée« jako k údaji nechranitelnému nelze přihlížeti, obsahuje známka výlučně údaj jakosti chráněného zboží a jest proto vyloučena ze zápisu podle ustanovení § 1 známkové novely z 30. července 1895 č. 108 ř. z.
V podání z 21. srpna 1928 namítala st-lka, že anglické slovo »tip- top« tvoří slovo jediné, kdežto její značka že sestává ze dvou slov spojených pomlčkou (»Tip-Top«), takže není vůbec identická s uvedeným anglickým slovem. Dále ukazovala k tomu, že v její známce jsou obsažena ještě slova »marque deposée«, z čehož každý laik pozná, že se jedná o ochrannou známku. Konečně dovozovala st-lka, že v seznamu ochranných známek vydaných min. obch. je zapsáno pro různé výrobky 20 známek »Tip-Top« a že její známka je zavedena více než 22 let a že se v odborných kruzích obchodních vžila. V dalším podání de pres. 24. listopadu 1928 ukazovala st-lka ještě na to, že podobný spor byl již min. obch. řešen rozhodnutím z 22. února 1924, kterým byla známka »Hip-Hop« vymazána.
Min. obch., zjistivši prioritu známky č. 30341/Praha před známkou 3331/Olomouc, jakož i to, že obě známky jsou zapsány pro zboží stejného druhu, zamítlo žalobu a uznalo st-lku povinnou k náhradě útrat sporu. Při tom se řídilo min. těmito úvahami:
»Podobnost známek se vztahuje v daném případě na podobnost slov »Tip-Top« a »Hip-Hop«. Uvažujíc o otázce podobnosti těchto slov, přihlédlo min. především k tomu, že podobnost známek může býti způsobena jedině podobností takových prvků ve známkách ať slovních či obrazových, které samy o sobě mohly býti zapsány jako známky. Naproti tomu takové prvky, které buď pro nedostatek výraznosti nejsou způsobilé rozlišiti chráněné zboží od zboží stejného druhu, avšak pocházejícího z jiného podniku, aneb prvky, které jsou v obchodě všeobecně obvyklé, dále slova popisného rázu, vzatá z daného materiálu jazykového, jejichž monopolisaci brání předpis § 1 známk. novely, jakož i jiné prvky, které podle různých zákonných předpisů nejsou samy o sobě způsobilé k zápisu jako ochranné známky a jež mohou býti připuštěny ve známkách jedině v souvislosti s jinými prvky, jimž předpis takový nebrání, nemohou samy o sobě založiti podobnost známek podle § 3 známkové novely. V daném případě jde o známkové slovo »Tip-Top«, které tvoří součást značky č. 30341/Praha. Slovo »Tip-Top« znamená česky tolik co »znamenitý«, »výborný«, »vrchol dokonalosti«. Slovo to jest v angličtině správně psáno rozdělené s pomlčkou (srovn. V. A. Jung: Slovník anglicko-český, J. Otto, Praha r. 1911 str. 1344). Opačné tvrzení st-lky jest tudíž nesprávné. Slovo »Tip-Top« obsahuje tedy údaj jakosti chráněného zboží. Význam tohoto slova bude při dnešním rozšíření znalosti anglického jazyka valné části konsumentů znám. I usoudilo min., že by slovo »Tip-Top« samo o sobě, t. j. bez spojení s jinými součástmi — Č. 9863 —
slovními neb obrazovými, bylo vyloučeno ze zápisu podle ustanovení § 1 známk. novely. Při tom dlužno uvážiti, že účelem ustanovení § 1 známk. novely jest, zabrániti tomu, aby zápisem slov významu popisného nebylo obmezováno aneb činěno nemožným volné užívání takovýchto slov ve prospěch majitele známky na újmu všech těch, kdo takovýchto slov, náležejících k obecnému materiálu jazykovému, chtějí užívati k označování svého zboží. S tohoto hlediska nezáleží v zásadě na tom, jde-li o slova vzatá z běžné mluvy lidové, nebo o výrazy odborné neb cizojazyčné, které jsou snad obsahově srozumitelny jen určitému menšímu okruhu konsumentstva, nýbrž dlužno tu pokládati za rozhodné, zda by zápisem některého slova jako známky nebyla zkrácena ona primérní, zákonem chráněná volnost ve volbě jazykových prostředků výrazových, které jsou společným kulturním majetkem lidstva (srov. Boh. A 4673/25). Jestliže pak slovo »Tip-Top« jest samo o sobě vyloučeno ze zápisu a jestliže, jak vyloženo, jest důvod nezpůsobilosti tohoto slova hledati v tom, že zájem všech výrobců žádá, aby slovo takové nebylo monopolisováno pro jediného výrobce, nelze také — jak bylo již výše řečeno — uznati na podobnost známek ve sporu podle § 3 známk. novely, pokud je důvodem takové podobnosti slovo, odporující předpisu § 1 známk. novely. Správnost tohoto úsudku vyplývá z úvahy, že vyhovění žalobě podle § 3 známk. novely by znamenalo v takovém případě, že by se fakticky přiznala ochrana takovému slovu, jež má podle výslovného zákonného předpisu a s ohledem na veř. zájem zůstati volným každému konsumentovi.«
»I dospělo pak min. k závěru, že ani v daném případě, kde stojí proti sobě slova »Tip-Top« a »Hip-Hop«, nelze při nezpůsobilosti slova »Tip-Top« uznati, že napadená známka č. 3331/Olomouc odporuje staršímu známkovému právu, založenému zápisem známky č. 30341/Praha.«
»Přes to však min. neshledalo dostatečného důvodu k vyloučení známky č. 30341/Praha ze zápisu podle § 1 známk. novely. Tato známka obsahuje totiž kromě závadného slova »Tip-Top« pod tímto slovem též podpisový podtrh, o němž nelze a priori tvrditi, že by nemohl býti označením dostatečně distinktivním, zvláště když jde o známku, jež byla zapsána původně již v roce 1906. Rovněž nelze zde ani přehlédnouti, že slovo »Tip-Top« ve známce č. 30341/Praha jest psáno dosti charakteristickým písmem, takže i toto písmo může při tak dlouhém užívání známky býti pokládáno konsumenty za příznačné pro žalující stranu. Min. uznalo tudíž, že známka č. 30341/Praha není pouhou slovní známkou, takže na ni nelze vztáhnouti předpisu § 1 známk. novely.
Poukaz st-lky na to, že min. uznalo v jiných případech známky, obsahující pouze slovo »Tip-Top«, nemůže ničeho měniti na rozhodnutí min. Pouhý zápis známky v ústředním známkovém rejstříku nemá po stránce její způsobilosti právního významu, ježto zápisem takovým není zhojena závadnost známky. Zápis známky v ústředním známkovém rejstříku není rozhodnutím o přípustnosti známky a min. má možnost kdykoliv později naříditi výmaz známek odporujících zákonu. Jest tudíž zápisem nezpůsobilých známek v ústředním známkovém rejstříku známkám — Č. 9863 —
pouze zdánlivě přiznána ochrana, která však musí selhati tam, kde jest potřebí známku co do její způsobilosti přezkoumati (srov. též Adler: »System der österreichischen Markenrechtes«, str. 435 a 436 a Budw. 13803). Také poukaz žalující strany na rozhodnutí min. ve sporu snad analogickém nemá významu, ježto min. řeší otázku podobnosti známek v každém případě zvláště a nemůže býti svým rozhodnutím vázáno v jiných pozdějších případech.«
O stížnosti nss uvážil:
Jak z nař. rozhodnutí je jasně patrno, nepovažuje žal. úřad známku »Tip-Top« za známku pozůstávající jenom ze slov (§ 3 č. 2 zák. z r. 1890 ve znění § 1 novely z r. 1895), nýbrž za známku kombinovanou, za jejíž prvky považuje část slovní samu o sobě, t. j. slovo »Tip-Top« a dále součást obrazovou, kterou spatřuje jednak v charakteristickém způsobu písma, jíž je část slovní graficky provedena, jednak v podpisovém podtrhu. Toto rozlišení je po zákonu za okolností přípustné (srov. nál. Boh. A 7616/28) a stížnost také proti tomuto pojetí známky 30341/Praha ničeho nenamítá.
Z uvedených prvků uznal žal. úřad za nezpůsobilé založiti podobnost podle § 3 známk. novely z r. 1895 pouze slovo »Tip-Top« samo o sobě jako popisné ve smyslu § 1 cit. známk. novely proto, že obsahuje pouze údaj o jakosti chráněného zboží, kdežto způsobu grafického provedení tohoto slova a podpisovému podtrhu tuto způsobilost s hlediska § 1 známk. zák. přiznal. V důsledku toho také nenařídil výmaz známky té z důvodu, že neměla býti vůbec zapsána (§ 21 lit. d) známk. zák. z r. 1890) a nevyloučil ji z ochrany známkové. Tvrdí-li stížnost ve své první části opak, není důvodná a její výtky svědčí jen o zásadně mylném pojetí nař. rozhodnutí.
Stejně mylné jest i tvrzení stížnosti, že žal. úřad uznal střetnuvší se známky za zaměnitelně podobné. Nař. rozhodnutí neobsahuje nic, z čeho by bylo možno názor ten odůvodniti. Naopak založil žal. úřad své rozhodnutí na zjištění, že žalobou tvrzené podobnosti tu není. K tomu dospěl žal. úřad tím, že porovnal na jedné straně obsah známky č. 3331/Olomouc, pozůstávající jen ze slovního prvku »Hip-Hop« s obrazovými prvky známky č. 30341/Praha shora uvedenými, jimž přiznal rozlišující způsobilost podle § 1 známk. zák., t. j. s charakteristickým písmem, jímž jest tato známka graficky provedena a s podpisovým podtrhem, nalézajícím se pod slovem »Tip-Top«, kdežto nepřihlédl při tom k sluchovému i zrakovému dojmu tohoto slova jako takového proto, že slovo to považoval za deskriptivní s hlediska § 1 známk. novely z r. 1890, jakožto obsahující toliko údaj jakosti chráněného zboží. Stížnost netvrdí, že prvky, které žal. úřad porovnával, jsou s to založiti zaměnitelnou podobnost střetnuvších se známek, nýbrž namítá, že úřad neprávem nepřihlédl k slovu »Tip-Top« samotnému jako k prvku majícímu způsobilost založiti podobnost ve smyslu § 3 známk. novely a v tom právě leží jádro sporu.
V té příčině vznáší pak stížnost v podstatě tři výtky: jednak že žal. úřad po zákonu nebyl oprávněn zkoumati tuto nezpůsobilost jednotlivých — Č. 9863 —
prvků známky, dále i kdyby tak učiniti směl, a kdyby jeho pochybnosti v té příčině pojaté byly důvodné, že opomenul zkoumati, zdali se slovo »Tip-Top« podle § 1 známk. zák. z r. 1890 ve znění čl. 1. známk. novely z r. 1913 nevžilo a konečně, že je nesprávné zjištění, že slovo »Tip-Top« je deskriptivní.
Pokud jde o výtku posléz uvedenou, jest předeslati, že tu jde o otázku skutkovou, jejíž zodpovědění žal. úřadem zkoumá nss — v mezích výtek stížnosti — pouze s hlediska § 6 zák. o ss, t. j. potud, nebyl-li závěr v té příčině čerpaný pojat proti spisům, na podkladě řízení neúplného neb jinak vadného, nebo nelogickým postupem myšlenkovým. Z těchto hledisek neshledal nss závěr žal. úřadu, o nějž je spor, za pochybený. Žal. úřad vyložil své stanovisko v nař. rozhodnutí obšírně a ve shodě s judikaturou tohoto soudu, na niž také ukázal, vycházeje ze základního zjištění, že anglické slovo »Tip-Top« značí tolik co »znamenitý«, »výborný«, »vrchol dokonalosti«. Proti tomu namítá stížnost — aniž popírá význam slova »Tip-Top«, jejž mu žal. úřad dává — že slovo to nemá v Čsl. republice význam označení jakosti zboží, ježto žádnému obchodníku nenapadne označiti jakost svého zboží slovy »Tip-Top«. V takto slylisované námitce lze spatřovati toliko nijak nezdůvodněné popření oné části vývodů nař. rozhodnutí, v nichž je vyloženo, že pro otázku popisnosti určitého slova ve známce nezáleží v zásadě na tom, jde-li o slovo vzaté z běžné mluvy lidové nebo o výrazy odborné nebo cizojazyčné, které jsou snad obsahově srozumitelny jen určitému menšímu kruhu obecenstva, nýbrž že dlužno tu pokládati za rozhodné, zda zápisem určitého slova jako známky nebyla zkrácena ona primérní zákonem chráněná možnost ve volbě jazykových prostředků výrazových, které jsou společným kulturním majetkem lidstva. Ježto tudíž stížnost takto zdůvodněný závěr žal. úřadu svojí shora uvedenou námitkou nevyvrací, nelze jeho zjištění, že slovo »Tip-Top« je slovem popisným, považovati za stížností otřesené.
K další výtce stížnosti, že žal. úřad — když zjistil, že slovo »Tip- Top« je deskriptivní — měl konati šetření o tom, zdali se toto slovo nevžilo jako označení zboží pocházejícího z podniku st-lky, stačí odkázati na ustálenou judikaturu (srov. nál. Boh. A 1644/22), podrobně odůvodňující právní názor — na kterém trvá nss i v případě daném — že se deskriptivní slova nemohou jako známky vžíti. Je tudíž i tato výtka bezdůvodná.
Pokud konečně stížnost vytýká pro tento případ, že žal. úřad není při řešení otázky podobnosti oprávněn zkoumati způsobilost jednotlivých prvků dané známky s hlediska § 1 známk. novely, nutno rovněž odkázati na nál. Boh. A 3319/24, v němž jest vysloven a podrobně odůvodněn právní názor, že sice známky a to nejen slovní, nýbrž i kombinované nutno uznati za podobné s hlediska § 3 známk. novely, obsahují-li zaměnitelně podobné slovo neb skupinu slov té pregnantnosti, která má způsobilost označiti původ zboží z určitého podniku, že však této výraznosti nelze přiznati slovům, která jsou volnými značkami ve smyslu § 3 č. 3 známk. zák., nebo která jsou deskriptivní ve smyslu § 1 známk. novely z r. 1895. Je-li pak v tom kterém případě zjištěno, že slovní text známky nemá takové výraznosti, nastává úkol zkoumati, zdali ostatní dojem, jímž známka na kupce působí, připouští omyl o původu zboží jí označeného, jehož možnost jest podle právě cit. nál. a konstantní judikatury nss-u vůbec základním kriteriem podobnosti známek podle § 3 známk. novely.
Kdyžtě tedy v daném případě založila stěžující si strana své tvrzení o zaměnitelné podobnosti střetnuvších se známek výlučně jen na tvrzené podobnosti slova »Hip-Hop« ve známce protistrany se slovem »Tip-Top« ve známce vlastní, nejednal žal. úřad proti zákonu, jestliže uvažoval předem o tom, zdali toto slovo má s hlediska § 1 známk. novely vůbec způsobilost podobnost tu založiti a dospěl-li — jak bylo shora vyloženo — správně k odpovědi záporné a nehleděl-li proto k němu, nýbrž pouze k ostatním prvkům, jež ve známce st-lky bez námitek stížnosti zjistil. Je tudíž stížnost i po této stránce bezdůvodná.
Pokud konečně stížnost ukazuje k tomu, že min. obch. v obdobných případech jiných zaujalo odchylné stanovisko a že mělo proto odůvodniti, proč stejně nepostupovalo i v případě daném, nelze jí ani tu — nehledě k tomu, že tvrzení, že se tak stalo, odporuje shora podanému obsahu nař. rozhodnutí — přiznati důvodnost již proto, že podobný požadavek nelze ze zákona odůvodniti, což ostatně ani stížnost sama netvrdí.
Je tudíž stížnost bezdůvodná ve všech směrech a byla proto zamítnuta.

Citace:

č. 9863. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 858-863.