Čís. 5191.

Exekuce na základě říšsko-německých titulů.
Úřední výkaz o doručení žaloby netřeba připojiti, jakmile se žalovaný do sporu pustil, neboť tím, že se k jednání dostavil, je vada v doručení zhojena.
Předpisu §u 80 čís. 3 ex. ř. vyhovuje potvrzení, že rozhodčí nález jest dle podmínek Brémské bavlnové bursy pravomocným. Říšsko-německý výrok rozhodčí lze v Československu vykonati jen, je-li spolu předložen rozsudek o jeho vykonatelnosti.
(Rozh. ze dne 23. července 1925, R I 614/25.)
Soud prvé stolice povolil exekuci na základe rozhodčího výroku Brémské bursy na bavlnu, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Exekuci, o niž tu jde, povolil prvý soud na základě výroku rozhodčího, pokud se týče odvolacího výroku rozhodčího Brémské bursy na bavlnu ze dne 12. září, pokud se týče 12. listopadu 1924 čís. 1830, tedy na základě cizozemského exekučního titulu. Povolení toto předpokládá dle §u 79 ex. ř., že vzájemnost státními smlouvami nebo vládními prohlášeními o tom vydanými, ve sbírce z. a n. vyhlášenými, jest zaručena. To se stalo v tomto případě smlouvou ohledně poskytnutí právní pomoci, uzavřenou s Německou říší dne 22. ledna 1922, která pod čís. 130 roku 1924 ve Sb. z. a n. současně s vládním nařízením ze dne 25. června 1924, čís. 131 sb. z. a n. vyhlášena byla a dne 28. června 1924 moci práva nebyla. V dotyčném vládním nařízení jest však zejména výslovně ustanoveno, že i výroky rozsudích a rozhodčích soudů tvoří platný exekuční titul, pokud tu podmínky v desáté knize německého civilního řádu soudního stanovené dány jsou, a žádá se dále, by také v §§ 80 a 81 ex. ř. stanovené předpoklady byly splněny. Na základě §u 80 odstavec druhý a třetí ex. ř. ve spojení s vyhláškou čís. 131 z roku 1924 lze však exekučnímu návrhu, který zakládá se na rozsudku cizozemského úřadu, pouze tehdy vyhověti, když dle nyní změněného a předpisu §u 328 německého obč. zákona přizpůsobeného ustanovení odstavce druhého §u 80 ex. ř. podléhající žalovaný jest československým státním příslušníkem a když předvolání nebo nařízení, kterým spor před cizozemským úřadem byl zahájen, jemu buď k vlastním rukám v státním území procesního soudu, nebo poskytnutím právní pomoci v tuzemsku bylo doručeno. Dále se ještě žádá, by nález podle předloženého o tom vysvědčení cizozemského úřadu nepodléhal dle tamních zákonu žádnému opravnému prostředku, který by vykonatelnost jeho stavil. Těmto předpokladům však exekuční návrh nevyhovuje, neboť neobsahuje ohledně způsobu, jakým řízení před rozhodčím soudem Brémské bursy pro bavlnu, proti tuzemské žalované firmě zahájeno bylo, žádných bližších údajů, zejména schází úřední doklad o tom, zda a jak byla žalované straně obsílka k rozhodčímu soudu doručena. Odvolací rozhodčí výrok Brémské bursy na bavlnu neobsahuje dále úředního vysvědčení příslušného cizozemského úřadu ve smyslu §u 80 odstavec třetí ex. ř., neboť doložka, »že proti němu nebylo další odvolání podáno a že jest pravoplatným« nehoví přesným formálním předpokladům tohoto zákonného předpisu. Nehledě k tomu jest dle §u 1042 německého civ. řádu soudního rozhodčí výrok jen tehdy vykonatelným, byla-li přípustnost její vyslovena rozsudkem, pro jehož vynesení ustanovení §§ 722 a násl. něm. civ. řádu soud. jest použiti. Také tento průkaz zůstala vymáhající strana dlužna. Již vzhledem k nedostatku těchto zákonných náležitostí, jichž dodržení při pečlivém šetření zákonem žádaných záruk dbáti jest, nebylo exekučnímu návrhu vyhověti. Ostatně stačí poukázati k tomu, že soudu exekuci povolujícímu další přezkoumání cizozemského exekučního titulu ve formálním a meritorním ohledu přes zaručenou vzájemnost nepřináleží a že dle náhledu soudu rekursního v tomto směru uplatňované body stížnosti tvoří případný předmět jednání ohledně současně vzneseného odporu proti povolení exekuce.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Prvé dva důvody, jimiž rekursní soud opřel zamítnutí návrhu, nehledě k tomu, že nebyly uplatňovány, o čemž níže, nejsou správny, neboť: Pokud uplatňuje, že doručení obeslání k soudnímu řízení nestalo se dle §u 80 čís. 2 ex. ř., vlastně nyní ve smyslu vyhlášky vládní níže citované podle §u 328 čís. 2 něm. civ. soud. řádu na Československo přepsaného, je na omylu proto, že dle tohoto §u, jakmile se žalovaný do sporu pustil, což předpokládá, že se k řízení dostavil, nesejde již pranic na tom, zda a jak mu byla obsílka doručena, neboť tím, že se k jednání dostavil, jest všecka případná vada v doručení zhojena a napravena zrovna tak, jako v případě §u 477 čís. 4 c. ř. s. Že však žalovaná strana v tomto případě se dostavila a jednala, plyne jasně ze skutkové povahy rozhodčího nálezu, tvořícího exekuční titul, neboť se v něm uvádí, že žalovaná ty a ty námitky vznesla a ty a ty návrhy učinila, je to tedy řádný rozsudek kontradiktorní, kde žalovanému z případného vadného doručení žalobní obsílky újma nevzešla a vzejíti nemohla. Ostatně, i kdyby snad na věci skutečně něco závadného bylo, což však není z předloženého titulu viděti, nelze to uplatňovati rekursem, nýbrž jen odporem, který jest dle zákona a motivů právě k tomu, by zjednal nápravu tam, kde to rekurs nemůže, neboť dle motivů k §u 83 ex. ř. soud při rozhodování o návrhu na povolení exekuce má přihlížeti jen k vadám z listin patrným. Pokud se uplatňuje, že potvrzení, že rozhodčí nález jest dle podmínek Brémské bavlnové bursy právomocným, nevyhovuje prý předpisu §u 80 odstavec třetí ex. ř., jenž žádá potvrzení, že nález nepodléhá opravnému prostředku, jeho vykonatelnost stavícímu, jest to mylné proto, že potvrzení právní moci jest ještě více, než tento požadavek zákona, jak vyplývá z porovnání obou alternativ §u 1 čís. 1 ex. ř. a §u 505 odstavec třetí staré znění c. ř. s., a dále i z §u 705 něm. civ. soud. řádu, jenž praví, že právní moc nastává teprv uplynutím lhůty k přípustnému opravnému prostředku. Nicméně třetí důvod, jehož se napadené usnesení jen letmo dotýká, že tu není rozsudku o vykonatelnosti, jest správným a dlužno ho proto přesvědčivě provésti.
Nejprve nutno však postaviti oproti sobě starší a nové právo, t. j. právo v poměru Německa k bývalému Rakousku a právo v poměru Německa k Československu a ujasniti si k tomu cíli nejprv zásady exekučního řádu (§§ 79—84). Tyto rozeznávají dva případy: a) je-li zaručena vzájemnost, ať již státní smlouvou nebo vládním prohlášením, ve sbírce zákonů vyhlášeným, jest exekuce na základě cizozemských titulů exekučních podle míry vzájemnosti té přípustná, avšak jen pod podmínkami §§ 80—81 a za modalit řízení v §§ 82 a 83 ex. ř. předepsaných, b) Jsou-li tu státní smlouvy nebo vládní prohlášení ve sbírce zákonů vyhlášené o poskytování exekuce a předpokladech vykonatelnosti cizozemských exekučních titulů, platí tyto smlouvy neb prohlášení a nikoli předpisy §§ 79—83 ex. ř., leda že jim ustanovení smluv neb prohlášení těch neodporují. Mezi Německem a bývalým Rakouskem byl pak poměr takový, že ad a) vzájemnost zaručena byla prohlášením min. sprav. ze dne 21. prosince 1899, čís. 253 ř. zák. a ad b) nebylo žádné státní smlouvy, nýbrž toliko prohlášením min. sprav. ze dne 19. října 1904, čís. 123 ř. zák. zbaven platnosti předpis §u 80 čís. 2 ex. ř. a nahražen předpisem §u 328 čís. 2 něm. civ. soud. řádu, na Rakousko přepsaným. Podle toho tedy platily předpisy §§ 79—83 ex. ř. vyjmouc § 80 čís. 2, na jehož místo vstoupil právě řečený § 328 čís. 2 něm. civ. ř. recipročně stylisován. V poměru Československa k Německu má se nyní věc podobně, neboť státní smlouva čís. 130/1924 sbírky se netýká exekucí (srv. Neumann kom. k с. ř. s. 3. vyd. str. 131). Vzájemnost dle §u 79 ex. ř. zaručena nyní vládní vyhláškou ze dne 25. června 1924, čís. 131 sb., jež v podstatě až na jisté změny má stejný obsah se starým ministerským nařízením shora pod a) citovaným a do níž pojato i ustanovení min. nař. citovaného shora pod b), takže pro povolení exekuce platí předpisy citované vyhlášky a §§ 79—83 ex. ř., při čemž místo předpisu §u 80 čís. 2 ex. ř. nastupuje vedle citované vládní vyhlášky (poslední odstavec) předpis §u 328 čís. 2 něm. soud. řádu, přepsaný na Československo. Podle těchto norem jest tedy zkoumati stížnost dlužníka proti usnesení prvého soudu, exekuci povolujícímu.
Dlužník ve své stížnosti namítal jednak, že nejsou tu podmínky §u 80 čís. 1 ex. ř. a jednak, že není dána vzájemnost dle vládní vyhlášky čís. 131/24, takže tedy vlastně obě dvě hořejší vady, jež neprávem, jak vyloženo, spatřoval tu rekursní soud, ani nevytýkal a soud ten tedy vůbec oprávněn nebyl, sám si je domýšleti, tím méně, když ani ve spisech podkladu pro to nebylo. Co se týče prvé námitky, rozvádí ji dlužník v ten rozum, že nejen neučinil smlouvy o rozsudího, ale že nad to není tu žádného písemného výkazu o ní. Tuto obtížnou námitku lze pominouti, bude-li druhá námitka nalezena účinnou. K druhé námitce toto: § 79 ex. ř. praví, že cizozemský rozsudek je v tuzemsku vykonatelný jen v té míře, jak je vzájemnost zaručena. To znamená, že nemůže se v tuzemsku vykonati cizozemský rozsudek, jenž, kdyby vyšel v tuzemsku, nebyl by vykonatelný v cizozemsku, zde tedy v Německu. Ale v Německu nebyl by takový výrok rozhodčí, který tu jako exekuční titul předložen, vykonatelným, neboť dle předpředposledního odstavce čsl. vyhlášky v Německu cizozemský výrok rozhodčí lze vykonati jen, když se tam napřed opatří proň rozsudek o vykonatelnosti. Tedy ani u nás nelze naopak vykonati německo-říšský výrok rozhodčí, není-li spolu předložen rozsudek o jeho vykonatelnosti. My sice na takové rozsudky zařízeni nejsme, ale to nevadí, i vymáhající věřitel může si jej opatřiti v Německu, neboť dle §u 1042 něm. c. ř. s. musí i v Německu samém vymožen býti napřed rozsudek o jeho vykonatelnosti, než se může z výroku rozhodčího vésti exekuce. Když vymáhající věřitel i v Německu, zemi, kde exekuční titul vznikl, rozsudek ten musí míti, nesmí si to hleděti ulehčovati tím, že za exekuci požádá přímo v Československu Srv. rozh. býv. víd. nejv. soudu čís. 4 k §u 79 ex. ř. vyd. 1915, jež došlo téhož výsledku na základě tehdejšího právního stavu, dle hořejšího vylíčení podstatně stejného.

Citace:

Čís. 5191. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 178-182.