Č. 3158.

Vojenské věci: Neaktivní důstojník nestává se vojenským gážisiou z povolání již tím, že mu byla svěřena jistá funkce u ministerstva národní obrany.
(Nález ze dne 23. ledna 1924 č. 964).
Věc: Eugen L. ve V. proti ministerstvu národní obrany (min. konc. Dr. Jos. Kocman) o propočítání válečné služby a uznání služby jako důstojníka z povolání.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-1, pensionovaný zemský úředník, domáhal se žádostí ze 7. června 1922, podanou u žal. úřadu dodatečného propočítání válečných let a uznání své služby u mno jako služby důstojníka z povolání.
Žádost ta byla nař. rozhodnutím zamítnuta z těchto důvodů:
Žadatel jest v schematismu (pořadní listině) býv. rak. armády veden jako důstojník hospodářské služby v záloze (Hauptmann Rechnungsfůhrer i. d. Res.) a konal jako takový až do státního převratu činnou službu vojenskou.
V přihlášce do čsl. armády, kde vůbec neudává, v jakém poměru si přeje býti přijat, sám se označuje jako záložní důstojník a byl také přijat do čsl. vojska v záloze.
Stáří jmenovaného na tomto poměru ničeho nemění; nechtěl-li vzhledem k svému stáří ve svazu čsl. armády setrvati, neměl vůbec přihláškou své přijetí žádati. Podal-li gážista přes 50 roků starý přihlášku do čsl. armády, považuje se tato přihláška za prohlášení dle § 121/3 branných předpisů.
Výnosem mno čj. 279875/1906 z r. 1922 bylo již nařízeno propuštění kpt. L. z čsl. branné moci dnem 31. prosince 1922.
Proti tomuto rozhodnutí směřuje stížnost podaná u nss, jež uvádí:
Je správné, že st-1 v schematismu rak. armády veden byl jako důstojník v záloze. Ale nárok na propočítání let vznikl ze služby konané od 26. července 1914 do 16. listopadu 1918, kde sloužil jako gážista v záloze a jako civilní pensista. Dle zák. pens. z r. 1875, § 6, má nárok na propočítání služby. Od 24. ledna 1919 do konce února 1920 sloužil jako gážista z povolání, jako referent a přednosta oddělení mno. Přihlásil se do čsl. armády jako aktivní gážista z povolání ve zvláštních službách dne 6. prosince 1918 a podepsal se jako aktivovaný setník v záloze. Dne 24. ledna 1919 byl jmenován referentem mno a dopis o jmenování tom adresován je setníku L. nikoli setníku v záloze. Později byl ustanoven ústředním inspektorem pro péči o válečné hroby, kterážto služba nemá se službou účetní resp. hospodářskou ničeho společného. Nároku na propočítání let a uznání aktivní služby domáhá se, aby se domohl doplatků, jež mu jako aktivnímu důstojníkovi příslušejí.
O stížnosti té bylo uvažováno takto:
St-1 vznesl ve své žádosti dva nároky:
a) nárok, aby mu válečná léta dodatečně byla propočítána,
b) nárok, aby jeho služba v mno konaná a to ode dne 24. ledna 1919 uznána byla za službu gážisty z povolání.
Nároku prvního domáhal se st-1, jak nasvědčuje tomu znění žádosti té a jak z dřívějších jeho žádostí zřejmě plyne, aby dosáhl výhody § 6 voj. zaopatř. zák. z 27. prosince 1875 č. 158 ř. z., jehož se i stížnost podaná u nss-u dovolává.
Žal. úřad zamítl, jak nař. rozhodnutí výslovně uvádí, celou žádost, neuznal tedy také nárok na výhody § 6 cit. zák., není tedy správným, co uvádí odvodní spis žal. úřadu, že nař. rozhodnutí o tomto nároku st-lovč vůbec nerozhodlo. Ovšem důvody rozhodnutí toho týkají se pouze nároku druhého, svrchu pod b) uvedeného.
Tento nedostatek odůvodnění zakládá ovšem vadu, ale nss v daném případě nemohl shledati, že vada ta jest podstatná. Domáhalť se st-1 svého domnělého nároku ve smyslu § 6 cit. zák. opětně a bylo o něm rozhodnutím ze 6. února 1920 rozhodnuto a výnosem z 3. dubna 1922 st-li opětně sděleno, že žal. úřad na rozhodnutí tom trvá. Stížnost, kterou st-1 proti výnosu posléz cit. u nss-u podal, byla také usnesením tohoto soudu ze 4. září 1922 č. 10.160 dle § 14 a 21, odst. 1. zák. o ss. odmítnuta.
Jestliže za toho stavu věci žal. úřad novou žádost st-lovu, žádající opětně za propočítání let za účelem dosažení zvýšení pense dle § 6 cit. zák. zamítl, aniž zamítnutí to blíže odůvodnil, nelze v tom spatřovati podstatnou vadu řízení, poněvadž st-li mohlo a muselo býti zřejmo, že se tak stalo vzhledem na dřívější pravoplatné, jemu opětně sdělené rozhodnutí. Nebyla tedy vadou tou obrana jeho znemožněna nebo ztížena a ani nss-u není překážkou, aby nař. rozhodnutí i v tom směru bylo přezkoumáno.
Věcnému přezkoumání překáži ovšem ustanovení §§ 14 a 18 zák. o ss. Neboť byla-li otázka nároku st-lova na úprava pensijních požitků ve smyslu § 6 cit. zák. žal. úřadem rozhodnuta již rozhodnutím z 6. února 1920, jež st-li, jak vysloveno v cit. zdejším usnesení, bylo nejpozději dne 21. září 1921 doručeno, pak stížnost podaná dne 23. února 1923 a znovu proti věcnému onomu rozhodnutí brojící je zřejmě opožděná. Že by úřad byl býval povinen o žádosti st-lovč ze 7. června 1922, týž nárok znovu uplatňující, opět věcně rozhodnouti, v tom jediné možném směru slížnost žádného stížného bodu neformuluje (§ 18 zák. o ss), nýbrž pouze věcně dovozuje, že st-1 má nárok, aby pensijní požitky byly dne § 6 cit. zák. upraveny, což ovšem činí opožděně.
Proto shledal nss námitky čerpané z tohoto ustanovení zákonného, směřující proti zamítnutí žádosti o započtení let, nepřípustnými a v tom směru musela býti stížnost odmítnuta.
Pokud jde o nárok pod b) uvedený, žádá st-1, aby vzhledem k tomu, že dekretem mno ze 24. ledna 1919 jmenován byl referentem v záležitostech týkajících se výlučně válečných hrobů, uznáno bylo, že po dobu, kdy tuto funkci zastával, sloužil v čsl. armádě jako gážista z povolání. Nárok ten odmítl žal. úřad proto, že st-1 byl do čsl. armády přijat pouze jako gážista v záloze.
Naproti tomu tvrdí stížnost, že st-1 přihlásil se 6. prosince 1918 do čsl. armády jako aktivní gážista z povolání ve zvláštních službách, že byl 24. ledna 1919 ustanoven inspektorem válečných hrobů a později přednostou odd. 39 mno a dovozuje z těchto okolností, že aspoň od 24. ledna 1919 sloužil jako gážista z povolání.
Tvrzení stížnosti, že se st-1 přihlásil do čsl. armády jako gážista z povolání, je, nehledě k tomu, že okolnost ta by nebyla rozhodnou, vyvráceno spisy. V přihlášce ze dne 6. prosince 1918 prosí st-1 o přijetí do svazku čsl. armády, aniž uvádí, v jakém poměru, neboť neprovedl v tiskopise příslušných škrtů. Přihláška jeho vyřízena byla tím, že přijat byl jako gážista ve výslužbě, což opraveno 26. března 1920 v ten smysl, že přijímá se jako gážista v neaktivitě. V osobním věstníku mno ze 17. července 1920 (č. 62 roč. III) jest uvedeno, že se přijímá v hodnosti kapitána. Věstník ten uvádí však výslovně, že v rubrice »hodnost« uvedena je hodnost bez zřetele k tomu, zda aktivní, neaktivní nebo ve výslužbě a že dosavadní poměr vojenský zůstává nezměněn. St-li, když z uveřejnění ve věstníku usuzoval, že přijat byl jako gážista z povolání, bylo na jeho připiš z 18. října 1921 sděleno výnosem ze 7. ledna 1922, že je na omylu, že byl přijat jako důstojník v záloze, jímž byl, jak nepopírá, v bývalé armádě rak.
Z toho plyne, že st-1 přijat byl do čsl. armády jako důstojník v neaktivitě a ne, jak chce dovozovati stížnost, jako důstojník z povolání. Rozhodným je pouze přijetí, nikoli přihláška, a to znělo na přijetí v neaktivitě. Na tomto vyřízením přihlášky založeném poměru st-le jako gážisty v neaktivitě nemohlo ničeho změniti, že st-1 byl výnosem mno ze 24. ledna 1919 jmenován referentem v záležitostech týkajících se válečných hrobů a později přednostou oddělení 39. mno. Žádné ze jmenování těch neobsahuje výslovného poukazu, že dosavadní poměr, založený vyřízením přihlášky a přijetím st-le jako gážisty v neaktivitě byl změněn a že se jmenováním tím stával gážistou z povolání, a nelze z ničeho usuzovati, že by nutně jmenování ono musilo změnu tu míti za následek. Nemůžeť jistě stížnost tvrditi, že by neaktivní důstojník nebo snad i osoba civilní tím, že mu nebo jí svěřeno vykonávání jisté funkce u mno eo ipso stávala se vojenským gážistou z povolání.
Jestliže tedy žal. úřad odepřel nař. rozhodnutím uznati dobu, kterou st-1 ode dne 24. ledna 1919 ztrávil ve svých funkcích u mno jako službu důstojníka z povolání, opíraje se o to, že st-1 v čsl. armádě nikdy důstojníkem z povolání nebyl, nelze v tom shledati nezákonnost a jsou námitky stížnosti v tom směru bezdůvodný.

Citace:

č. 3158. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 393-396.