NPD documents search: Všehrd, 8 (1927) - Sociální pojištění.

Gustav Radbruch: Rechtsphilosophie.
Dritte, ganz neu bearbeitete und stark vermehrte Auflage. Leipzig 1932. Stran 210. — Touto svou prací podle vlastní zpovědi v předmluvě obsažené uzavírá vynikající právní filosof německý Gustav Radbruch své životní dílo na poli právněfilosofickém. Práci Radbruchově slouží za východisko — podobně jako na př. Kallabovi v jeho Úvodu — učení Rickertovo, Windelbandovo a v nemalé míře Laskovo. Právní filosofie je Radbruchovi »die bewertende Betrachtung des Rechts«. Methoda jeho jest vyznačena methodologickým dualismem oproti monismu a relativismem. Na str. 25. se přiznává však k trialismu, kterýžto mu opět umožňuje pojetí právní filosofie jako kulturní filosofie práva. Dílo skládá se v podstatě ze dvou částí: z obecné a zvláštní.
V obecné části v kapitole, pojednávající o směrech v právní filosofii, podrobuje výstižné kritice přirozenoprávní učení, ukazuje, že to nebyla historická škola, jež zasadila učení přirozenoprávnímu rozhodující ránu, nýbrž Kritická filosofie, nikoliv Savigny, nýbrž Kant. Dále kriticky seznamuje nás s historickou školou samou, s hlavními rysy učení Hegelova, Marxova a Engelsova, přechází pak k juristickému positivismu, k Iheringovi a konečně ke Stammlerovi. Pojednávaje stručně o nejnovějších směrech právní filosofie, dotýká se též čisté nauky právní, nejsa však zcela jí práv.
Právo jest podle Radbrucha to, co podle svého smyslu jest určeno k tomu, aby sloužilo právní idei. Právní ideu nachází ve spravedlnosti podílné a podstatu této spravedlnosti vidí v rovnosti, v rovném nakládání rovných a v nerovném nakládání nerovných lidí a poměrů. Z idee spravedlnosti nelze však získati vůdčí myšlenku, jež by vyčerpávajícím způsobem umožnila vyvození právního obsahu. Neboť spravedlnost neříká ničeho o hledisku, pod nímž můžeme jedny označiti za rovné, druhé za nerovné a neurčuje též způsobu nakládání s nimi. Obě otázky mohou býti zodpověděny toliko z účelu práva. A tak druhou součást idee právní vidí Radbruch v účelnosti. Tuto otázku po účelu a účelnosti lze však zodpověděti toliko relativisticky, systematickým vyvozením rozmanitých pojetí práva, státu, stran. Na druhé straně však právo jako řád pro spolužití nemůže býti dáno všanc různosti mínění jednotlivců, nýbrž musí býti řádem nade všemi. A tak setkáváme se s třetí součástkou právní idee, jistotou právní. Právní jistota vyžaduje positivnosti práva: »wenn nicht festgestellt werden kann, was gerecht ist, so muss festgesetzt werden, was rechtens sein soll und zwar von einer Stelle, die, was sie festgesetzt, auch durchzusetzen in der Lage ist«. Radbruch dospívá pak k závěru, že positivnost práva stává se přímo předpokladem jeho správnosti. Tyto tři součástky právní ideje se navzájem vyžadují, ale současně si odporují. Jednotlivá historická údobí zdůrazňují tu tuto, tu onu součást právní ideje. — V obecné části probírá ještě poměr práva k morálce a otázku platnosti práva, kde přes to, že na některých místech výklady jeho prozrazují, že vývoj normologické školy nebyl jím sledován dostatečným zájmem a porozuměním, otázka filosofického učení o platnosti práva zcela upoutá. V kapitole o logice právní vědy pojednává o interpretaci, stavě proti sobě interpretaci filologickou a juristickou. Nerozlišuje však dostatečně interpretaci a aplikaci, ba lze říci, že pod interpretací rozumí i aplikaci jako tvoření práva, což je ovšem nepřípustné. Přesto však může zde i praktický právník čerpati cenná poučení, tak na př. nepřímo si zjedná správnou představu o dosahu chybně normovaného § 6 obč. zák.
Ze zvláštní části vyzvedám jen pojednání o osobě, vlastnictví, smlouvě, o dědickém právu a o trestním právu.
Ačkoli s některými vývody Radbruchovými, tak na př. s jeho pojmovým vymezením soukromého a veřejného práva, sotva lze souhlasiti, nemůže přece ani jurista v jiném myšlenkovém prostředí vychovaný upříti Radbruchově práci nevšední vědeckou hloubku, bystrost podaných výkladů a mistrné zvládnutí látky.
Dr. Vladimír Kubeš, Brno.

Citace:

Dr. Richard Bébr: Příspěvky k řešení otázky lékařských honorářů ve veřejných nemocnicích. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1930, svazek/ročník 11, číslo/sešit 5, s. 186-187.