Authors:
= Boh. adm., 13 (1931), sv. 2
PDF

Čís. 94.


Pro pořadí práv zástavních, nabytých na hmotných věcech movitých soudním zabavením, jest rozhodnou jedině doba, kdy exekuce byla skutečně vykonána.
(Rozh. ze dne 26. března 1919, R I 108/19.)
Prvý soud (okresní soud v Teplé) rozdělil výtěžek, docílený za prodané hmotné věci movité, v částce 3396 K poměrně mezi zástavní věřitele C. a D., přikázav na přihlášenou úhrnnou pohledávku C-ovu v částce 2284 K poměrný díl 713 K, na přihlášenou úhrnnou pohledávku D-ovu 8541 K poměrný díl 2683 K, maje za to, že obě tyto pohledávky požívají téhož pořadí. — Rekursní soud (krajský soud v Chebu) vyhověl rekursu věřitele C. a přikázal mu jeho účtovanou pohledávku 2284 K, zbytek výtěžku 1112 K pak věřiteli D. k částečné úhradě jeho pohledávky, účtované částkou 8541 K; rekurs D-ův pak zamítl. — Důvody: Poměrné přikázání pohledávky C-ovy v sumě 2284 K a pohledávky D-ovy v sumě 8541 K částkami 713 K a 2683 K nesrovnává se se zákonem. Exekuce pro pohledávky ty byly sice v týž den provedeny, avšak nikoliv současně. Obě exekuce se měly vykonati na přihlášení a ze zájemního protokolu jest patrno, že exekuce propohledávku C-ovu počala dne 16. října 1918 o půl 9. hod. a skončena byla o 10. hod. dopol., kdežto exekuce pro pohledávku D-ovu počala o 10. hod. a skončena byla o 11. hod. dopol.; i vyslechnutý v té příčině výkonný orgán E. potvrzuje, že tyto exekuce nebyly vykonány současně. Pro pořadí práv zástavních, nabytých na hmotných věcech movitých soudním zabavením, jest, nehledíc k případům současného zabavení, rozhodnou doba, kdy bylo zabavení skutečně vykonáno. Podle toho však předchází zástavní právo C-ovo právu zástavnímu D-ovu i bylo rozvrhové usnesení prvého soudce změniti a přikázati C-ovi celou jeho účtovanou pohledávku v sumě 2284 K a zbytek výtěžku 1112 K D-ovi na částečnou úhradu úhrnné pohledávky jeho 2683 K. Následkem toho nemohlo rekursu D-ovu býti vyhověno; pohledávka jeho nemohla býti, jak. navrhoval, přikázána před pohledávkou C-ovou, ba ani současně s ní, poněvač pro jeho pohledávku věci zabaveny byly teprve po zabavení jich pro pohledávku druhou. V příčině té odkazuje se na to, co bylo svrchu řečeno. Skutečnost, že byla již dne 14. října 1918 žádost o opětný výkon zabavení podána a že právní zástupce vymáhajícího věřitele chtěl tehdy zájem přihlásiti k výkonu, není s to, by založila přednější pořadí. Vymáhající věřitel měl na vůli přihlásiti se k exekuci hned tenkráte a bylo by proto zabavení řádně před exekucí pro pohledávku D-ovu, dne 16. října 1918 k výkonu přihlášenou, nebo alespoň současně s ní bývalo vykonáno. Jelikož se tak nestalo a exekuce byla teprve dne 16. října 1918 po provedení exekuce ve prospěch С-a k výkonu přihlášena, nelze činiti proto ani soudci ani výkonnému orgánu předhůzku; neboť s výkonem zájmů, jež se mají na přihlášení provésti, dlužno sečkati až na přihlášení a nelze je vykonati s jinými zájmy, jestliže vymáhající věřitel se nedostaví, nýbrž mají se, když uplynuly čtyři neděle, vrátiti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu D-ovu.
Důvody:
Dle zájemního protokolu byl, jak soud rekursní správně uvádí, exekuční zájem svršků pro pohledávku C-ovu proveden dne 16. října 1918 od půl 9. do 10. hodiny dopol., pro pohledávku rekurentovu týž den od 10. do 11. hod. dopol. Dle §§ 253 a 256 ex. ř. nabyl tedy C. práva zástavního k zabaveným svrškům dříve než rekurent, byla proto pohledávka jeho dle § 286 odst. 3. ex. ř. právem před pohledávkou rekurentovou z výtěžku za prodané svršky přikázána. Proč exekuční zabavení pro pohledávku rekurentovu bylo vykonáno později než pro pohledávku C-ovu, jest pro pořadí práv zástavních nerozhodno. Ostatně dle návrhu rekurentova ze dne 14. října 1918 měl zájem býti proveden teprve na přihlášení a za intervence vymáhajícího věřitele a dle výpovědi soudního kancelisty F. a výkonného orgánu E., byla exekucí pro pohledávku rekurentovu přihlášena k výkonu dne 16. října 1918 teprve po provedení exekuce C-ovy provedené, takže dle §§ 161 odst. 2., 383 odst. 3 jedn. ř. příkaz k výkonu teprve potom výkonnému orgánu mohl býti dán. Bylo tedy neodůvodněný dovolací rekurs zamítnouti.
Citace:
Č. 11515. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 443-446.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).