NPD documents search: Váž. civ., 1 (1919)

Čís. 142.

Přeměna zajišťovací exekuce v exekuci uhražovací povolena býti může jen k návrhu osoby oprávněné.
Povolení přeměny té bez návrhu strany stiženo jest zmatkem § 477 č. 5 c. ř. s., k němuž vyššímu soudu přihlížeti jest z úřední povinnosti, třeba ho strana v opravném prostředku svém neuplatňovala. (Rozh. ze dne 23. dubna 1919, R I 151/19.)
Žádostí ze dne 16. prosince 1918 u okresního soudu v Hluboké jako soudu procesního podanou učinil vymáhající věřitel A proti dlužníka В návrh na povolení exekuce vnuceným zřízením práva zástavního knihovním vkladem na nemovitosti dlužníkovy pro vykonatelnou pohledávku z rozsudků obou nižších soudů. Usnesením ze dne 18. prosince 1918 povolen byl pouze k zajištění řečené pohledávky toliko záznam práva zástavního s odůvodněním, že vklad práva zástavního povoliti nelze, protože rozsudek nenabyl ještě moci práva. Usnesení toto, jemuž dlužníkem nebylo odporováno, vešlo v moc práva. Usnesením ze dne 30. prosince 1918 nařídil okresní soud v Hluboké bez návrhu vymáhajícího věřitele exekuci poznámkou spravení dříve povoleného záznamu. Do tohoto usnesení podal В rekurs z toho důvodu, že prý učinil trestní oznámení proti svědkům z prvního sporu pro křivé svědectví a že výsledkem řízení trestního bude dán podklad pro obnovu sporu civilního. — Rekursní soud (krajský soud v Čes. Budějovicích) zrušil usnesení prvého soudu ze dne 30. prosince 1918. Důvodem pro zrušení to nebylo mu sice to, co bylo uplatňováno v rekursu, jelikož by nebylo lze odepříti povolení exekuce na základě právoplatných rozsudků jen proto, že by tu byla možnost příští obnovy řízení, nýbrž spíše a zejména úvaha, že prvý soud nařídil spravení záznamu a tedy přeměnu exekuce zajišťovací v exekuci uhražovací bez návrhu, což odporuje zákonu v § 3 odst. 2 a v §§ 370 a 371 odst. 1 ex. ř. a jest důvodem pro zrušení v odpor vzatého usnesení.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu vymáhajícího věřitele.
Důvody:
Přeměna zajišťovací exekuce v exekuci uhražovací jest exekuční výkon, který povolen býti může jen na návrh oprávněné osoby (§ 3 odst. 2 ex. ř.), a to na návrh předpisům §§ 53 a 54 ex. ř. přesně odpovídající. V daném případě jde o exekuci dle § 88 ex. ř. nuceným zřízením práva zástavního na dlužníkovu nemovitost knihovním vkladem. Třeba pro vymáhanou pohledávku bylo již zástavní právo ku zajištění její zaznamenáno, jest přece potřebí nyní vkladu tohoto zástavního práva v pořadí získaného záznamu a ten dle §§ 87 a 88 ex. ř. opět jen k návrhu věřitelovu státi se může. Dopouštíť i knihovní zákon oproti předpisu § 76 knih. zák. i exekuční řád oproti shora citovaným ustanovením knihovní zápisy bez přímého návrhu oprávněné strany jen v případech výjimečných, v zákoně přesně vytčených, z nichž však žádný zde v úvahu nepřichází. Tak §§ 98, 130, 134, 148, 173, 183, 186, 188, 189, 207, 320, 322, 323, 324, 374, 378 ex. ř. Jelikož zde soud stolice prvé vydal usnesení povolující exekuci uhražovací bez návrhu strany či jinými slovy zakročil za stranu oprávněnou sám, zavinil zmatek vytčený v § 477 č. 5 c. ř. s., prováděje řízení, v němž strana vůbec nebyla zastoupena. Na tento zmatek dle §§ 477 odst. 1, 514 c. ř. s. a § 78 ex. ř. vzal soud rekursní právem ohled a naříkané usnesení zrušil, třeba jej strana v opravném svém prostředku neuplatňovala, jen když usnesením povolený vklad práva zástavního vzala v odpor, zrušení jeho navrhujíc, poněvadž důvody zmatečnosti jsou povahy veřejnoprávní a proto k nim za všech okolností přihlížeti sluší (zodpovědění otázek k § 477 c. ř. s.), aniž zmatek sběhlý mohl napraven býti pozdějším návrhem na vnucenou dražbu, jelikož tato jest zvláštním druhem exekuce, odlišným od té, která byla povolena. Bezdůvodnému rekursu bylo proto odepříti úspěchu.

Citace:

č. 142. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 293-295.