Čís. 14772.

K § 1 zák. čís. 391/22 Sb. z. a n.
O žádosti za prohlášení dítěte opuštěným rozhoduje okresní soud bydliště dítěte, nikoliv soud, v jehož obvodě má dítě domovskou příslušnost.
(Rozh. ze dne 12. prosince 1935, Nd I 510/35.) Okresní péče o mládež v H. (Slovensko) navrhla, aby nezletilý Štefan H. v H. byl prohlášen za opuštěného a dodán do státního dětského domova (zák. čl. VIII z roku 1901). Tento návrh byl podán u okresního soudu v O. (Čechy), jenž se však nepokládal za příslušný o něm rozhodovati a postoupil jej k příslušnému jednání okresnímu soudu v H. Avšak ani okresní soud v H. neuznal svou příslušnost a vrátil spisy okresnímu soudu v O., aby byly předloženy k rozhodnutí záporného sporu o příslušnost. Na výzvu nejvyššího soudu podal okresní soud v H. zprávu, že svou příslušnost v této věci neuznává z důvodů uvedených v § 6 prováděcího nařízení J. M. čís. 1 z roku 1903, protože podle domovského listu připojeného k žádosti jest nezletilý Štefan H. domovským právem příslušný do obce Č. T. (Čechy).
Nejvyšší soud rozhodl, že příslušným jest v této věci okresní soud v H.
Důvody:
Jde tu o prováděcí nařízení vydané uherským ministerstvem v roce 1903 ku provedení zák. čl. VIII. a XXI. z roku 1901 o státních dětských útulcích. V § 6 tohoto prováděcího nařízení byla upravena příslušnost sirotčích úřadů k prohlášení opuštěnosti dítěte takto: 1. je-li zjištěna obecní příslušnost dítěte, jest příslušnou sirotčí stolice, na jejímž území jest příslušná obec (§ 198 zák. čl. XX/1877); 2. není-li obecní příslušnost dítěte zjištěna, jest příslušnou sirotčí stolice, na jejímž území se dítě zdržuje (§ 201 zák. čl. XX/1877). — Ostatní předpisy § 6 uvedeného prováděcího nařízení nepřicházejí tu v úvahu. K tomu však jest připomenouti, že místní příslušnost sirotčích úřadů na Slovensku a Pod. sb. z. a n. nově upravena tak, že se určuje bydlištěm poručencovým aneb opatrovancovým, a nelze-li bydliště zjistiti, že se řídí podle místa pobytu poručence (opatrovance); není-li ani pobyt znám anebo zdržuje-li se poručenec (opatrovanec) v cizině, řídí se místní příslušnost sirotčího úřadu podle místa jeho posledního bydliště v tuzemsku. Uvedené ustanovení § 1 zákona čís. 391/22 sb. z. a n. nebylo zrušeno zákonem ze dne 19. června 1931 čís. 100 sb. z. a n. a platí dosud, neboť v § 57 odst. 3. zákona čís. 100/31 sb. z. a n. byla zrušena výslovně jen ustanovení §§ 2 až 4 zák. čís. 391/22 sb. z. a n. Ustanovení § 198 zák. čl. XX/1877, na něž bylo poukázáno v § 6 prov. nařízení čís. 1 z roku 1903 a v němž bylo stanoveno, že se příslušnost poručenských vrchností vztahuje zpravidla na osoby, které mají domovské právo na jejich území, bylo zrušeno § 57 odst. 3. zákona čís. 100/31 sb. z. a n. — Podle § 56 zákona čís. 100/31 sb. z. a n. vykonávají ode dne účinnosti tohoto zákona — to jest od 1. listopadů 1931 — řádné soudy v zemích Slovenské a Podkarpatoruské pravomoc i ve věcech náležejících do té doby podle zákona ze dne 13. července 1922 čís. 246 sb. z. a n. do působnosti poručenských (sirotčích) úřadů, a to v první stolici soudy okresní. Podle spisů bydlí nezletilý Štefan H. se svou matkou Karolínou H. v H. a jeho otec jest neznámého pobytu. Uvedené zákony i prováděcí nařízení čís. 1 z roku 1903, pokud byly změněny, platí ovšem jen na území země Slovenské o Podkarpatoruské, neplatí však v zemích České a Moravskoslezské. Pro místní příslušnost okresního soudu v Ú. (Čechy) nelze tedy z jejich předpisů nic vyvozovati. Z toho všeho vyplývá, že k zakročení v této věci jest místně příslušným okresní soud v H., v jehož obvodě nezletilé dítě bydlí, a že domovská příslušnost dítěte nemá významu pro posouzení, který soud jest místně příslušný.

Citace:

č. 14772. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 916-918.