NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Č. 9620.

Pozemková reforma. — Řízení správní (Slovensko): * Není zákonného ustanovení, podle kterého by se promlčely úroky z hektarových příspěvků předepsaných podle § 73 zák. náhradového.
(Nález ze dne 23. ledna 1932 č. 687.)
Prejudikatura: Boh. A 5402/26, 6856/27.
Věc: Dr. Štěpán F., Marie F., Helena Zs. a Moric V. v B. proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze o úroky z hektarových příspěvků.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Fond pro zaopatření zaměstnanců velkostatků oznámil dopisem ze 14. prosince 1929 prvnímu ze st-lů, že nedoplatek hektarových příspěvků činí k 1. lednu 1930 1303 Kč. V rozkladu tvrdili st-lé, že nedoplatek činí jen 52 Kč 98 h vytýkajíce zejména, že fond nesprávně počítá úroky. Výměrem z 18. ledna 1930 nevyhověl fond pro zaopatření zaměstnanců tomuto rozkladu st-lů z důvodu, že výpočet st-lů neodpovídá skutečnosti. Ve výměru uvedeno dále, že výpočet dopisu ze 14. prosince 1929 nebyl správný proto, že úrok v roce 1923 nebyl správně počítán a úrok za rok 1924 byl vypočten částkou nižší, takže nedoplatek skutečně činí 4420 Kč 45 h.
Výměrem z 12. března 1930 zamítl stpú stížnost do tohoto výměru podanou, vytýkající jednak, že úroky jsou promlčeny, jednak, že nesprávně jsou počítány, takže neresultuje takový nedoplatek, který napadnutý výměr uvádí, z těchto důvodů: »St-l namítá, že fond neprávem předepsal mu dlužné úroky, ježto uplatňuje svoji pohledávku vůči němu po více než třech létech, tedy v době, kdy pohledávka úroků byla již promlčena. St-1 vychází však z mylného právního názoru, neboť podle práva na Slov. platného v konkrétním případě nelze mluviti o promlčení. Ustanovení o promlčení úroků obsažena jsou v § 19 zák. čl. XXV: 1883. Podle něho se promlčují sice úroky, nepřizná-li je věřitel ve třech létech, ale pouze tehdy, jedná-li se o smluvní úroky, vzniklé ze zápůjček a jiných úvěrních obchodů. Ustanovení to nelze použíti na úroky spočívající na jiném titulu. Toho výkladu drží se též výslovně stávající judikatura. (Plen. rozhod. k. č. 65). V daném případě nejedná se však o úroky smluvní. Zázavek st-lů platit fondu úroky z prodlení z předepsaných hektarových příspěvků nespočívá na podkladě obligačním mezi ním a fondem, nýbrž je to povinnost veřejnoprávní uložená st-li ex lege podle § 3 zák. č. 329/20. Na povinnost tu, jak výše uvedeno, nelze vztahovati zásadu o 3letém promlčení pohledávek úroků, a nelze proto tvrditi, že fond, předepsav st-li dodatečně po více než 3 letech úroky, jichž výše byla původně chybně vypočtena, jednal neprávem«.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss takto:
Brojíc proti výroku žal. úřadu o promlčení předepsaných úroků z hektarového příspěvku, uvádí stížnost, že fond pro zaopatření zaměstnanců velkostatku, zřízený podle § 73 náhr. zák., je samostatnou právnickou osobou se sídlem v Praze, tvrdí, že je proto nutno jeho práva posuzovati podle zákonodárství platného v zemích historických, a dochází k závěru, že právo jeho požadovati úroky z hektarových příspěvků promlčuje se podle § 1480 o. z. o. ve 3 létech. Názoru tomu nemohl nss přisvědčiti.
Fond pro zaopatření zaměstnanců velkostatků se sídlem v Praze je ovšem podle § 3 vl. nař. č. 29/23 samostatnou právnickou osobou, způsobilou k právům a závazkům, avšak v řízení o vyměření hektarového příspěvku podle § 13 vl. nař. č. 29/23 je úřadem správním a jeho výroky o veřejnoprávním plnění, jakým je i hektarový příspěvek, jsou rozhodnutím úřadu správního ve smyslu § 2 zák. o ss. Ježto v daném případě běží o nemovitý majetek ležící na Slov., vznikly tam i právo a povinnost plynoucí z předpisů o hektarových příspěvcích, a platí tu proto předpisy na Slov. platné, pokud zákonodárstvím o pozemkové reformě není jinak ustanoveno.
Po názoru nss-u platí zásada, že nárok na veřejnoprávní plnění může promlčeti jen, je-li to zvláštním zákonem výslovně stanoveno (srov. na př. Boh. A 5402/26, 6853/27). Zákonodárství o pozemkové reformě (zák. č. 329/20 ve znění zák. č. 220/22, vl. nař. č. 29/23) nestanoví nic o tom, že by se hektarový příspěvek a úroky z prodlení z příspěvků včas nezaplacených promlčely. Dlužno proto zkoumati, nemá-li promlčení to základ v nějakém jiném zvláštním zákoně na Slov. platném.
Ani třetí hlava zák. čl. XXV: 1883, jak žal. úřad správně dovodil, ani ustanovení o. z. o., jehož § 1480 stížnost cituje, nejsou takovými zvláštními předpisy, neboť běží tu v obor případech o předpisy upravující promlčení úroků založených na poměru soukromoprávním, jež neplatí pro obor práva veřejného, pokud není výslovně jinak nařízeno. Takových zvláštních předpisů, jimiž bylo by upraveno promlčení úroků z hektarových příspěvků, stížnost neuvádí, a ani nss jich neshledal. Dlužno proto míti za to, že namítané promlčení nebránilo dodatečnému předpisu a vybrání sporných úroků z hektarových příspěvků a zamítl-li žal. úřad odvolání st-lů, pokud namítáno v něm, že úroky jsou promlčeny, nedopustil se nezákonnosti.
Ve svých námitkách k žal. úřadu brojili však st-lé i proti správnosti výpočtu úroků a uvedli toho důvody. Stejnými námitkami brání se st-lé i ve stížnosti k nss-u. Žal. úřad se s touto částí námitek nevypořádal, — ; to zakládá podstatnou vadu řízení.

Citace:

č. 9620. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 274-276.