NPD documents search: Boh. adm., 2 (1920)

Č. 514.

Mimořádná opatření vyvolaná válkou a převratem: I. * Zákon neposkytuje straně vůbec nějakého právního nároku na dodatečné okolkování bankovek, nepředložených k okolkování ve lhůtě od 3. března do 9. března 1919. — II. * §em 5, odst. 7 nař. ze dne 25. února 1919 č. 86 sb. z. a n. nebylo připuštěno dodatečné okolkování bankovek po lhůtě dnem 9. března 1919 končící, nýbrž vyslovena byla možnost, aby strana, arciť ve lhůtě kolkovací, přišla ještě s jinými bankovkami, než které již v některý předchozí den této lhůty ke kolkování předložila.
(Nález ze dne 9. září 1920 č. 8259.)
Věc: N. N. v B. (adv. Dr. V. Popper z Prahy) proti ministerstvu financí v Praze o dodatečné kolkování bankovek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Stěžovatelka zaslala 15. února 1919 peněžní dopis, v B. podaný, vídeňské firmě S. E., obsahující dle udání 17 tisícikorunových bankovek. Dopis došel 12. března 1919 zpět do B. a byl stěžovatelce vrácen. Táž 13. března 1919 s tímto neotevřeným dopisem přišla na okresní státní komisariát pro okolkování bankovek v K. žádajíc patrně o dodatečné okolkování bankovek. Tento komisariát učinil dotaz u hlavního komisariátu pro okolkování bankovek v Olomouci, zdali by nebylo závady, kdyby peníze zpět vrácené byly okolkovány dodatečně. Olomoucký hlavní komisariát pak předložil přípisem ze dne 14. března 1919 dotaz k rozhodnutí ministerstvu financí, kamž spis došel 15. března 1919.
Dne 3. října 1919 stěžovatelka u ministerstva financí urgovala písemně vyřízení udávajíc, že protokol jest k žádosti ze dne 14. března 1919 přiložen, čemuž však tak není.
Na to 10. února 1920 zástupci stěžovatelky sdělil bankovní úřad ministerstva financí po dohodě s tímto ministerstvem, že žádosti za odkup bankovek nelze vyhověti.
O stížnosti do těchto rozhodnutí žádající jich zrušení pro nezákonnost uvážil nejvyšší správní soud toto:
Výměr bankovního úřadu ministerstva financí z 10. února 1920 mluví sice jen o odkupu bankovek, když však dle doznání obou stran v ministerstvu financí zástupci stěžovatelovu bylo řečeno, že dodatečné okolkování bankovek jest vyloučeno, jeví se býti tento výměr dovolávající se dohody s ministerstvem financí nejen rozhodnutím bankovního úřadu ministerstva financí, že odkup nepovoluje, nýbrž i intimátem o konečném rozhodnutí ministerstva financí, že nepovoluje dodatečné okolkování bankovek, o něž stěžovatel dle znění dotazu okresního komisariátu pro okolkování bankovek v K. ze dne 14. března 1920 nesporně žádal. Také stížnost pokládá zamítnutí odkupu za zamítnutí žádosti za dodatečné okolkování bankovek resp. žádosti, by respektovány byly okolnosti stranou nezaviněné, že bankovky nemohly včas k okolkování býti předloženy; stížnost jen tímto zamítnutím se zabývá a ohledně zamítnutého odkupu bankovek žádného stížního bodu nevznáší. Odkup bankovek byl by též pouhým valutním obchodem dle § 31, odst. 10 vládního nařízení z 12. května 1919 č. 246 sb. z. a n., k němuž bankovní úřad ministerstva financí jest sice oprávněn, nikoli však povinen, odmítnutí odkupu bylo by pouhým prohlášením strany a žádným rozhodnutím neb opatřením úřadu správního a neměl by stěžovatel pro zamítnutí odkupu bankovek nároku právního před nejvyšším správním soudem stihatelného.
Zákonem ze dne 25. února 1919 č. 84 sb. z. a n. bylo ustanoveno, že bankovky Rakousko-uherské banky obíhající v území státu našeho mají býti opatřeny kolkem (§ 1) a že po skončeném okolkování mají jen bankovky naším kolkem kolkované nucený oběh v našem státě (§ 2). Tímto zákonem a nařízením z téhož dne č. 86 sb. z. a n. k provedení tohoto zákona a dle jeho zmocnění vydaným bylo ustanoveno principielně, že bankovky, které mají míti v území státu našeho na příště nucený oběh, nutno mezi 3. březnem 1919 a 9. březnem 1919 dáti okolkovati. Výjimku z tohoto ustanovení, jež by poskytovala straně nárok na dodatečné okolkování bankovek ve lhůtě od 3. března do 9. března 1919 k okolkování nepředložených, zákon nezná, naopak jest zřejmá intence zákona zabezpečiti, aby dnem tímto stát měl zjištěno, kolik bankovek tu jest a jen těm bankovkám, které v době rozhodné na území našem se nalézajíce byly okolkovány, propůjčen byl zde nucený oběh. Aby účelu toho se dosáhlo a účel ten nebyl mařen dopravou bankovek z ciziny, byl dle § 9 cit. nařízení veškerý poštovní styk s cizinou počínaje 26. únorem 1919 až včetně do 9. března 1919 přerušen a uzavřeny hranice pro veškerou dopravu osob a zboží drahou, poštou a jinými dopravními prostředky; ve vnitřní dopravě poštovní nastalo jen to omezení, že pošta od 1. března do 9. března 1919 neměla přijímati peněžních poukázek, spořitelních vkladů úsporných a chekových, cenných papíru, balíků s bankovkami a tomu podobné, naproti tomu bylo jí nařízeno, by všechny dřívější takové zásilky s urychlením doručila. Tak uzávěrou hranic čelil stát inflaci bankovek z ciziny a tím dnem, kdy skončeno kolkování bankovek, odstranil i uzávěru hranic.
Stěžovatelka domáhajíc se, by respektováno bylo, že bankovky 12. března 1919 jí vrácené ve lhůtě kolkovací k okolkování předložiti nemohla, snaží se odůvodniti svou žádost jednak poukazem na § 5, odst. 7 cit. nařízení, jednak na analogii dodatečných soupisů a kolkování připuštěných při ostatních soupisových akcích. § 5, odst. 7 cit. nařízení nemá však smyslu, který mu stížnost přikládá. Tímto předpisem nebylo připuštěno dodatečné okolkování bankovek po lhůtě dnem 9. března 1919 končící, neboť opačným výkladem by podporována byla inflace peněz, které právě kolkováním a závěrou hranic mělo býti zabráněno. Toto ustanovení dle svého přirozeného smyslu stanovíc pravidlo, že každý má všechny své bankovky najednou předložiti k okolkování, činí jen z této obligatorní koncentrace výjimku v tom směru, že dává straně možnost, aby — arciť také pouze ve lhůtě kolkovací — přišla ještě jednou s jinými bankovkami, než které k kolkování předložila v některý předchozí (jí dle místa pobytu neb dle povolání určený) den kolkovací lhůty.
Jestliže některá soupisová nařízení (čl. 6 nař. čís. 85/19 o soupisu válečných půjček, čl. 3 nař. čís. 110/19 o soupisu vkladů a podílů, § 10 nař. čís. 126/19 o soupisu a označení cenných papírů) mají výslovné zmocnění ministerstva financí k dodatečným soupisům a dodatečnému označení, nelze těchto specielních ustanovení použíti i na okolkování bankovek, když ani zákon ani nařízení prováděcí žádných výminek neznají.
V naříkaném rozhodnutí není tudíž žádné nezákonitosti, pročež bylo stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 662. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 96-98.