Č. 9910.

Církevní věci. — Řízení správní (Slovensko): I. * Rozhodl-li župní úřad na Slovensku o odvolání z výroku okresního úřadu ve věci exekučního vymáhání židovské náboženské daně výměrem, datovaným sice před 1. červencem 1928, avšak doručeným teprve po tomto dni, tedy již za účinnosti organisačního zák. č. 125/27, a bylo-li rozhodnutí jeho opatřeno právním poučením, připouštějícím další odvolání k min. škol., jest tento úřad k odvolání k němu podanému povinen zrušiti rozhodnutí župního úřadu pro nesprávné právní poučení. — II. Jde-li o exekuční vymáhání židovské daně náboženské na Slov., nejsou státní úřady povolány, aby výrok kompetentního orgánu náboženské obce o vyměření daně přezkoumávaly po stránce meritorní.
(Nález ze dne 18. května 1932 č. 8132.)
Prejudikatura: ad II.: Boh. A 5796/26, 8800/30. 9363/31.
Věc: Autonomní orthodoxní židovská náboženská obec v N. a Ludevít F. a spol. proti referátu min. školství a národní osvěty v Bratislavě a proti zemskému úřadu v Bratislavě o církevní daň.
Výrok: Stížnosti, pokud jsou podány autonomní orthodoxní židovskou náboženskou obcí v N., odmítají se pro nepřípustnost, jinak se zamítají pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem okresního úřadu v Novém Městě n. V. z 20. srpna 1924 byli st-lé na základě nařízení býv. uh. min. vyuč. z 21. — Čís. 9910 —
června 1888 č. 1191 zavázáni, aby do 15 dnů pod následky adm. exekuce zaplatili israelitské náboženské obci status quo ante v N. náboženskou daň a jiné příspěvky a poplatky, jež jí dluhují za dobu do konce roku 1923. Opatření to odůvodněno tím, že st-lé vystoupili z novoměstské isr. obce, aby založili novou náboženskou obec a že proto jsou podle cit. min. nař. povinni k výlohám opuštěné církve ještě 5 let po svém vystoupení z ní přispívati.
Z výměru toho se všichni jmenovaní odvolali, župní úřad v Bratislavě však odvolání to výnosem z 30. června 1928 zamítl z důvodu v odpor vzatého výměru okresního úřadu a s poučením, že do 15 dnů je možno odvolati se dále k min. škol., anebo žádati o přezkoumání záležitosti u referátu min. škol. v Bratislavě.
K dalšímu odvolání, jež podali všichni st-lé kromě autonomní orthodoxní židovské náboženské obce v N., referát min. škol. v Bratislavě rozhodnutím z 11. července 1929 zrušil onu část výnosu býv. župního úřadu v Bratislavě z 30. června 1928, která se týká právního poučení o opravných prostředcích, pro její nesprávnost a uložil zemskému úřadu v Bratislavě, nastoupivšímu na místo mezitím zrušeného župního úřadu, aby vydal stranám nové právní poučení. V důvodech uvedl, že v tomto případě jde o dvě obsahově totožná rozhodnutí I. a H. stolice, a že tudíž podle § 2 zák. čl. XX:1901 není pro odvolání k III. stolici místa, nýbrž jest ve smyslu § 3 tohoto zák. přípustná jen revisionelní žádost.
Po té zemský úřad v Bratislavě rozhodnutím z 16. srpna 1929 odvolání Ludevíta F. a spol. z platebního příkazu okr. úřadu v Novém Městě n. V. z 20. srpna 1924 zamítl z důvodu prvého rozhodnutí župního úřadu, na rozdíl od tohoto však s poučením, že toto druhé rozhodnutí zemského úřadu je v postupu instančním konečné.
Stížnosti, podané u nss-u, napadají jednak rozhodnutí referátu min. škol. v Bratislavě z 11. července 1929, jednak rozhodnutí zem. úřadu v Bratislavě ze 16. srpna 1929.
Pokud především do obou těchto rozhodnutí si stěžuje kromě osob svrchu jmenovaných také autonomní orthodoxní náboženská obec židovská v N., musil nss její stížnosti odmítnouti podle §§ 2, 5 a 21 zák. o ss. Bylo proto o obou stížnostech jednati pouze, pokud jsou podány ostatními st-li.
I. Nař. rozhodnutím z 11. července 1929 zrušil referát min. škol. v Bratislavě rozhodnutí býv. župního úřadu v Bratislavě z 30. června 1928 v části, obsahující poučení o opravných prostředcích a vyslovil, že z rozhodnutí toho není další odvolání přípustno. Proti tomu stížnost namítá, že rozhodování ve sporech o církevní daně židovské má se podle min. nař. z 21. června 1888 č. 1191, R. T. 1888 č. 114, resp. nař. býv. uher. min. kultu a vyuč. z 23. listopadu 1904 č. 97929, R. T. 1904 č. 208 — a jak také nss opětovně vyslovil, na příklad v nál. Boh. A 6645/27 a 7506/28 — díti ve třech stolicích, a že tudíž žal. úřad byl povinen zabývati se odvoláním st-lů meritorně.
K námitce této jest uvésti: — Čís. 9910 —
Dnem 1. července 1928 nabyl na Slov. účinnosti zákon o organisaci politické správy č. 125/27, kterým byly zrušeny župní úřady a jejich působnost přenesena na současně zřízený zemský úřad v Bratislavě (§§ 1, 5 a 9). Pokud jde o instanční pořadí, stanoví se v čl. 8 tohoto organisačního zákona, že, pokud opravný prostředek není vyloučen, lze se odvolati z rozhodnutí (opatření a nálezů) okr. úřadu k zem. úřadu (odst. 1), dále, že z rozhodnutí zem. úřadu jako odvolacího není další odvolání přípustno (odst. 2) a posléze, že o opravných prostředcích proti rozhodnutím (opatřením, nálezům), vydaným přede dnem, kdy tento zákon nabude účinnosti, pokud jsou přípustný podle předpisů dosud platných, jest rozhodnouti, i tehdy, když by podle tohoto zákona opravný prostředek již přípustný nebyl (odst. 4).
Podle těchto ustanovení bylo by možno stanovisku stížnosti, hájícímu přípustnost odvolání z rozhodnutí býv. župního úřadu v Bratislavě ve sporné věci, přisvědčiti jen tenkráte, bylo-li toto rozhodnutí vydáno před 1. červencem 1928, neboť po tomto dni přešla, jak řečeno, působnost tohoto župního úřadu na zemský úřad a z rozhodnutí tohoto jako úřadu odvolacího není již další odvolání přípustno.
Při řešení této, pro daný spor rozhodné otázky, dlužno míti na zřeteli, že podle všeobecně uznávané a také v § 72 odst. 2 vl. nař. o správním řízení ze 13. ledna 1928 č. 8 Sb. přijaté zásady rozhodnutí správního úřadu, které obsahem svým působí na práva strany, je vydáno, pokud ve správních předpisech není stanoveno jinak, teprve doručením písemného jeho vyhotovení. Dlužno tedy zákonnost rozhodnutí úřadu správního po stránce formální posuzovati podle norem upravujících řízení správní, které platily v době jeho vydání, t. j. v den jeho doručení.
V daném případě nese sice rozhodnutí župního úřadu v Bratislavě datum 30. června 1928, st-lům bylo však podle správních spisů doručeno teprve 6. srpna 1928, tedy v době, kdy platil již zák. č. 125/27. Je-li tomu tak, nelze na toto rozhodnutí při posuzování přípustnosti dalšího opravného prostředku, pohlížeti jako na rozhodnutí úřadu župního, který v den jeho doručení a tím i vydání, již neexistoval, nýbrž dlužno v něm spatřovati rozhodnutí sukcesora úřadu župního, totiž úřadu zemského, z něhož, ježto jde o rozhodnutí instanční, není podle čl. 8 odst. 2 zák. č. 125/27 další odvolání přípustno.
Bylo-li podle toho, co řečeno, rozhodnutí župního úřadu, datované sice před 1. červencem 1928, avšak doručené teprve po tomto dni, tudíž již za účinnosti organisačního zák. č. 125/27, opatřeno právním poučením, připouštějícím další odvolání k min. škol., byl žal. úřad na odvolání k němu podané povinen rozhodnutí župního úřadu pro nesprávné právní poučení zrušiti. Učinil-li tedy tak, nedopustil se nezákonnosti, a je proto výtka stížnosti tvrdící opak bezdůvodná. Na tom nemění nic ani okolnost, že žal. úřad opřel své rozhodnutí o § 2 zák. čl. XX:1901 — ač jednak zřetelem k termínu vydání onoho rozhodnutí, jednak ve smyslu ustálené judikatury nss-u (srov. Boh. A 3261/24, 6645/27, 7506/28 a j.) omezení instančního postupu podle tohoto zákonného předpisu na — Čís. 9910 —
daný případ neplatí — neboť rozhodnutí správního úřadu není nezákonné proto, že se úřad dovolal nesprávného předpisu zákonného, když přes to jinak má v zákoně oporu (srov. Boh. A 945/21).
Poukazuje-li posléze stížnost k obhájení svého stanoviska k citovaným právě nálezům Boh. A 6645/27 a 7506/28, dlužno k tomu poznamenati, že v obou tam projednávaných případech šlo o rozhodnutí župních úřadů, která byla vydána (doručena) před 1. červencem 1928, což v daném případě, jak dovoděno, není.
Výtka konečně, že žal. úřad byl povinen, nebylo-li z rozhodnutí župního úřadu odvolání přípustno, považovati podání st-lů za revisionální žádost a vyříditi je jako takovou meritorně, je bezdůvodná již proto, že ve věcech, které mohou tvořiti předmět kognice nss-u — a o takovou věc jde i zde — jest, jak nss vyslovil a odůvodnil v nál. Boh. A 6962/27, proti dvěma in merito shodným rozhodnutím úřadů správních revisionální žádost ve smyslu § 3 zák. čl. XX:1901 vyloučena.
Z toho, co řečeno, plyne, že stížnost do rozhodnutí referátu min. škol. v Bratislavě z 11. července 1929, pokud jest podána Ludevítem F. a spol., je bezdůvodná.
II. Druhá stížnost, směřující proti rozhodnutí zemského úřadu v Bratislavě ze 16. srpna 1929 — — — — spatřuje mylné použití zákona a vadnost řízení v tom, že zemský úřad vůbec se nezabýval těmi rozhodujícími okolnostmi, že isr. obec status quo ante v N. nemá stanov úředně schválených, že nutila st-le k vystoupení, poněvadž nejdůležitějším náboženským požadavkům nevyhověla a nyní, když po marných pokusech o nápravu byla založena samostatná orthodoxní náboženská obec, ukládá vystoupivším členům daně a poplatky v přemrštěné výši, kdežto svým členům daně všeobecně sleví, že od st-lů jsou vymáhány poplatky bez každého právního základu, atd.
K uvedené námitce, kterou nevytýká stížnost, že by náboženská obec status quo ante v N. vůbec neměla stanov a právně neexistovala a tudíž nebyla vůbec oprávněna církevní daně předpisovati, nýbrž pouze, že úřad nezjistil, zda obec ta má stanovy úředně schválené, uvážil nss toto:
Ve svém instančním odvolání z platebního příkazu okresního úřadu v Novém Městě n. V. namítali st-lé, že okresní úřad nezkoumal skutečné potřeby náboženské obce status quo ante v N., ani zda a pokud výdaje ty jsou kryty výtěžkem jejího vlastního jmění a event. v jaké výši je k účelu tomu potřebí ukládati členům obce církevní daň, dále, že odbytné přiznané býv. rabínu Dru R. mělo býti vedeno v rámci řádných rozpočtů do konce července 1923 jako řádný plat rabína a že proto výdej ten nemůže býti předmětem mimořádné církevní daně a konečně, že požadování tak zv. gabelových poplatků na st-lích je neodůvodněno, ježto poplatky ty se platí vždy jen případ od případu za použití rituálního řezníka a nejsou žádným druhem církevní daně normálně ukládané.
Podle toho neuplatňovali st-lé v řízení správním, že by náboženská obec status quo ante v N. neměla stanov úředně schválených, ani, že byli nuceni z obce té vystoupiti, poněvadž nevyhovovala nejdůležitějším — Č. 9910 —
náboženským požadavkům a rovněž ani že se jim ukládají daně v přemrštěné výši, členům pak že jsou všeobecně slevovány. Neměl-li takto žal. úřad v opravném prostředku k němu vzneseném podnětu, aby se všemi těmito okolnostmi zabýval, nemohou nyní st-lé důvodně vytýkati, že tak neučinil.
Žal. zemský úřad nechal ovšem nepovšimnutými i výtky, jež st-lé ve svém odvolání uplatňovali. Toto opomenutí mohlo by zajisté zakládati podstatnou vadu řízení, leč jen tehdy, kdyby šlo o okolnosti právně významné, t. j. takové, které by státním úřadům bránily, aby požadovanou na nich exekuci k vydobytí náboženské daně od st-lů provedly. Toho však v daném případě není. Výtkami vznesenými v odvolání, jak byly svrchu uvedeny, brojili totiž st-lé proti platebnímu příkazu okr. úřadu jedině s hlediska, že před povolením exekuce nebylo zkoumáno, zdali povinnost platiti daně a poplatky, o něž jde, byla st-lům uložena právem či nikoli. Po této stránce však, jak nss opětovně vyslovil a odůvodnil na příklad v nál. Boh. A 5796/26, 8800/30 a 9363/31, není věcí státních úřadů, byly-li příslušným činitelem náboženské obce požádány o exekuční vymožení daně náboženské, aby výrok, vydaný kompetentními orgány náboženské obce židovské, přezkoumávaly po stránce meritorní, totiž v tom směru, zda oním výrokem byla církevní daň uložena exekutu — ať již co do zásadní daňové povinnosti, ať co do výše — právem. Ježto tedy okolnosti, které uplatňovali st-lé ve svém odvolání, nemají pro otázku povolení exekuce, o kterou ve sporném případě jedině jde, právního významu, není podstatnou vadou řízení, když se jimi žal. úřad vůbec nezabýval.

Citace:

č. 9910. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 17-21.