NPD documents search: Boh. adm., 3 (1921)

Čís. 6448.

Do souhlasných rozsudků nižších soudů o části pohledávky, namítané započtením, jež nepřevyšuje 2 000 Kč, třebas celá pohledávka tento peníz převyšovala, jest dovolání nepřípustným.
(Rozh. ze dne 9. listopadu 1926, Rv I 510/26.)
Nejvyšší soud odmítl dovolání žalovaného. Důvody:
Dle §u 502, třetí odstavec c. ř. s. jest nepřípustným dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, nepřesahoval-li předmět sporu, o němž rozhodl soud odvolací, na penězích neb hodnotě peněžní 2 000 Kč (čl. IV. zák. ze dne 8. června 1923, čís. 123 sb. z. a n.). Žalobou domáhal se žalobce přisouzení 20 000 Kč. Žalovaný uplatňoval k započtení vzájemnou pohledávku původně 20 000 Kč, později 25 800 Kč. Srovnalými rozsudky obou nižších soudů byla uznána vzájemná pohledávka žalovaného pouze do výše 10 000 Kč a neuznána, pokud převyšovala peníz ten. Žalovaný domáhal se odvoláním a nyní se domáhá opětně dovoláním, by byla uznána za jsoucí po právu jeho vzájemná k započtení namítaná pohledávka ještě v další části 1 850 Kč, takže by pak činila jeho vzájemná pohledávka 11 850 Kč. Ohledně této další části 1 850 Kč bylo však odepřeno započtení srovnalými rozhodnutími obou nižších soudů. Pro dovolací soudní stolici jest předmětem opravného prostředku pouze řečený peníz: 1 850 Kč, který nepřesahuje 2 000 Kč, tudíž hranici zmíněnou v §u 502 třetí odstavec c. ř. s. Bylo proto dovolání jako nepřípustné odmítnouti dle toho zákonného předpisu a dle §u 507 c. ř. s. Na tom nezáleží, že tento peníz 1 850 Kč byl toliko součástkou vzájemné k započtení namítnuté pohledávky 25 800 Kč a že k odvolání žalovaného bylo odvolacím soudem rozhodováno o celé této částce. Směrodatným jest pouze, že odvolací soud jinak rozhodl o částce 10 000 Kč, potvrdiv v tomto směru rozsudek prvého soudu, a jinak o další částce 1 850 Kč, neuznav oprávněnost vzájemné pohledávky žalovaného v tomto bodě k započtení se žalobním nárokem, čímž rozštěpena procesuálně vzájemná pohledávka žalovaného na více dílů, z nichž první část 10 000 Kč uznána za hodící se ku započtení, ostatní díly její za nehodící se k započtení, poněvadž dílem po právu nepozůstávají, dílem proto, že nebyly k započtení namítnuty. Poněvadž tedy 1 850 Kč, jež tvoří předmět dovolání, nebylo srovnalými rozhodnutími nižších soudů k započtení připuštěno, bylo dovolání žalovaného, poněvadž má za předmět nárok 2 000 Kč nepřesahující, jako nepřípustné odmítnouti (§ 507 c. ř. s.). V tom směru dlužno poukázati na důvody rozhodnutí nejvyššího soudu čís. 346, 3185, 4098 sb. n. s.

Citace:

Čís. 3109.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 207-210.