Č. 994.

Zabírání bytů: * Rozhodnutí druhé stolice, potvrzující výrok o záboru bytu nebo místnosti dle zák. z 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n., který straně byl doručen po 30. červnu 1921, odporuje zákonu (§ 70 zák. z 11. března 1921 č. 100 sb. z. a n.).
(Nález ze dne 29. října 1921 č. 13990.)
Prejudikatura: srovn. nál. č. 979.
Věc: Václav B. v Ž. (adv. Dr. A. Trdlica z Prahy) proti nájemnímu úřadu města Ž. stran zabrání bytu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem z 28. června 1921 zabral bytový úřad dle usnesení ze 27. června 1921 dle § 8 č. 1 zák. byt. byt o jednom pokoji a kuchyni v domě č. p. — v Ž., poněvadž Josef B. se vystěhoval, byt je prázdný a on má druhý byt. Výměr ten byl expedován a stěžovateli doručen 1. července 1921.
Nájemní úřad města Ž. usnesením ze dne 26. července 1921 zamítl odpor stěžovatelův, ježto zabrání a přidělení bytu jest zákonem odůvodněno.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nejvyšší správní soud toto:
Zákonem ze dne 11. března 1921 č. 100 sb. z. a n. prodloužena byla lhůta, do které obce zmocněné dle zákona z 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n. mohly pokračovati v provádění opatření dle tohoto zákona, jen do 30. června 1921. Toto oprávnění obcí uhaslo tudíž dne 30. června 1921. I když se bytová komise usnesla na zabrání dne 27. června 1921, tedy v době, kdy byla ještě zmocněna prováděti opatření dle zákona posléz uvedeného, stává se zabrání dle § 11 zák. byt. proti straně účinným teprve doručením písemného nálezu; doručení zabíracího nálezu jest tudíž integrující součástí aktu zabíracího, pokračováním v provádění opatření, k nimž obec dle cit. zák. byla zmocněna jen do 30. června 1921. Když však doručení zabíracího nálezu obce stěžovateli stalo se až 1. července 1921, pak pokračovala obec v provádění opatření dle zákona ze dne 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n. po dni, kdy její zmocnění uhaslo, a jest tudíž úkol ten proveden úřadem, jenž k jeho výkonu nebyl již příslušným a proto zmatečný. K této zmatečnosti byla druhá stolice povinna přihlížeti při rozhodování o odporu z úřední povinnosti a měla proto rozhodnutí úřadu nepříslušného zrušiti. Ježto žalovaný úřad tak neučinil, bylo naříkané rozhodnutí zrušiti pro nezákonnost dle § 7 zák. o správ. soudě.

Citace:

č. 994. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 874-875.