Č. 720.

Zabírání bytů:* Živnostenského učně, který na základě učebního poměru sdílí společnou domácnost učebního pána, jest čítati k členům domácnosti ve smyslu § 5 zák. ze dne 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n.
(Nález ze dne 18. února 1921 č. 1886.)
Věc: Ladislav a Anežka K. ve Skutči (adv. Dr. Pippich ml. z Chrudimi) proti okresní správě politické ve Vys. Mýtě stran zabrání pokoje.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Obec Skuteč rozhodnutím ze dne 29. září 1920 zabrala stěžovatelům v jejich domě čp. 252 ve Skutči pokoj v prvém poschodí jako nadpočetný.
Odporu nebylo vyhověno rozhodnutím okresní politické správy ve Vys. Mýtě ze dne 22. listopadu 1920 čís. 43604.
O stížnosti podané do rozhodnutí 2. stolice uvážil nejvyšší správní soud toto:
V protokolu o místním ohledání ze dne 12. srpna 1920 je konstatováno, že stěžovatelé obývají dům čp. 252 ve Skutči spolu s 18letou dcerou Andělou, která navštěvuje klášterní vzdělávací ústav v Moravské Třebové a je u rodičů na prázdninách, pak patnáctiletým synem Ladislavem, šestiletou dcerou Miroslavou a učněm Stanislavem B., že v přízemí domu jsou pekařský krám, dílna, kuchyň a pokoj, v prvém poschodí pak 4 pokoje.
Naříkané rozhodnutí podle výsledků místního ohledání zjišťuje, že v domě stěžovatelů je 5 obytných místností, že však stěžovatelé mají nárok toliko na 4 z nich, poněvadž při počítání členů domácnosti nelze bráti zřetel ani na dceru stěžovatelů Andělu — ta je v cizině — ani na učně Stanislava B. — ten by měl právo na obytnou místnost jen v tom případě, kdyby byla zařízena výhradně pro něho. Pokud jde o právo učně na obytnou místnost, má motivace naříkaného rozhodnutí patrně na mysli ustanovení §u 8 č. 9 lit. b) byt. zák., jež praví, že nelze za pokoje pro služebné pokládati místnosti, kterých služební skutečně nepoužívají, a stojí tedy naříkané rozhodnutí po této stránce na stanovisku, že učňové, kteří žijí v domácnosti mistrově, mají podle bytového zákona postavení stejné jako služebné potud, že se nepočítají k členům domácnosti a že je možno vyhraditi pro ně zvláštní obytnou místnost jen tenkráte, když je pro ně výlučně určena a jimi zcela používána.
Nejvyšší správní soud neobíral se otázkou, zda stěžovatelé vzhledem na dceru Andělu mají nárok na pátou obytnou místnost, poněvadž v řízení a zejména ve svém odporu neuvedli vůbec okolností, z nichž by bylo patrno, že dcera Anděla je stran své bytové potřeby odkázána na byt u svých rodičů, takže fakta v tomto směru tvrzená až ve stížnosti jsou, hledíc na ustanovení § 6, odst. 1 zák. o správ. soudě, nepřípustnými procesními novotami.
Rozhodoval proto jedině a výlučně otázku, zda učňové sdílející společně s mistrem domácnost, jsou členy domácnosti po rozumu §u 5 byt zák. Kladné zodpovědění této otázky znamená, že při záboru dle §u 8 čís. 9 byt. zák. jest učně bráti v počet při určování přípustného rozsahu mistrova bytu bez zřetele na okolnost, zda pro něho výhradně některá obytná místnost je ustanovena.
Bytový zákon nedefinuje pojmu »člena domácnosti«. Vymezuje ho negativně jen potud, že z okruhu členů domácnosti vylučuje v §u 5 služebné a podnájemníky. Motivem, proč tyto dvě kategorie osob, jež jsou odkázány na bydlení v bytě společně s jeho majetníkem, nepadají na váhu při stanovení přípustného počtu obytných místností, jest u služebných okolnost, že bytový zákon počítá s existencí pokojů pro služebné, jež sám k obytným místnostem neřadí — tam, kde pokojů pro služebné není, vyhrazuje pro dvě služebné osoby v §u 8 čís. 9 lit. b jednu obytnou místnost — u podnájemníků pak zvláštní úprava záboru místností v podnájmu, jak se stala předpisem §u 8 čís. 8 a 9 lit. a) byt. zák.
Učně nelze zařaditi ani do jedné ani do druhé kategorie osob nepočítaných výslovným ustanovením zákonným za členy domácnosti.
Za osobu služebnou po rozumu §u 5 byt. zák., tedy za osobu ustanovenou k obstarávání obyčejných prací v domácnosti a podléhající předpisům čeledního řádu ho pokládati nelze z těchto důvodů: Učedníkem je, kdo u majitele živnosti vstoupí do zaměstnání, by se prakticky vyučil živnosti (§ 97 živ. ř.). Učedník je pomocným pracovníkem dle §u 73 lit. c) živn. ř. a na poměr jeho k učebnímu pánu neplatí ustanovení čeledního řádu nýbrž předpisy §§ 97 až 104 e) živnostenského řádu.
Bydlí-li učedník u mistra ve smyslu učební smlouvy, pak není podnájemníkem, poněvadž neužívá bytu mistrova na základě úplatné smlouvy podnájemní ve smyslu §u 1098 o. z. o., nýbrž na základě zvláštní učební smlouvy, jak ji na mysli má § 99 živ. ř., mocí učebního svého poměru.
Na druhé straně nelze pustiti se zřetele, že učedník, když mu je učební smlouvou ve smyslu §u 99 čís. 6 živn. ř. zabezpečen po dobu učební smlouvy byt se strany mistrovy, je stran ukojení své bytové potřeby odkázán po dobu učební na mistrův byt, a že s mistrem jako učedník sdílí společnou domácnost. Je-li tomu tak, pak není příčiny pro to, nepočítati učně takového za člena mistrovy domácnosti po rozumu §u 5 byt. zák. Pochybnosti v tom směru jsou tím méně důvodny, uváží-li se, že živnostenský řád, když v § 100 ukládá mistrovi za povinnost nejen péči o živnostenské vzdělání učedníkovo, nýbrž také péči o jeho mravy a chování, když dále, jak § 99 výslovně praví, podrobuje učedníka »otcovské kázni« učebního pána a když v §u 99 ustanovuje, že učedník je povinen pánu poslušností, věrností a mlčenlvostí, pilností a slušným chováním, pohlíží na poměr mistra a učedníka jako na poměr rázu více rodinného.
Že Stanislav B. bydlí v domě stěžovatelů mocí učebního poměru, je nesporné. Je-li tomu tak, pak k členům domácnosti stěžovatelů je dle úvah výše uvedených počítati také jej, a mají v důsledku toho stěžovatelé nárok na to, aby jim pro bytové potřeby ponechána byla ještě další, tedy pátá místnost obytná.
Naříkané rozhodnutí, když tuto pátou místnost zabírá, je tedy v rozporu se zákonem a slušelo je zrušiti, aniž bylo nutným reagovati na ostatní vývody stížnosti.

Citace:

Č. 720. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 234-236.