Čís. 6369.

Odvoláním se lze domáhali přezkoumání výroku o trestu jen v mezích trestní sazby, které soud použil.
Navrhuje-li však opravný prostředek, aby bylo na čin použito trestní sazby, která se naň skutečně vztahuje, provádí zmateční stížnost (§ 281, čís. 11 tr. ř.).
Je zmatkem podle § 281, čís. 11 tr. ř., neuložil-li soud při souběhu trestných činů (proti předpisu §§ 32, 34, 35, 267 tr. z.) trest podle toho z nich, na který je uložen trest ostřejší.
(Rozh. ze dne 6. října 1939, Zm I 255/39.) Nalézací soud uznal obžalovaného vinným zločinem krádeže podle §§ 171, 173 tr. z. a zločinem zpronevěry podle § 181 tr. z. a odsoudil ho se zřetelem na § 34 tr. z. podle § 178 tr. z., použiv §§ 54, 55 tr. z., k trestu těžkého žaláře v trvání čtyř měsíců, zostřeného a doplněného dvěma posty měsíčně.
Tento výrok o trestu napadlo státní zastupitelství jednak zmateční stížností z důvodu zmatečnosti podle § 281, čís. 11 tr. ř., jednak odvoláním z výroku o trestu, a to z toho důvodu, že nalézací soud vyměřil trest podle nesprávné zákonné trestní sazby, totiž podle mírnější trestní sazby § 178 tr. z. (mezi šesti měsíci a pěti lety) místo podle ostřejší trestní sazby § 182 tr. z. (od jednoho roku až do pěti let).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl zmateční stížnosti státního zastupitelství, zrušil napadený rozsudek jako zmatečný ve výroku o trestu a odsoudil obžalovaného podle prvé sazby § 182 tr. z. se zřetelem na § 34 tr. z. a za použití §§ 54, 55 tr. z. k trestu těžkého žaláře v trvání šesti měsíců, zostřeného a doplněného dvěma posty měsíčně.
Z důvodů:
Především je třeba rozhodnouti, kterým z opravných prostředků lze napadati řečený výrok o trestu z uplatněného důvodu.
Podle § 283 tr. ř. lze napadati výrok o trestu odvoláním, není-li tu důvodu zmatečnosti podle § 281, čís. 11 tr. ř. Je proto pro vymezení hranic mezi odvoláním a zmateční stížností proti výroku o trestu rozhodné posouditi, zda výrok o trestu trpí tímto zmatkem, či nikoliv.
Podle § 295 tr. ř. má rozhodnutí o odvolání z výroku o trestu vžiti za základ výrok soudu o vině obžalovaného a o trestním zákoně, jehož je použíti. Tím je zřejmě míněn jednak výrok soudu o tom, jakým skutkem byl obžalovaný uznán vinným (§ 260, čís. 1 tr. ř.) a jaký trestný čin tím byl spáchán (§ 260, čís. 2 tr. ř.). jednak i výrok o tom, kterých ustanovení trestního zákona se při něm užilo (§ 260, čís. 4 tr. ř.). Uvádí-li se v § 295 tr. ř., že se má vzíti za základ ustanovení, jehož »je použíti«, nelze tomu rozuměti tak, že se při rozhodování o odvolání má vycházeti ze zákonného ustanovení, jehož mělo býti správně použito, nýbrž jen tak, že je vžiti za základ ono zákonné ustanovení, jehož soud skutečně použil a jež označil ve výroku o trestu.
Bylo by tedy s hlediska odvoláni možno přezkoumati výrok o trestu jen na základě trestní sazby, nalézacím soudem skutečně použité. Domáhá-li se však státní zastupitelství, aby bylo na čin obžalovaného použito trestní sazby, která se naň vztahuje, nemůže tak činiti odvoláním, neboť při této otázce nejde o volné uvažování soudcovské.
Podle § 32 tr. z. se má trest ustanoviti přesně podle zákona a nesmí se vyměřiti ani ostřejší ani mírnější trest, než jak zákon podle povahy zločinu i podle povahy pachatele předpisuje. V § 34 tr. z. je pak ustanoveno, že se při souběhu několika zločinů má pachatel potrestati podle toho zločinu, na který je uložen ostřejší trest, a že se při tom má přihlížeti k zločinům ostatním. Totéž platí podle § 35 tr. z. pro souběh zločinů s přečiny nebo přestupky, a podle § 267 tr. z. pro souběh více přečinů nebo souběh přečinů s přestupky. Uvedené předpisy nezanechávají pochybnosti o tom, že soud může ukládati tresty jen podle zásad v nich vyslovených a že mu není ponecháno na vůli, zda se chce podle nich říditi nebo ne. Nemůže tedy soud při souběhu dvou nebo více zločinů uložiti trest podle toho zločinu, na který je ustanoven trest mírnější. Nemůže proto při odsouzení pro zločin krádeže a zločin zpronevěry uložiti trest podle mírnější sazby § 178 tr. z., když podle § 182 tr. z. je na zločin zpronevěry stanoven trest ostřejší, právě tak, jako by nemohl při pouhém odsouzení pro zločin zpronevěry uložiti trest podle § 178 tr. z. anebo podle jiného libovolného ustanovení trestního zákona.
Tím, že nalézací soud uložil trest podle sazby uvedené v § 178 tr. z. (mírnější) místo sazby uvedené v § 182 tr. z. (ostřejší), překročil při vyměřování trestu meze, které jsou stanoveny v §§ 32, 34 tr. z., tedy vykročil ze své moci trestní a nepochybil jen při svém arbitrérním uvažování o trestu, ale zavinil tak zmatek, uvedený v § 281, čís. 11 tr. ř., který je dán vždy, když při vyměřování trestu byly porušeny ony zásady hmotného zákona, které jsou nezávislé na volném uvažování soudcovském a kterých proto musí soud vždy dbáti (rozh. čís. 6204 Sb. n. s.). Zásady vyslovené v rozh. čís. 3316 Sb. n. s., kde byl řešen případ podstatně jiný, nelze na tento případ použíti.
Bylo proto vyhověno odůvodněné zmateční stížnosti státního zastupitelství, rozsudek nalézacího soudu byl zrušen ve výroku o trestu, a obžalovanému byl vyměřen trest podle § 182, sazby první, trestního zákona.

Citace:

Čís. 6369. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1940, svazek/ročník 21, s. 133-135.