NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 20 (1911) - Je obec oprávněna povolené jí poplatky nestejně poplatnictvu vyměřovat (diferencovat)?

Radila paničce dobře.

(Zemský trestní soud v Praze.)

Miládka Brabencová, 23letá služebná z Čakovic, měnila místo. Zaťukala na dveře bytu své nové působnosti, pak postavila kufřík na zem a oddychla si: „Tak už sem tady! A teď jim, milostpaní, nejdřív něco povím, abysme si dobře rozuměly.“
Paní přikývla na souhlas a Miládka spustila:
„Zajedno jim teď musím říct, že vůbec nejím škubánky, že si potrpím na dobrou mzdu, na dobrou stravu i na dobrý zacházení. Zadruhý jich, milostpaní, prosím, aby si všecko zavíraly. Žádný skvosty a žádný peníze nenechávají nikdy jen tak válet, to všecko patří pod zámek. Takový věci se ztratěj, jen to fikne, a pak to dycky vodnese ubohá služka. Řekne se: Kdo tu byl? — Služka! — Kdo to teda ukrad? — Kdo jinej, než služka?! Tak jim radím, milostpaní, všecko si dobře zavíraj!“ „Vy jste upřímné, opatrné a poctivé děvče, Miládkо, mám k vám důvěru,“ pochvalovala si paní.
„Tak teď sem si to dobře zafírovala!“ pochvalovala si v duchu Milada. „Teď je to sichr, že ta husa nechá všecko vodemknutý.“
A také ano. Paní měla po ušlechtilém Miladině proslovu ke své služce takovou důvěru, že jí ani nenapadlo používat klíčů k tomu, k čemu jsou, totiž k zamykání věcí, o které nechceme lehce přijít.
Tak to šlo dva měsíce. Škubánkу vůbec ani nepřišly na stůl (musíme tomu hodnému děvčeti v něčem vyhovět, říkala paní) a všecky skříně a zámky a zásuvky byly tu stále k volnému použití (nesmíme urážet to poctivé děvče, říkala paní...).
Po dvou měsících ztratil se povlak, pak 14 kapesníků, později zelený plášť, s pláštěm prádlo, s prádlem kožená kabelka, s kabelkou peníze a s tím vším i Milada, to upřímné, poctivé děvče.
Miladu našli a vr. r. Dobr. Souček ji soudil. Ani se příliš nenamáhala krádež zapírat, ale hájila se:
„Já jsem charakter, pane rado, já jí to říkala hned první den. Povídala jsem jí: milostpaní, zavíraj si všecko, nenechávaj nikde nic povalovat! Ale vona ne! Vona mě furt provocírovala, furt nechávala všecko všudy votevřený! Copak si taková panička myslí, že je člověk z kamene? Dyť jsem taky jen křehký tvor, pane rado, no né? Já za nic nemůžu, to všecko vona. Já ji to radila dobře. Neuposlechla mne, dělala mi to jako na truc, a teď mě eště žaluje! Jo, jo, pane rado, některý paničky nevědí bujností co dělat!“
A tak jí pan rada dal šest týdnů, a poněvadž byla pro krádež již trestána, nepodmínečně.

Citace:

ČA.. Z celého světa právnického.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1931, svazek/ročník 12, číslo/sešit 6, s. 181-182.