Č. 3659.

Státní zaměstnanci. — Četnictvo: Za války odvedený domobranec, který v této vlastnosti byl přidělen k službě čeinické, nepřestal tím konati službu domobraneckou.
(Nález ze dne 26. května 1924 č. 9295).
Prejudikatura: Boh. 2428 adm.
Věc: K. Z. ve Sp. proti ministerstvu spravedlnosti o jmenování definitivním zřízencem.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: St-l konal od 1. prosince 1910 do 30. listopadu 1914 službu jako výpomocný exekutor pro berní okres v J., od 1. prosince 1914 službu jako výpomocný sluha a spolu dozorce vězňů u okr. soudu v J. Služby té byl sproštěn dnem 5. prosince 1914 následkem povolání k vojenské službě válečné, kterou nastoupil dne 15. prosince 1914 a konal až do 17. května 1921 a to od 2. prosince 1916 jako četník náhradní a později jako četník výpomocný. Vzhledem k tomu žádal, aby byl na základě zák. z 13. května 1919 č. 252 Sb. jmenován definitivním zřízencem.
Min. sprav. výnosem z 25. dubna 1922 nevyhovělo této žádosti pro nedostatek zákonných podmínek.
K stížnosti proti tomu podané shledal nss, že veškeré podmínky pro uplatňovaný nárok jsou dány, kromě předpokladu nepřetržitosti služby, dle § 1 cit. zák. č. 252/1919. V tom směru vyslovil soud názor, že pochybnosti jsou pouze co se týče služby u četnictva, poněvadž ohledně této služby nevychází ze spisů správních a nebylo zjištěno, byla-li jen pokračováním služby domobranecké, či službou četnickou kvalifikovanou jako služba ztrávená pro válku ve vojště nebo jinou službou četnickou. V tomto nedostatku skutkového zjištění shledal nss podstatnou vadu řízení a zrušil ono rozhodnutí nálezem Boh. 2428 adm.
Žal. úřad na to, aby vyšetřil povahu služby, kterou st-l konal u četnictva, zjistil dotazem u zem. četn. velitelství v Praze, že st-l byl k četnictvu přidělen býv. pěším plukem č. 92 dne 2. února 1916 jako náhradní četník, že dnem 1. února 1920 bylo přidělení změněno z náhradního četníka na četníka výpomocného a že sloužil jako výpomocný četník až do 17. května 1921, že byl dále zařazen na četnické stanici ve V., že konal tudíž službu u četnictva zázemního.
Na tomto základě vydal žal. úřad dne 17. října 1923 nyní nař. rozhodnutí, jímž opětně nevyhověl žádosti st-lově z důvodu, že konaným šetřením bylo zjištěno, že se stal 2. února 1916 náhradním četníkem četnické stanice ve V., kde konal službu zázemní. Služba u četnictva nebyla ani pokračováním služby domobranecké, ani službou četnickou kvalifikovanou jako služba ztrávená pro válku ve vojště a nebyla proto splněna podmínka § 1 zák. č. 252/1919 ohledně nepřetržitosti služby st-lovy. — —
O stížnosti uvažoval nss takto:
Shora cit. nálezem zjistil nss u st-le existenci veškerých předpokladů, na něž váže zák. č. 252/1919 nárok na jmenování definitivním zřízencem, až na požadavek nepřetržitosti služby jím konané. Žal. úřad doplniv řízení v rozhodnutí nyní nař. vyslovil, že st-lem konaná služba u četnictva nebyla ani pokračováním služby domobranecké ani službou četnickou, kvalifikovanou jako služba válečná ve vojště a v důsledku toho dospěl k závěru, že požadavek nepřetržitosti služby st-lovy dle zák. č. 252/1919 dán není. Toto své právní stanovisko čerpal žal. úřad ze zprávy zem. čet. velitelství z 5. září 1923.
Stížnost potírá toto hledisko žal. úřadu a vykládajíc posléze uvedenou zprávu dospívá k závěru právě opačnému. Jest tudíž na nss-u zkoumati, zdali a jak dalece žal. úřad v daném případě povinnosti zákonem a cit. nálezem nss-u naň vložené vyhověl a v kladném případě, zda nař. rozhodnutí jest nyní náležitě fundováno.
Zpráva, o kterou se nař. rozhodnutí opřelo, sděluje, že st-l byl od pěšího pluku č. 92 přidělen zem. četnickému velitelství jako četník náhradní a že toto přidělení bylo pak změněno v četníka výpomocného.
Nss má za to, že tato zpráva jest s to pochybnosti, které původně choval o povaze služby konané st-lem v četnictvu, rozptýliti, že proto žal úřad skutkovou podstatu dostatečně doplnil. Po stránce právní však s názorem žal. úřadu souhlasiti nelze. Pod významem »přidě1ení«. z jednoho odvětví služby do jiného nelze, dle obvyklého významu tohoto slova a panující praxe, vyrozumívati, že přidělený nabývá již povahy zaměstnance odvětví, jemuž jest službou přidělen. Právě, naopak nutno míti za to, že jeho dosavadní služební povaha takovou disposicí není dotčena, nýbrž že změna toho druhu nastane jedině přesazením nebo jmenováním do jiného oboru služby. Jestliže tudíž st-l byl zařazen u pěšího pluku č. 92 jako za války odvedený domobranec a byl v této vlastnosti toliko přidělen k službě četnické, nelze seznati, že tímto aktem přestal býti domobrancem a že služba, kterou konal nadále ve svém přidělení, byla službou četnickou ve vlastním slova smyslu. Tomu pojetí nasvědčuje ostatně i dodatečná zpráva zem. četnického velitelství z 21. ledna 1924, jež výslovně zdůrazňuje, že st-l konal službu u četnictva jako domobranec a že do svazku četnictva přijat nebyl, ba ani přijat býti nemohl. Je-li však tomu tak, pak vykazuje st-l nepřetržitou službu domobraneckou, kterou nss již v cit. nál. Boh. 2428 adm. kvalifikoval jako službu pro daný případ započítatelnou ve smyslu § 1 zák. č. 252/1919, na čemž st-l svůj nárok založil a čemuž žal. úřad ostatně neodpíral. Ale pak nutno v souvislosti s tím, co v cit. nálezu vysloveno, seznati, že st-l vyhověl všem podmínkám cit. zák. a že jeho nárok jest odůvodněn. Odpírá-li mu nař. rozhodnutí v tomto směru, porušuje zákon a bylo je proto dle § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 3659. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1377-1379.