Evidence obyvatelstva

.
Dosavadní evidence obyvatelstva, jak jsme ji převzali od starého Rakouska, jest velmi těžkopádná, obtížná a nepraktická. Matriky narozených a zemřelých vedou duchovní správcové několika církví pro své příslušníky a okresní správy politické pro osoby bez vyznání, jakož i pro osoby, které nepatří k žádné náboženské společnosti státem uznané. Podobně se vedou knihy sňatků. Při dnešních poměrech náboženských společností, kdy občan třebas několikráte přestoupí z jedné církve do druhé, stává se často, že pak ani neví, kde vlastně má narozené dítě přihlásiti a kde se má hlásiti o výtahy z matrik. Kontrola jest tu také velmi obtížná. Dnešní vláda má ve svém programu také úpravu poměrů mezi státem a církvemi, která se má provésti na jaře 1922. Zajisté bude při tom upravena také palčivá otázka vedení matrik a tu si dovoluji přispěti několika poznámkami k této úpravě.
Jisto jest především, že by bylo pro celý právní život velmi praktické, kdyby zde byly záznamy, které by nám poskytly všecka data, jichž v tom kterém případě potřebujeme. Nejčastěji se ptáme, kde se občan narodil, kdy se narodil, kam patří domovským právem, byl-li trestán, jeli svoboden či ženat. Domovské právo jest často příčinou dlouhého řízení, spisy domovské jsou nejtlustšími akty správních úřadů. Je stále ještě velké procento občanů, kteří nevědí, kam přísluší domovským právem. Zda je občan zachovalý, má nám říci domovská obec, které se dává o každém trestu věděti státním zástupcem. Je-li starosta svědomitý, můžeme se na tyto záznamy spolehnouti. Je-li občan svoboden, ženat, vdovec nebo rozveden, kde se toho spolehlivě dovíme? Narozen v X, tam o tom není záznamu. Domovským právem přísluší do Y, neexistuje povinnost oddávajících úřadů, aby sňatku domovskou obec vyrozumívají, a také to nečiní. O tom. se tedy nedovíme a musíme spoléhati na údaje občanovy. Stalo se mi často, že jsem vyrozumíval domovskou obec o rozluce manželství a domovská obec se ptala, jak se jmenovala žena dotyčného občana, kdy se oženil a má-li děti.
Bylo by tedy dobře zříditi jeden úřad, který by měl v evidenci všecka pro právo důležitá data o každém občanu a kterému by se tedy tato data pokaždé musila oznamovati.
Jde o to, která skutečnost by měla tvořiti základ této evidence. Musí to býti skutečnost, která nepodléhá změně (domovská příslušnost se mění) a kterou každý občan nejspíše ví. A tu myslím, že by základem mělo býti narození občana, které oběma požadavkům vyhovuje.
U okresní správy politické (díle župního zřízení u okresního politického úřadu), po případě pro větší obvod by se zřídil evidenční úřad s jedním úředníkem. Každou narozenou osobu v obvodě tohoto evidenčního úřadu by oznámili rodiče (prarodiče, sourozenci, porodní asistentka, majitel domu, lékař) tomuto evidenčnímu úřadu, který vede knihu narozených, knihu zemřelých a knihu sňatků a mimo to tabulkový evidenční seznam všech osob v jeho obvodu narozených. Evidenční úřad zjistí ihned přesně domovskou příslušnost narozené osoby a zapíše ji v tabulce. O každé pozdější změně ve stavu osoby doví se evidenční úřad automaticky od příslušných osob a úřadů, ať jest právě dotyčná osoba kdekoli (sňatek, rozvod, rozluka, narození dítka, změna domovské příslušnosti, vojenská služba, vystěhování, tresty, úmrtí).
Důležitým základem evidence byla by sbírka listin. Formuláře všech povinných oznámení bylo by třeba velmi pečlivě vypracovati, aby nebylo potřebí vraceti jich k doplnění а k vysvětlení. Zejména oznámení o narození, které jest základním kamenem evidence, musí býti podrobně vypracováno, aby bylo zcela spolehlivé. Osoby, jež jsou povinny oznámiti narození dítka, učiní tak na formuláři, který lze dostati u obecního úřadu, odevzdají starostovi obce, který po případě pomůže formulář vyplniti, vede eventuelně sám zvláštní seznam narozených ve své obci k vůli kontrole a aby se zamezilo dvojí hlášení téhož dítka, předloží pak listinu evidenčnímu úřadu. Evidenční úřad zapisuje narozené podle časového pořadí do matriky a mimo to zakládá abecední sbírku tabulek a sbírku listin. Zemře-li občan, vyjme se jeho tabulka ze sbírky, vloží se do sbírky listin a po jistém čase uloží. Oddavací úřad oznámí sňatek příslušnému evidenčnímu úřadu, podobně soud, který provedl rozluku manželství, domovské obce, které přijaly nového příslušníka do svého svazku, vojenské úřady, kde občan odbyl svoji vojenskou povinnost, úřady, které povolily vystěhování a propuštění ze státního svazku, úřady, které vynesly trestní rozsudek nebo zbavily svéprávnosti, osoby které jsou povinny oznamovati úmrtí atd.
Všecky tyto okolnosti, pro právní poměry občana důležité, soustředily by se v jediném úřadě a agenda správních úřadů, soudů atd. by se nesmírně zjednodušila, jako zase s druhé strany by byl občan méně obtěžován, poněvadž místo několika listin, kterých nyní k různým podáním potřebuje, stačil by výtah jediný. Ovšem předpokládá se naprostá spolehlivost v oznamování, které by bylo lze přísnou trestní sankcí lehce dosíci.
K vedení evidenčních záznamů stačila by podle dosavadních zkušeností pro politický okres jediná síla. Musil by to být ovšem svědomitý, zkušený a intelligentní úředník, který by byl vázán mimo to zvláštní přísahou a zvláštní odpovědností. Státu by nevzešly vyšší výdaje, náklad na formuláře by bylo lze vybrati ve formě vyšších kolků na výpisy z matrik (kterým by mohla býti eventuelně přiznána platnost jen na omezenou dobu), eventuelní náklad na úředníka, pokud by byl nutný, byl by hrazen tím, že s druhé strany odpadla by odměna, která se vyplácí duchovním správcům jakožto státním funkcionářům.
Zahájení tohoto nového způsobu evidence obyvatelstva bylo by určeno přesně podle data, třebas 1. lednem 1923. Do té doby by se vykonaly veškeré přípravy a obyvatelstvo poučilo. Osoby před tímto dnem narozené se do nových matrik nezapíší. Staré matriky odevzdají se určitého dne politickému úřadu.
Bylo by dobře také uspořádati kursy pro příští evidenční úředníky. Před vydáním příslušného zákona a zejména prováděcích předpisů a před vytisknutím formulářů doporučovalo by se vyslechnouti zkušené matrikáře a politické úřady, jakož i informovati se v sousedních státech.

Citace:

Č. 8447. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, číslo/sešit č. 8447, s. 430-432.