NPD documents search: Boh. adm., 18 (1936)

Č. 12567.

Zaměstnanci veřejní: * Nejnižší výměrou odpočivného platu ve smyslu § 9 odst. 5 vlád. nař. č. 252/1933 Sb. rozumí se také nejnižší výměra uvedená v § 2 zákona č. 80/1928 Sb.
(Nález ze 14. října 1936 č. 12322/36.) Věc: Anna T. v Bratislavě a Ervína H. ve Spišské Nové Vsi proti rozh. gen. fin. ředitelství v Bratislavě z 2. února 1934 a z 5. února 1934 o krácení výslužného.
Výrok: Naříkaná rozhodnutí se zrušují pro nezákonnost.
Důvody: I. St-lka Anna T., narozená 23. března 1890, byla přeložena žal. úřadem jako pragmatikální kancelistka fin. správy na Slovensku koncem července 1925, kdy vykazovala pro výměru výslužného započitatelnou služební dobu okrouhle 15 roků, na trvalý odpočinek. Od 1. ledna 1928 upraveny byly odpočivné požitky její podle §§ 1 a 2 zákona č. 80/1928 Sb. tím způsobem, že jí k odpočivnému 3853 Kč 20 h a jednotnému drahotnímu přídavku 3206 Kč 40 h povolen byl příplatek 1040 Kč 40 h, takže celkové její odpočivné požitky dosahovaly výše ročních 8100 Kč, t. j. nejnižší výměry stanovené v § 155 plat. zákona č. 103/1926 Sb.
Rozhodnutím žal. úřadu z 2. února 1934 zkráceny byly tyto odpočivné požitky podle § 9 odst. 1 vlád. nař. č. 252/1933 Sb. od 1. ledna 1934 o 8%, t. j. ročně o 648 Kč, a to vzhledem k tomu, že manžel její jest aktivním vrch. fin. účetním tajemníkem.
II. St-lka Ervína H., narozená 18. dubna 1889, byla přeložena žal. úřadem jako pragmatikální kancelistka fin. správy na Slovensku koncem listopadu 1923, kdy vykazovala pro výměru výslužného započitatelných okrouhle 15 roků, na trvalý odpočinek. Od 1. ledna 1928 upraveny byly její odpočivné požitky podle §§ 1 a 2 zákona č. 80/1928 Sb. tím způsobem, že jí k odpočivnému 3853 Kč 20 h, jednotnému drahotnímu přídavku 3206 Kč 40 h povolen byl příplatek ročních 1040 Kč 40 h, takže celkové odpočivné požitky její dosahovaly výše ročních 8100 Kč, t. j. nejnižší výměry odpočivného podle § 155 plat. zákona č. 103/1926 Sb.
Rozhodnutím z 5. února 1934 zkráceny byly st-lce tyto odpočivné požitky podle § 9 odst. 1 a 7 vlád. nař. č. 252/1933 Sb. od 1. ledna 1934 o 6%, t. j. ročně 486 Kč, vzhledem k tomu, že manžel její jest aktivním vrchním berním tajemníkem.
III. Nss uvážil o stížnostech toto:
V obou případech jde o krácení odpočivných platů podle § 9 vlád. nař. č. 252/1933 Sb. Předpis tento v odst. 1 stanoví, že je-li z manželů jeden státním zaměstnancem v činné službě a jeden poživatelem odpočivného (zaopatřovacího) platu, krátí se služební plat státního zaměstnance v činné službě podle příslušných ustanovení § 8, odpočivné (zaopatřovací) příjmy druhého manžela pak způsobem v předpisu tom blíže uvedeným. Podle odst. 4 § 9 cit. vlád. nař. spadají pod ustanovení tohoto paragrafu všechny odpočivné (zaopatřovací) příjmy, zejména bez rozdílu, zda poživatel jich nabyl z vlastního služebního poměru, nebo zda jeho nárok jest odvozen od osoby jiné. St-lky byly kancelistkami fin. správy na Slovensku a nabyly tedy odpočivných požitků z vlastního svého služebního poměru. Odst. 5 § 9 cit. vlád. nař. normuje však, zřejmě in favorem zaměstnance, že krácením podle předcházejících odstavců nesmí odpočivný (zaopatřovací) plat klesnouti pod příslušnou nejnižší výměru. Žal. úřad zastává stanovisko, že takovouto nejnižší výměrou je v daných případech vzhledem k tomu, že st-lky nenabyly ještě nároku na úpravu odpočivných platů podle zákona č. 70/1930 a vlád. nař. č. 96/1930 Sb., obnos ročních 1800 Kč ve smyslu zákona č. 2/1920 Sb., a že tudíž lze krátiti jejich odpočivné požitky ročních 8100 Kč, ježto jejich odpočivné činí u každé ročně 3853 Kč 20 h a tedy více než nejnižší výměru ročních 1800 Kč. Naproti tomu zastávají st-lky názor, že přihlédnouti je k obnosu 8100 Kč a nikoli k odpočivnému 3853 Kč 20 h, ježto odpočivné požitky v této výši byly jim přiznány od 1. ledna 1928 podle zákona č. 80/1928 Sb. Ježto pak obnos 8100 Kč tvoří nejnižší výměru výslužného pro státního úředníka, určeného v § 155 plat. zákona č. 103/1926 Sb., nelze jejich odpočivné požitky podle § 9 vlád. nař. č. 252/1933 Sb. krátiti, poněvadž odst. 5 tohoto paragrafu zakazuje krácení pod nejnižší výměru výslužného. Soud uznal obě stížnosti důvodnými.
Je sice správné tvrzení žal. úřadu, že čl. I § 1 odst. 2 zákona ze 17. prosince 1919 č. 2 Sb. ex 1920 stanoví, že normální odpočivné státního úředníka nebo státního učitele nesmí býti vyměřeno částkou nižší než 1800 Kč, než ustanovení toto bylo pozdějšími zákony změněno. Normuje totiž § 155 odst. 1 plat. zákona z 24. června 1926 č. 103 Sb., jenž podle § 215 odst. 1 téhož zákona nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1926, že nejnižší roční výměra normálního výslužného se stanoví při služební době započitatelné pro výměru výslužného úředníka až včetně do 12 roků roční částkou 6600 Kč a počínajíc 13. rokem roční částkou 8100 Kč. Ustanovení toto platilo zásadně ovšem původně jen na státní pragmatikální úředníky atd. (§§ 1, 2, 3 plat. zákona), kteří za své činné služby byli podrobeni ustanovením tohoto zákona. Ustanovení § 155 plat. zákona č. 103/1926 Sb. bylo však v § 1 odst. 1 zákona z 20. května 1930 č. 70 Sb. rozšířeno i na státní zaměstnance, uvedené v §§ 1 a 2 plat. zákona, na něž by se byl zákon ten vztahoval, kdyby nebyli bývali přeloženi do výslužby před jeho účinností, a to od termínu uvedeného v § 10 odst. 1 tohoto zákona, a mělo tudíž vstoupiti v platnost u st-lek dnem 1. ledna 1933, ježto příslušejí do IV. skupiny pensistů těch. Než platnost zákona č. 70/1930 Sb. byla stran staropensistů IV. skupiny odsunuta zákonem č. 204/1932 Sb., vlád. nař. č. 275/1934 Sb., č. 237/1935 Sb. a zákonem č. 182/1936 Sb. až k 1. červenci 1936. Ale pak platila pro st-lky v době od 1. ledna 1928 až nadále a i v roce 1933 a 1934 ustanovení zákona z 24. května 1928 č. 80 Sb., jenž v § 2 odst. 1 normuje, že, nedosahují-li dosavadní celkové odpočivné nebo zaopatřovací požitky (§ 1 odst. 3 tohoto zákona) zvýšené o příplatek příslušející podle § 1 tohoto zákona nejnižších výměr podle § 155 zákona z 24. června 1926 č. 103 Sb. včetně případného výchovného a přídavku na děti podle právě uvedeného zákona, zvýší se příplatek tak, aby celkové požitky nynější dosáhly příplatkem zmíněné nejnižší výměry včetně případného výchovného a přídavků na děti. Ustanovení to položiti je za základ i dnešním případům. Zvyšuje-li zákonodárce v § 2 odst. 1 zákona č. 80/1928 Sb. výši odpočivného, byť se tak stalo jen zvýšením příplatku, na nejnižší výměry podle § 155 plat. zákona č. 103/1926 Sb., naznačil tím, že odpočivné požitky státních pragmatikálních úředníků ve výslužbě nesmějí od 1. ledna 1928 klesnouti pod tuto v § 155 plat. zákona č. 103/ 1926 Sb. stanovenou minimální míru. Ale pak tvoří odpočivné požitky určené podle § 2 odst. 1 zákona č. 80/1928 Sb. nejnižší výměru výslužného ve smyslu § 9 odst. 5 vlád. nař. č. 252/1933 Sb., ježto tendence zákonodárce směřuje zřejmě k tomu, aby výslužníci po zkrácení jejich odpočivných požitků po rozumu § 9 vlád. nař. č. 252/1933 Sb. neobdrželi méně, než činí příslušná nejnižší výměra výslužného, a aby jim tak bylo zachováno za všech okolností aspoň přiznané minimum odpočivných požitků.
Shrnuv tyto vývody, dospívá soud k právnímu názoru, že nejnižší výměrou odpočivných platů ve smyslu § 9 odst. 5 vlád. nař. č. 252/1933 Sb. rozumí se také nejnižší výměra, uvedená v § 2 zákona č. 80/1928 Sb. Ježto žalovaný úřad vycházel ze stanoviska opačného, dostal se tím do rozporu se zákonem.

Citace:

Č. 12567. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 901-904.