NPD documents search: Právní prakse, 1 (1936-37) - Důchodová daň a zákon o rozpouštění politických stran

Důchodová daň a zákon o rozpouštění politických stran.

V některých prosincových německých denních listech (Leitmeritzer Zeitug, Reichenberger Zeitung, Zeit) uveřejnil Dr. Lerche pod názvem »Unerwartete Konsequenzen«, »Wichtig für viele Staatsbedienstete« článek, podle něhož
1. státní zaměstnanci, kteří nemají podle speciálních zákonů právo voliti nebo volenu býti do Národního shromáždění, jsou osvobozeni od daně důchodové, pokud jde o jejich služební požitky ze státní pokladny (§ 2, č. 5 zák. o přímých daních),
2. státní zaměstnanci, kteří byli funkcionáři strany, jejíž činnost byla podle zákona zastavena, nebo jež byla rozpuštěna, ztrácejí v rozsahu v zákoně vytčeném pasivní právo volební na určitou dobu (§§ 10, 11, 14, 16, 18 zák. č. 201/1933).
3. z čehož usuzuje, že tito bývalí funkcionáři stran, jejichž činnost byla zastavena nebo jež byly rozpuštěny, jsou osvobozeni od důchodové daně co do svých služebních požitků, takže se případně mohou domáhati vrácení srážek z jejich platů provedených.
Na správnou míru uvádí v replice uveřejněné v lednovém čís. »Bundes- Zeitung des Reichsverbandes Deutscher staatlicher Ruheständler« tento nesprávný názor Dr. Remplik pod názvem »Zur Frage des eventuellen Rückersatzes d. Einkommensteuer«. Píše:
Nesprávnost tohoto závěru vyplývá již z významu pojmu »speciální zákony« v § 2, č. 5 zák. o přímých daních. Prováděcí nařízení k zákonu o přímých daních uvádí výslovně, že osvobození od daně se vztahuje na přednosty politických úřadů první a druhé stolice, a cituje jako onen platný speciální zákon ústavní listinu. Speciální zákon neznamená zde tedy »zvláštní zákon«, nýbrž »zvláštní zákonný předpis«, t. j. »lex specialis« podle teorie. Takový speciální zákonný předpis dává zvláštní ustanovení ohledně některé skupiny, která náleží vyššímu řádu. Tímto vyšším řádem jsou v daném případě (§ 2, č. 5) státní zaměstnanci. Speciální zákonný předpis musí tedy dávati zvláštní úpravu pro určitou skupinu v její vlastnosti státních zaměstnanců. Vyloučení z pasivního práva musí tedy vyplývati ze zvláštního postavení poplatníka jakožto státního zaměstnance.
Kdyby názor Dra Lerche byl správný a byl proveden do důsledků, došli bychom zajisté ještě k dalšímu »nečekanému výsledku«. Státní zaměstnanec může totiž ztratiti volební právo také na základě odsouzení pro určité trestné činy. I takové odsouzení však může nastati jen podle zákona, který by Dr. Lerche stejně jako zákon o rozpouštění politických stran musel označiti za speciální zákon (na př. zákon o maření exekuce, zákon na ochranu republiky a j. v.).
Vzhledem k tomu, že článek Dra Lerche vzbudil v dotčených kruzích značný rozruch, jest jistě vítati, že hned v zápětí byl uveden na pravou míru.

Citace:

Důchodová daň a zákon o rozpouštění politických stran. Právní prakse, měsíčník československých právníků . Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart , 1936-37, svazek/ročník 1, s. 182-183.