Č. 3532.

Vojenské věci. — Ústavní právo. — Administrativní řízení: I. President republiky je ve smyslu § 64 č. 10 ústavní listiny povolán a oprávněn vydávati předpisy o úpravě služebního pořadí vojenských gážistů, pokud úprava ta nebyla zařízena zákonem. — II. Výnos ministerstva národní obrany ze 16. října 1920 č. 163 000, schválený presidentem republiky, jest normou, která až do jinaké úpravy zákonem, materii ve výnose tom projednávanou platně a závazně upravuje a to s platností od vydání výnosu toho. — III. Kvalifikace vojenského gážisty čsl-ého z doby rakouské nemůže sama o sobě tvořiti podklad pro stanovení pořadí podle uvedeného výnosu.
(Nález ze dne 29. dubna 1924 č. 11109/23).
Věc: František J. v Praze proti ministerstvu národní obrany (min. konc. Dr. Jos. Kocman) o služební pořadí.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Ve schematismu čsl. branné moci bylo st-li, plukovníkovi just. služby, stanoveno služební pořadí dnem 1. září 1913, při čemž mu nebyla podle výn. mno ze 16. října 1920 č. 163000/8, uveřejněného ve věstníku téhož min., roč. III., část 57, bod 593, čítána ona služební doba, po kterou byl kvalifikován jako k povýšení nezpůsobilý. St-lovu žádost, aby jeho pořadí bylo upraveno bez ohledu na kvalifikační popis pouze na základě jeho celkové služební doby ve smyslu zák. z 19. března 1920 č. 195 Sb., poněvadž výn. č. 163000/8 odporuje zákonu, zamítlo mno rozhodnutím z 13. listopadu 1922 v podstatě z těchto důvodů:
»St-lovo pořadí bylo upraveno podle výn. mno ze 16. října 1920 č. 163000/8, podle něhož se do pořadí nepočítá doba ztrávená v některé hodnosti, byl-li dotyčný v kvalifikační listině nebo jinak líčen jako k povýšení nezpůsobný. Dle kvalifikační listiny byl st-l k povýšení nezpůsobilý v letech 1899, 1900, 1901, 1907 a v době od 1. června do 19. srpna 1916 a od 4. května do 25. listopadu 1917, pročež mu bylo při propočítání pořadí k 1. lednu 1920 odečísti dobu 4 roků a 10 měsíců z jeho celkové služební doby.
»Výnos č. 163000/8 neodporuje žádnému zákonu, poněvadž o stanovení pořadí vojenských gážistů žádný zákonný předpis neexistuje a poněvadž zákon z 19. března 1920 č. 195 Sb. nestanovil, že by služební doba tvořila základ pro ustanovení pořadí. Proto také není služební doba st-lova dle tohoto zák. vypočtená nabytým právem v tom smyslu, že by musila tvořiti základ pro stanovení jeho pořadí.
»Výnos č. 163000 opírá se právě o ustanovení zák. z 19. března 1920 č. 195 Sb. a pokud vykazuje od něho odchylky, pohybuje se v mezích zák. z 19. března 1920 č. 194 Sb., jenž ponechal přejímání bývalých vojenských gážistů volné úvaze mno. Byly tedy staré rakouské předpisy, jež stanovily pro různé útvary bývalé armády zvláštní od sebe odchylné předpisy, právem nahrazeny tímto výnosem«.
Stížnost do tohoto rozhodnutí podaná vytýká mu především nezákonnost z důvodu, že odečtením doby, ve které byl st-l nepříznivě kvalifikován, z jeho celkové služební doby při propočítání pořadí bylo zasaženo do práva, jehož st-l nabyl svým jmenováním za plukovníka z 2. září 1919 a ustanoveními tehdy nesporně plativšího služebního předpisu rakouského A-51, dle nichž se pořadí čítá ode dne jmenování (§ 14) bez ohledu na nepříznivou kvalifikaci, a že se tento zásah do práva nabytého stal na základě výn. min., který nemá zákonné base a to ani v zák. č. 194/1920, jenž nepropůjčil úřadu oprávnění zhoršovati převzatému gážistovi nabyté pořadí, ani v zák. č. 195/1920, jenž se služebním pořadím vůbec nezabývá a v jehož mezích se cit. výnos nejen nepohybuje, nýbrž mu dokonce odporuje. Poněvadž služební předpis A-51 měl platnost zákona, zůstal dle zák. z 28. října 1918 č. 11 Sb. v platnosti dosud a nemůže býti změněn min. výnosem.
O stížnosti uvážil nss toto:
Výn. mno ze 16. října 1920 č. 163000/8, vydaný ve věstníku roč. III., část 57, bod 593 dne 20. října 1920, byl schválen dodatečně presidentem republiky dekretem z 2. června 1923 s platností ode dne jeho vydání.
Dle § 64 č. 10 úst. list. má president republiky vrchní velitelství veškeré branné moci. K této vrchní velitelské moci náleží také vydávaní všeobecných norem k uspořádání služby uvnitř branné moci. K vnitřním poměrům branné moci náleží organisace armády a s ní ovšem i úprava poměrů podřízenosti a nadřízenosti mezi jednotlivými příslušníky branné moci, důsledkem toho pak i úprava vztahů mezi nimi čili úpravu jejich služebního pořadí, a to ve všech vztazích a směrech, které nejsou upraveny zákonem tu neb onu stránku vnitřních poměrů branné moci z dosahu velitelské moci vyjímajících.
Z toho jde, že president republiky jest povolán a oprávněn, vydati předpisy o úpravě služebního pořadí, pokud nebyla úprava ta nařízena zákonem. Sluší tudíž předpisy dané uvedeným výnosem mno a schválené presidentem republiky jak po stránce organisace, ta i co do materielního obsahu jejich považovati za normu až do příštího vydání zákona materii tu upravujícího (viz § 23 zák. z 19. března 1920 č. 195 Sb.) platnou a závaznou.
St-l namítl ovšem při veřejném ústním líčení, že v době, kdy bylo vydáno nař. rozhodnutí, cit. výnos presidentem republiky ještě schválen nebyl, ježto se tak stalo teprve dekretem z 2. června 1923. Leč z tohoto důvodu nemohl nss usuzovati, že by nař. rozhodnutí bylo nezákonné. Byl-li výnos, o který jde, schválen s platností ode dne jeho vydání, lze k němu hleděti jen tak, že byl již dnem svého vydání normou platnou a závaznou a nelze aktům na jeho základě přede dnem 2. června 1923 vydaným právem namítati, že nebyly vydány na základě normy platné a závazné.
Byla-li tu tedy v době vydání nař. rozhodnutí takováto norma, obsahující předpisy o tom, jak se stanoví pořadí, pak nemůže se st-l dovolávati toho, že jeho pořadí, jaké by mu náleželo podle předpisu dřívějšího a — jak dovozeno — platně změněného, jest nabytým právem, na němž ničeho nelze měniti.
Nejsou tedy důvodné námitky stížnosti, pokud v tomto směru vytýkají nař. rozhodnutí nezákonnost a jest proto nutno nař. rozhodnutí zkoumati jediné s hlediska cit. výnosu mno č. 163.000/8.
Ve věci samé uplatnil st-l tyto námitky:
Nepříznivá kvalifikace st-lova z r. 1899—1901 byla odčiněna jak jeho popsáním z roku 1902, dle něhož nebyly u st-le shledány nedostaky tvrzené v předchozí kvalifikaci, tak i jeho jmenováním majorem v r. 1915, na něž dřívější kvalifikace vlivu neměly, neboť novou kvalifikací příznivou, resp. pozdějším jmenováním, ztrácí relevanci předchozí kvalifikace nepříznivá. V letech 1903—1906 spravoval st-l bezvadně zeměbran. soud ve Štýrském Hradci, nepříznivá kvalifikace byla k stížnosti st-lově částečně opravena a st-l jmenován ještě roku 1908 správcem zeměbran. soudu ve Lvově. O nepříznivém popisu z roku 1916 není st-li ničeho známo; popis z roku 1917 nebyl spravedlivý a nestranný, skutečnou příčinou jeho byla pouze okolnost, že st-l nedbal diktátů min. zeměbrany v politických procesech. Diskvalifikace z důvodu takového nemá býti přičítána st-li jako pasivum, když se legionářům z podobných právě důvodů počítá jejich služební doba trojnásobně. Těmito námitkami popírá st-l, že žal. úřad měl právo podle ustanovení bodu 3, lit. h, č. 5, cit. výn. mno nepočítati do jeho pořadí dobu, po kterou byl st-l kvalifikačními listinami označen jako k povýšení nezpůsobilý.
V tomto směru musel dát nss stížnosti za pravdu.
Bod 3, lit. h, č. 5 cit. výn. mno stanoví, že do pořadí se nepočítá doba ztrávená v některé hodnosti, byl-li dotčený v kvalifikační listině neb jinak líčen jako k povýšení nezpůsobilý. Z toho je zřejmo, že jest to především posudek orgánů, povolaných k sdělání kvalifikačních listin, jenž rozhodným jest pro určení, zda bylo určitou dobu do pořadí započítati čili nic, a tedy i pro stanovení pořadí samého. Takový posudek, směrodatný pro postavení gážisty čsl. branné moci, může býti závazným jen, byl-li podán orgány této branné moci. Kvalifikace, sdělávané orgány branné moci bývalé monarchie řídily se hledisky, jež nejsou veskrz identická se zásadami státu demokratického. Proto nelze cit. ustanovení rozuměti v tom smyslu, že by i kvalifikační listiny, vydané orgány branné moci rak.-uh., rak. neb uh. samy o sobě bez veškerého přezkoumávání mohly tvořiti podklad pro zabezpečení určité doby do pořadí.
Že názor tento jest správný, toho dokladem jest i ustanovení bodu 3, lit. l téhož výn., podle něhož důstojníci, kteří byli za zvláštní zásluhy bývalou vojenskou správou nebo jinak mimořádně povýšeni, obdrží pořadí, které by jim přináleželo, kdyby nebyli bývali mimořádně povýšeni. Odčiňují-li se tuto zvláštní výhody a přednosti, jednotlivcům za dřívějších státoprávních poměrů přiznané, pak jest logickým úsudek, že ani okolnosti jednotlivcům na úkor jsoucí a za týchž poměrů vzniklé, je beze všeho nemohou zatěžovati.
Z řečeného plyne, že žal. úřad nesprávně si vyloživ ustanovení bodu 3, lit. h, č. 5, výn. mno, vzal za podklad svého rozhodnutí kvalifikace st-lovy z doby, kdy byl ve službách dřívějších, aniž byly kompetentními čsl. orgány přezkoumány. Rozhodnutí spočívá tedy na mylném právním názoru, pročež jest nezákonné.
Co do st-lovy kvalifikace pro rok 1916 vytknouti jest ještě tuto vadu řízení: V tomto roce byl st-l podle adm. spisů přidělen službou od 1. června do 9. srpna 1916 zeměbr. divis. soudu v Terezíně jako přednosta a byl jeho představeným vedoucí senátní president nejv. zeměbr. soudu generál aud. Frant. N., a od 20. srpna 1916 do 4. května 1917 byl přidělen skupině polního podmaršálka Emericha H. jako justiční referent a přednosta polního soudu. Z této doby jsou o st-li kvalifikace dvě: prvé popsání za dobu od 1. června 1916 do 30. září 1917 od senátního presidenta N. s kvalifikací nepříznivou a druhé popsání za dobu od 20. srpna 1916 do 4. května 1917 od polního podmaršálka H. s kvalifikací příznivou.
Žal. úřad vyloučil z popisu prvého dobu od 20. srpna 1916 do 4. května 1917, pro kterou kvalifikován byl st-l pol. podm. H-ym a nepodléhal popisu senátního presidenta N., vztáhl však popis ten (N-ého) na dobu od 9. srpna do 20. srpna 1916, kdy st nekonal službu ani ještě ve skupině H., ani již více pod senátním presidentem N. Následkem toho předpokládal žal. úřad v rozporu se spisy, že st-l byl v roce 1916 nepříznivě kvalifikován pro dobu od 1. června do 19. srpna 1916, kdežto podle spisů nepříznivá kvalifikace se vztahovati mohla jen na dobu od 1. června do 9. srpna 1916.
Ježto podle bodu 3 lit. c) cit. výn. se zlomky měsíců počítají jako plný měsíc pouze tehdy, činí-li tato doba nejméně plných 15 dnů, dospěl úřad k tomu, že s připočtením oněch 19 dnů ze srpna 1916 čítal o 1 měsíc nepříznivé kvalifikace více.

Citace:

č. 3532. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1134-1137.