NPD documents search: Váž. tr., 9 (1927)

Čís. 3011.

Zmatečnost zakládá jen porušení posledního odstavce § 327 tr. ř.; porušení prvé věty tohoto § není ohroženo zmatečností.
Okolnost, že porotce po resumé předsedy a po odevzdání spisů porotcům, dříve však, než vešel do poradní síně, odešel na záchod přístupný též obecenstvu, nezakládá zmatečnost (čís. 1, 4 § 344 tr. ř.).
(Rozh. ze dne 17. prosince 1927, Zm I 719/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaných do rozsudku zemského trestního jako porotního soudu v Praze ze dne 8. června 1927, pokud jím byli tito obžalovaní uznáni vinnými zločinem spoluviny na nedokonaném násilném smilstvu podle §§ 5, 8, 125 tr. zák.
Důvody:
Obžalovaný Bohumil V. dovolává se důvodu zmatečnosti čís. 1 § 344 tr. ř.; tvrdí, že se mezi líčením vzdálil jeden porotce z porotní síně, a vede o tom důkaz trestními spisy a výslechem Dra Jaroslava M-a a Dra Františka K-y. Obžalovaní Karel D. a Rudolf K. uplatňují zmatečnost podle čís. 4 § 344 tr. ř.; shledávají ji v porušení první věty § 327 tr. ř., podle něhož porotcové nesmějí porotní (správně poradní) síň, opustiti dříve, než učinili výrok. Vzdálilť prý se po resumé předsedově jeden z porotců na záchod, jenž se nalézá v oddělení obecenstvu všeobecně přístupném, a vešel tak ve styk s obecenstvem, jež bylo porotnímu přelíčení přítomno a se prý o obžalovaných nepříznivým způsobem vyjadřovalo. Tato formální vada mohla prý působiti na rozhodnutí soudní (patrně porotců) způsobem obžalovaným nepříznivým, poněvadž tyto projevy obecenstva mohly u dotyčného porotce vyvolati zaujatost proti obžalovaným; to prý se asi stalo a není také vyloučeno, že onen porotce vykonal nepříznivý vliv na ostatní porotce. O věci byli vyslechnuti navrhnutí obhájci Dr. M. a Dr. K. Onen byl přítomen porotnímu přelíčení jako substitut Dra Vojtěcha G-a, obhájce stěžovatele V-ého. Udal, že z vlastní zkušenosti neví ničeho o tom, že se jeden z porotců z porotní síně vzdálil mezi líčením. Pamatuje se pouze, že za porady porotců slyšel na chodbě, jak jeden ze soudních úředníků, — snad to byl státní zástupce — řekl předsedovi nebo jinému soudci, že již má »zmatečku«, poněvadž se jeden z porotců vzdálil. Neví, myslil-li to onen pán žertem nebo vážně. Jako substitut Dr. G-a hlásil mu obsah onoho rozhovoru. Dr. K., jenž se súčastnil porotního přelíčení jako obhájce stěžovatelů D-a a K-a, seznal, že se po resumé předsedy porotního soudu jeden z porotců, jehož jména nezná, neodebral přímo do poradní síně, nýbrž na záchod, nalézající se za porotní síní a obecenstvu všeobecně přípustný; někteří z obecenstva šli prý na záchod současně s oním porotcem. Předseda porotního soudu podal zprávu, že neodpovídá pravdě, že se jeden porotce vzdálil z porotní síně mezi líčením. Správno je pouze, že se jeden porotce, jehož jméno nebylo zjištěno, po resumé předsedy a po odevzdání spisů porotcům, avšak ještě dříve, než vešel do poradní síně,vzdálil a odešel na záchod, avšak nikoli na záchod vyhražený porotcům, nýbrž na záchod umístěný na chodbě. Předseda, zpozorovav to a současně byv na to upozorněn buď některým obhájcem nebo státním zástupcem, okamžitě šel za oním porotcem; zastihl ho ještě na záchodě a vyzval ho, by se neprodleně odebral do poradní síně. Předseda zdůrazňuje, že za tu krátkou dobu nemohl porotce přijíti s někým ve styk a že tehdy porada vůbec ještě nepočala. Za tohoto stavu věci nemůže býti řeči o zmatečnosti ani podle čís. 1 ani podle čís. 4 § 344 tr. ř. Nebo zprávou předsedy porotního soudu a výpovědí Dra K-y je především naprosto vyvráceno tvrzení stížnosti obžalovaného V-ského, že se dotyčný porotce vzdálil z porotní síně za líčení. Ani sám obhájce stěžovatelův Dr. M., jenž byl porotnímu přelíčení přítomen, nemohl to potvrditi. Tím je odňata půda zmatečnosti podle čís. 1 § 344 tr. ř. v tom směru, že nebyli všichni porotcové přítomni celému přelíčení, jež předcházelo výroku porotců, kteroužto zmatečnost má stěžovatel patrně na mysli, tvrdě, že se jeden porotce vzdálil z porotní síně. Zmateční stížnost obžalovaného V-ského je proto zřejmě bezdůvodna. Totéž platí i o zmateční stížnosti druhých dvou stěžovatelů, uplatňujících porušení prvé věty § 327 tr. ř. Jestiť na jisto postaveno, že se z poradní síně onen porotce vůbec nevzdálil, nýbrž že tak učinil za řečeným účelem po resumé předsedy a do odevzdání spisů porotcům, avšak ještě dříve, než vešel do poradní síně. Případ se nestal za porady, na čež by jedině podle § 327 tr. ř. záleželo. Není tu proto důvodu ku stížnosti, zvláště když nevyšlo na jevo, že porotce za krátkou dobu své absence skutečně přišel do styku s někým; a když porušení ustanovení prvé věty § 327 tr. ř. není ani ohroženo zmatečností. Jen porušení posledního odstavce § 327 tr. ř. zakládá zmatečnost (sb. n. s. č. 952). Obě zmateční stížnosti bylo proto jako zřejmě bezdůvodné zavrhnouti po rozumu § 4 čís. 2 zák. ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. z roku 1878 již v zasedání neveřejném.

Citace:

č. 3011. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 942-943.