NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 1

Čís. 7874.

Při propadných a promlčecích lhůtách hmotného práva nelze vpočítati dny poštovní dopravy. Lhůtu pojišťovacích podmínek, do niž dlužno zažalovati splatnou premii, jest pokládati za lhůtu propadnou.
(Rozh. ze dne 15. března 1928, Rv I 1178/27.)
Za řízení o žalobě o zaplacení pojišťovací premie vznesl žalovaný mezitimní určovací návrh, by bylo zjištěno, že pojišťovací smlouva zanikla vzhledem k § 5 všeob. poj. podmínek, ježto premie nebyla zažalována do dvou měsíců ode dne splatnosti. Procesní soud prvé stolice mezitimní určovací návrh zamítl, odvolací soud mu vyhověl. Důvody: Jde jedině o to, zda dobu, co žaloba byla dopravována poštou, dlužno započítati do propadné lhůty čili nic. Jest nesporno, že žaloba byla podána na poštu dne 15. ledna 1927 a došla k soudu dne 17. ledna 1927 a že dvouměsíční propadná lhůta k podání žaloby končila podle pojišťovacích podmínek dne 15. ledna 1927. Podle názoru odvolacího soudu nelze dny poštovní dopravy započítati do propadné lhůty. Ustanovení § 89 zák. o org. soudů nelze použíti na lhůtu po podání žaloby k vůli dodržení hmotněprávní propadné lhůty. Toto ustanovení jest předpisem čistě procesním a může se tudíž vztahovati pouze na lhůty ve sporném řízení. Sporné řízení se však zahajuje teprve podáním žaloby, tudíž dojitím žaloby u soudu (§ 232 c. ř. s.). Teprve tím jest zahájeno sporné řízení a teprve od té doby platí předpisy civilního soudního řádu o lhůtách. Ježto žalobu bylo podati nejpozději dne 15. ledna 1927, vskutku však byla podána teprve dne 17. ledna 1927, byla pojišťovací smlouva podle § 5 poj. podm. zrušena.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání není důvodné, neboť sporná věc byla posouzena v napadeném rozsudku po právní stránce zcela správně, proto dovolací soud sdílí zákonité a výstižné odůvodnění napadeného rozsudku, srovnávající se i s judikaturou (srv. plenisimární rozhodnutí vídeňského nejvyššího dvoru soudního ze dne 22. dubna 1902 ad Nr. 9997 ex 1900, Glaser-Unger n. F. čís. 1858 a rozhodnutí tohoto nejvyššího soudu čís. 2031 sb. n. s. a čís. 3089 sb. n. s.), i s literaturou (R. Poliak ZPR. § 89 nota 25, Lecarque N. Z. r. 1903 č. 12, Ehrenzweig, System, Allgemeiner Teil r. 1925 str. 280). Podle tohoto právního názoru sluší také se zřetelem na vznik § 89 org. s. z., jenž byl původně zařaděn jako § 135 třetí odstavec do vládní předlohy civilního řádu soudního, odkud teprve se dostal do zákona o organisaci soudní, rozuměti ustanovení § 89 org. zák. o zákonných a soudcovských lhůtách tak, že jsou jimi míněny pouze lhůty vyskytující se během již zahájeného soudního řízení, nikoli však dopadné a promlčecí lhůty podle hmotněprávních předpisů, že tedy při těchto hmotněprávních Ihůtách nelze vpočítati dny poštovní dopravy, takže při nich den podání na poštu vůbec nerozhoduje. Svými vývody nevnesla dovolatelka do této právní otázky nic nového, proto se její vývody nemohly státi dovolacímu soudu podnětem, by upustil od svého hořejšího, ustáleného rozhodování. Zbývá ještě zabývati se námitkou dovolatelčinou, zdali v tomto případě nejde vůbec o zákonitou lhůtu, o kterou by snad mohlo běžeti, kdyby ustanovení § 29 pojišťovacího zákona už bylo účinné, tedy zdali jde pouze o smluvní lhůtu, uvedenou v § 5 všeobecných podmínek pojišťovacích. Dovolatelka poukazuje k tomu, že v tomto ustanovení není obsaženo, že by do lhůty v něm uvedené neměly dny poštovní dopravy býti vpočítány. Ani po této stránce není dovolání opodstatněno. Podle § 914 obč. zák. nesluší sice při výkladu smluv lpěti na slovném znění výrazu, nýbrž je vyšetřiti úmysl stran, ale smlouvě je rozuměti tak, jak to žádá obyčej poctivého obchodu. Doslov řečeného ustanovení »dadurch, dass binnen der oben erwähnten Präklusivfrist auf Zahlung des rückständigen Versicherungsentgeltes nicht geklagt worden ist« nezůstavuje pochybnosti, že strany zamýšlely naložiti se lhůtou v řečeném ustanovení ujednanou jako s propadnou lhůtou, a že také chtěly a předpokládaly, že v této propadné lhůtě musila býti žaloba už podána na soudě, jakož i, že nezachování této lhůty má projeviti hmotněprávní účinky, totiž zrušení smlouvy tímto zvláště ujednaným způsobem.

Citace:

č. 7874. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 449-451.