Č. 8310.

Zaměstnanci veřejní (Slovensko): Je do pense čsl. finančního úředníka započítatelna doba, po kterou byl v Uhrách placeným soudním praktikantem?
(Nález ze dne 18. prosince 1929 č. 23074.) Věc: Dr. Štěpán M. v Košicích (adv. Dr. Jan Ferdinandy z Košic) proti generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě stran zápočtu služební doby do doby rozhodné pro výměru odpočivných požitků.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jedná o započítatelnosti služební doby od 24. dubna 1902 do 9. dubna 1906, se zrušuje pro nezákonnost; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím min. fin. z 22. září 1927 byl st-l, vrch. fin. rada v Košicích dle § 80 odst. 2 služ. pragm. ve spojení s čl. 66 odst. 1 vl. nař. č. 17/26 dán na trvalý odpočinek a byly mu výměrem gfř v Bratislavě z 27. září 1927 na podkladě služ. doby pro výměru odpočivných požitků započítatelné v trvání 24 roků 10 měsíců 21 dnů od 1. října 1927 vyměřeny odpočivné požitky.
Podáním z 12. září 1927 brojil st-l proti tomuto zjištění doby pro výměru odpočivných požitků rozhodné, ježto prý podle osobního výkazu je ve státní službě od 24. dubna 1902, kdy složil služ. přísahu. Dále žádal, aby mu na základě zák. č. 222/20 a vl. nař. č. 666/20, resp. vl. nař, č. 165/22 byla započtena soukr. advok. prakse od 22. března 1899 do září 1899 a od 1. října 1900 do 24. dubna 1902, a sdělil dále, že doklady o jednoroční presenční službě vojenské předloží dodatečně.
Nař. rozhodnutím nebylo žádosti o započtení soukr. advok. prakse od 22. března 1899 do 1. října 1899 a od 1. října 1900 do 24. dubna 1902 do pense vyhověno, ježto není zákonných důvodů. Dále bylo vysloveno, že »st-l nemá nároku na započtení doby ztrávené v právní praksi u soudu od 24. dubna 1902 do 9. května 1906, ježto právní předpisy st-lem dovolávané t. j. zák. č. 222/20, vl. nař. č. 666/20 a č. 165/22 nároku na zápočet uvedených služeb pro výměru výslužného neposkytují. Podle výnosu býv. min. fin. ze dne 24. ledna 1879 č. 1200 není právnická prakse konaná u soudu započítatelnou do penise podle § 13 zák. z 15. dubna 1873 ani v tom případě, když bezprostředně předcházela službě u fin. úřadů a to proto, že prakse u justičních úřadů má podle stávajících předpisů povahu prakse na zkoušku, kterou jako takovou nelze započítati do skutečné státní služby a tím ani do pense. Toto stanovisko bylo uznáno za správné nálezem býv. ss-u ze 16. listopadu 1876. Právní praktikanti byli k soudní praksi připuštěni a v době započetí této prakse složili jen přísahu o zachovávání úředního tajemství. Není proto taková prakse sama o sobě započítatelná a to ani podmínečně, ani do pense po vstupu do služeb u fin. úřadů, poněvadž se tímto vstupem povaha této prakse nijak nemění. Jednoroční služba vojenská pak byla st-li již do pense započtena.«
O stížnosti uvažoval nss takto: — — — —
Žal. úřad odvolává se na výnos býv. rak. min. fin. z 24. ledna 1879 č. 1200 a posuzuje započítatelnost právní prakse st-lovy podle § 13 zák. z 15. dubna 1873 č. 47 ř. z. Leč žal. úřad přehlíží, že otázka započítatelnosti služ. doby ztrávené ve vlastnosti právních praktikantů ve službě soudní do doby rozhodné pro výměru odpočivných požitků upravena byla specielními předpisy pozdějšími a to jednak zákonem z 10. září 1885 č. 136 ř. z. (srov. § 3), jednak zákonem o organisaci soudní z 27. listopadu 1896 č. 217 ř. z. (srovn. § 95 a § 98).
Mezi žal. úřadem a st-lem není sporu o tom,.že st-l v době od 24. dubna 1902 do 9. dubna 1906 byl právním praktikantem. Podle osobního výkazu u spisů uloženého byl totiž výnosem presidenta soudní tabule v Budapešti z 10. dubna 1902 jmenován placeným právním praktikantem na území soudní tabule v Budapešti, a složil úřední přísahu dne 24. dubna 1902. Byl tedy v kritické době zaměstnancem státním ve službách uher. soudu. Pak ovšem vzhledem k vývodům svrchu uvedeným měl žal. úřad otázku započítatelnosti sporné doby od 24. dubna 1902 do 9. dubna 1906 posouditi podle předpisů v době konání této služby platných a nikoli podle cit. výnosu býv. min. fin., a nemá proto nař. rozhodnutí v tomto směru opory v zákoně.

Citace:

č. 8310. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 546-548.