Č. 9299.

Pojištění nemocenské, invalidní a starobní: I. Posluhovačky nejsou vyjmuty z pojistné povinnosti podle zák. č. 221/1924. — II. Zakládá přihláška osoby, pojištění nepodléhající, zaměstnavatelem k pojištění pojistný poměr?
(Nález ze dne 2. června 1931 č. 6556).
Prejudikatura: Ad II: Boh. A 7938/29.
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v Ch. proti zemskému úřadu v Užhorodě o pojištění sociální.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonost.
Důvody: Okr. nemoc. pojišťovna v Ch. předepsala Aloisů B. za Annu F. pojistné nemocenské, invalidní a starobní za období od 1. srpna do 31. prosince 1927 podle mzdové třídy A/3 částkou 185 Kč 86 h. Hlavnoslužnovský úřad v Chustu výměrem z 11. května 1928 odvolání zaměstnavatelovu nevyhověl a platební výměr pojišťovny potvrdil, poněvadž jmenovaná sice jako posluhovačka pojistné povinnosti ve smyslu § 2 zák. č. 221/24 nepodléhá, ale ježto zaměstnavatel sám pojištěnku přihlásil, jest považovati přihlášku za přihlášení k pojištění dobrovolnému ve smyslu § 251 cit. zák., ježto pojišťovna vzetím přihlášky do evidence vzala na sebe pojišťovací povinnost. Zemský úřad v Užhorodě nař. rozhodnutím vyhověl dalšímu odvolání zaměstnavatelovu a zrušil výměr úřadu prvé stolice i platební výměr okr. nemoc. pojišťovny, poněvadž podle § 7 zák. č. 221/24 vzniká pojištění pro případ nemoci ipso jure nastoupením služby povinně pojištěné a přihláška pojistnou po- vinnost nezakládá; poněvadž tedy jmenovaná nemocenskému pojištění nepodléhá, nemohla tato povinnost přihláškou býti založena, dobrovolné pojištění podle § 251 cit. zák. však nemohlo vzniknouti, neboť toto může býti založeno — jak tomu nesporně nasvědčuje § 250 a zejména § 252 —, pouze zaměstnancem samým.
O stížnosti uvážil nss toto: —
Nař. rozhodnutí vychází z toho, že Anna F. v zaměstnání u Aloise B. nepodléhá povinnému pojištění podle zák. č. 221/24. Tento úsudek nedovodil žal. úřad vlastním skutkovým zjištěním a vlastní právní dedukcí, nýbrž dovolává se tu jedině rozhodnutí úřadu I. stolice, jež po té stránce vyslovilo, že Anna F. jako posluhovačka pojistné povinnosti ve smyslu § 2 zák. 221/24 nepodléhá. Tomuto postupu žal. úřadu vytýká stížnost vadnost i nezákonnost. Míní, že bylo věcí žal. úřadu zkoumati okolnosti pro otázku pojistné povinnosti F-ové rozhodné, čímž by podle náhledu stížnosti byl došel k tomu, že jmenovaná byla u Aloise B. ve stálém, přímém a smluvním zaměstnání, jež nebylo ani vedlejší ani příležitostné. Označuje-li zaměstnavatel jmenovanou za posluhovačku, nepadá to prý na váhu, ježto zákon nevylučuje z pojištění ani posluhovaček, střídavě u různých zaměstnavatelů zaměstnaných.
Stížnosti třeba dáti za pravdu. Zákon z 9. října 1924 č. 221 Sb., podle něhož jest daný případ posouditi, nemá ustanovení, jež by »posluhovačky« vylučovalo z povinného pojištění, z čehož následuje, že podléhají povinnému pojištění tehdy, jsou-li zaměstnány způsobem uvedeným v § 2 odst. 1 cit. zák. Pak ovšem jest i nerozhodno, zda zaměstnavatel jmenovanou právem označoval za posluhovačku, rozhodným jest jedině obsah sporného pracovního poměru s hlediska cit. § 2 odst. 1.
V tom směru opomenul žal. úřad provésti nutná zjištění, sdíleje zřejmě nesprávný názor úřadu I. stolice, že jmenovaná jako posluhovačka nepodléhá pojištění dle zák. č. 221/24. Byl-li snad úřad názoru, že může se odvolati na tento úsudek úřadu I. stolice, poněvadž mu nebylo se žádné strany odporováno, mýlí se. Přehlíží, že pojišťovna, předpisujíc pojistné, vychází ze stanoviska, že jde o osobu povinně pojištěnou, dále že pojišťovna během řízení neměla příležitosti toto své stanovisko proti odchylnému stanovisku úřadu obhajovati, když rozhodnutím prvé stolice byl její platební výměr zachován v platnosti a když před vydáním nař. rozhodnutí nebyla vůbec slyšena.
Pokud pak nař. rozhodnutí je založeno na právním názoru, že přihláška nemůže založiti pojištění podle cit. zák. č. 221/1924, není-li tu pojistné povinnosti, namítá stížnost, že zaměstnavatel, jenž přihláškou pracovní poměr uznal a pojišťovnu k případnému pojistnému plnění zavázal, musí plniti i závazky z toho plynoucí, zejména platiti i pojistné.
Otázkou, jaký právní účinek nastává, přihlásil-li zaměstnavatel k povinnému pojištění podle zák. č. 221/24 osobu, tomuto pojištění nepodléhající, zabýval se nss již v nál. Boh. A 7938/29, v němž vyslovil a odůvodnil právní názor, že takováto nepovinná přihláška, byla-li pojišťovnou vzata na vědomí, zavazuje zaměstnavatele stejně, jako by šlo o osobu povinně pojištěnou, nepodal-li přihlášku s výhradou nebo upozorněním pojišťovny, že pojistné povinnosti neuznává.
Nař. rozhodnutí, jež přihlášce nepřiznává vůbec závaznosti, ocitá se tím v rozporu se zákonem. Z těchto úvah dospěl nss ke zrušení nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 9299. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 940-942.