Authors:
= Váž. civ., 17 (1935)
PDF

Čís. 14692.


Ani zaměstnavatel, ani zaměstnanec nemohou býti přinuceni — tedy ani rozsudkem uznáni povinnými — k tomu, by v služebním poměru pokračovali proti své vůli, ale v případě, že služební poměr jeden z nich bezprávně zruší, může býti uznán povinným nahraditi druhému smluvníkovi škodu z toho vzniklou.
(Rozhodnutí ze dne 12. listopadu 1935, Rv IV 531/35; důvody viz Úr. sb. čís. 2296.)
Citace:
Čís. 14692. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 811-811.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).