NPD documents search: Boh. adm., 11 (1929), sv. 1

Č. 7901.

Samospráva obecní: Jakými námitkami může se soused v řízení před úřady samosprávnými brániti proti projednávanému prodeji části veřejného statku jinému soukromníkovi?
(Nález ze dne 24. dubna 1929 č. 8002.)
Věc: Karolina K. v H. proti zemskému správnímu výboru v Praze o prodej dílce veřejného statku.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Podáním z 24. dubna 1925 zažádali manželé Alois a Marie V. v H. u tamního měst. úřadu, aby jim ke zřízení dvorku při jejich stavení byla prodána část přilehlého veřejného statku. O této žádosti bylo konáno dne 30. dubna 1925 místní komisionelní šetření, při němž technický znalec podal tento posudek a návrh: »Žádaný pozemek sousedí bezprostředně s domkem, postaveným na stav. parcele č. k. ... , kterýžto domek má na zmíněném pozemku postavení záchod a ve stěně okno do světnice. Poněvadž prodejem tohoto pozemku by byla ohrožena držba majitelky domku, nedoporoučí se v zájmu obce a k vyvarování sporu pro rušenou držbu, aby se celé místo odprodávalo; bude třeba dotyčné majitelce ponechati volnou prostoru 2 až 3 m proto, aby držba její nebyla rušena.« — St-lka Karolina K., která jest vlastnicí domu, stojícího na zmíněné stavební parcele, sousedící s prodávaným veř. statkem se strany druhé, zúčastnila se tohoto komis. jednání a protestovala proti prodeji a sice dle dodatku k protokolu o komisi, sepsaného dne 5. května 1925, proto, že by nemohla užívati celého prostranství před jejím domem, jak tomu bylo dosud i za jejích předchůdců.
Ve schůzi dne 8. května 1925 usneslo se obecní zastupitelstvo prodati manželům V. dílec veř. statku č. k. ... ve výměře asi 30 m², avšak s vyloučením pruhu v šíři 3 m po celé délce stav. parcely č. k. ...; námitky Karoliny K. proti prodeji tomu vznesené ob. zastupitelstvo zamítlo, poněvadž ponecháním tří metrového pruhu při její hranici bude volný průchod kolem domku zachován.
V odvolání proti tomuto usnesení namítala st-lka jednak, že nabyla práva služebnosti chůze a jízdy po obecním pozemku manželům V. prodávaném a jednak, že zachováním prostoru pouze v šíři 3 m by jí byl znemožněn přístup k oknu a příjezd k domu povozem. Při tom výslovně uvedla, že se zúčastnila komise a při ní všecky tyto námitky vznesla, že však námitky ty nebyly protokolovány a nebyl na ně vzat zřetel. Usnesením z 30. června 1925 nevyhověla osk v H. odvolání, ježto dle výsledku místního šetření bude st-lka míti i po odprodeji dílce veř. statku volný příchod i příjezd po zbývající části tohoto veř. statku, jako dosud, jak směrem od ulice W-ovy po pravém břehu potůčku tak i z opačné strany k stav. parcele č. kat. ... a po zachovaném 3 m širokém pruhu po celé délce stav. parcely č. kat. ..., takže se jeví její námitka v tomto směru bezpodstatnou.
Další odvolání st-lky bylo nař. rozhodnutím zamítnuto s poukazem k důvodům v odpor vzatého usnesení osk a s dodatkem, že o nároku na uplatňovanou služebnost k prodávanému pozemku přísluší rozhodovati řádným soudům.
Ve stížnosti uplatňuje Karolina K. v podstatě že 1. třímetrový pruh, který se ponechává podél domku st-lčina, jest zabrán jednak pavlačí a jednak záchodem a žumpou, takže by nebylo vůbec možno dostati se z domu, který nemá jiného východu než na odprodávané veř. prostranství; tím by v případě požáru neb jiné živelní pohromy byla ohrožena bezpečnost obyvatelů domku st-lčina. 2. St-lka nabyla vydržením služebnosti chůze a jízdy po prodávaném obecním pozemku jakož i služebnosti užívati ho pro žumpu a záchod, což obojí jest u obecního úřadu v H. notoricky známo.
O stížnosti uvážil nss toto:
Není sporu o tom, že pozemek č. k. ..., jehož část se prodává manželům V., jest veřejným statkem obecním.
St-lka brojí proti prodeji z důvodu, že by jím byla porušena práva, kterých k prodávanému veř. prostranství nabyla jako vlastnice sousední zastavěné parcely č. k. ... Uplatňuje tedy zřejmě jistá zvláštní práva užívací, sahající přes hranice pouhého účastenství na užívání veř. statku (usus publicus), jaké přísluší dle § 287 o. z. o. každému občanu. Taková zvláštní užívací práva k veř. statku mohou býti dvojího druhu. Buď jsou to práva soukromá, nabytá na základě určitých civilně-právních titulů anebo práva veřejná, odvozovaná z norem a poměrů práva veřejného. Soukromá práva, ať druhu jakéhokoliv, nemohou naprosto tomu brániti, aby pozemek, dosud veř. užívání věnovaný, byl této své vlastnosti zbaven a třetí osobě zcizen.
Nemohla by tudíž st-lka, ani kdyby bylo pravdivé její tvrzení, že nabyla vydržením k prodávanému pozemku zvláštních soukromých práv užívacích — kteroužto otázku, vymýkající se z kompetence nss-u, zde řešiti netřeba — činiti nižádných námitek v cestě správní proti usnesení obce, že pozemek onen má býti prodán a tím dosavadním svému určení odňat. Vždyť otázka, zda zcizením smí býti dotčeno tvrzené zvláštní soukromé užívací právo st-lčino, jest otázkou patřící na pořad práva soukromého, kterážto cesta vždycky zůstává st-lce zachována. Je proto námitka stížnosti ad 2., uplatňující, že soukromá práva, nabytá k veř. statku vydržením, brání zcizení tohoto statku veřejného, bezdůvodná.
Jinak tomu jest s další výtkou, že totiž uskutečněním nař. prodeje by v případě požáru nebo jiné živelní pohromy byla ohrožena bezpečnost obyvatelů domku st-lčina i jejich majetku, protože jediný východ na tuto stranu by byl zatarasen ve vzdálenosti tří metrů, kterážto prostora jest ještě z větší části zabrána pavlačí, záchodem a žumpou. V takto formulované námitce dlužno spatřovati tvrzení zvláštního práva k užívání prodávaného obecního pozemku, které, jsouc opřeno o předpisy řádu stavebního, jeví se na rozdíl od zmíněných práv soukromých právem veřejným, jemuž nelze odpírati ochranu před úřady správními a tudíž ani před nssr-em.
Žal. úřad, odkázav k důvodům rozhodnutí 2. stolice, zamítl rekurs st-lčin proto, že dle výsledku místního šetření bude míti k svému domku i po odprodeji části veř. statku, o kterou jde, volný přístup i příjezd po zachovaném 3 m širokém pruhu po celé délce stav. parcely č. kat. ...
Dle zápisu o místním šetření z 30. dubna 1925, na kterém nař. výrok spočívá, konstatoval technický znalec jedině, že st-lka má na pozemku, o jehož prodej jde, postavený záchod a dále ve stěně okno světnice a doporučoval proto v zájmu obce a k vyvarování sporu o rušenou držbu ponechati při jejích hranicích volnou prostoru zšíří 2—3 m. Podle toho obmezila se komise, ve sporné záležitosti konaná, toliko na zjištění skutečného stavu ohledně záchodu a okna při domku st-lčině a neobírala se nijak ani otázkou přístupu a příjezdu k domku — ač v důvodech rozhodnutí osk, žal. úřadem převzatých k výsledku šetření se odkazuje, a nezabývala se ani otázkou bezpečnosti obyvatelů domku a jejich majetku po uskutečnění sporného prodeje v případě požáru nebo jiné živelní pohromy, kteroužto otázku st-lka vznesla na spor teprve ve svém odvolání k zsv-u.
Za tohoto stavu věci nemohl žal. úřad zamítnouti rekurs st-lky prostě poukazem na důvody rozhodnutí osk, nýbrž bylo jeho povinností, aby uvedenou novou námitku, uplatňovanou teprve v odvolání k němu podaném, podrobil — po případném doplnění provedeného šetření — svému zkoumání a aby k ní zaujal stanovisko a je také odůvodnil. Neučinil-li tak, trpí provedené jím řízení i rozhodnutí na základě něho vydané podstatnou vadou.

Citace:

č. 7901. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 655-657.