— 334 —
V konkursním řízení platí pro vykonatelné poplatky rozsudečné stejné jako pro dané dvor. dekret ze dne 3. února 1821 sb. z. s. č. 1737, jenž řádem konk. nebyl zrušen. Neuzná-li správce podstaty nevykonatelné poplatky likvidními, jest na finanční prokuratuře, by prokázala správnost a uznání likvidnosti pohledávek v cesté administrativní ev. v cestě sporu. (Příspěvek k řešení § 29. c. 1 c, § 29. č. 2, § 115., 124. a 127. konk. ř.)
Proti nezvěstnému P. vydána řada směnečných plat. rozkazů, proti nimž podal kurátor absentis námitky; dříve nežli směnečné spory se projednaly, uvalen na P. konkurs a spory směnečné přerušeny. Rozsudečné poplatky, jež byly vyměřeny c. k. úřadem pro vyměřování poplatků nezvěstnému P., doručeny správci konk. podstaty, jenž proti nim podal stížnost. Finanční prokuratura přihlásila poplatky řečené ku konkursu.
Správce podstaty, vykázav při likvid, stání, že podal proti plat. rozkazům vyměřujícím poplatky rekurs, neuznal poplatky ty likvidními.
Žádost fin. prokuratury, aby přes odpor správce poznamenána byla likvidnost řečených poplatků v tabele, krajský soud v P. zamítl, poněvadž ustanovení §. 115. odst. 3. konk. ř. vzhledem k dvor. dekretu ze dne 3. února 1821 č. 1737 užiti lze jen pro vykonatelné výkazy nedoplatků daní, nelze je však jakožto výjimečné ustanovení, jež se restriktivně vykládati musí, rozšiřovati na platební rozkazy o poplatcích — 335
vůbec, a tím méně pak na takové platební rozkazy, proti nimž, jako v daném případě, správce podstaty včas podal stížnosti u c. k. úřadu pro vyměřování poplatků a poněvadž správce podstaty neuznal likvidnost přihlášených poplatků; předpisu §. 115. odst. 3. a 127. k. ř. správce vyhověl, vykázav se podáním rekursu proti zmíněným poplatkům.
Vrchní zemský soud v království Českém rekursu řin. prokuratury vyhověl a v odpor vzaté usnesení potud změnil, že ke konkursu přihlášené pohledávky poplatkové se za podmínečně likvidní v prvé třídě konkursních věřitelů prohlašují a sice v tom případě, že tyto poplatky v cestě správní nabudou moci práva a nařízena poznámka tohoto prohlášení likvidity v tabele přihlášených pohledávek a správci konkursní podstaty zůstaveno, aby likviditě v cestě administrativní odporoval.
Důvody:
Rozhodování o poplatcích jest dle §u 6. popl. zákona odňato kompetenci soudů a jest tudíž užiti vzhledem k ohlášeným poplatkům stejně jako při zadrželých obnosech daňových ustanovení §u 127. konk. ř., dle něhož rozhodnutí o správnosti přihlášeného nároku toliko příslušným úřadem správním státi se má.
Jestliže tedy správce konkursní podstaty neuznal přihlášených pohledávek, neměla býti vyslovena jich nelikvidnost, spíše bylo vzhledem k tomu, že bylo vykázáno, že do příslušných platebních rozkazů včas byly podány rekursy, poznamenati uznání likvidnosti, podmíněné od právní moci těchto platebních rozkazů.
V tomto smyslu bylo rekursu vyhověti a příslušné nařízení na provedení v tabele přihlášek vydati.
Následkem toho náleží správci konkursní podstaty případné vyřízení odpírání u příslušného úřadu správního přivoditi.
Nejvyšší soud vyhověl stížnosti správce podstaty podané do tohoto usnesení, v odpor vzaté usnesení změnil, obnovil usnesení I. soudu s tím dodatkem, že se zůstavuje fin. prokuratuře na vůli, aby prokázala správnost a uznání likvidnosti přihlášených pohledávek v předepsané cestě administrativního řízení vztažně sporu.
Důvody:
Likvidované pohledávky poplatkové pocházejí ze sporů směnečných, které zahájeny byly proti F. P. před uvalením konkursu a které následkem uvalení tohoto byly přerušeny.
Proti dotyčným rozkazům platebním podala konkursní podstata stížnost, ohledně které není administrativní řízení dosud ještě skončeno. Dle dv. dekretu ze dne 3. února 1821 sb. z. s. č. 1737, jenž nebyl zrušen konk. ř., náleží do tabely přihlášek pojati pouze ty obnosy daní, které byly splatnými před ohlášením konkursu, bez — 336 —
újmy administrativního poradu právního, příslušejícího správci podstaty proti obnosům těm, poněvadž o závazku massy k jich zaplacení nemůže rozhodovati instance kohkursní.
Správce konkursní podstaty označuje přihlášené pohledávky nelikvidními, poněvadž nejsou na straně jedné správnými, a vzaty byvše v pořadu administrativním v odpor, vykonatelnými a ježto jim se strany druhé nepřísluší pořadí dluhů podstaty dle §u 29. č. 1. lit. c) konk. ř.
Vzhledem k tomu popíral správce podstaty jak správnost pohledávek vůbec, tak i jejich likvidnost a event. pořadí, důsledkem čehož konkursní soud zamítnul náyrh fin. prokuratury na uznání likvidnosti pohledávek těchto a pojetí jejich do tabely přihlášek, při čemž náleží podotknouti, že přihlašující fin. prokuratura určitého návrhu, zda přihlášeným pohledávkám přiznati se má likvidnost v pořadí dluhů massy dle §u 29. č. 1. lit. c), neb dle §u. 29. č. 2., vůbec nevznesla.
Dle §u. 115. konk. ř. má konkursní komisař zkoumati v každém případě vykonatelnost přihlášené pohledávky. Poněvadž však zmíněné pohledávky poplatkové zůstaly vůbec spornými, je povinností přihlašující věřitelky především, aby vyvolala rozhodnutí příslušného úřadu administrativního ohledně jejich správnosti a aby je pak co do jejich likvidnosti v pořadí určitě žádaném přiváděla proti konkursní podstatě ve smyslu §ů 124.—132. konk. ř. k platnosti cestou sporu, poněvadž co se týče event. pořadí sporných pohledávek není judikatura, vyslovující se proti přiznání pořadí §u 29. č. 1. lit. c) konk. ř. (plenis. rozhodnutí ze dne 16. ledna 1877 č. 10889 ex 1876) na závadu procesnímu právu stran.
Z těchto úvah náleželo v odpor vzaté usnesení, nevyhovující ustanovením zákonným, jichž použiti se má, změniti jak nahoře vytčeno.
(Rozhodnutí c. k. nejvyššího soudu ze dne 29. července 1913, č. j. R IV 233/13.) Dr. Liška.