Č. 9345.

Vojenské věci: Jak jest určití služební pořadí justičního důstojníka z povolání vzhledem k době odsloužené ve vlastnosti domobraneckého důstojníka služby řadové a ve vlastnosti právního praktikanta a auskultanta?
(Nález ze dne 27. června 1931 č. 8056.)
Věc: Dr. Eduard L. v B. (adv. Dr. Lad. Vopršálek z Prahy) proti ministerstvu národní obrany o služební pořadí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l konal od 1. srpna 1914 válečnou službu v poli jako domobranecký poručík řadové služby u domobraneckého pluku č. 104. Dne 20. června 1915 nastoupil službu u polního soudu v K., tehdy v M. jako zapisovatel, a byl od 1. listopadu 1916 jmenován nadporučíkem. Sloužil na to u jmenovaného soudu v M. jako zástupce soudního důstojníka a později jako soudní důstojník až do státního převratu. Dekretem mno ze 7. dubna 1919 byl jmenován s účinností od 1. dubna 1919 nadporučíkem pro justiční službu v záloze a ustanoven funkcionářem voj. zástupce v M. Podle výnosu mno z 20. října 1920 byl jako funkcionář voj. prokurátora v O. přeložen dnem 1. října 1920 do kategorie justičních důstojníků z povolání a zároveň povýšen na kapitána. Výnosem z 24. července 1924 nevyhovělo mno žádosti st-lově o zápočet tří let vál. zvýšení do pořadí místo 2 let 8 měsíců a 15 dnů a zamítlo také žádost o propočítání doby od 20. června 1915 — 31. prosince 1919 v I. důstojnické skupině. Započetlo mu však výjimečně z doby, již ztrávil jako domobranecký důstojník u voj. justičních úřadů jeden rok jako dobu služby přípravné v I. postupové skupině. Podle toho určeno st-li pořadí nadporučíka justiční služby od 1. června 1913, kapitána justiční služby od 1. června 1915 a štábního kapitána justiční služby od 1. června 1920. — Nař. rozhodnutím nevyhovělo mno žádosti st-le, aby mu při propočítání pořadí byla započtena doba od 22. listopadu 1913 do 1. dubna 1918 jako doba ztrávená v I. skupině důstojnické a uvedlo důvody tohoto svého zamítavého stanoviska.
O stížnosti uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutí odvolávajíc se na důvody rozhodnutí z 24. července 1924 zamítlo zápočet období od 22. listopadu 1913 do 1. dubna 1918 v I. skupině důstojnické z toho důvodu, že podle § 16 výnosu mno č. j. 163000/8 odd. ze 16. října 1920 propočítává se pořadí gážistům, kteří byli přeloženi z jedné důstojnické skupiny do druhé, podle skutečné služební doby v každé jednotlivé skupině, a dále, že st-l, ačkoli měl vzdělání předepsané pro I. důstojnickou skupinu, byl od 1. srpna 1914 domobraneckým důstojníkem zbraní, tedy důstojníkem IV. důst. skupiny, a konal jednak službu řadovou, jednak službu soudního zapisovatele a soudního důstojníka, tedy nenáležel do služební kategorie ani nekonal službu, pro kterou takové vyšší vzdělání je předepsáno.
Posoudil tedy žal. úřad případ st-lův podle výnosu mno ze 16. října 1920 č. 163000/8 odd. Věc. věst. III. č. 57 čl. 593. Proti tomu namítá stížnost, že ustanovení § 16 tohoto výnosu může platiti ex nunc a jen pro futuro, nikoli však ex tunc, poněvadž zákonem č. 195/20, který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1920, byly skupiny voj. gážistů teprve zavedeny, a mluví-li se o přestupu z jedné skupiny do druhé, může se toto ustanovení týkati jedině doby po 16. říjnu 1920. Výnosy mno jsou prý pouze směrnicí a nemohou měniti ustanovení zákona.
Námitku tuto neshledal nss důvodnou. Již v nál. Boh. A 3532/24 vyslovil nss právní názor, že výnos mno ze 16. října 1920 č. 163000/8 odd. schválen byv dekretem presidenta republiky z 2. června 1923 s účinností od jeho vydání, je platnou právní normou. Účelem cit. výnosu bylo, jak již z jeho nadpisu plyne, upraviti dosavadní pořadí voj. gážistů. I ze změn, které na výnose tom byly provedeny výnosy mno z 23. prosince 1920 č. j. 180000/8, Věc. věstník IV. č. 1 čl. 7., z 11. dubna 1921 č. 223032 osob. důst., Věc. věstník IV. č. 23 čl. 236, z 27. července 1921 č. 246126 osob. důst., Věc. věstník IV. č. 38 čl. 370 a z 8. listopadu 1921 č. 267373 osob. důst., Věc věstník IV. č. 55 čl. 532, které rovněž byly schváleny dekretem presidenta republiky z 2. června 1923 (srv. Věcný věstník mno roč. VI. č. 33 čl. 281), jde na jevo, že předpisy tyto měly za účel likvidaci dosavadních pořadí voj. gážistů a úpravu jejich pořadí v armádě čsk. na podkladě zcela jiném, než tomu bylo dosud. Pak ovšem nelze souhlasiti se stížností, domnívá-li se, že předpis § 16 cit. výnosu má na mysli jen přestupy nastalé po 16. říjnu 1920, ježto předpis ten má upraviti poměry, jaké tu byly již při jeho vydání.
Je-li zmíněný výnos mno č. 163000/8 odd. z r. 1920 platnou normou a sluší-li, jak dovoženo, předpisů těch použíti i na poměry, jak je výnos ten v den jeho účinnosti zastihl, pak dlužno podle předpisu toho posouditi i případ st-lův a jest tedy zkoumati, zda stížnosti se podařilo dokázati, že nař. rozhodnutí jest v některém směru s cit. výnosem v rozporu. V tomto směru pak shledal nss toto:
Stížnost namítá, že základnou pro stanovení pořadí jest zásadně propočítání skutečných a započítatelných let do platových stupnic podle zák. č. 195/20, a že podle tohoto zákona propočítávala se skutečná doba k 1. lednu 1920 v té skupině, ve které v tento den gážista byl, tedy u st-le ve skupině I. jako důstojníka justiční služby. Námitka tato není důvodná.
Bod I./l. cit. výnosu, obsahující všeobecná ustanovení, stanoví, že základnu pro stanovení pořadí tvoří zásadně propočítání skutečných a započítatelných služebních let do platových stupnic podle zákona o úpravě služebních požitků č. 195/20 jen potud, pokud tento výnos nevykazuje odchylek; v § 16 pak výnos ten obsahuje takovou odchylku od předpisů zák. č. 195/20 a to v tom směru, že při přeložení voj. gážisty z jedné důstojnické skupiny do druhé propočítá se pořadí podle skutečné služební doby v každé jednotlivé skupině, a že součet těchto do pořadí započítatelných let stanoví nové pořadí. Postup tento zachoval v zásadě, jak plyne ze spisů správních, také žal. úřad ve svém rozhodnutí z 24. července 1924, na jehož důvody v nař. rozhodnutí odkazuje a nelze tedy v postupu tom v principu samém shledati nezákonnost. Jde pak ještě o to, zda propočet, jak jej cit. rozhodnutím provedl žal. úřad v jednotlivých skupinách, je s výnosem mno č. 163000/8 odd. v souhlase.
Stížnost brání se námitkou, že st-l 1. měl od 22. listopadu 1913 kvalifikaci pro I. skupinu, 2. že v době od 22. listopadu 1913 do 31. července 1914 a od 20. června 1915 až dosud v této skupině fakticky službu této skupině přináležející konal, 3. že v této skupině byl v r. 1913, resp. v r. 1917 co právní praktikant a v r. 1919 co auskultant, 4. že v I. skupině důstojnické byl již jako vojenský gážista od 19. března 1919 (nadporučík justiční služby v záloze), a 5. že včas uplatňoval nároky na výhody zák. č. 230/20 a vl. nař. č. 382/20, a dovozuje z toho všeho, že mu veškerá předchozí služba měla býti pro určení služebního pořadí započtena v I. důstojnické skupině. Námitku tuto neshledal však nss důvodnou. Podle spisů správních propočetl žal. úřad st-li v I. důstojnické skupině služební dobu od 1. dubna 1918. St-l netvrdí také, že v I. důstojnické skupině byl zařazen i před 1. dubnem 1918. Okolnost, zda st-l již před tím měl kvalifikaci pro I. důstojnickou skupinu, nebo zda fakticky službu této skupině přináležející konal, resp. že byl právním praktikantem, resp. auskultantem, jest pak pro posouzení věci nerozhodná, ježto ani výnos mno č. 163000/8 z r. 1920 ani zák. č. 195/20 nemají ustanovení o tom, že by i služby takto kvalifikované měly býti pro určení služ. pořadí propočítávány ve vyšší důstojnické skupině, než ve které je gážista skutečně konal, resp. že by i jiné služby než služba vojenská (civilní soudní) byly pro tuto vyšší skupinu započítatelny. Předpis § 16 cit. výnosu naopak klade důraz na skutečné služební doby v každé jednotlivé skupině. Ze zák. č. 230/20 a vl. nař. č. 382/20 nemůže pak st-l pro sebe nic dovozovati, ježto normy tyto se týkají civilních státních zaměstnanců.

Citace:

č. 9345. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 1037-1040.