= Všeobecný slovník právní, sv. 4
PDF

Řád volební do rady říšské.


I. Dějiny.


Od zavedení ústavních zřízení v Rakousku docházela nejrůznějšího vyřízení otázka, jakým způsobem sestaviti jest sbory zákonodárné.
1. Ústava z r. 1848 (pat. ze dne 25. dubna 1848, sv. 76 sb. zák. pol., str. 145) přijala soustavu bikamerální, která zná senát a komoru poslanců; leč nejen komora poslanců, ale i senát mel sestávati většinou z členů, které volbou ustanovily jednotlivé kruhy interessentů. Senát měl být utvořen
a) z princů císařské rodiny po dokonaném 24. roku,
b) z členů, které jmenoval císař doživotně bez ohledu ku stavu a rodu jich,
c) z 150 členů, které zvoliti příslušelo předním velkostatkářům z jich středu na celé období volební, kdežto počet poslanců měl činiti 383 členů. Volba poslanců spočívala na počtu lidu a na zastoupení všech státoobčanských zájmů.
Ku provedení této ústavní listiny vydán byl nejvyšším patentem ze dne 9. května 1848, sv. 76 sb. zák. pol., str. 166 zatímní volební řád, dle něhož neměl míti senát více než 200 členů; spolu mělo se od nejvyšších úhrnných obnosů daně, které bylo platiti jednotlivým velkostatkářům třeba z různých držebností v určité provincii ležících, vyšetřováním přecházeti k nejbližším, menším velkostatkářům tak dlouho, až by na každého člena volitelného do senátu z určité provincie připadlo 20 poplatníků. Kromě této náležitosti co do počtu největších poplatníků vyhledává se, aby volič byl 24 let stár, mohl svobodně vykonávati státoobčanská práva a byl v občanském držení předmětu dani podrobeného. Volební právo právnickým osobám příslušející vykonávají zákonní jich zástupcové. Členové senátu mohou býti voleni toliko ze třídy voličů a musí býti 30 roků staří.
Volbu členů komory poslanecké provádějí zvolení voličové; k volbě těchto voličů volitelní jsou: všichni občané státní bez rozdílu náboženství dokonavší 24. rok věku svého, kteří mohou svobodně vykonávati svá státoobčanská práva, mají-li v okresu volebním po 6 měsíců řádné bydliště své a nejsou-li způsobilými k volbě členů první komory. Dělníci za mzdu denní nebo týdenní, čeleď a osoby, kterým se dostává podpory z veřejných dobročinných ústavů, nemohou být voliči. Volitelným jako poslanec jest každý rakouský občan státní, jenž jest 30 roků stár.
Avšak cís. proklamací ze dne 16. května 1848. sv. 76 sb. zák. pol., str. 188, č. 65 prohlášen byl první rakouský sněm v uvážení, že ústava ze dne 25. dubna 1848 a vydaný volební zákon rozmanité závady vykazoval, toliko za sněm ustavující k tomu cíli se sestupující, aby jak náleží prozkoumal ústavu ze dne 25. dubna 1848 i vydaný zatímní řád volební; protož nařizovala vzpomenutá proklamace císařská, že má první sněm říšský voliti toliko komoru jedinou, a odtud prohlášeny byly výnosem ministra vnitra ze dne 30. května 1848, sv. 76 sb. zák. pol., str. 226, č. 25 případné změny zatímního řádu volebního, kdežto říšskému sněmu svolanému do Kroměříže vyhraženo bylo raditi se a stanovití definitivní zákon volební.
2. Ústava z r. 1849: Patentem ze dne 4. března 1849 č. 150 ř. z. vydána byla pro všechny korunní země, tedy čítaje v to země koruny uherské a království lombardsko-benátského ústava nová, kdyžtě byl spolu císařským manifestem ze dne 4. března 1849 č. 149 ř. z. rozpuštěn říšský sněm kroměřížský, ježto nebylo naděje, že by shromáždění tomuto podařilo se úspěšně vyříditi úkol na ně vznesený. Dle této ústavy sestávati měl obecný rakouský sněm říšský ze dvou sněmoven a to ze sněmovny horní a ze sněmovny dolní, počet poslanců sněmovny horní činí polovinu ústavního počtu poslanců sněmovny dolní. Rozvržení tohoto počtu ustanoveno bylo volebním zákonem tak, že každá korunní země měla dva členy svého zemského sněmu vyslati jako poslance do horní sněmovny a ostatní počet rozvrhl se dle poměru lidnatosti na všechny korunní země. Oba naznačení členové sněmu zemského obeslaní z každé korunní země na sněm říšský musí plně požívati občanských a politických práv, býti rakouskými občany státními aspoň již po 5 let a stáří nejméně 40 let. Ostatní členové horní sněmovny mohou býti zvoleni toliko zemskými sněmy z oněch občanů říšských, kteří vykazují vzpomenuté právě vlastnosti osobní a platí aspoň 500 zl. konv. m. na přímých daních. V oněch zemích korunních, kde počet takovýchto říšských občanů (platících 500 zl. konv. m. na daních přímých) nedostupuje poměru 1 : 6000 duší, doplňuje se tento počet na žádoucí poměr z říšských občanů dotyčné země, kteří co do poplatnosti jsou nejbližšími.
Sněmovna dolní tvoří se přímou volbou lidu. K volbě oprávněn jest každý rakouský občan státní, plnoletý, požívající plnou měrou občanských a politických práv, jenž buďto platí ročně na přímých daních obnos vytčený zákonem volebním, nebo neplatí sice daní přímých, ale má svou osobní vlastností v některé obci určité rak. země korunní aktivní právo volební. Volby do sněmovny dolní konají se po okresích a na místech zákonem volebním stanovených; zákon tento určuje též počet poslanců dle lidnatosti a to tak, že na každých 100000 duší připadá aspoň 1 poslanec. Volební zákon určí též zmíněnou sumu ročních daní přímých v každé korunní zemi přihlížeje k zvláštním poměrům jejím; zásadou bude při tom, že obnos tento nesmí činiti v zemích a městech do 10.000 obyvatelů méně než 10 zl. konv. mince, a v nižádném případu nesmí převyšovati obnos 20 zl. konv. m. Do sněmovny dolní může býti volen, kdo je sám oprávněným voličem, plnou měrou požívá občanských a politických práv, jest rakouským říšským občanem aspoň již po 5 let a alespoň 30 let stár. Členové horní sněmovny volí se na 10 let, členové sněmovny dolní na dobu 5 let za sebou jdoucích. Uplyne-li doba tato a tím i úřad poslanecký, jsou opětně volitelní.
3. Volby do sesílené rady říšské. Ve čl. »Ústava říjnová« a »Rada říšská« vylíčeno blíže, za jakých okolností došlo ke svolání sesílené rady říšské. Mimořádných 38 (křesel) míst v radě říšské mělo býti obsazeno volbou sněmů zemských v té formě, že navrhly pro každé místo tré poslanců, a z těch pak příslušelo císaři právo jmenovati jednoho člena. K této volbě vůbec nedošlo. Cís. patentem ze dne 5. března 1860 č. 56 ř. z. jmenoval císař těchto 38 členů samovolně. (Bližší viz ve čl. »Ústava říjnová« a »Rada říšská«.)
4. Císařský diplom ze dne 20. října 1860 zabýval se myšlenkou společného zastoupení celého rakouského mocnářství a vedle toho užšího zastoupení této polovice říše; sněmy zemské voliti měly 100 členů rady říšské, kteráž pozůstávati měla jen z komory jedné. Avšak ani tato ustanovení diplomu říjnového nedošla uskutečnění.
5. Patent ze dne 26. února 1861 č. 22 ř. z. (patent únorový): Říšská rada skládá se z komor dvou, ze sněmovny panské a sněmovny poslanecké. Členství panské sněmovny nenabývá se volbou, nýbrž buďto osobním postavením nebo jmenováním, pokud se týká, povoláním císaře. Patent únorový přijal soustavu voleb nepřímých, ježto členové poslanecké sněmovny počtem 343 měli býti voleni jednotlivými sněmy zemskými. Aby kdo byl zvolen, má potřebí absolutní většiny hlasu a to v tom způsobu, že počet členů poslanecké sněmovny připadající dle zřízení zemských na jednotlivé obvody, města a korporace, obesílá se z členů zemských sněmů ony obvody, města a korporace zastupujících. Císaři vyhraženo jest právo naříditi výkon voleb obvodům, městům a korporacím, jestliže by výjimečné poměry nedopouštěly, aby některý zemský sněm obeslal sněmovnu poslaneckou.
Současně vydán císařský vlastnoruční list ze dne 26. února 1861 svědčící uherskému dvorskému kancléři svob. pánu z Vay-e, kterýmžto zůstavuje se zákonodárství zemskému spořádati cestou ústavní způsob, jakým se má konati volba poslanců do říšské rady v království uherském, v království chorvatském a slavonském a ve velkoknížectví sedmihradském.
Jak pověděno bylo již ve čl. »Rada říšská«, vzpíraly se se vší rozhodnosti patentu únorovému netoliko říšský sněm uherský, ale i federalistické strany zemí neuherských; říšský sněm uherský zdráhal se obeslati říšskou radu označuje, jak diplom říjnový, tak i patent únorový za útok na ústavu uherskou, dle kteréž všechny otázky veřejných berní a vojska se týkající v celém rozsahu náležejí na zemský sněm uherský. V Čechách pak prohlásila česká národní strana v sezení zemského sněmu ze dne 18. dubna 1861, že nesúčastní se tak dlouho voleb do rady říšské, dokud nebude přiměřeně zlepšena ústava zemská ze dne 26. února 1861 a řád volební k tomu se pojící a že se členové české národní strany voleb do rady říšské súčastní chtějíce umožniti utvoření říšského zastupitelstva, avšak s tím výslovným ohražením, že pokud volby do rady říšské spočívají na dosavadní ústavě a dosavadním řádu volebním, nepřísluší poslancům za Čechy zvoleným právo cokoli změniti nebo jakkoli skracovati státoprávní poměry království Českého.

II. Přímé volby říšské.


§ 7 únorového patentu stanoví, že konati se mají volby do rady říšské nepřímo, t. j. zemskými sněmy, že však císaři vyhraženo jest právo naříditi volby přímé, jakmile by nastoupily mimořádné poměry překážející zemskému sněmu u výkonu voleb do rady říšské. Zákl. zák. stát. ze dne 21. prosince 1867 č. 141 ř. z. podržel volby nepřímé, avšak nařizuje, že případné volby přímé konati se mají tím způsobem, že počet členů poslanecké sněmovny připadající podle zřízení zemských na určité skupiny volí voliči téže skupiny oprávnění k volbám zemským. Bližší ustanovení k provedení takovýchto přímých voleb vydána byla v tak zvaném zákonu o volbách z nouze ze dne 29. června 1868 č. 82 ř. z.
Když vešla v působnost prosincová ústava a obnoveno uherské státní právo, pozvedla se proti kompetenci rady říšské prudká oposice, zejména pak česká národní strana, kterážto vůbec odřekla veškero účastenství v radě říšské a prohlásila v deklaraci ze dne 22. srpna 1868, že český sněm zemský není příslušným k volbám ani k obeslání rady říšské v této naprosto změněné podobě, a že jednání odbývaná na radě říšské jsou pouhým faktem a nemají nijaké závaznosti pro Čechy. Aby tedy složení a činnost zastupitelstva říšského bylo neodvislým na působnosti zastupitelstev zemských, změněny byly zákonem ze dne 2. dubna 1873 č. 40 ř. z. §§ 6, 7, 15 a 18 zákl. zák. stát. o zastupitelstvu říšském ze dne 21. prosince 1867 a zrušeny volby členů poslanecké sněmovny zemskými sněmy dosud konané a stanoveno, že poslance volí přímo voličové, pokud se týká, osoby k volbě oprávněné. Výkon těchto přímých voleb upraven byl volebním řádem do rady říšské ze dne 2. dubna 1873 č. 41 ř. z.; počet mandátů do rady říšské zvýšen na 313, takže voliti měly nyní Čechy 92 poslanců (dříve 54), Dalmácie 9 (dříve 5), Halič 63 (dříve 38), Dolní Rakousy 37 (dříve 18), Horní Rakousy 17 (dříve 10), Solnohrady 5 (dříve 3), štýrsko 23 (dříve 13), Korutany 9 (dříve 5), Krajina 10 (dříve 6), Bukovina 9 (dříve 5), Morava 36 (dříve 22), Slezsko 10 (dříve 6), Tyroly 18 (dříve 10), Vorarlberg 3 (dříve 2), Istrie 4 (dříve 2), Gorice a Gradiška 4 (dříve 2), Terst 4 (dříve 2) poslance do rady říšské.
Počet členů pro každou zemi stanovený rozvrhuje se ve čtvero voličských tříd obsažených v zemském zřízení a to
a) třída velkostatkářů (t. j. držitelů statků zapsaných v deskách zemských nebo lesních), největších poplatníků v Dalmácii, šlechtického velkostatkářstva spolu s osobami naznačenými v § 3, 1. zřízení zemského v Tyrolsku;
b) třída měst (městysů, průmyslových míst, míst);
c) třída obchodních a živnostenských komor;
d) třída obcí venkovských.
V následujícím přehledu udáno, kolik poslanců volí se v každé zemi za jednotlivé skupiny:
Země Počet poslanců za
třídu velkostatkářů města komory obchodní a živnostenské obce venkovské úhrnem
Čechy 23 32 7 30 92
Morava 9 13 3 11 36
Slezsko 3 4 3 10
Halič 20 13 3 27 63
Bukovina 3 2 1 3 9
Dalmácie 1 2 6 9
Horní Rakousy 3 6 1 7 17
Solnohrady 1 2 2 5
Štýrsko 4 8 2 9 23
Korutany 1 3 1 4 9
Krajina 2 3 5 10
Tyroly 5 5 8 18
Vorarlberg 0 1 2 3
Istrie 1 1 2 4
Gorice a Gradiška 1 1 2 4
Terst s obvodem svým — 3 1 — 4 V Rakousích Dolních volí se dle zák. ze dne 12. listopadu 1886 č. 162 ř. z. 8 poslanců za skupinu první, 19 poslanců za skupinu druhou, 2 poslanci za skupinu třetí a 8 poslanců za skupinu čtvrtou — celkově tedy 37 poslanců. Dle cit. zák. ze dne 2. dubna 1873 volí poslance na radu říšskou ve skupině obcí venkovských voliči zvolení ode všech osob k volbě oprávněných t. zv. volitelé, v ostatních pak třídách voličských vykonávají volbu osoby k volbám oprávněné přímo. Za volitele a za poslance může býti zvolen pouze ten, komu se dostane absolutní většiny hlasů. Nedocílí-li se této většiny při jedné volbě, nebo — volí-li se poslanců více — ani při opětované volbě užší, rozhoduje se na konec při rovnosti hlasů losem. K volbě oprávněn jest (aktivní právo volební má) každý rakouský občan státní, dokonavší 24. rok svého věku, svéprávný a vyhovující dalším náležitostem vytčeným v řádu volebním do říšské rady. Volitelní jsou (passivní právo volební mají) všechny osoby mužského pohlaví, kteří jsou aspoň po 3 léta rakouskými občany státními, dovršily 30. rok svého věku, a přísluší jim v některé z těchto zemí právo volební nebo jsou volitelní do sněmu zemského, Členové poslanecké sněmovny volí se na dobu 6 let. Vyprší-li tato doba, nebo je-li poslanecká sněmovna rozpuštěna, dochází k všeobecným novým volbám. III. Způsob voleb stanoven jest v zákonu ze dne 2. dubna 1873 č. 41 ř. z. a v zák. ze dne 4. října 1882 č. 142 ř. z., kterýmžto zákonem změněny byly §§ 2, 7, 8, 9 a 17 zákona prvé citovaného (z r. 1873).
1. Volební okresy a sbory voličské. Cit. zákon z r. 1873 rozděluje jednotlivé země v okresy volební a ve sbory volební a vytýká bližší ustanovení o místech volebních, pokud se týká, o hlavních a vedlejších místech volebních (§§ 1 — 8). Tyto zákonné předpisy byly doplněny a obměněny značnou měrou novellou o reformě volební (zák. ze dne 14. června 1896 č. 169 ř. z. — viz níže odst. V.):
a) Skupina velkostatkářů: K volbě poslanců za skupinu velkostatku tvoří ony země, ve kterých tato skupina uznána jest zřízením zemským, jeden volební okres a osoby k volbě oprávněné v každém tomto okresu volební sbor: Z pravidla tohoto jsou tyto výjimky:
aa) v Čechách — viz níže odst. IV.
bb) V Haliči s městem Krakovem volí se poslanci za velkostatek ve 20 volebních okresích; voliči každého volebního okresu tvoří zvláštní volební sbor.
cc) V Tyrolsku a Bukovině volí velkostatek ve dvou volebních sborech; v Bukovině pak rozpadá se volební skupina velkostatku ve 2 volební sbory ustanovené ve smyslu řádu volebního na sněm zemský.
dd) V Dalmácii volí osoby oprávněné k volbám za třídu největších poplatníků v jednom volebním okresu a v jednom volebním sboru.
b) Skupina měst, městysů a míst průmyslových: Osoby k volbě oprávněné za každý volební okres tvoří — vyjímaje Terst — jeden volební sbor; osoby k volbě oprávněné za městský volební okres terstský volí ve 3 volebních sborech.
c) Skupina komor obchodních a živnostenských volí pro sebe nebo společně s městskými okresy volebními; v onom případě tvoří skuteční členové komory svůj zvláštní volební sbor, v tomto případu pak tvoří s příslušnými voliči městského okresu volebního dohromady jeden volební sbor. d) Pro skupinu obcí venkovských utvořeny jsou volební okresy z několika okresů soudních; do dotyčných okresů soudních nejsou však pojaty obce zařaděné do skupiny měst. Voličové, pokud jde pak o volby přímé (čl. II. lit. c) zák. ze dne 14. června 1896 č. 168 ř. z.), osoby k volbě oprávněné v každém volebním okresu obcí venkovských tvoří jeden volební sbor.
e) Volební okresy pro všeobecnou volební třídu (5. kurii) utvořeny jsou dle cit. novely o reformě volební ze dne 14. června 1896 v oněch zemích, kterým přísluší voliti jednoho poslance za tuto skupinu, z celé země, v ostatních pak zemích buďto z míst skupiny měst nebo z takových míst a okresů soudních nebo výhradně z několika okresů soudních podle rozlohy, jakou mají v době voleb. Do volebních okresů, které nejsou výhradně utvořeny z míst skupiny městské, pojata jsou i města ležící v obvodu dotyčných okresů soudních, pokud nejsou přidělena některému volebnímu okresu všeobecné třídy voličů. Voličové, pokud se týká, osoby k volbě oprávněné tvoří v každém okresu volebním zvláštní volební sbor (§ 6 lit. a) zák. ze dne 14. června 1896).
2. Aktivní právo volební: K volbě oprávněn jest:
a) každý svéprávný rakouský občan státní mužského pohlaví, dokonavší 24. rok věku svého, jenž není z volebního práva vyloučen. Ve všeobecné třídě voličů (v 5. kurii) platí tytéž náležitosti s tou úchylkou, že dotyčný volič oprávněn jest k volbě v oné obci, ve které pobývá aspoň po 6 měsíců do dne, kdy volby byly vypsány (§ 9 lit. a) cit. zák.).
b) Ve skupině velkostatku (největších poplatníků) mohou i ženy voliti.
c) Ustanovení jednotlivých řádů volebních do zemských sněmů co do výkonu práva volebního v určité třídě voličské platí i v dotyčné zemi pro volbu členů sněmovny poslanecké.
d) Avšak ve skupině měst a obcí venkovských oprávněni jsou mimo to k volbě poslanců, pokud se týká, k volbě voličů i ti, kdož platí na zeměpanských přímých daních aspoň 5 zl. a jinak vyhovují podmínkám práva volebního do rady říšské.
e) Veřejní společníci výdělkového podniku mají právo volební podle kvóty, která na každého z nich přichází z veškerých daní výdělkovým podnikem placených.
f) Každému občanu státnímu, jenž po případě nemá práva volebního do obecního zastupitelstva, přísluší v té obci, ve které bydlí a ze svého nemovitého majetku, výdělku nebo ze svých příjmů daně platí, volební právo za týchž podmínek a v téže míře, jako vlastním příslušníkům obce.
g) Každá osoba k volbě oprávněná může své právo volební vykonávati pravidelně jen osobně; výjimkou lze ve skupině velkostatku (největších poplatníků) vykonati právo volební plnou mocí.
h) Poslance ve skupině obcí venkovských, dále ve volebních okresích všeobecné třídy volební utvořených výhradně z okresů soudních volí voličové zvolení osobami k volbě oprávněnými, v ostatních skupinách a v ostatních volebních okresích všeobecné třídy volební volí osoby k volbě oprávněné přímo. Avšak v těch zemích, ve kterých zemské zákony stanoví bezprostřední (přímé) volby poslanců do zemského sněmu za skupinu obcí venkovských, volí též členy poslanecké sněmovny za skupinu obcí venkovských a i ve všech volebních okresích všeobecné třídy volební osoby k volbě oprávněné přímo (čl. II. odst. c) zák. ze dne 14. června 1896 č. 168 ř. z.). Ve skupině obcí venkovských přísluší každé obci volebního okresu voliti na každých 500 obyvatelů jednoho volitele. Zbývající počet obyvatelstva, kteréž tímto dělením po 500 není zasaženo, platiti má též 500 a tudíž přináleží i tomuto menšímu kruhu lidí voliti jednoho volitele. Obce, které nemají ani 500 obyvatelů, volí jednoho volitele (§ 10 a) zák. z r. 1896). i) Volební právo ve skupině velkostatkářů, největších poplatníků v Dalmácii, šlechtického velkostatkářstva v Tyrolsku a osob naznačených v § 31. zemského zřízení Tyrolského (duchovní hodnostáři), dále volební právo ve skupině měst, obchodních a živnostenských komor a konečně ve skupině obcí venkovských nebrání výkonu práva volebního ve všeobecné třídě voličské téže země, za to však vylučuje volební právo ve skupině velkostatku volební právo ve skupině měst a ve skupině obcí venkovských (§ 17 cit. zák.). Členové obchodních a živnostenských komor, dále členové k volbě oprávněných korporací a společností mohou bez všelikých překážek vykonávati osobně jim přináležející volební právo ve své volební třídě téže země.
3. Passivní právo volební: a)
Volitelným jako poslanec do sněmovny poslanecké a to v každé zemi na radě říšské zastoupené jest každý muž, který jest aspoň po 3 léta rakouským občanem státním, dokonal 30. rok svého věku a má právo volební v některé zemi této poloviny říše nebo jest volitelným do sněmu zemského.
b) Vyloučen z práva volebního aktivního i passivního, pokud jde o volbu poslanců a volitelů jsou:
aa) všechny osoby, jimž zřízen jest poručník nebo kurátor
bb) osoby, kterým dostává se chudinského zaopatření z veřejných nebo obecních prostředků nebo které požívaly příspěvků takovýchto v roce přímo volbám předcházejícím, nebo
cc) osoby, které vůbec odkázány jsou na veřejnou dobročinnost (podpory z nemocenských pokladen, důchody úrazové nebo invalidní, osvobození od školného, užívání učebných pomůcek nebo nadací, výpomoc v nouzi);
dd) osoby, o jichž jmění byl zahájen konkurs, po dobu řízení konkursního;
ее) ony osoby, které odsouzeny byly k nějakému trestu pro zločin nebo přestupek krádeže, zpronevěření, účastenství v tom nebo pro podvod (§§ 460, 461, 463 a 464 tr. z.), při čemž přihlíží se k následkům odsouzení vedle § 6 č. 1 — 10 zák. ze dne 15. listopadu 1867 č. 131 ř. z. (§ 20 cit. zák. z r. 1896).
4. Vypsání všeobecných voleb na radu říšskou: Volby tyto vypisuje k nařízení ministra vnitra správce země tím způsobem, že předkem volí se poslanci za obce venkovské, dále poslanci za města, dále za obchodní a živnostenské komory a konečně poslanci za velkostatek (největší poplatnictvo).
5. Seznamy voličů: Osoby k volbám oprávněné za veškery skupiny — vyjímaje skupinu komor obchodních a živnostenských seznamenati jest v abecedním pořádku do zvláštních přehledů. Voliče tvořící jeden volební sbor zanésti jest s následujícími výjimkami do jednoho seznamu voličů. Za skupinu největších poplatníků sdělati jest (v Dalmácii) tolikéž seznamů, kolik určeno jest volebních míst, a do každého seznamu zanesou se oni voličové, jimž přísluší v témže místě hlasovati. Seznamy voličů za skupiny volební utvořené v jednom z míst seznamu voličů měst a z okresů soudních sdělati jest v okresích soudních dle obcí; stejně zachovati jest se, pokud jde o přímé volby v obcích venkovských a ve všeobecné třídě voličů (§ 24 cit. novely). Seznamy voličů za velkostatek (největší poplatníky) přísluší sdělati, správci vlády zemské, seznamy voličů za města a obce venkovské v každé obci představenému obce a konečně seznamy majitelů usedlostí povolaných k volbě poslanců za obce venkovské u vlastnosti volitelů sdělává okresní hejtman, v jehož úředním obvodu leží volební místo.
6. Reklamace proti seznamům voličů, do nichž zanesena byla osoba k volbě neoprávněná neb opomenuta byla osoba k volbám oprávněná, lze podati
a) u zemského úřadu správního, pokud jde o seznamy voličů za velkostatek;
b) proti seznamům voličů za města, obce venkovské, za všeobecnou třídu voličů, jakož i v případu voleb přímých za skupinu obcí venkovských podati lze reklamace u obecního představenstva;
c) proti seznamům volitelů, za které povoláni byli držitelé usedlostí, podati jest reklamace u okresního zěměpanského úřadu.
O reklamacích včasně podaných rozhoduje v případu a) správce zemské vlády, v případu b) přednosta zeměpanského úřadu politického, jemuž bezprostředně jest obec podřízena, nebo okresní hejtman, na něhož vzneseno rozhodnutí v této věci, pokud pak jde o vyřízení reklamací proti seznamům volitelů v c) naznačeným, rozhoduje okresní hejtman.
V případech ad b) a c) možno do 3 dnů podati odvolání ku vládě zemské. Rozhodnutí zemské vlády má v každém případu platnost konečnou. Reklamace a odvolání došlá po vypršení této lhůty dlužno jako opožděná zamítnouti. Zeměpanský úředník povolaný k rozhodnutí reklamací má nejdéle v 24 kodinách před volebním terminem z úřední povinnosti provésti případné nezbytné opravy seznamu voličského.
7. Legitimace a hlasovací lístky:
Jakmile (vyřízením reklamací) dán jest do pořádku seznam voličů za skupinu velkostatku (největších poplatníků) a za skupinu měst, vyhotoviti má voličům za velkostatek (největší poplatníky) správce zemské vlády, voličům pak za města přednosta nadřízeného zeměpanského úřadu politického k volbě poslanců legitimace, v nichž udáno jest pořádné Číslo dotyčného seznamu voličů, jméno a bydliště osoby k volbě oprávněné, místo, den a hodina počátku volení. K výkonu volby poslanců vydati jest spolu s legitimacemi hlasovací lístky — vyjímaje první volební sbor za velkostatek v Tyrolsku a v Bukovině — voličům, pokud se týká volitelům za venkovské obce a za všeobecnou třídu voličů jen tam, kde má se hlas dáti písemně; hlasovací lístky udávají, kolik osob voliti se má, a opatřeny býti musí pro volby za velkostatek (největší poplatníky) a za obchodní a živnostenské komory úřední pečetí zemského úřadu, pro ostatní volby úřední pečetí bezprostředně nadřízeného zeměpanského úřadu politického neb úřední pečetí obecního úřadu vystavujícího legitimace a kromě toho připojena musí být v nich poznámka, že každý jiný hlasovací lístek považován bude za neplatný (§ 31 cit. novely).
8. Volební komise:
a) Volby za velkostatek a za obce venkovské: Pro volební úkony, které uskutečniti mají voličové za velkostatek (největší poplatníky) a volitelové za obce venkovské, volí se tři členové volební komise z celého počtu osob k volbě oprávněných. K nim jmenuje stejný počet volební komise volební komisař. Námitky anebo protesty nejsou proti tomu možný. Za zvoleny se pokládají ti, kdož obdrželi z odevzdaných hlasů největší počet. Obdrželo-li více osob stejný počet hlasů, rozhoduje o volbě jich los, kterýž přísluší táhnouti volebnímu komisaři.
b) Pro volební úkony, které provésti jest skupině měst, ustanoví obecní zastupitelstvo volebního místa a volební komisař ze středu voličů po 3 členech volební komise. Takovýmto způsobem ustanovených 6 členů volí sedmého člena volební komise absolutní většinou hlasů.
c) O volbách volitelů za všeobecnou třídu voličů platí tatáž ustanovení jako při skupině obcí venkovských; při volbách přímých za obce venkovské platí předpisy uvedené svrchu o volební komisi za města (§ 33 a cit. nov.). Volební komisař má pečovati o zachování pokoje a pořádku při úkonech volebních a dbáti toho, by šetřeno bylo ustanovení řádu volebního.
9. Výkon volby:
V den voleb počíná se v ustanovenou hodinu a v shromaždišti k tomu určeném akt volební bez ohledu na počet přítomných voličů tím, že se ustaví volební komise. Nedostaví-li se osoby k volbě oprávněné v počtu potřebném k ustavení volební komise, opatřuje funkce volební komise volební komisař.
Předseda volební komise má shromážděným voličům před hlasováním uvésti na paměť obsah §§ 9a, 19, 20, 20a řádu volebního, vysvětliti jim postup při hlasování a sčítání hlasů a vyzvati je, aby odevzdali hlas svůj dle volného přesvědčení bez jakéhokoli zištného ohledu vedlejšího tak, jak dle svého nejlepšího vědomí a svědomí se jim zdá být k obecnému blahu nejvhodnějším (§ 40 cit. novely). Hlasuje se výjimečně hlasovacími lístky. Při volbě samé smí se užíti toliko hlasovacích lístků úředně vydaných (jinaké lístky jsou neplatny); hlasovací lístky přejímá předseda volební komise.
10. Předsedovi komise volební přináleží ihned oznámiti výsledek hlasování, a není-li volba poslanců skončena úkonem volebním, má předseda doložiti, že celkový výsledek všech hlasů zjištěn bude na hlavním místě volebním. Za poslance zvolen jest, kdo obdržel více než polovinu všech odevzdaných platných hlasů. Dostane-li více osob, než kolik se jich voliti mělo, absolutní většinu hlasů, rozhoduje převaha hlasů pro jednotlivce odevzdaných, při rovnosti hlasů pak rozhoduje los, jejž přináleží metati předsedovi volební komise. Nedocílilo H se absolutní většiny hlasů, přikročiti jest ohledně nerozhodných kandidátů k volbě užší, při níž omeziti se mají voliči toliko na ty osoby, kteréž při prvním skrutiniu obdržely relativně největší počet hlasů po těch, kteří měli absolutní většinu hlasů. Voličové prvního volebního sboru za velkostatek v Bukovině, dále voličové uvedení v § 3 I. tyrolského zřízení zemského povinni jsou ve lhůtě správcem vlády zemské určené zaslati správci vlády zemské svoje hlasovací lístky vlastnoručně podepsané. Koho sluší pokládati za zvolena, konstatovati má správce země nebo jeho zástupce.
Komory obchodní a živnostenské volí u přítomnosti volebního komisaře určeného zvlášť k tomuto úkonu od správce vlády zemské; volby tyto konají se hlasovacími lístky dle předpisů platících o jednacím řádu těchto komor a dle ustanovení volebního řádu do rady říšské.
Správce politické vlády zemské nahlédna do volebních akt jeho došlých vyhotoviti a zaslati má každému zvolenému poslanci, proti němuž není zákonného důvodu vylučovacího, volební certifikát, opravňující nového poslance ke vstupu do poslanecké sněmovny. Odepře-li některému zvolenému poslanci vydání naznačeného certifikátu z nějakého důvodu vylučovacího, možno naříditi novou volbu jen tehdy, když sněmovna poslanců prohlásí volbu onu za neplatnou. Volební akta dlužno zasiati ministru vnitra, který je odevzdá presidiu poslanecké sněmovny.
S cit. zákonem ze dne 2. dubna 1873 prohlášen byl současně dodatek k volebnímu řádu do rady říšské, kterýž rozděluje jednotlivé země na volební okresy a volební sbory.

IV. Novely o reformě volební v jednotlivých zemích korunních.


Vzpomenutý právě dodatek k volebnímu řádu do rady říšské doznal značných obměn pro jednotlivé země korunní:
A. Království České.
1. Zákonem ze dne 4. října 1882 č. 142 ř. z. rozvrženi byli poslanci za velkostatek v Čechách v šestero volebních sborů; první volební sbor tvoří voličové za velkostatek zatížený svazkem fideikomisním, volebním okresem tohoto sboru jest celé království České. Ostatní velkostatkáři volí v 5 okresích volebních, a voličové každého okresu tvoří jeden sbor volební.
Tím změněn byl podstatně dosavadní způsob voleb za český velkostatek, jelikož dříve volilo velkostatkářstvo (držitelé svěřenských i nesvěřenských velkostatků) vůbec společně a nejsouc rozděleno na místní skupiny 23 poslance; zejména v tom nastala změna, že při dosavadních volbách do rady říšské nedosáhla žádná z obou politických stran za velkostatek (strana konservativní a ústavověrná) všechněch mandátů.
2. Zákonem ze dne 11. listopadu 1886 č. 60 ř. z. rozšířen byl následkem spojení města Král. Vyšehradu a předměstí Holešovic-Buben s Prahou dosavadní třetí volební okres pražský sestávající z Malé Strany, Hradčan a Josefova o prvé uvedené dvě obce.
3. Zřízením nových soudů okresních, tak zejména na Kr. Vinohradech, v Žižkově, na Kladně, ve Volarech, ve Vysokém, v Úpici, ve Stokách, v Lázních Mariánských pozměněny byly přiměřeným způsobem dosavadní volební okresy a to zákonem ze dne 11. června 1884 č. 99 ř. z., ze dne 7. dubna 1890 č. 61 ř. z., ze dne 28. června 1878 č. 86 ř. z., ze dne 9. dubna 1877 č. 28 ř. z., ze dne 16. března 1876 č. 33 ř. z., ze dne 11. března 1875 č. 22 ř. z., ze dne 20. května 1888 č. 69 ř. z.
B. Markrabství Moravské.
Zákonem ze dne 8. dubna 1893 č. 52 ř. z. změněn byl 5. volební okres obcí venkovských potud, že složen jest od té doby z: Jihlavy, Telče s volebním místem v Telči; z Třebíče, Náměšti s volebním místem v Třebíči; z Velkého Meziříčí, Velké Byteši s volebním místem ve Velkém Meziříčí; z Moravských Budějovic a Hrotovic s volebním místem v Moravských Budějovicích.
C. Království Haličské. Volební okres za velkostatek označený ve shora jmenovaném dodatku k volebnímu řádu do rady říšské číslem 19 změněn byl zákonem ze dne 20. května 1888 č. 70 ř. z. potud, že za volební místo ustanoven »Czortkow«. Další změny zasáhly okresy těchto venkovských obcí: Wadowice (zák. ze dne 4. ledna 1893 č. 4 ř. z.), Limanowa (zák. ze dne 10. června 1884 č. 95 ř. z.), Pilono (zák. ze dne 12. listopadu 1886 č. 161 ř. z.), Mielec (zák. ze dne 28. června 1878 č. 85 ř. z.), Gorlice (zák. ze dne 10. června 1884 č. 94 ř. z.), Brzozow (zák. ze dne 7. dubna 1890 č. 62 ř. z.), Přemysl (zák. ze dne 7. dubna 1890 č. 62 ř. z.), Jaroslav (zák. ze dne 2. ledna 1893 č. 5 ř. z.), Žydaczow (zák. ze dne 10. dubna 1881 č. 36 ř. z.), Grodek (zák. ze dne 9. dubna 1874 č. 27 ř. z.), Zaleszczyki (zák. ze dne 8. června 1880 č. 68 ř. z.), Buczacz (zák. ze dne 8. června 1880 č. 68 ř. z.).
D. Rakousy Dolní. Zákonem ze dne 12. listopadu 1886 č. 162 ř. z. sloučen byl s volebním okresem vídeňským (IV. okres) X. okres Favority v jeden městský okres volební. Zákonem ze dne 20. června 1894 č. 128 ř. z. utvořeny byly při sloučení předměstí s obcí vídeňskou dva nové městské okresy volební a to jako 15. městský okres volební: Vídeň, Simmering, Meidling, Hietzing, Rudolfsheim a Fünfhaus (okres XI., XII., XIII. XIV. а XV.) a jakožto 16. městský okres volební: Vídeň, Ottakring, Hernals, Währing a Döbling (okres XVI., XVII., XVIII. а XIX.) vždy o jednom poslanci; na základě téhož zákona zřízen byl jako 8. volební sbor za obce venkovské: Bruck, Schwechat, Hainburg s volebním místem v Brucku; Mödling, Purkersdorf, Hietzing s volebním místem v Mödlingu, kdežto zrušeny byly někdejší 9. a 10. městský okres volební (Hernals a Hietzing) a zařaděny byly do nynějšího 15. a 16. okresu volebního.
E. Rakousy Horní. Zákonem ze dne 4. října 1882 č. 142 ř. z. zrušena byla jednotlivá volební místa v městských okresích volebních.
F. Solnohrady. Zákonem ze dne 4. října 1882 č. 142 ř. z. zrušena byla jednotlivá místa volební v městském okresu volebním.
G. Štýrsko. O volebním okresu městském platí totéž co o Rakousích Horních a Solnohradsku.
H. Korutany. I zde platí totéž.
I. Krajina. Zákonem ze dne 8. dubna 1893 č. 52 ř. z. byly v 2. volebním okresu za obce venkovské spojeny obce: Lojč, Luže, Idrie s volebním místem v Lojči.

V. Reforma volebního práva.


Již pohnutý rok 1848 činil předmětem denního pořádku všeobecné právo volební. Demokratičtí zástupcové politického hnutí onoho roku žádali aktivní volební způsobilost všech osob způsobilých užívati vůle své. Volání po všeobecném stejném a přímém právu volebním, jež hájili co nejrozhodněji nositelé ideí demokratismu, nalezlo ve skutečnosti ještě mocnější ohlas, než-li sama otázka dělnická, která na přední místo svých požadavků zařadila všeobecné a rovné právo volební — požadavek to, jejž zastává ve všech státech solidárně třída dělnická. I v Rakousku, kde otázka děl- nická do popředí vystoupila a přinutila i zákonodárství k rozhodným reformám v oboru sociálním a politickém na prospěch stavu dělnického, dolehla nejednou ať v té či oné formě na činitele zákonodárné otázka všeobecného práva volebního, které nesluší upírati dalekosáhlého významu pro budoucnost státního celku. Vůdcové jednotlivých politických stran v rakouské sněmovně poslanců musili vytknouti určité stanovisko k požadavku tomuto a odtud pochodí některé iniciativní návrhy ve sněmovně poslanecké — jako návrh posl. Pienera, Exnera a Wrabce, kterýž dán byl ve schůzi dne 5. října 1886 (10. zasedání) a poznovu ve schůzi konané dne 25. května 1891 (11. zasedání); činěn byl totiž návrh, aby sice v platnosti ponechán byl dosavadní volební modus, že však k zastupování zájmů stavu dělnického mají se utvořiti komory dělnické a jim že má uděliti se právo voliti 9 poslanců do říšského zastupitelstva. Naproti tomu navrhoval posl. Bärnreither a soudruzi utvoření nové třídy voličské podle zákona o nemocenském pojištění ze dne 30. března 1888; třída tato má prý pojímati všechny dělníky pojištěním povinné a vykázati se jí má 50 mandátů poslaneckých. Návrhy tyto zakládaly se v přesvědčení, že hospodářský rozvoj Rakouska nezbytně vymáhá všeobecné právo volební a že občané vyloučení z práva volebního spatřovati musí v odstrčení svém bezměrné porušení svých státoobčanských práv, stav úplné politické bezprávnosti, což tím více a silněji pociťují, jsou-li přidržováni státem k jinakým občanským povinnostem, zejména k povinnosti branné, že jsou tudíž oprávněni a schopni spolupůsobiti v záležitostech veřejných.
Dne 10. října 1893 překvapilo ministerstvo Taaffovo poslaneckou sněmovnu předlohou opravy, kteráž podržovala formálně dosavadních čtvero skupin zájmových, avšak ve skutečnosti nedotkla se jen volebního práva v kuriích velkostatku a komor obchodních a živnostenských, v kuriích měst a obcí venkovských však rozšiřovala právo volební až po meze všeobecného práva hlasovacího, a tím zamýšlela tudíž vlastní zájmové zastoupení v obou těchto kuriích ve skutečnosti zrušiti. Proti takovémuto přetvoření dosavadní soustavy volební ve smyslu Taaffovy předlohy o opravě volební vystoupila převážná většina poslanecké sněmovny.
Koaliční většina utvořená po 10. říjnu 1893 prohlásila se pro rozšíření práva volebního na ony vrstvy lidu, které dosud v něm neměly účastenství, zejména pak na dělnictvo, avšak vzpírala se takové reformě, která ve skutečnosti by opouštěla soustavu zastoupení zájmového a ohrožovala politický vliv stavu městského a selského. Stanovisko toto přijato ve »všeobecných rysech volební opravy« sdělaných koaličním ministerstvem, dle kterých nemělo se ničeho změniti na třídách volebních v té době stávajících a to ani co do rozdělení mandátů, ani co do náležitostí práva volebního, za to však mělo se právo volební rozšířiti na další novou třídu voličů o 45 mandátech. Subkomité splnomocněné výborem pro reformu volební provedlo úkol svěřený tím způsobem, že přikázalo dělníkům na případ nemoci pojištěným 13 nových mandátů ve zvláštní volební kurii a dále že propůjčilo všechněm osobám platícím vůbec nějakou daň přímou, jakož i závodním, okresním a obecním úřadníkům 34 nových mandátů ve dvou pododděleních kurie měst a obcí venkovských. Než osnova v subkomitétu vypracovaná nedošla schválení ani v samém výboru pro volební opravu, ježto žádáno bylo, aby se volební právo rozšířilo i na další ještě vrstvy lidu dosud z práva volebního vyloučené a aby se tomuto novému voličstvu dal větší počet mandátů. (Viz zprávu výboru pro volební opravu sněmovny poslanecké.)
Když nastoupilo vládu ministerstvo Badenovo, pojalo v program svůj provedení volební opravy a prohlásilo, že si vyhražuje právo předložiti poslanecké sněmovně novou osnovu volební opravy k ústavnímu projednání. Předseda ministerstva hr. Badeni předložil pak dne 15. února 1896 skutečně v poslanecké sněmovně tuto zamýšlenou osnovu opravy volební. Elaborát záležel ze dvou osnov zákonných; osnova II. dotýkala se změny a doplnění státního základního zákona o zastupitelstvu říšském a zákonů k tomu se pojících, osnova II. dotýkala se zákonů o volebních řádech. Zpráva motivů přičiněná k těmto zákonným osnovám označuje novou třídu voličskou jako třídu, ve kteréž přísluší právo volební každému občanu státnímu jako takovému, tedy bez ohledu k jeho jinakým hospodářským a sociálním poměrům, kdežto ostatní dosavádní třídy voličské nésti měly myšlenku zastoupení zájmového.
Z řečeného vysvítá, jak se navrhovaná volební reforma měla k požadavku všeobecného práva volebního; všeobecné právo volební nemá sice býti výhradným a jediným základem našeho volebního systemu, avšak nemá býti z něho též úplně vyvrženo. Všeobecnému právu volebnímu přikázán úkol doplňující a vyrovnávací; máť vyplniti mezery způsobené zařízeními volebními, která spočívají na zastoupení zájmovém tou měrou, aby dosti učiněno bylo požadavkům pořádku státního a společenského. Vláda upustila od myšlenky zrevidovati platné právo volební i v jiných směrech, chtějíc předejiti všemu, co by mohlo zmařiti neb oddalovati rozšíření práva volebního, jež na všech stranách za nutné bylo uznáno.
Při číselném stanovení a rozdělování nových mandátů byly závažnými všeobecně tři momenty a to:
a) zachovati, pokud možno, dosavádní poměr počtu poslanců mezi jednotlivými zeměmi,
b) poměr počtu obyvatelstva a
c) poměr poplatnosti zemí.
Při tom však šetřeno v první řadě zásady, že se má každé zemi korunní dostati aspoň jednoho poslance, aby při výkonu tohoto tak eminentně politického práva nepozbyla svého individuelního rázu, zejména pokud jde o menší země, ježto by jinak bylo nutno mandáty v zemích větších nepoměrně rozmnožiti. Výbor poslanecké sněmovny pro volební opravu přijal převážnou většinou hlavní ustanovení předlohy vládní a provedl jen některé zcela nepatrné změny, většinou rázu formálního. Zpráva výboru pro volební opravu konstatuje, že za další platnosti dosavadních voličských tříd nelze měniti počet poslanců každé třídě příslušejících, a proto bylo nutno rozmnožiti počet mandátů.
Předlohy vládní byly — se stilistickými změnami — přijaty v obou sněmovnách rady říšské, došly pak sankce panovníkovy a na to byl publikován v říšském zákonníku ze dne 25. září 1896 zák. ze dne 14. června 1896 č. 168 ř. z., jímž mění se, pokud se týká, doplňuje se státní zákl. zákon o říšském zastupitelstvu, a zákon ze dne 14. června 1896 č. 169 ř. z., jímž mění se, pokud se týká, doplňuje se volební řád do rady říšské; oba zákony měly vstoupiti pak současně v působnost. Dotyčné podstatné změny a doplňky obou zákonů lze shrnouti takto: a) Složení 5. kurie: Kromě dosavadních 353 členů vysiati se má z nové třídy voličské ještě 72 členů do sněmovny poslanecké, která tudíž čítá 425 členů (viz čl. »Rada říšská«).
b) Volební právo v dosavadních třídách voličských nebrání výkonu práva volebního ve všeobecné třídě voličské téže země; zabírá tedy nová kurie i ony voliče, kteří nyní třeba volí v některé dosavadní třídě voličské.
c) Volební okresy pro novou všeobecnou třídu voličskou, které vytčeny byly ve zvláštním dodatku, přičiněném k zákonu ze dne 14. června 1896 č. 169 ř. z., nerozlučují měst od venkova; pravidelně skládají se jednotlivé volební okresy s okresů soudních, avšak pojímají i města okresu toho. Zvláštního zastoupení dostati se má 6 nejlidnatějším velkoměstům; za Vídeň zvoliti se má 5 poslanců, město Praha (se Smíchovem a Karlínem), jakož i Terst s obvodem svým obdrží po jednom poslanci a to jako Vídeň — nepočítaje totiž v to obce venkovské. Utvoří se tedy v celku 7 volebních okresů výhradně z měst. Naproti tomu obdrží město Lvov, Štýrský Hradec a Brno po jednom mandátu, avšak včetně s nejbližšími soud. okresy. Všech ostatních 62 okresů volebních sestává výhradně z okresů soudních, v něž pojata jsou, jak vzpomenuto, i města. Tyto volební okresy tvoří se pravidelně tak, že ze dvou volebních okresů za obce venkovské (počítaje v to i příslušná města) učiní se jediný volební okres pro novou volební třídu a hledí se k tomu, aby okresy volební pokud možno stejnoměrný byly a territoriálně souvislý, a aby i národnostnímu seskupení území do té míry dán byl průchod, jak jen mysliti se dá s obojího stanoviska právě dotčeného.
d) Způsob voleb: V dosavadní skupině obcí venkovských, dále ve volebních okresích nové všeobecné třídy voličské, utvořených výhradně z okresů soudních, vykonávají se vůbec volby nepřímo; v ostatních dosavadních skupinách a v ostatních volebních okresích nové třídy voličské platí volby přímé. Avšak v těch zemích, kde zavedeny jsou zemským zákonem pro volby do sněmu zemského přímé volby ve skupině obcí venkovských, platí i pro volby na říšskou radu za skupinu obcí venkovských jakož i za veškery okresy volební nové třídy voličské volby přímé. Zpráva motivů poznamenává k tomu, že tu jde nikoli o zásadu práva volebního, nýbrž o otázku pouhé techniky volební.
Rozhodnutí o volbách přímých a nepřímých bylo tím znesnadněno, že mají v nové třídě voličské společně voliti na většině města i obce venkovské, pročež nehodí se nynější způsob volení, dle něhož voliti jest v městech přímo, v obcích venkovských pak nepřímo; neníť přirozeně možno, aby se ve všeobecné třídě voličské dály volby přímé, a aby se pro skupinu obcí venkovských nezavedl tentýž způsob voleb. Ve skupině obcí venkovských konají se nepřímo, avšak říšským zákonem o to jest postaráno, aby se eo ipso zavedly přímé volby na radu říšskou, jakmile zemské zákonodárství nařídí ve skupině obcí venkovských přímé volby na sněm zemský. V případu nepřímých voleb ve všeobecné kurii připadá pravidelně na 500 obyvatelů jeden volitel. Pro volbu volitelů jest volebním místem každá obec, v níž se má aspoň jeden volitel voliti. Volební místa stanovená té doby pro volbu poslanců, kterou vykonávají volitelové obcí venkovských, podržena byla i pro volby poslanců, které voliti mají volitelové vlastní kurie. Ostatně budou cestou administrativní určeny pro 10 zcela nebo většinou městských okresů volebních menší volební okrsky se zvláštními volebními místnostmi. Ve všeobecné třídě voličské jest ve volebních okresích sestávajících z míst skupiny městské každé z těchto míst zároveň místem volebním; z několika volebních míst jest hlavním místem volebním místo, které přede všemi uvedeno jest v dodatku při vytčení okresu volebního. Volební okresy sestávající současně z míst skupiny městské a z okresů soudních rozděliti jest cestou nařizovací v menší volební okrsky v obvodu okresů soudních a pro každý okrsek takový ustanoviti jest místo volební. Jsou-li v některé zemi zavedeny ve skupině obcí venkovských a ve volebních okresích všeobecné třídy voličské volby přímé, jest v těchto třídách voličských každé ono místo volebním místem, které zákonodárstvím zemským vůbec určeno jest za místo volební pro volby na sněm zemský. V případu přímých voleb ve skupině obcí venkovských a ve všeobecné třídě voličské jest úřad volebního komissaře ve volebních okrscích úřadem čestným, jejž povinen jest zastávati každý občan státní.
e) Hlasování koná se vůbec hlasovacími lístky; avšak v mimoměstských okresích volebních nové kurie hlasuje se, jako doposud v obcích venkovských, buďto ústně nebo hlasovacími lístky, podle toho, platí-li ten či onen způsob pro volby na sněm zemský.
f) Složení poslanecké sněmovny: Poslanecká sněmovna čítá, jak shora uvedeno bylo, celkem 425 poslanců; z toho připadá 85 poslanců na skupinu velkostatku (pokud se týká, největší poplatníky v Dalmácii), 118 poslanců na skupinu měst, 21 poslanců na skupinu komor obchodních a živnostenských, 129 poslanců na skupinu obcí venkovských, 72 poslanců na 5. kurii.
g) Úhrnný počet osob k volbě oprávněných zvyšuje se osnovou z 1732257 na 5333581. Ze 72 mandátů nové třídy voličské připadá jeden mandát na 323619 obyvatelů, z veškerých 425 poslanců připadá jeden poslanec na 54825 obyvatelů, kdežto dosud připadal z 353 poslanců jeden na 66 007 obyvatelů.

VI. Ustanovení trestní na ochranu práva volebního.


Kdo při volbách k výkonu práv politických kupuje hlasy nebo prodává, nebo lstivým způsobem falšuje hlasování nebo jeho výsledek, dopouští se přečinu — ač-li v jednání jeho není spáchán těžší delikt — a podléhá trestu těžkého vězení od 1—6 měsíců (čl. VI. zák. ze dne 17. prosince 1862 č. 8 ř. z. pro rok 1863). Zásady ohledně skutkového podkladu tohoto přečinu lze shrnouti z nálezů kasačního dvora takto: Výrazy »koupě« a »prodej« pojímati jest nikoli ve smyslu práva občanského, nýbrž ve smyslu obyčejné mluvy (nál. ze dne 5. března 1887 č. 1443 sb. č. 1036; ze dne 11. září 1880 č. 6467), takže pokládati jest za trhovou cenu i obnos, kterým se za někoho účet (»cech») zaplatí (cit. nál. ze dne 5. března 1887). Skutkový podklad naznačeného přečinu jest tu, i když se koupí třeba hlas jediný (nál. ze dne 1. dubna 1881 č. 13287). Koupě a prodej hlasů volebních předpokládá však dorozumění s voličem; kdož bez takovéhoto dorozumění snad z rukou osob třetích by na sebe převedl legitimace a hlasovací lístky k nim připojené, aby tak umožnil neoprávněným osobám přístup k volbám, dopouští se falšování voleb (falšování výsledku hlasování) (rozh. ze dne 30. listopadu 1886 č. 10762, sb. č. 853). Skutkový podklad dovršen jest hotovou koupí nebo prodejem; nezáleží na tom, bylo-li zamýšleného dle dosaženo, čili nic (cit. nál. z r. 1887), pročež jest koupě při volbách i tehdy trestnou, když nebyl dán koupený hlas osobě úmluvou naznačené (nál. ze dne 25. září 1882 č. 5873, sb. č. 482). Zakupování volebních legitimací trestným jest jako koupě volebních hlasů i v tom případu, když osoba opatřená legitimací ve skutečnosti práva volebního neměla (nál. ze dne 23. července 1885 č. 6085 sb. č. 808; nál. ze dne 17. dubna 1885 č. 14806, sb. č. 770; nál. ze dne 20. května 1886 č. 665 a ze dne 24. července 1886 č. 3978). Vylíčeného přečinu lze se též dopustiti koupí nebo prodejem hlasů při volbě volitelů povolaných k volbě poslanců za skupinu obcí venkovských (nál. ze dne 27. února 1886 č. 13694. sb. č. 827).

VII. Právo poplatkové.


Doklady potřebné k osvědčení práva volebního jsou kolku prosty (§ 9 zák. ze dne 14. června 1896 č. 169 ř. z.). Reklamace a rekursy podané proti rozhodnutím o reklamacích v záležitostech práva volebního jsou osvobozeny od poplatků (pol. saz. 44 s popl. z.).
Citace:
VESELÝ, František Xaver. Řád volební do rady říšské (GRAF K DOPLNĚNÍ). Všeobecný slovník právní. Díl čtvrtý. Rabat - Švakrovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 4, s. 221-236.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).