NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 3

The duration of the property rights of this work has not yet expired and its use is limited by the provisions of Section 27 et seq. Act No. 121/2000 Coll., on copyright, on rights related to copyright. The content of this work is available only in the library of the Institute of State and Law.

Stroje hnací.

I. Pojem.
Stroje hnací jsou zařízení sloužící k tomu, aby jisté množství vody v pravidelném pohybu se udrželo a aby vody k živnostenským pracem vhodným a přiměřeným způsobem mohlo se užiti. Již od dob nejstarších používalo se hnacích strojů ku pohánění mlýnů, takže mlýnská produkce bez nich nebyla téměř možná; splavy, stavidla, mlýnské náhony byly podstatnou součástí hnacích strojů. Znenáhla však používalo se vodní síly též k jiným průmyslovým podnikům a zařízením, takže vznikly hnací stroje nejrozmanitějších druhů; stroje hnací mají zejména za účel trvale udržeti jisté množství vody k provozování podniku potřebné v určité výši a bývají tak zařízeny, aby potřebné množství vody bylo vždy pohotově.
Hnací stroje slouží nyní jednak k výrobě nejrůznějších produktů, jednak však též k čištění a odvádění různých odpadků, a užívá se jich nyní v nesčetných téměř odvětvích průmyslových, tak na př. v pivovarnictví, lihovarnictví, cukrovarnictví, ve sklárnách, přádelnách, koželužnách, barvírnách a pod. Mezi hnací stroje náleží též lodní mlýny, jež nejsou zřízeny na zvláštních náhonech, nýbrž jež do řeky bezprostředně zasahují, takže přirozená síla tekoucí vody mlýn v pohyb uvádí. — Výraz »hnací stroj« (Tribewerk) ve smyslu novějšího zákonodárství vyskytuje se teprve vletech čtyřicátých v tomto století a sice jako překlad francouzského »usine« (Bauwert str. 26); dříve mluvilo se všeobecně toliko o mlýnech (Mühle; srv. Peyrer, str. 249).
II. Zřízení strojů hnacích.
Ke zřízení hnacích strojů jest zapotřebí svolení příslušného politického úřadu, jelikož hnací stroje náleží k oněm zařízením a dílům, jež mohou míti vliv na povahu vody, na její tok nebo výšku vodního stavu anebo konečně mohou břehy ohrožovati. Tohoto povolení jest třeba netoliko při hnacích strojích ve vodách veřejných, nýbrž i ve vodách soukromých, v těchto však jen tenkráte, jestliže hnací stroj má vliv na práva cizí nebo na povahu, tok nebo výši vody vod veřejných (§ 17 zák. vod. pro Čechy, § 2 vod. zák. pro Krajinu, § 15 vod. zák. pro Štýrsko, § 16 vod. zák. všech ostatních zemí). Z toho plyne, že ke zřízení hnacích strojů ve vodách veřejných jest bez výjimky zapotřebí úředního svolení, při vodách soukromých však jen tenkráte, dotýkají-li se jakýmkoli způsobem práv osob třetích nebo mají-li jakýkoli vliv na vody veřejné. Rovněž ke každé změně jejich, pokud tato má vliv na tok, spád neb užívání vody veřejné, dlužno vymoci si svolení politického úřadu (§ 18 česk., § 3 krajinského, § 17 všech ostatních zák.). Ze slovného znění cit. §§ 16 a 17 jde však na jevo, že i ku zřízení jednotlivých součástí hnacích strojů jako stavidel, náhonů, nádržek a pod. se vyžaduje úřední povolení. Právem však Peyrer (Wasserrecht str. 248) poznamenává, že změny a opravy vnitřních děl vodních z pravidla není nutno úřadu ohlašovati, poněvadž na tok, spád nebo výši vody nemívají účinku.
Samozřejmo jest, že vzhledem ku vynikající důležitosti hnacích strojů vodní zákon jim plnou pozornosť věnovati musí, jednak aby k podpoře oněch odvětví průmyslových, jež vodní síly nutně potřebují, zřizování hnacích strojů v případě potřeby cestou vyvlastnění usnadnil, jednak však též, aby soukromým poměrům právním a zájmům veřejným potřebné ochrany proti každému porušení jich poskytl, poněvadž při používání hnacích strojů mohou nastati kolise různých práv požívacích, jež citelnou škodu, jak pro ostatní vodní interesenty, tak i pro zájmy veřejné snadno mohou míti v zápětí, a sice škody, jichž pravé příčiny jen z těžka lze poznati a jež tudíž též nesnadno lze napraviti (Peyrer, str. 249; srv. čl. Zdýmadla).

Citace:

POŠVA, Karel. Sociální péče o mládež a reforma poručenského soudnictví.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1920, svazek/ročník 59, číslo/sešit 12, s. 478-480.