Čís. 8298.


Manžel nemá ze zákona proti manželce nárok na výživu a nelze mu proto přisouditi důchod pro usmrcení manželky automobilem.
(Rozh. ze dne 13. září 1928, Rv I 2024/27.)
Manželka žalobcova byla usmrcena automobilem. V žalobě o náhradu škody proti řidiči a proti majiteli automobilu domáhal se žalobce kromě jiného i měsíčního důchodu 180 Kč. Procesní soud prvé stolice přiznal žalobci důchod 100 Kč měsíčně. Odvolací soud nevyhověl odvolání žalovaných. Důvody: Odvolací soud nesdílí názor prvního soudu, že manželka vzhledem k ustanovení § 92 obč. zák. jest povinna ze zákona pečovati o výživu manžela. Z ustanovení, že manželka jest povinna pomáhati manželovi, seč jest, v domácnosti a ve výdělku, nemůže býti vyvozována povinnost manželky k vyživování manžela. Podle názoru odvolacího soudu mají však nejen pozůstalí, o jichž výživu usmrcený podle zákona měl pečovati, nýbrž vůbec všichni, kdož usmrcením utrpěli újmu na důchodu, který dosud měli nebo který v budoucnosti podle obvyklého chodu věcí s pravděpodobností bylo lze očekávati (§ 1293 obč. zák.), nárok na náhradu. Tento názor lze i při obmezujícím doslovu §§ 1327, 1329 obč. zák. ospravedlniti tím, že podle § 1311 obč. zák. jest nahraditi každou škodu, která by nebyla povstala bez viny jiného nebo vůbec bez počínání, za něž jiný zodpovídá. Ze skutkových zjištění rozsudku prvního soudu vyplývá, že žalobce usmrcením své manželky trpí újmu na svém důchodu. První soud právem tudíž uznal žalobcův nárok na náhradu této škody.
Nejvyšší soud vyhověl dovolání žalovaných potud, že zamítl žalobu o placení měsíčního důchodu. Důvody:
Po právní stránce jest soud odvolací názoru, že sice žalobci proti jeho zesnulé manželce ze zákona nepříslušel nárok na výživu, ježto nárok ten z předpisu § 92 obč. zák. nelze vyvoditi, že však mu patří měsíční důchod soudem prvé stolice na 100 Kč měsíčně stanovený z důvodu náhrady škody ve smyslu § 1311 obč. zák. Tento názor odvolacího soudu, pokud jde o odůvodněnost žalobcova nároku na měsíční důchod z důvodu náhrady škody není správným. Podle předpisu § 1 automobilového zákona jsou žalovaní v případě usmrcení osoby povinni dáti náhradu podle § 1327 obč. zák. Příslušel by proto žalobci důchod jím požadovaný jen tehdy, kdyby jeho zesnulá manželka byla měla zákonnou povinnost ho vyživovati. Soud odvolací uvedl a správně odůvodnil, že žalobce neměl ze zákona nárok na výživné oproti své manželce a že mu proto měsíční důchod z důvodu § 1327 obč. zák. nepřísluší. Když tomu tak, nebyl soud odvolací oprávněn měsíční důchod 100 Kč žalobci přisouditi z důvodu § 1311 obč. zák., ježto výminečné ustanovení § 1 automobilového zákona, které stanoví povinnost k náhradě škody za usmrcení osoby, ukládá ji jen za podmínek § 1327 obč. zák. a nemůže býti rozšiřováno na případy v jiném zákonném ustanovení uvedené.
Citace:
č. 8298. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 190-191.