NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 1

Č. 7264.

Známky ochranné: * Zúčastněnými kruhy obchodními podle § 4 zn. novely z r. 1895 jest rozuměti kruhy obchodní, které podle faktického rozsahu podniku a oblasti jeho odbytu mohou přijití se zbožím nezapsanou značkou chráněným v obchodní styk.
(Nález z 8. května 1928 č. 12013).
Věc: Antonín Z. v P. (adv. Dr. Vik. Šťastný z Prahy) proti ministerstvu obchodu (za spolužal. firmu Arnošt Sch. a spol. »Morana Velparfumeria« v Košicích adv. Dr. Oskar Venetianer z Košic) o ochrannou známku.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Pro firmu Arnošt Sch. et Co. v Košicích byla dne 27. prosince 1926 u obch. komory v Košicích pod č. 792 pro voňavky, prostředky k uchování zubů, mýdlové přípravky a kosmetické předměty všeho druhu k zápisu přihlášena a tamtéž pod č. 792 zapsána známka, pozůstávající výlučně ze slova »Morana«.
Žalobou de pres. 18. prosince 1925 domáhal se st-l výmazu této známky, uváděje, že je k záměně podobna nezapsané slovní značce »Morana«, které on sám používá déle deseti let k označování svého kosmetického přípravku k odstraňování chloupků (zpuzovadla, depilátu), tudíž pro týž druh zboží, a která se dlouhým užíváním vžila ve zúčastněných kruzích obchodních a konsumentských jako značka zboží, pocházejícího ze závodu st-lova. St-1 předložil o tomto svém tvrzení řadu dokladů. V námitkách proti této žalobě podaných tvrdila firma Arnošt Sch., že nejsou v tomto případě dány podmínky § 4 známk. novely, ježto značka »Morana« se nevžila v obchodních a konsumentských kruzích jako známka žalující firmy, ani se vzhledem k nepatrnému odbytu zboží (depilátu) vžíti nemohla. Uvedeno dále, že není prokázána kontinuita mezi závodem st-le, který vznikl vlastně teprv r. 1920 a závodem Marie Z., založeným v r. 1910, jehož se tato v r. 1920 vzdala. Kromě toho předložila firma Arnošt Sch. et Co. řadu důkazů o tom, že pod značkou »Morana« znají kruhy obchodníků s kosmetickými výrobky jen zboží její a nikoliv zboží st-le a navrhla zamítnutí žaloby. Min. obch. podniklo nejprve šetření dotazem u obch. komor. Dobrozdání těchto komor, resp. firem jimi dotázaných vyzněla v celku v ten smysl, že pouze v obvodu pražské obch. komory platí v obch. kruzích slovo »Morana« za značku zboží, pocházejícího ze závodu st-lova. Tato komora vypočetla ve svém vyjádření firmy, které vžití značky potvrdily, a doložila svoji zprávu originály přípisů, které na svůj příslušný dotaz obdržela. Všech těchto odpovědí jest celkem 18, z nichž 12, mezi nimi i odpověď společenstva mydlářů a voňavkářů, vyznělo ve prospěch st-le, dvě vyzněly neurčitě a čtyři odpověděly, že jim známka »Morana« není známa.
Nař. rozhodnutím zamítlo min. obch. žalobu st-lovu a uznalo jej po- vinným k náhradě útrat sporu.
Přistupuje ke zkoumání zákonitosti naříkaného rozhodnutí, uvážil nss o stížnosti toto:
Žal. úřad vycházel ze zjištění, že nezapsaná značka st-lova »Morana«, o kterou st-l podle § 4 známk. novely z r. 1895 opíral svůj nárok na výmaz známky č. 792/Košice, není v kruzích obchodních a spotřebitelských tak všeobecnou, že by bylo lze mluviti o jejím vžití podle cit. předpisu. Toto své zjištění opřel žal. úřad o výsledky konaného šetření, jež shrnul v nař. rozhodnutí v ten smysl, že st-lova značka »Morana« jest známa vlastně jen v obvodě obch. komory pražské a i tu jen v některých odborných ústavech kosmetických, ježto jen velké firmy pražské z oboru kosmetických přípravků a některé korporace uvedly, že st-l již od r. 1910-1912 depilát vyrábí a jej uvádí pod značkou »Morana« do obchodu. V obvodech ostatních obch. komor není značka »Morana« známa a i v obvodu obch. komory pražské se značná část dotazovaných firem a korporací vyjádřila v ten smysl, že jim st-lův depilát »Morana« není znám.
Nepřihlížejíc k nesprávnému hodnocení výsledku průvodního řízení posléze uvedenému — neboť vyzní-li z 18 odpovědí na učiněný dotaz čtyři odlišně, nelze logicky mluviti o značném počtu negativních zpráv — jest podotknouti k vývodům nař. rozhodnutí právě uvedeným toto:
Podle § 4 známk. novely z r. 1895 může o výmaz známky mimo případy uvedené v § 21 známk. zák. žádati i ten, kdo dokáže, že nezapsané značky známce podobné užívá pro stejný druh zboží a že v době zápisu známky taková značka byla v příslušných kruzích obchodních považována za označení zboží pocházejícího z jeho podniku.
Žal. úřad vyložil pojem vyjádřený slovy zákona »zúčastněné kruhy obchodní« tak, že touto dikcí jest rozuměti v úvahu přicházející kruhy obchodní v celé oblasti státní aneb aspoň všechny zúčastněné závody a korporace v obvodu té obch. komory, v jejíž oblasti má žalobcův podnik své sídlo. Tomuto výkladu nelze však přisvědčiti. Účelem cit. normy zákonné jest, poskytnouti majiteli podniku, užívajícího k označení svého zboží značky nezapsané, která si získala časem v kruzích obchodních, přicházejících pro odbyt tohoto zboží v úvahu, určité popularity a pověsti, ochranu proti tomu, aby v provozování tohoto svého podniku nebyl poškozován tím, že mu někdo jiný zápisem téže neb podobné značky jako známky užívání značky znemožní a připraví jej tak o ovoce jeho dosavadního snažení. Ochranu tu činí zákon mimo jiné závislou na průkazu, že si značka, pro kterou ochrana jest žádána, skutečně onu potřebnou míru popularity a pověsti získala. Tento průkaz možno však podati právě jen svědectvím oněch kruhů obchodních, které s podnikem podle povahy případu mohou přijití v obchodní styk. Že při tom přichází v úvahu rozsah podniku, o který se jedná a jmenovitě oblast, ve které pro své zboží skutečně nalezla odbytu, leží na snadě. Nelze proto bez každého rozdílu vždy a všude považovati za rozhodné mínění zúčastněných kruhů obchodních z území, kde by snad zboží odbyt nalézti mohlo, na př. jak za to má žal. úřad, v celé oblasti státní, nýbrž podle povahy věci možno dojista podati průkaz o okolnostech požadovaných §em 4 známk. novely i míněním odborných kruhů z oblasti užší, když tato se prokázaně jeví faktickým odbytištěm zboží, o které jde. Kdy ovšem takový případ nastane a která oblast bude přicházeti v úvahu k podání průkazu podle cit. předpisu, záleží na povaze toho kterého případu. Žal. úřad se sice — soudě podle obsahu nař. rozhodnutí — neuzavírá tomu, že i mínění zúčastněných kruhů obchodních z oblasti užší, na př. v okrsku jediné obch. komory by mohlo býti pro podání podobného průkazu rozhodným, žádá však, aby v takovém případě veškeré v něm v úvahu přicházející závody a korporace potvrdily okolnosti rozhodné podle § 4 zák. novely. Ničeho takového však zákon nestanoví, neboť mluví-li o »zúčastněných kruzích obchodních«, nelze obsahu tomu dávati smysl, že míněni jsou jím bezpodmínečně všichni interesenti, kteří by podle svého obch. provozu mohli býti odběrateli dotyčného zboží a je blíže znali. Kdy možno to neb ono z více mínění považovati za názor příslušných kruhů obchodních určité místní oblasti, jest ovšem otázkou skutkovou, nelze však přece považovati úsudek »velikých firem a korporací« za projev po zákonu nikoliv směrodatný jedině proto, že některé ze závodů rovněž přicházejících v úvahu mínění to nesdílí. Míní-li se úřad rozhodující připojiti k některému z různých mínění, jest na něm, aby takový svůj postup náležitě odůvodnil, t. j. přesně vyslovil, proč to neb ono mínění považuje za projev jedině rozhodných zúčastněných kruhů obchodních a to tím spíše, když béře za své mínění zaujaté menšinou, jako tomu bylo podle vylíčeného skutkového stavu i v případě daném. To však žal. úřad neučinil, vycházeje z právního názoru, že pro vžití se známky jest nutno, aby o ní měly vědomost kruhy obchodní buď celého území státního, nebo aby toto vžití souhlasně potvrdily alespoň všechny zúčastněné závody a korporace v obvodu jedné obch. komory. Tento názor jest, jak shora dovozeno, mylný, a bylo proto nař. rozhodnutí na něm založené zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 7264. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 652-654.