NPD documents search: Boh. adm., 19 (1937)

Č. 12.803.

Živnostenské právo. — Spolkové právo: * Hospodářské družstvo ve smyslu zákona č. 70/1873 ř. z. provozuje živnost podle živn. řádu, prodává-li družstevní výrobky (mouku a chléb) nečlenům (před účinností vlád. nař. č. 116/1935 Sb.).
(Nález z 26. února 1937 č. 11.199/37.)
Prejudikatura: Boh. A 6430/27.
Věc: František D. v Božkově proti rozh. zem. úřadu v Praze z 19. června 1934 o přestupku živn. řádu.
Výrok: Stižnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Trestním nálezem okr. úřadu v Semilech z 15. května 1934 byl st-l jako předseda hospodářského družstva mlýna a pekárny v Božkově uznán vinným přestupkem §§ 11 a 14 živn. řádu, kterého se dopustil tím, že shora zmíněné podniky družstevní dodávají mlýnské výrobky a chléb nečlenům, aniž mají k tomu náležitého živnostenského oprávnění, a odsouzen podle § 132 lit. a) živn. řádu k pokutě 100 Kč, v případě nedobytnosti její k trestu vězení na dobu 10 dnů. St-lovu odvolání žal. úřad nař. rozhodnutím nevyhověl.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
V daném případě je na sporu toliko otázka, zda hospodářské družstvo zřízené podle zákona č. 70/1873 ř. z. podléhá předpisům živn. řádu a musí opověděti provozování živnosti, prodává-li družstevní výrobky (mouku a chléb) i nečlenům, ač je k tomu podle svých stanov oprávněno. Podle toho netřeba v daném, případě řešiti otázku, zda je družstvo podle zákona č. 70/1873 ř. z. povinno ve smyslu živn. řádu opověděti živnost i v tom případě, když omezuje prodej družstevních výrobků pouze na své členy, a netřeba řešiti otázku, jak by bylo posoudili sporný případ za účinnosti vlád. nař. č. 116/1935 Sb. (§ 2), neboť nař. rozhodnutí bylo vydáno již v roce 1934, tedy před jeho účinností.
Žal. úřad zastává náhled, že v daném případě je činnost družstva podrobena předpisům; živn. řádu, kdežto stížnost stojí na stanovisku opačném, dovozujíc, že zmíněným prodejem nečlenům provozuje družstvo činnost přesně dle stanov, tedy pouze činnost statutární, a že tato činnost není činností výdělečnou, neboť nesměřuje k docílení trvalého zisku, nýbrž k dosažení účelu svépomocného, totiž k hospodářské podpoře členů, kterýžto charakter činnosti je družstvům přiznán § 1 zákona č. 70/1873 ř. z. Nss nemohl dáti stížnosti za pravdu.
Nss vyslovil a odůvodnil již v nálezu z 25. března 1927 č. 5965 Boh. A 6430/27, jehož se i stížnost dovolává, že živn. řád má podle ustanovení čl. 4 platnost »pro všechna po živnostensko provozovaná zaměstnání«, pokud nejsou výslovně z platností tohoto zákona vyňata. Nějaké ustanovení, podle něhož by byla hospodářská a výrobní společenstva zřízená podle zákona č. 70/1873 ř. z. z předpisů živn. řádu vyňata, není obsaženo ani v živn. řádu, ani v zákoně č. 70/1873 ř. z. Dlužno proto právě naopak míti zato, že společenstva taková, pokud zákon č. 70/ 1873 ř. z. neobsahuje zvláštního ustanovení, jsou při své činnosti podrobena ostatním platným předpisům všeobecným a že tedy — provozují-li zaměstnání, které je podrobeno předpisům živn. řádu, — jsou i ona ustanoveními tohoto zákona vázána. Nutno proto i u těchto společenstev spatřovati přestoupení předpisů živn. řádu v tom, provozují-li svobodnou nebo řemeslnou živnost, aniž ve smyslu § 11 živn. řádu ohlásila její provozování příslušnému živnostenskému úřadu (§ 132 a) živn. řádu). Na právním názoru projeveném v tomto nálezu setrvává nss i v případě st-lově a odkazuje podle § 44 jedn. řádu na bližší jeho odůvodnění.
Za tohoto stavu věci nelze nic vyvodili ve prospěch st-lův ze skutečnosti, že družstvo, jehož je předsedou, provozuje výhradně činnost, k níž má podle svých stanov (§ 2) povolení, neboť záleží jen na tom, zda činnost ta tvoří náplň pojmu provozování živnosti ve smyslu živn. řádu a zda tedy v případě provozování živnosti svobodné bylo vyhověno předpisu § 11 odst. 2 živn. řádu jejím opověděním. Nemůže býti žádné pochybnosti o tom, že prodej výrobků hospodářského družstva (mouky a chleba) osobám třetím, t. j. nečlenům, děje se za přímým účelem docíliti tímto prodejem výdělek (zisk) a že tedy, provádí-li se tato výdělečná činnost trvale, zakládá provozování živnosti obchodní. Na této výdělečné povaze činnosti družstva nemění nic okolnost, že zákon č. 70/1873 ř. z. v § 1 charakterisuje výrobní a hospodářská společenstva jako spolky s neuzavřeným počtem členů, které mají za účel podporovati živnosti nebo hospodářství svých členů společným provozováním závodu nebo poskytováním úvěru, poněvadž tímto ustanovením zákon specifikuje toliko účel společného hospodaření společenstva v poměru k svým členům, necharakterisuje však činnost v poměru k osobám třetím, kterou má býti tohoto účelu dosaženo. I když tedy v daném případě jest účel hospodářského družstva skladištního v Bozkově svépomocný ve smyslu § 1 cit. zákona, sloužící hospodářské podpoře členstva, nelze z toho ještě usuzovati, že i činnost, kterou družstvo tohoto účelu podle svých stanov dociluje, je nevýdělečná; naopak d osažení zisku prodejem hospodářských výrobků družstva i nečlenům sleduje uskutečnění cíle, k němuž jie družstvo podle stanov a zákona č. 70/1873 ř. z. určeno. Jde tudíž o provozování živnosti, která musí býti podle § 11 odst. 2 živn. řádu opověděna. Opominutí této opovědi tvoří pak podle § 132 písm. a) živn. řádu přestupek.

Citace:

Č. 12.803. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 370-372.