Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 69 (1930). Praha: Právnická jednota v Praze, 720 s.
Authors:
= Právník, 69 (1930)
PDF

Deník.


Usnesení desátého mezinárodního sjezdu pro trestní právo a vězeňství.

 Sekce první (zákonodárství): 1. Která by byla nejvhodnější zabezpečovací opatření, jak je roztříditi a lze-li při nich užiti podmíněného odkladu?
Usnesení: A. Jest nezbytno doplniti trestní systém systémem zabezpečovacích opatření, aby byla zaručena ochrana společnosti tam, kde trestu nelze užíti nebo kde je nedostatečný.
Zabezpečovací opatření usilují o to, aby zločinec byl buď napraven nebo ze společnosti vyloučen nebo aby mu byla vzata možnost páchati trestné činy. Zabezpečovací opatření ukládá soud.
Nehledě k zabezpečovacím opatřením týkajícím se mládeže, doporučují se zejména tato:
I. Zabezpečovací opatření, která mají v zápětí odnětí svobody:
1. Internování zločinců šílených a nenormálních společnosti nebezpečných, aby se podle možnosti uzdravili a stali se schopnými pro život na svobodě.
2. Internování zločinců alkoholiků a toxikomanů za účelem léčby. 3. Internování žebráků a tuláků, aby byli přidrženi k práci.
4. Internování zločinců ze zvyku za účelem eliminace, aniž by způsob výkonu vylučoval možnost nápravy.
Tato opatření se provádějí ve zvláštních ústavech.
II. Opatření, která nemají v zápětí ztrátu svobody.
Nejúčinnější z nich je ochranný dozor.
Příznivé výsledky mohou přinésti záruka míru, zákaz vykonávati některá povolání, jichž výkon byl příčinou zločinnosti, zákaz navštěvovati prodejny lihovin. Po případě mohou býti tato opatření spojena s ochranným dozorem.
III. Opatření povahy majetkoprávní.
Třeba též upraviti zabezpečovací opatření směřující k zabavení předmětů ohrožujících veřejnou bezpečnost nebo k jejich přeměně na věci neškodné.
Poněvadž vypovědění zločinců cizinců může škoditi mezinárodní spolupráci v boji proti zločinnosti, bylo by žádoucí, aby užívání tohoto opatření bylo upraveno mezinárodními úmluvami.
B. Výkon zabezpečovacích opatření nemůže býti podmínečně odložen leč výjimečně. Stane-li se tak, doporučuje se vysloviti ochranný dozor.
Otázka 2. Je-li žádoucí sjednotiti základní zásady trestního práva, v jaké míře a jakými prostředky?
Usnesení: I. Jest žádoucí sjednotiti základní zásady trestního práva.
Tohoto sjednocení jest si proto přáti, aby byl usnadněn společný boj států proti zločinu a aby byl dán společný základ vědě trestního práva po celém světě.
2. Snaha o sjednocení přestává tam, kde počíná nebezpečí zbaviti trestní právo v různých státech nezbytného podkladu v historickém vývoji každé země a v hlubokých kořenech, které zapustil v srdci národa.
3. Myšlenkové sblížení bylo uskutečněno v rozsáhlých oblastech trestního práva úsilím mezinárodních sdružení právníků a praktiků. Společná práce budí naději na úspěch v budoucnosti a zaslouží tudíž nejvážnější podpory. Společné rozřešení základních otázek trestního práva bude rovněž uspíšeno, jestliže státy budou i nadále se spojovati v boji proti určitým trestným činům. Mělo by býti užito každé příležitosti toho druhu, aby byly mimo hranice dané těmito trestnými činy hledány prostředky, jak společně rozřešiti základní otázky, těchto činů se týkající.
Otázka 3. Mají býti odstraněny různé druhy trestů na svobodě určitého trvání a mají býti nahrazeny jednotným trestem? Jak bylo by jej organisovati? Otázka odložena na příští sjezd, poněvadž sekce pro nedostatek času nemohla o této otázce uvažovati tak důkladně, jak toho vyžadovala její složitost.
Sekce druhá (správní).
Otázka 1. Jak by měla býti formulována v rámci platných zákonů pravidla o výkonu trestu?
Usnesení: Aby byla lépe zajištěna ochrana společnosti, má výkon trestu přispívati k výchově a nápravě odsouzence všemi prostředky nynější pedagogiky. Má rozvíjeti tělesné schopnosti odsouzence a pečovati o jeho mravní i rozumovou výchovu s použitím kriminálněbiologických šetření a roztřídění vězňů podle vlivu, který na ně měla výchova.
Tento cíl vyžaduje dále:
a) spolupráce soukromníků při výkonu trestu, vybraných výlučně podle osobních vlastností ducha i srdce,
b) zaměstnání vězňů, odpovídající jich schopnostem a odměňované podle chování i pracovního výkonu; přiměřená část pracovní odměny má býti věnována výživě osob na vězni závislých,
c) prostředků osvěžení duševního i fysického, přizpůsobených zvykům jednotlivých zemí, které zasluhují daleko větší pozornosti, než jim byla dosud věnována.
Otázka 2. Jak organisovati výchovu vězeňského personálu a jak docíliti jeho nejlepšího výběru?
Všichni úředníci vězeňské správy mají míti pro svůj úkol zvláštní průpravu. Vyšší úředníci mají míti vyšší vědecké vzdělání. Nezbytné jsou zvláštní školy a kursy pro výchovu vedoucích úředníků a dozorců. Jeví se nezbytným pro všechny země založiti ústav pro vězeňskou nauku a kriminologii. Pro úředníky již ustanovené měly by býti pořádány doplňovací kursy. Třeba zvláště přihlížeti k výchově pro život ve společnosti а k pedagogice.
Čekatelé služby vězeňské mají prokázati schopnosti k praktickému a rozvážnému výkonu svého úkolu. Čekatelé vedoucích míst mají kromě toho prokázati schopnost vědecky se zabývati problémy výkonu trestu teoretickou zkouškou a praktickou službou. Neměli by býti přijímáni definitivně leč ti čekatelé, kteří prokázali v přípravné službě, že mají kromě nezbytných praktických a vědeckých znalostí osobní zájem pro své povolání, přímý charakter, lásku k bližnímu, znalost lidí a zběhlost v nakládání s osobami nenormálními fysicky, rozumově nebo mravně.
Jest nezbytné přiznati různým skupinám úředníků, hledíc k jejich činnosti, plat, který zaručuje jejich hospodářské postavení. Zdá se žádoucím, aby vězeňskému personálu bylo zajištěno zvláštní pořadí v hierarchii státních úředníků, které by jim zaručovalo výhody všeobecně v různých zemích těmto úředníkům přiznané.
Má se přihlížeti při výchově ženských zaměstnanců ke zvláštní povaze ženských vězňů. K těmto mají býti přibírány jen ženy, a to podle možnosti i tehdy, jde-li o duchovní.
Tyto zásady se týkají též ústavů pro mládež.
Otázka 3. Jak má býti použito samovazby vedle vazby společné?
Usnesení. 1. Systém samovazby sluší považovati za organickou součást progresivního systému.
2. Systém odloučení v noci má býti zpravidla pokládán za podstatný prvek moderního vězeňství, avšak v jednotlivých zemích mohou býti mimořádné okolnosti, které vyžadují systému společných ložnic řádně střežených.
3. Systému samovazby by mělo býti zásadně užíváno pro výkon vyšetřovací vazby.
4. Systém samovazby pro tresty krátkodobé má přednosti i nevýhody. Přednosti mohou býti uplatněny a nevýhody vyloučeny řádnou lékařskou službou a roztříděním vězňů.
5. Při dlouhých trestech měla by se zpravidla nahraditi samovazba progresivním systémem ve vazbě společné. Řiditel ústavu rozhodne — po slyšení lékaře, znalého kriminální anthropologie — kdy a kteří vězňové mají býti umístěni ve vazbě společné.
6. Podle možnosti může býti vězni na jeho žádost povoleno odloučené uvěznění, chová-li se řádně a je-li hoden z důvodů fysických nebo morálních zvláštního zřetele.
Poznámka: Rozumí se, že samovazba se vykonává v místnosti, přiměřeně obyvatelné a bezpečné.
Sekce třetí (prevence).
Otázka 1. Jak sloučiti pátrání o předchozím životě určitých osob s myšlenkou rehabilitace a s péčí o propuštěné trestance?
Usnesení: I. Všeobecná snaha by měla směřovati k tomu, aby propuštění bylo jen součástí záměrné snahy o nápravu a aby život podmíněně propuštěného vězně byl pokračováním výkonu trestu.
II. Za těchto podmínek třeba:
a) působiti na veřejné mínění, buditi zájem veřejnosti o nápravu osob podmíněně propuštěných, b) odděliti polepšitelné od nepolepšitelných a doporučiti jen polepšitelné,
c) individualisovati výběr zaměstnání pro propuštěného vězně podle povahy činu a společenského postavení propuštěného.
III. Jest třeba zákonem upraviti instituci rehabilitace.
Otázka 2. Účinnost a úprava podmíněného odkladu trestu a podmíněného propuštění; možnost úpravy mezistátního dozoru.
Usnesení: 1. Podmíněný odklad trestu má býti přiznáván jen zločincům, pro něž je skutečně vhodný. Má se při tom přihlížeti k jejich zvláštní povaze a nebezpečnosti pro společnost.
2. Soudce nebo úřad rozhodující o podmíněném propuštění má si opatřiti podrobné zprávy prostřednictvím funkcionářů dobrovolných sdružení, ev. úřadů o fysických, hmotných, duševních a mravních poměrech zločince, a má k nim přihlížeti.
3. Ochranný dozor je nezbytný pro úspěch podmíněného propuštění a zpravidla i pro zdar podmíněného odkladu trestu.
4. Státy, které nemají zcela vybudován systém ochranného dozoru veřejnými úředníky, mají poskytovati přiměřené podpory soukromým sdružením, aby tato mohla zaměstnávati větší počet osob za mzdu, kdežto samy měly by ustanoviti větší počet úředníků, aby kontrolovali práci těchto sdružení. Také státy, které používají veřejných úředníků k výkonu ochranného dozoru, mají uspořádati tuto službu tak, aby mohla vyhověti zcela všem potřebám.
5. Vědecká průprava osob právě uvedených, přizpůsobená úkolům s ochranným dozorem spojeným, má býti systematicky organisována buď sdruženími pro ochranný dozor státem podporovanými, nebo státem samým.
6. Není žádoucí dáti odsouzenci záruku, že bude podmíněně propuštěn po uplynutí nejkratší zákonné doby, splní-li předepsané podmínky.
Třeba mu však zaručiti, že otázka jeho případného podmíněného propuštění bude zkoumána po uplynutí nejkratší zákonné lhůty nestranným orgánem.
7. Jest žádoucí, aby sdružení pro ochranný dozor ve státě se seskupila v Národní ústřednu a aby tyto národní ústředny pak utvořily Mezinárodní sdružení. Toto Mezinárodní sdružení mělo by vypracovati zásady pro pomoc osobám odsouzeným nebo podmíněně propuštěným, jimž jest dovoleno odebrati se do jiných zemí. Později měla by tato otázka býti upravena mezinárodními smlouvami.
Otázka 3. Mezinárodní spolupráce v pozorování změn zločinnosti a ve zkoumání příčin. Usnesení: Jest možné a žádoucí utvořiti stálou mezinárodní komisi, která by uskutečnila mezinárodní spolupráci za účelem vědeckého studia příčin změn zločinnosti jednotnými metodami.
Tato komise, jejíž členové budou určeni Mezinárodní komisí pro trestní právo a vězeňství, bude této přímo přičleněna; bude čítati nejméně po jednom delegátu za každý stát.
Přání: Jest také žádoucí utvořiti za těchže podmínek komisi pověřenou vypracováním jednotné metody vědeckého zkoumání zločinců.
Sekce čtvrtá (mladiství).
Otázka 1. Soudy pro mladistvé a organisace pomocných zařízení.
Usnesení: Rozhodování o proviněních osob mladistvých má býti ve všech případech, ať je vykonává orgán soudní čili nic, na rozdíl od orgánu rozhodujícího o dospělých, svěřeno osobám kvalifikovaným jejich znalostí osob mladistvých a naplněným myšlenkou jejich ochrany.
Soud mládeže má se skládati podle možnosti z jediného soudce specialisty v záležitostech zločinnosti osob mladistvých nebo mají býti přibráni přísedící, kteří buďtež vybíráni zejména z řad lékařů, pedagogů, sociálních pracovníků. Spolupráci žen jako soudců i jako přísedících sluší v široké míře doporučiti.
Má se konati podrobné šetření o předešlém životě, společenském prostředí i charakteru dítěte, aby soud měl jasný podklad pro opatření, které třeba uložiti. Při zkoumání má se použíti nejširší měrou pomoci znalců psychiatrie a pedagogiky a přispění sociálních zařízení.
Pomocné služby u soudu mládeže mají býti svěřeny osobám se zvláštní průpravou, které se věnují stále tomuto úkolu.
Pomoc osob dobrovolně se tomuto úkolu věnujících je velmi žádoucí; vyžaduje však vždy vedení osobami, které tento úkol konají z povolání.
Tato zařízení mají vykonávati činnost preventivní a pečovati o provinilce před rozhodnutím, při něm i po něm.
Aby byla usnadněna lékařská a fysiopsychologická vyšetřování dětí, jest vhodné zříditi zvláštní pozorovny, jichž by soud mohl užíti.
Rovněž mají býti organisovány zvláštní ústavy pro výkon opatření mladistvým uložených, při čemž soud by dozíral na jejich výkon a byl by oprávněn ke každé změně, odkladu i zrušení uloženého opatření, a to podmíněně i definitivně.
Otázka 2. Umísťování mladých provinilců a nejlepší forma kázně. Usnesení: Je-li žádoucí, aby byly všude orgány, které by činily preventivní opatření pokud jde o děti (na př. mladší 14 let) a také soudy specialisované pro aplikaci trestního práva a trestního řízení, jde-li o osoby mladistvé (na př. od 14 do 18 let), t. zv. soudy mládeže, je dále žádoucí dáti řádným soudům možnost umístiti ve zvláštním ústavě nebo alespoň ve zvláštním oddělení, s výchovným režimem v nejširším smyslu, zločince ještě mladé, kteří však již překročili věk mladistvý (na př. od 18 do 25 let). Otázka 3. Kontrola, správa a užívání peněz mladistvých provinilců v době, kdy je na nich vykonáváno nějaké soudní rozhodnutí a mohou-li z těchto peněz býti hrazeny náklady trestního řízení?
Usnesení: Jest žádoucí, aby se vedl zvláštní účet pro každou osobu mladistvou, ohledně níž bylo učiněno nějaké soudní opatření. Na tento účet se zapíší veškeré příjmy a vydání z výdělku osoby mladistvé, z darů a peněz, kterých se mu může dostati zvenčí.
Podnikům a soukromníkům, kteří by odpírali vésti tento zvláštní účet, bylo by odňato střežení osob mladistvých a dozor nad nimi. Stát, podnik nebo osoba soukromá, které je dítě svěřeno, spravuje jeho majetek.
Užívání majetku má býti přesně upraveno; má se ho užíti především k drobným dovoleným výdajům, k nákupu šatstva.
Náklady trestního řízení a vydržování osoby mladistvé nese rodina, byla-li uznána odpovědnou nebo nikoli nemajetnou. (Ocenění jednání sjezdu přineseme v příštím čísle.)
Citace:
Usnesení desátého mezinárodního sjezdu pro trestní právo a vězeňství.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1930, svazek/ročník 69, číslo/sešit 15, s. 507-513.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).