NPD documents search: Všehrd, 12 (1931) - JUDr. Alex. Pěnička: Krise samosprávy a sanace financí obecních, okresních i zemských.

Čís. 119.

Ku zločinné kvalifikaci krádeže dle § 176 II c) tr. zák. nestačí o sobě, že pachatel jest zaměstnancem okradeného. Třeba ještě, by zaměstnanec, prováděje práci, přišel tím v bližší vztah k odcizené věci. (Rozh. ze dne 27. ledna 1920, Kr I 494/19.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl ihned v zasedání neveřejném zmateční stížnosti obžalovaného Ondřeje W. do rozsudku krajského soudu v Chebu ze dne 7. července 1919, pokud jím Ondřej W. uznán byl vinným zločinem nedokonané krádeže ve smyslu §§ 8, 171, 176 — II c) tr. z., a, zrušiv rozsudek, vrátil věc témuž nalézacímu soudu, by ji znova projednal a rozhodl.
Důvody:
Obžalovaný byl uznán vinným, že, jsa dělníkem v cihlárně Adolfa R., políčil na vysokou zvěř oka v revíru, jehož nájemcem jest týž Adolf R. Zmateční stížnost může po případě býti oprávněna, pokud uplatňujíc důvod zmatečnosti, dle č. 10 § 281 tr. ř., vytýká, že při obžalovaném neměla býti předpokládána kvalifikace zločinná dle § 176 II c) tr. z. Dle tohoto zákonného předpisu stává se krádež zločinem z vlastnosti pachatelovy se zřetelem na obnos více než 50 K, byla-li spáchána živnostníkem, učněm, nebo nádeníkem na jejich mistrovi nebo tom, kdo k práci najal. Ve smyslu zákona náležejí sem jen krádeže, jejichž spáchání bylo usnadněno poměry, utvořenými smlouvou pracovní. Nestačí proto, by byl okraden, kdo práci najal, tím kdo se k ní pronajal, nýbrž vyžaduje se též, by krádež provedena byla na věcech, k nimž dělník, prováděje práci, přišel v bližší vztah. Zmíněné ustanovení má zaměstnavateli poskytnouti větší ochranu právě vzhledem k tomu, že poměr pracovní zjednal dělníkovi snažší možnost krádeže, jíž dělník využil zároveň zneužívaje důvěry jemu propůjčené. Z toho však plyne na druhé straně, že pokud mezi možností přístupu k věci a mezi pracovním poměrem není ani podpůrné příčinné souvislosti, nemůže býti obviněnému zmíněná zločinná kvalifikace činu býti kladena za vinu. V případě přítomném rozsudek otázkou se neobírá a zejména nezjišťuje, zda obžalovaný z důvodu svého pracovního poměru měl kvalifikovanou příležitost ku spáchání zamýšlené krádeže. Rozsudek jen v enunciate jakož i týmiž slovy v důvodech rozsudku označuje Adolfa R. za zaměstnavatele obžalovaného. Dle spisů obžalovaný je dělníkem v cihelně, náležející témuž Adolfu R., jenž je majitelem hospodářství a nájemcem honitby. O tom, že by obžalovaný jakožto cihlářský dělník R-ův byl přišel v bližší vztah k honebnímu území R-ovu, ani spisy nepodávají objasnění, Nezjistiv vztahů takových neměl tedy soud nalézací obžalovaného uznávati vinným krádeží. kvalifikovanou dle § 176 II. lit. c) tr. z., neboť, jak již dovoděno, pouhá okolnost, že R. byl zaměstnavatelem obžalovaného, sama o sobě k předpokladu zmíněné kvalifikace by nestačila. Byly-li tu však poměry kvalifikaci tu podle shora vytčeného hlediska právního zakládající, nelze z nedostatečných zjištění rozsudkových seznati. Bylo proto rozsudek ve výrocích, odsuzujících obžalovaného Ondřeje W. zrušiti a věc vrátiti do stolice prvé k novému projednání a rozhodnutí.

Citace:

Čís. 119. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 180-181.