Č. 3281.

Župní úředníci (Slovensko): I. Předpis § 10, odst. 5. zák. č. 126/1920 o župním zřízení vztahuje se jen na úředníky jmenované podle zák. 210/1920. — II. Župní statuty pensijní nabývají účinnosti teprve po schválení ministrem vnitra.
(Nález ze dne 25. února 1924 č. 16.573/23.)
Věc: Antonín V. v L. proti župnímu úřadu v Turčanském Sv. Martině o vyměření pensijních požitků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výnosem min. vnitra z 30. prosince 1920 byla žádost Antonína V., přísedícího sirotčí stolice, za převzetí do státní služby zamítnuta, st-1 byl na to župním úřadem turčanské župy dne 7. března 1921 vyzván, aby podal žádost za své pensionování, a byl pak na trvalý odpočinek přeložen usnesením župního pensijního odboru turčanské župy z 30. června 1921 a vyměřena mu pense na podkladě 20leté služby, do které započtena byla 4 válečná léta.
Usnesením žup. správního výboru župy turčanské z 10. dubna 1922 byl na žádost st-lovu připočten k jeho služební době millenární rok a vyměřeno mu výslužné dle služby 301eté, jehož výplata byla poukázána od 1. říina 1920.
Výnosem min. pro Slov. z 29. ledna 1923 z moci dozorčí vydaným byla zrušena shora uvedená usnesení zastupitelského sboru bývalé župy turčanské a bylo nařízeno, aby pensijní požitky st-lovy byly bez ohledu na usnesení munic. výboru z 15. června 1918 č. 183/2956/1918 na základě platného župního pensijního statutu.
Rozhodnutím župana v Turč. sv. Martině z 27. února 1923 byly pensijní požitky Antonína V. ve smyslu §§ 22, 20, 43 statutu bývalé župy turčanské č. 97/2735-1913 na podkladě 261eté služby s platností od 1. října 1920 stanoveny. V důvodech se uvádí, že nemohla býti válečná léta ve smyslu statutu č. 183 započtena, poněvadž tento statut nebyl ministrem schválen.
Rozhoduje o stížnosti, vycházel nss z následujících úvah:
St-1 poukazuje ve své stížnosti na ustanovení § 10, odst. 6 zák. z 29. února 1920 č. 126 Sb. a k okolnosti, že byl od 1. října 1920, tedy po 28. únoru 1920 pensionován, a dovozuje z toho. že mu mělo býti odpočivné vyměřeno dle předpisů platných pro státní zaměstnance.
Zákon z 29. února 1920 č. 126 Sb. stanoví v § 10, odst. 1, že úředníci a zřízenci autonomních korporací v § 9, odst. 1 uvedených, jež byly tímto zák. zrušeny a mezi nimiž jsou uvedeny také župy na Slovensku, přecházejí dnem zrušení těchto korporací do státní služby; § 10, odst. 5 téhož zák. pak předpisuje, že úředníci a zřízenci zrušených autonomních korporací, kteří vstoupili na odpočinek po 28. únoru 1920, posuzují se co do svých nároků zaopatřovacích od toho dne, kdy korporace byly zrušeny, podle pravidel všeobecně pro státní zaměstnance platných. Zák. tento nabyl účinnosti na Slovensku teprve dnem 1. ledna 1923 (čl. I. zák. č. 126/20 a § 8 nař. vlády z 26. října 1922 č. 310 Sb.).
Před tím však, nežli zák. č. 126 z roku 1920 vešel v působnost, vy- dán byl zák. ze dne 22. března 1920 č. 210 Sb., který nabyl účinnosti 15. dubna 1920. Zákon tento v § 2 stanoví, že správa v župních a služnovských úřadech na Slovensku bude ode dne, který bude určen nařízením, vykonávána jen státními úředníky. Den ten stanoven byl pak v § 6 nař. z 20. května 1920 č. 36 Sb. na 1. srpna 1920. Podle §§ 6, 7 a 8 cit. zák. č. 210/20 stávají se státními úředníky nebo zřízenci čsl. státu jen ti z úředníků župních a služnovských úřadů na Slovensku, kteří byli k své žádosti (§ 6 odst. 1 cit. zák.), včas podané, státními úředníky ustanoveni, kdežto úředníci a zřízenci, kteří sice žádost včas podali, avšak ustanoveni nebyli, mají býti dáni na odpočinek.
V den, kdy zákon č. 126 nabyl na Slovensku účinnosti, t. j. dne 1. ledna 1923, mohli tudíž vzhledem k předpisům zák. č. 210 z roku 1920 pokládáni býti za úředníky a zřízence zrušených župních a služnovských úřadů na Slovensku ve smyslu cit. § 10 zák. č. 126 z roku 1920 jen ti úředníci a zřízenci, kteří ce stali úředníky úřadů těchto na základě předpisu zák. č. 210/20, t. j. jen ti úředníci a zřízenci, kteří za účelem obstarávání správy úřadů župních a služnovských na Slovensku k své včasně podané žádosti státními úředníky jmenováni byli. Jen na tyto úředníky, pokud jde o župní a služnovské úřady na Slovensku, vztahuje se tudíž předpis § 10, odst. 5 zák. č. 126 z roku 1920.
Nesporno jest, že st-1 žádost za své ustanovení ve státní službě dle zák. z 20. března 1920 č. 210 Sb. sice podal, nesporno je však také, že ve smyslu tohoto zák. ustanoven nebyl. Proto nelze vztahovati na st-le předpis § 10 zák. č. 126/20, nýbrž dlužno posuzovati nárok jeho na pensi podle § 8, odst. 1 zák. č. 210/20 ve smyslu předpisů uherských, tedy ve smyslu § 88 zák. čl. XXI : 1886 podle pensijních statutů bývalé župy turčanské. Když tedy žal. úřad pensijní požitky st-lovy, jak z obsahu nař. rozhodnutí na jevo jde, dle těchto statutů vyměřil, neporušil tím zákon.
Pokud jde o připočtení válečných let zjistil žal. úřad v napadeném rozhodnutí, že doplněk statutu župy turčanské, vydaného pod č. 97/ 2735-1913, který usnesen byl v řádné valné hromadě municipia, aby při stanovení pense župních zaměstnanců, kteří ve válce nekonali službu vojenskou, připočítán byl za každý válečný rok, ve službě ztrávený, vždy jeden rok, nebyl příslušným ministrem schválen a odepřel st-li započítati válečná léta. Stížnost nepopírá správnost tohoto skutkového zjištění, namítá toliko, že okolnost, že uvedený dodatek stanov, týkající se připočtení válečných let, ministrem schválen nebyl, nemůže st-le zbaviti nároků tímto dodatkem stanov přiznaných.
Podle §§11 a 88 zák. čl. XXI : 1886 nabývají župní statuty, jimiž se upravují pensijní nároky župních úředníků, účinnosti teprve po schválení ministrem vnitra a po uplynutí 30 dnů po předepsaném vyhlášení. Jelikož v tomto případě jest nesporno, že shora zmíněný doplněk stanov min. vnitra schválen nebyl, nenabylo usnesení o změně stanov v doplňku uvedené platnosti a účinnosti. St-1 nemůže proto pro sebe dovozovati z tohoto dodatku stanov žádných práv. Jestliže tedy za tohoto skutkového a právního stavu žalovaný úřad odepřel stěžovateli připočísti válečná léta, jednal ve smyslu zákona.
Z důvodů těchto byla stížnost jakožto bezdůvodná zamítnuta.

Citace:

č. 3281. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 654-656.