NPD documents search: Právník, 66 (1927) - K reformě studia právnického

K nové praxi s plnými mocemi při tabulárkách.
Časopis
»Venkov« č. 36 z 12. února 1935 uveřejnil tento článek:
Pane ministře financí zde Vám unikají miliony!!!
U soudů historických zemí zahnízdil se usus promíjeti benevolentně advokátům a notářům požadavek plných mocí, jimž navrhovatelé zápisů v pozemkových knihách zmocňují své právní zástupce ku podávání knihovních (tabulárních) návrhů, a spokojovati se jsou-li tabulárky opatřeny místo podpisy navrhovatelů alespoň jejich jmény napsanými strojem, anebo orgánem právních zástupců a signovaný podpisem právních zástupců.
Touto benevolentní praxí jsoucí v rozporu s ustanoveními § 77 knih. zák., §§ 1006, 1008 obec. zák. obč., §§ 30, 37, 75 civ. soud. řádu, § 2 nesp. pat., §§ 52, 54, 78 a 88 exek. řádu, je zkracován stát na kolkových poplatcích z plnomocenství částkou representující při střízlivé statistice minimálních základních dat průměrně 1000 tabulárek ročně X 5 Kč — kolkov. poplatkem z plnomocenství X počet soudů cca 200 histor. zemí cca 1000000 Kč.
Na základě tohoto novinářského článku byla vyhotovena a soudům zaslána presidiálka ač článek cituje i zákonem č. 100 sb. z. a n. z r. 1931 zrušený § 2 nařízení nesporného — a tak soudům nepřímo nařízeno, aby se dle článku Venkova zachovali a při knihovních žádostech podávaných advokáty a notáři požadovali plné moci stran, což již i některé soudy praktikovati počaly — ač podobná přísnost nevyskytuje se proti pokoutníkům — kteří i nadále bez plných mocí ode stran budou moci vyhotovovali listiny a podávati knihovní žádosti, a to proto, že žádosti přímo stranám podepsati nechají. A tu jest upozorniti na to, že notáři a advokáti sami a jejich stavovské organisace, komory a spolky měly by se o to zasazovati, aby v zájmu jejich vlastním a na potírání pokoutníků vyžadovaly se plné moci nejenom z důvodů fiskálních, ale také tak, aby bylo vyhověno zákonu, zejména tedy také od jiných osob ku předložení plné moci povinných, a nejen od advokátů a notářů, dle následujícího příkladu:
Mnoho vkladných dlužních úpisů a knihovních žádostí jest vyhotovováno pokoutníky tím způsobem, že žádost knihovní za vklad práva zástavního dají podepsati dlužníkům, a soud pak bez plné moci povolí knihovní vklady dle této žádosti pokoutníkem vyhotovené a dlužníky podepsané, ačkoliv ku knihovní žádosti jest legitimován pouze zástavní věřitel a dlužník, žádá-li jménem zástavního věřitele, musí předložiti plnou moc (rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 21. III. 1930 R II. 90/30 čís. 9758) a žádný seriosní peněžní ústav by zajisté takovou plnou moc ani dlužníku ani pokoutníku nedal, nýbrž jen notáři nebo advokátu.
Jest tedy přehlížení nedostatku plné moci u knihovních žádostí za vklad práva zástavního podávaných dlužníky nejen na újmu fisku, ale také tolerováním pokoutnictví a bylo by zajisté i zde třeba zjednati nápravu, jako se ochotně i na základě článku »Venkova« stalo.

Citace:

K nové praxi s plnými mocemi při tabulárkách.. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1935, svazek/ročník 17, číslo/sešit 4, s. 37-38.