NPD documents search: Boh. adm., 17 (1935), sv. 2

Č. 12000.

Zaměstnanci veřejní: I. * Při zjišťování míry služebních nároků podle ustanovení § 212 odst. 1 plat. zák. č. 103/1926 Sb. jest prozatímního obecního úředníka srovnávati s úřednickým čekatelem v přípravné službě státní. — II. * Úředník obecní nemá za účinnosti předpisu § 212 odst. 1 plat. zák. č. 103/1926 Sb. právního nároku na trvalé ustanovení podle předpisu § 8 odst. 1 zák. o obecních úřednících č. 35/1908 z. z. čes. již po jednoroční službě prozatímní, je-li podle platového zákona pro obdobného zaměstnance státního k nabytí nároku na ustanovení úředníkem předepsána čekatelská doba delší.
(Nález ze dne 28. června 1935 č. 16578/35.)
Věc: Karel Ú. ve V. proti zemskému úřadu v Praze o dozorčí opatření ve věci definitivního ustanovení obecního tajemníka.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Okr. úřad ve Slaném vyslovil výnosem z 26. srpna 1932, že zrušuje z moci úřední podle § 102 obec. zříz. usnesení obecního zastupitelstva ve V. z 31. května 1930, pokud jím bylo obsazeno místo obecního tajemníka st-lem provisorně na jeden rok s výslovným závazkem, že služební poměr, nebude-li zrušen do jednoho roku, se stane definitivním, a usnesení téhož sboru z 10. října 1931, pokud tímto usnesením bylo st-li uděleno místo obecního tajemníka definitivně. Výrok svůj odůvodnil okr. úřad v podstatě tím, že ustanovení § 8 odst. 1 zák. z 29. května 1908 č. 35 z. z. čes. ve znění zák. z 23. července 1919 č. 443 Sb. o tom, že prozatímní ustanovení úředníka obecního nesmí trvati déle jednoho roku, pozbylo platnosti v důsledku předpisu § 212 odst. 1 zák. z 24. června 1926 č. 103 Sb. a se zřetelem k předpisu § 7 odst. 5 tohoto zák., podle něhož je pro státní úředníky předepsána čekatelská doba ve služební třídě II. třemi roky. Pokud tudíž byl st-li jako provisornímu obecnímu tajemníku zajištěn nárok na definitivní ustanovení po uplynutí jednoho roku, přesahuje jeho právní nárok míru nároků zajištěných státním zaměstnancům téže kategorie. Dále poznamenal okr. úřad, že proto není se třeba zabývati odvoláním voličů a poplatníků ing. Jana S. ve V. a spol., podaným z usnesení obecního zastupitelstva v.-ckého z 10. října 1931.
Odvolání podané z tohoto výměru zamítl zem. úřad v Praze nař. rozhodnutím jako bezdůvodné s poukazem na správné důvody výměru okr. úřadu, k nimž podotkl, že výrok okr. úřadu podle § 102 obec. zř. čes. je právem výrokem zrušovacím, nikoli pouze výrokem sistačním a že byl úřad ten k zákroku tomu podle cit. ustanoveni příslušným. Okr. výbor má totiž podle § 212 plat. zák. č. 103/1926 Sb. a podle § 99 org. zák. č. 125/1927 Sb. pravomoc schvalovací, která však v tomto případě není předmětem instančního přezkoumání a nevylučuje nijak zmíněné pravomoci dozorčí, vyplývající z předpisu § 102 obec. zříz. čes. Tato pravomoc dozorčí podle § 102 obec. zříz. zasahuje každé usnesení obecních orgánů, které se příčí zákonu nebo překračuje rámec působnosti dotyčného orgánu a nelze na ni aplikovati předpisy platné pro instanční řízení podle § 40 zák. č. 443/1919 Sb. Výkon dozorčí pravomoci děje se totiž z povinnosti úřední ve veřejném zájmu, kdykoli úřad shledá, že jsou pro to dány předpoklady stanovené v § 102 obec. zříz., jak tomu je i v případě tomto, neboť po stránce věcné nutno uznati, že vzhledem k § 212 odst. 1 plat. zák. č. 103/1926 Sb. nemůže ani definitivní propůjčení úřednického místa obcí nastati dříve, než se děje ve službě státní, tedy podle § 7 odst. 4 plat. zák. teprve po uplynutí čekatelské doby.
O stížnosti, podané na toto rozhodnutí, nss uvážil: — — —
Ve věci dovozuje stížnost v podstatě souhlasně s odvoláním, že v daném případě nebylo ani procesních ani věcných předpokladů pro zásah podle § 102 čes. ob. zříz. Nss nemohl v tom dáti stížnosti za pravdu.
Podle § 102 čes. ob. zříz. přísluší státní správě vykonávali právo dohlédací k obcím, aby z mezí působnosti své nevystupovaly a nečinily nic, co by bylo proti zákonům. Toto právo dohlédací je povolán vykonávati předem politický úřad okresní, kterýž může k tomu konci žádati, aby mu zastupitelstvo obecní usnesení svá předložilo a čeho třeba vysvětlilo, pakli by zastupitelstvo obecní ve svém usnesení z mezí své působnosti vystoupilo anebo učinilo něco, co je proti zákonům, má okr. úřad politický právo i povinnost zakázati, aby se takové usnesení nevykonávalo.
V tomto předpisu nečiní se rozdílu mezi usneseními obecního zastupitelstva podle jejich obsahu, zejména mezi usneseními obsahujícími právní moci schopná rozhodnutí nebo opatření jiná, nutno tudíž souditi, že dozorčím právem podle § 102 obec. zříz. může býti zasaženo každé usnesení obecního zastupitelstva, pokud svým obsahem odporuje procesním nebo materielně právním předpisům zákona, leč by ovšem šlo o usnesení, v němž obecní zastupitelstvo projevuje vůli obce toliko jako strany ve vztazích soukromoprávních (srov. Budw. 6526/1909 A, Boh. A 1661/1922 , 8683/1930). Výrok dozorčího úřadu, vyslovující zastavení usnesení obecního zastupitelstva podle § 102 obec. zříz., má pak význam zrušení onoho usnesení, jak nss ve své judikatuře (srov. Boh. A 3978/1924, 4891/1925, 6163/1926) důsledně zastává.
Na tom nebylo nic změněno předpisem § 40 zák. o obecních úřednících ve znění zák. č. 443/1919 Sb., na nějž stížnost poukazuje, a to již proto, že předpis ten normuje instanční kompetenci úřadů samosprávných, nikoli pravomoc dozorčí, která je upravena v § 43 cit. zák. Ani však tímto posléze citovaným ustanovením nebyla nijak zúžena dozorčí pravomoc státních politických úřadů, jak byla vymezena předpisy obecního zřízení, nýbrž pouze rozšířena dohlédací pravomoc úřadů samosprávných, která do té doby se omezovala na dohled nad zachová- ním kmenového jmění obce (§ 96 obec. zříz. čes.), také na zachování předpisů zák. o obecních úřednících, a doznala později ještě dalšího rozšíření zákony o fin. hospodářství obcí. Rovněž z předpisu § 99 zák. o org. polit. správy č. 125/1927 Sb. nelze důvodně vyvozovati omezení dozorčí pravomoci státních úřadů politických, neboť ten upravuje otázky, na které nově zřízené orgány veřejné správy přechází dohlédací pravomoc nad obcemi, jež dosud příslušela úřadům samosprávným (srov. Boh. A 11574/34).
Proti důvodu, o nějž se dozorčí zásah podle § 102 obec. zříz. opírá, namítá stížnost, že předpis § 8 odst. 1 zák. o obec. úřednících nebyl dotčen platovým zákonem, neboť čekatelství státních úředníků nelze srovnávati s provisorním ustanovením obecního úředníka, a že proto nelze použíti ani ustanovení § 212 plat. zák. O této námitce nss uvážil:
Podle předpisu § 212 odst. 1 plat. zák. nesmějí služební požitky a právní nároky zaměstnanců veřejnoprávních korporací a ústavů (tedy i zaměstnanců obecních) přesahovati míru jednotlivých druhů platových a služebních práv a nároků státních zaměstnanců stejné neb rovnocenné kategorie a stejných služebních, jakož i rodinných poměrů. Tímto předpisem jsou zasaženy nejen služební požitky a právní nároky samosprávných zaměstnanců, které se zakládají na individuelních aktech nebo na služebních řádech, nýbrž i ty, které samosprávným zaměstnancům plynou přímo ze zákona (srov. Boh. A 8974/1931).
Ve sporném dnes případě žal. úřad, převzav důvody prvé stolice, projevil názor, že předpisem § 212 plat. zák. byl zasažen nárok obecního úředníka, plynoucí z předpisu § 8 zák. o obec. úřednících, na trvalé ustanovení po uplynutí jednoho roku služby prozatímní, poněvadž podle ustanovení § 7 odst. 4 plat. zák. má obdobný úředník státní právní nárok na trvalé ustanovení teprve po 3leté skutečné službě v poměru úřednického čekatele. Námitce stížnosti proti tomu čelcí, že srovnávání s úřednickým čekatelem ve státní službě nemá tu místa, poněvadž čekatelství podle plat. zák. a prozatímní služba podle § 8 zák. o obec. úřed. jsou dvě právní instituce zcela odlišné, nemohl nss přisvědčiti.
Služební pragmatice státních úředníků z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. jsou známy vedle služebního poměru definitivního také služba zatímní (§ 10), a služba přípravná (§ 11). Rozdíl mezi služebním poměrem zatímním a službou přípravnou záleží v tom, že služební poměr zatímního úředníka může příslušný státní orgán zásadně kdykoli podle své volné úvahy rozvázati, naproti tomu služební poměr praktikanta ve službě přípravné lze zrušiti jen po slyšení kvalifikační komise, ukáže-li se, že praktikant nemá způsobilosti k ustanovení úředníkem, zejména neprokázal-li tuto způsobilost úspěšným vykonáním praktické zkoušky. Účelem přípravné služby jest, aby byla poskytnuta příležitost jednak praktikantu (dnes čekateli trvalého ustanoveni úředníkem) obeznámiti se s praktickým výkonem služby, jednak státním orgánům přesvědčiti se, má-li čekatel potřebné vlastnosti, jež pro službu nutno požadovati. Platovým zákonem č. 103/1926 Sb. bylo pak stanoveno, že ustanoviti úředníkem je zpravidla přípustno jen toho, kdo v témž oboru státní správy skutečně ztrávil čekatelskou dobu v úřednické kategorii, ve které má býti ustanoven (§ 7 odst. 4, § 9 odst. 1 cit. zák.), a že předpisy zakládající nárok na jmenování neb ustanovení (definitivní ustanovení, stabilisaci) atd. neplatí, pokud tento zákon jinak nestanoví, pro osoby, u nichž nebyly splněny nejpozději 1. dubna 1925 všechny podmínky příslušného nároku (§ 143). Pod pojem služby čekatelské spadá zcela nepochybně služba přípravná ve smyslu § 11 služeb. pragmatiky a vztahují se tudíž předpisy § 7 odst. 4 a § 9 odst. 1 plat. zák. i na tuto službu přípravnou. Má tedy čekatel, jakmile ve skutečné službě přípravné ztrávil předepsanou dobu a splnil-li ostatní předepsané podmínky, právní nárok na ustanovení úředníkem v definitivním služebním poměru.
Prozatímní služební poměr obecního úředníka podle § 8 odst. 1 zák. o obec. úřednících liší se od služebního poměru úřednického čekatele v přípravné službě státní tím, že služební poměr prozatímního úředníka obecního může býti výpovědí zrušen podle volné úvahy obce, naproti tomu podobnost mezi oběma služebními poměry záleží v tom, že vykonávání prozatímní, resp. čekatelské služby v předepsané délce zakládá právní nárok na ustanovení trvalé.
Nss přiklonil se k názoru, že služební poměr prozatímně ustanoveného úředníka obecního je obdobný služebnímu poměru úřednického čekatele ve státní službě přípravné, nikoli služebnímu poměru zatímnímu ve smyslu předpisu § 10 služeb. pragmatiky. Nss po této stránce uvážil, že z použití obratu »prozatímní ustanovení« v § 8 zák. o obec. úřednících nelze nic dovozovati pro názor, že tu zákon měl na mysli obdobu zatímního služebního poměru podle § 10 služeb. pragmatiky z roku 1914 a to z důvodu, že znění § 8 zák. o obec. úřednících bylo obsaženo již v zem. zák. č. 35/1908 z. z. čes., tedy ještě před vydáním služební pragmatiky státních úředníků. Stanovisko soudu podporuje také genese předpisu § 8 zák. o obec. úřednících, jak se jeví ve sněmovních materialiích k tomuto zák. Podle osnov zák. o okr. a obecních úřednících z r. 1889 a 1892 (č. LIII a XVIII) měla býti totiž pro úředníky samo- správné zavedena zvláštní politická zkouška. V těchto osnovách (§ 15 osnovy první, § 13, resp. § 10 osnov druhých) bylo stanoveno, že byla-li za okresního (obecního) úředníka jmenována taková osoba, která nevykonala ještě praktickou zkoušku, platí jmenování za prozatímní. Prozatímní jmenování přejde ve skutečné, jakmile úředník předloží vysvědčení o zkoušce s prospěchem vykonané, leč by byl ustanoven prozatímně na určitou dobu a doba ta dosud neprošla. Podle osnov z r. 1892 neměla tato doba přesahovati 2 roky. V osnově k zákonu o služeb. poměrech úředníků okresních z r. 1900 (tisk č. XXXII a CLX) bylo od praktické zkoušky jako kvalifikační podmínky pro trvalé ustanovení upuštěno, zůstalo však ustanovení, že byl-li úředník, maje předepsanou způsobilost, ustanoven prozatímně, přemění se ustanovení prozatímní uplynutím 2 let v ustanovení skutečné, ač-li ustanovení prozatímní nebylo okresním zastupitelstvem omezeno na dobu kratší (§ 9). V podstatě týž smysl mělo pak ustanovení § 8 v osnovách zák. o úřednících okresních a zákona o úřednících obecních z r. 1907 (tisk. č. CDXXXVIII a DCLXII), pouze zkrácena prozatímní služba, zakládající nárok na trvalé ustanovení, na trvání jednoho roku.
Je-li z tohoto vývoje předpisu § 8 zák. o obec. úřed. zřejmá obdoba prozatímní služby obec. úředníků s přípravnou službou úředníků státních, pak je ovšem třeba při určení míry služebních nároků obecního úředníka s hlediska předpisu § 212 plat. zákona srovnávati prozatímního úředníka obecního s úřednickým čekatelem v přípravné službě státní podle ustanovení § 7 plat. zák.
Za tohoto stavu práva nemůže se obecní úředník dovolávati s účinkem předpisu § 8 odst. 1 zák. o obec. úřednících, podle něhož prozatímní ustanovení úředníka nesmí trvati déle jednoho roku, je-li pro obdobného zaměstnance státního k nabytí nároku na trvalé ustanovení předepsána čekatelská doba delší.
Ježto pak je nesporno, že st-le jest srovnávati se státním úředníkem služební třídy II., a ježto podle plat. zák. je přípustno ustanoviti čekatele úředníkem ve služební třídě 11. zpravidla teprve po uplynutí skutečné ztrávené čekatelské doby v délce 3 let (arg. § 7 odst. 5 plat. zák.), nemohl nss uznati, že žal. úřad neprávem spatřoval porušení zákona v tom, že obecní zastupitelstvo svým usnesením z 31. května 1930 přiznalo st-li nárok na trvalé ustanovení již po jednoroční službě prozatímní, a že svým usnesením z 10. října 1931 ustanovilo st-le definitivním obecním tajemníkem.

Citace:

Č. 12000. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 132-136.