NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 2

Čís. 11144.

Pokud jde o šikánu (§ 1295, druhý odstavec, obč. zák.), umístil-li vlastník na pozemku prkennou stěnu před okny sousedovy kanceláře, zameziv tím přístup světla a vzduchu do ní.
(Rozh. ze dne 3. listopadu 1931, Rv I 3/31.)
Žalobci domáhali se na žalované, by byla uznána povinnou odstraniti prkennou stěnu před novostavbou žalobců. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud z těchto důvodů: § 1295 obč. zák. v poslední větě zdůrazňuje, že i při výkonu práva může býti způsobena škoda a že, bylo-li toto poškození patrně účelem výkonu práva, jest za ni ten, kdo ji způsobil, zodpovědný. Tyto předpoklady v souzeném případě jsou splněny. Žalovaná nemůže vlastníku sousedního pozemku brániti, by ho hospodářsky účelně nevyužil a neprovedl účelnou stavbu. Pozemek žalované pokud se týče světla nebránil tomu, by žalující strana nezřídila okna své kanceláře směrem k tomuto pozemku, tím méně mohla tím zasáhnouti do sféry příslušející žalované. Prvým soudem jest zjištěno, že jen místo, kde byla provedena stavba kanceláře a skladiště, bylo pro žalobce vhodné a z hospodářského stanoviska vhodně volené. Tabule, o niž jde, v době povolení stavby na pozemku žalované nebyla, žalovaná při stavební komisi nenamítala, že si na pozemku zřídí reklamní tabuli, neboť pak by se ovšem žalující strana po případě musila sama o světlo starati. Na straně žalující nelze tedy shledávati závadu v tom, že prováděla stavbu, jistě účelnou již vzhledem k vysokým nákladům stavby, vůbec a nelze proto podkládati jí úmysl žalovanou poškoditi. Tento úmysl tedy bylo zjistiti jen na straně žalo- vané. I tato může sice své vlastnické právo vykonávati, avšak ustanovením § 1295 obč. zák. stanovena jest pro vlastníka mez, přes níž se tento výkon nemůže díti, že výkon práva nesmí míti za účel poškození jiného. Prvým soudcem bylo zjištěno, že žalovaná má obchod ve svém domě v malém krámku celkem 13 m2 plochy, že však tabule, jíž používá jako reklamy, měří 21 m2, stojí na místě zastrčeném, jen z několika málo míst viditelném, že není umístěna na místě vhodném a neorientuje cizí kupující a odvádí je spíše, než by je vedla do obchodu žalované. Podle posudku znalce sleduje její postavení jiný účel než reklamní a prvý soudce správně dospěl k úsudku, že nerozhodovala tu potřeba obchodu, nýbrž účelem bylo znemožniti žalobcům používání přistavené kanceláře odejmutím denního světla, a dovozuje toto své přesvědčení tím, že se žalovaná při stavební komisi bránila proti zřízení oken v přístavbě a projevila ochotu upustiti od této námitky, kdyby se žalobci zavázali okna zase zazdili, kdykoliv by si to přála. Tato podmínka zajisté pro žalující stranu nebyla přijatelná jako nemožná (§ 878 obč. zák.) a příčila se i dobrým mravům (§ 879 obč. zák.). Žalovaná teprve, když stavební povolení žalobcům přes její stížnost bylo uděleno, oznámila městskému úřadu, že si postaví na svém pozemku návěstní tabuli. Z těchto zjištěných okolností jasně vyplývá, že žalovaná nesledovala účel reklamní pro svůj obchod, nýbrž účel ten, by stavebníkům odňala potřebné světlo. Odvolatelka uváděla jako další důvod postavení tabule, že by jinak žalobci mohli nabýti držby služebnosti okna, světla nebo vyhlídky. Strana žalující však prohlásila, že se žalovaná nemusí báti vydržení se strany žalující a že jest tato ochotna dáti všemožné záruky. Prohlášení takové ovšem nestačí samo o sobě, avšak následkem tohoto prohlášení nemohli by a nemohou žalobci držby uvedeného práva služebnosti ani nabýti, neboť se jím vzdávají předem vůle držitelské a k nabytí držby bylo by třeba upotřebení práva toho ve vlastním jméně, tudíž positivního činu (§ 312 obč. zák.), což by však nemohlo obstáti vzhledem k shora uvedenému. Odvolatelka neprokázala ani tvrzení, že postavením oken jest její pozemek znehodnocen a do jaké míry. Není ani důvodu ke tvrzení, že by zřízením oken byla porušena intimita jejího dvorku, an byl proti stavení žalující strany otevřen a očím přístupný. Neprávem proto tvrdí odvolatelka, že žalobci na základě svého stavebního povolení použili svého práva na její úkor a zasáhli do jejích práv a že se brání jen v udržení svého neobmezeného práva. Obranu však, kterou k tomu zvolila tím, že zřídila prkennou stěnu před okny novostavby žalobců, nelze nazvati za shora zjištěného stavu věci jinak než výkonem práva v úmyslu žalobce poškoditi tím, že tabule má odvrátiti světlo oknům jejich novostavby. Pokud v cestě administrativní svědčilo rozhodnutí okresního úřadu ve prospěch její žádosti o povolení reklamní tabule, jde o stanovisko policejně právní, nemůže však takové rozhodnutí míti vliv na poměr zakládající se v právu soukromém, jako jest zřízení tabule před okny stavebníka. Otázku tuto řešiti jest výhradně pořadem práva a může rozhodnutí takové míti i ten následek, že povolení reklamní tabule úřadem správním nebude moci býti ani ve skutek uvedeno. Odvolatelka po- ukazuje k tomu, že prohlášení, které jí žalobci nabízejí, že z důvodu zřízení oken nemohou jí nikdy brániti v jakékoliv účelné stavbě, dovoluje jí jen účelnou stavbu, kdežto dosud užívala pozemku libovolně a že by v budoucnosti mohl povstati spor, zda staví na tomto pozemku účelné. V tom směru jest poukázati k tomu, že ve sporu nejde o prohlášení, které za stavu věci vůbec odpadá, nýbrž o otázku, zda zřízením tabule po povolené a již provedené stavbě žalující strany tak, jak tabule byla umístěna, jde o výkon práva prováděný patrně jen za tím účelem, by byla škoda způsobena.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Po právní stránce byla věc posouzena správně. Třetí dílčí novelou byl k § 1295 obč. zák. přidán odstavec druhý, obsahující zákaz šikán. Historický vývoj této právní instituce jest vylíčen v rozhodnutí čís. 8233 sb. n. s. Podle § 1295 druhý odstavec obč. zák. odpovídá za škodu i ten, kdo ji způsobí úmyslně způsobem příčícím se dobrým mravům; stalo-li se to však při výkonu práva, jen, když poškození jiného bylo patrně účelem výkonu práva. V souzeném případě jde o otázku, zda dovolatelka, umístivši na svém pozemku prkennou stěnu před okny kanceláře sousedovy a zamezivši tím přístup světla a vzduchu do ní, jednala patrně za účelem, žalobce poškoditi. Jak z vysvětlivek k třetí dílčí novele (Věstník min. spravedlnosti 1916, strana 118 a 119) patrno, bylo v původnín, vládním návrhu a též v usnesení panské sněmovny navrženo znění: »když výkon práva mohl míti jen za účel atd,«, ale vysloveny byly obavy, že by tímto omezujícím doslovem pozbyl nárok na náhradu škody takořka praktického významu, ježto by bylo lze zajisté vždy při výkonu práva, i když měl za účel patrně jen škoditi jinému, tvrditi nějaký vedlejší účel, a to, když již žádný jiný, tož ideální uspokojení plynoucí z používání práva nebo zřetel na to, by si oprávněný nic nezadal na svém právu. Proto se dostalo § 1295 druhý odstavec obč. zák. shora citovaného doslovu. Obava, že tím bude řádný výkon práv spoután a vydán na pospas svévolným a zlomyslným odporům třetích osob, není, jak vysvětlivky dále praví, důvodná, ježto šikány vystupující pod rouškou výkonu práva budou přísností zákona postiženy jen, když výkon práv jest v rozporu, s příkazy dobrých mravů a již ve svém účelu, ne jen ve svém výsledku, vyjde na škodu jiného, a když stav věci jest patrný, t. j. když nezvratně mluví proti tomu, kdo by takto vykonával své právo. S těchto právních hledisek posoudily soudy nižších stolic věc po právní stránce správně, a stačí odkázati na důvody napadeného rozsudku a podotknouti k dovolacím vývodům toto: Samozřejmě nelze předpis § 1295 druhý odstavec obč. zák. vykládati tak, aby tím de facto přiznána byla každému sousedu služebnost okna, světla a vyhlídky, a zejména jest v souzeném případě přihlížeti k tomu, že jde o novostavbu, při níž byla okna zřízena přes protest sousedův, a že zásadně nelze vzhledem k § 362 obč. zák. dovolatelce brániti, by svého pozemku neužila podle svého uvážení k reklamě, třebas nedosti vhodně umístněné, celkem nepotřebné a jiné nedostatky mající; zejména nelze na dovolatelce žádati, nač tato správně poukazuje, by si volbu reklamy dala předem korigovati reklamním znalcem. Ale právě vzhledem k tomu, že právo vlastnické jest zásadně neobmezené, zjišťovaly soudy nižších stolic celou řadou konkrétních okolností a z nich, nepřehlížejíce ani okolnosti, k nimž dovolatelka poukazovala, správně dovodily, že jde za okolností souzeného případu o šikánu. Jde-li o šikánu, jest zároveň nezávažnou výtka dovolatelky, že na straně žalobců byl při provádění stavby nedostatek péče řádného hospodáře (§ 1297 obč. zák.), ani stavěli, nestaravše se o přívod denního světla do místnosti jiným způsobem.

Citace:

Č. 11144. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 445-448.