NPD documents search: Boh. adm., 11 (1929), sv. 1

Č. 11326.

Pojištění nemocenské, invalidní a starobní: * Námezdní zaměstnání zemědělcovo nepřestává býti zaměstnáním vedlejším, ani když jeho výnosu potřebuje zemědělec k doplnění zdrojů své existence, ani když jeho hospodářství jest udržováno prací jeho rodiny.
(Nález ze dne 5. června 1934 č. 11373.)
Věc: Zemědělská nemocenská pojišťovna ve St. proti zemskému úřadu v Praze o pojistné.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Platebním výměrem z 22. března 1929 předepsala stěžující si pojišťovna Malvíně H.v H. pojistné nemocenské, invalidní a starobní s úroky a výlohami v částce 762 Kč za jejího zaměstnance Josefa recte Františka L. a za dobu od 1. března 1927 do 14. října 1928.
V odvolání z tohoto výměru namítala Malvína H. v podstatě, že Frant. L. vykonává sice na jejím velkostatku službu hajného, avšak že jde tu jen o zaměstnání vedlejší, poněvadž plat, který mu za službu hajného platí, nestačí mu k vlastní obživě. L.. byl prý též hajným v revíru m.-ckém a jest chalupníkem, živí se polním hospodářstvím a kromě toho je sadařem, a v těchto činnostech tkví jeho hlavní zaměstnání,
Po vykonaném šetření okresní úřad ve St. výměrem ze 13. prosince 1929 odvolání nevyhověl z těchto důvodů: Šetřením bylo zjištěno, že Frant. L. byl u Malvíny H. zaměstnán v době od 1. března 1927 do 14. února 1929 a že mezi Malvínou H. a Frant. L. byl založen řádný smluvený pracovní poměr, na jehož základě vykonával Frant. L. smluvené práce a dostával za ně 400 Kč měsíčně a mimo to mu byla obdělávána jeho pole. Malvína H. sama přiznala, že Frant. L. měl smluveno 400 Kč měsíčně, že byl zjednán ústně za hajného se 400 Kč měsíčně, při čemž měl dohlédati na čeleď a pracující lidi. Jde proto o pojistný poměr podle § 2 zák. č. 221/24 a č. 184/28 Sb., zakládající povinnost k pojištění, neboť pracovní (služební) poměr byl smluven a sjednané práce byly též vykonávány a to nikoli pouze příležitostně a jako zaměstnání vedlejší, neboť Frant. L. byl u Malvíny H. plně zaměstnán a nemohl obstarávati ani své vlastní pozemky, které mu Malvína H. sama vlastními prostředky obdělávala.
V odvolání z tohoto rozhodnutí uplatňovala Malvína H., že zaměstnání Frant. L. na jejím velkostatku bylo jeho zaměstnáním vedlejším.
V šetření, jež dal žal. úřad provésti, byla — mimo jiné — podána četnickou stanicí ve V. zpráva, v níž bylo uvedeno, že »Frant. L. měl kromě zaměstnání u Malvíny H. najaty od ní aleje obce p.-cké, jež sám ponejvíce hlídal a sklízel. Pokud jde o příjmy z hospodářství, udal Frant. L., že záznamů nevede a nemůže přesně říci, jaký je přesný výtěžek. K tomuto udání se podotýká, že Frant. L. prodá každého roku dvě vykrmená prasata, dvě telata a až třicet husí, mimo obilí, jako oves, ječmen a menší množství žita. Jablka z alejí Malvíny H. prodával podle udání starosty obce 1 kg za 2 Kč, pokud pak jde o aleje p.-cké, udal Frant. L., že ovoce prodal hromadně společník V., a L. se již nepamatuje, za jakou částku. Panské potahy pracovaly L. asi 10 dní v roce. Po propuštění ze služeb Malvíny H. byl L. zaměstnán jako zedník v r. 1929 u mlynáře K. po po dobu 43 a 1/2 dní za odměnu 30 Kč denně, a v roce 1930 na novostavbě St. H. v R. od 28. června do 21. července 1930 a od 1. srpna 1930 do 24. srpna 1930 za 3,80 Kč až 4 Kč za hodinu. Kromě tohoto výdělku neměl Frant. L. v uvedené době po svém propuštění žádného vedlejšího zaměstnání, ani je nevyhledával, živí se s manželkou z výtěžku z hospodářství a jiného zdroje příjmů nemá.«
Nař. rozhodnutím vyslovil žal. úřad, že odvolání Malvíny H. vyhovuje a v odpor vzatý výměr zrušuje, poněvadž Frant. L. v kritické době pojistné povinnosti podle § 2 zák. č. 221/24 ve znění zák. č. 184/28 Sb. nepodléhal. V důvodech uvedeno, že Frant. L. je chalupníkem a majitelem menšího hospodářství v H., měl v době, o niž jde, od velkostatku h.-ckého a od obce p.-cké najaty aleje, a mimo to zastával službu hajného v revíru obce M. a byl živ většinou z výnosu vlastního hospodářství. Bylo tudíž jeho zaměstnání u Malvíny H. zaměstnáním vedlejším, což plyne také z té další skutečnosti, že po vystoupení z jejích služeb, nehledí-li se k občasnému jeho zaměstnání v letní době prací zednickou, nehledal a neměl žádného zaměstnání náhradního, nýbrž žije s rodinou z výnosu svého hospodářství.
O stížnosti uvážil nss toto:
Podle ustanovení § 2 zák. z 9. října 1924 č. 221 Sb. jest pojištěním povinen a podle tohoto zák. pojištěn, kdo v republice čsl. vykonává práce nebo služby na základě smluveného poměru pracovního, služebního neb učňovského, a nevykonává jich jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně.
Mezi stranami není sporu o tom, že práce, jež František L. vykonával na statku Malvíny H., konal na základě smluveného poměru pracovního, sporno jest jen, zda je vykonával jako vedlejší zaměstnání ve smyslu nahoře cit. ustanovení.
Otázkou, co sluší rozuměti vedlejším zaměstnáním ve smyslu uvedeného ustanovení, pokud se týče stejného předpisu § 1 zák. č. 268/19 Sb.,
60* zabýval se nss již častěji ve své judikatuře, v níž zaujal stanovisko (srov. na př. Boh. A 4285/24, 5486/26, 8083/29, 8921/30), že určité zaměstnání jest za vedlejší považovati tenkráte, jestliže srovnáno s jinou (samostatnou) činností nebo s životním postavením dotčené osoby s hlediska hospodářského a sociálního jest povahy podřadné. Podle toho jest při řešení otázky, zda některá činnost jest zaměstnáním vedlejším, v každém jednotlivém případě zkoumati, v jakém poměru jest činnost ta k celkové hospodářské a sociální situaci té které osoby, a jest pak rozhodno, zda s uvedených hledisk jeví se činnost, o kterou jde, zaměstnáním podružným, t. j. takovým, jež nelze v konkrétním případě s hlediska právě vytčeného hodnotiti za životní postavení a základ existence té které osoby.
Z tohoto výkladu jest předem zjevno, že povaha určitého zaměstnání jako hlavního nebo vedlejšího nemůže býti určována podle hlediska, zda jeho výnosu osoba pracující ke své existenci potřebuje či nikoli, a nelze proto rozdíl mezi zaměstnáním hlavním a vedlejším vykládati v ten smysl, že by za hlavní bylo uznati každé zaměstnání, jehož výnosu osoba pracující ke své existenci nutně potřebuje, za vedlejší pak jen ono, jehož výnosu osoba ta ke své existenci nepotřebuje.
Namítá-li proto stížnost, že zaměstnání Frant. L. u Malvíny H. nemůže býti uznáno za vedlejší z důvodu, že výnos L.-ova hospodářství nemohl postačiti k výživě jeho rodiny a že proto Frant. L. výnosu námezdního zaměstnání k uhájení existence své rodiny potřeboval, uplatňuje hledisko, z něhož se pro otázku, zda námezdní zaměstnání Frant. L. bylo či nebylo jeho zaměstnáním vedlejším, nic vytěžiti nemůže.
Dále jest z onoho hořejšího výkladu patrno, že není třeba, aby stály proti sobě různé činnosti téže osoby, a že proto výkon prací na základě smluveného poměru pracovního může míti povahu vedlejšího zaměstnání i tenkráte, jestliže proti němu nestojí jiná činnost osoby, o kterou jde, jen když základ existence osoby té tkví v jinakém jejím životním postavení. Toto jinaké životní postavení nemusí býti nutně dáno její pracovní činností, a nelze proto pro otázku, je-li určité zaměstnání té které osoby jejím zaměstnáním hlavním či vedlejším, hledati kriterium v míře pracovních výkonů v tom smyslu, že by vedlejší bylo vždy ono zaměstnání, v němž míra pracovních výkonů jest menší než v zaměstnání druhém.
Mohlo proto zaměstnání Františka L. u Malvíny H. býti jeho zaměstnáním vedlejším přes to, že — jak stížnost uplatňuje — vyvíjel František L. ve svém hospodářství jen nepatrnou pracovní činnost, menší než v zaměstnání u Malvíny H., a že hospodářství to bylo udržováno převážně prací jeho rodiny. Skutečnosti ty nemohou vaditi, aby na hospodářství bylo u Františka L. pozíráno jako na jeho zaměstnání hlavní a na jeho pracovní činnost u Malvíny H. jako na zaměstnání vedlejší, lze-li jen dovoditi, že v hospodářství — bez ohledu na míru pracovní činnosti — spočívalo jeho životní postavení a základ existence, takže s tohoto hlediska jevila by se výdělečná činnost u Malvíny H. jen jako zaměstnání podružné.
V otázce té nemá významu, zda František L. byl sám jediným vlastníkem hospodářství nebo jen spoluvlastníkem se svou manželkou, neboť i za tohoto druhého předpokladu mohlo býti hospodářství základem jeho existence a jeho životním postavením, a nelze proto uznati za vadu, že žal. úřad oněch vlastnických poměrů zvláště nevyšetřoval.
Stížnost ovšem popírá také, že hospodářství mohlo býti právem uznáno za základ existence Frant. L. a za jeho životní postavení, poukazujíc k tomu, že důchod 400 Kč měsíčně ze zaměstnání u Malvíny H. s dalším nárokem na potahy k pracím na vlastním hospodářství byl dominující složkou jeho existenčního základu, a že také s hlediska sociálního bylo postavení hajného a šafáře s pravidelně se opakujícím důchodem nadřaděno jeho postavení pouhého spoluchalupníka. Ani tu nebylo možno dáti stížnosti za pravdu.
Pokud jde o právě uvedený druhý poukaz, neshledal nss, že by postavení nesamostatného nižšího hospodářského zaměstnance, byť s pravidelně se opakujícím důchodem, bylo sociálně nějak nadřaděno postavení samostatného, třeba malého hospodáře. Co pak se týče prvého poukazu, že důchod ze zaměstnání u Malvíny H. byl dominující složkou existenčního základu Frant. L., jest námitka ta ve stížnosti vybudována na předpokladu, že z důchodů hospodářství jest pro porovnání vzíti zřetel jen na onu část, jež odpovídá pracovní účasti Frant. L. v celkovém hospodaření všech členů rodiny. Že však na tomto podkladě nelze řešiti otázku, zda to nebo ono zaměstnání jest zaměstnáním hlavním či vedlejším, plyne již z toho, co bylo uvedeno nahoře, netřeba se proto hořejší námitkou dále zabývati.
Stížnost namítá však ještě a uplatňuje jako vadu řízení, že nebyl zjištěn výnos hospodářství Frant. L., projevujíc dále názor, že mělo býti vyšetřeno, zda již před svým zaměstnáním u Malvíny H. neprovozoval Frant. L. nějaké námezdní zaměstnání za účelem zajištění své hospodářské existence, a vytýká konečně, že, pokud žal. úřad zjišťoval námezdné zaměstnání Františka L. v době po skončeném jeho pracovním poměru k Malvíně H., měl tak učiniti přímo výslechem Františka L.
K těmto námitkám stížnosti jest uvésti:
Jest pravda, že žal. úřad nezjistil, jaký jest, pokud se týče, jaký byl v době, o kterou jde, výnos hospodářství Fr. L. Leč nedostatek ten nelze uznati za vadu podstatnou. Podle obsahu správních spisů sestávalo hospodářství Frant. L. z domku a 7—8 korců polí. Při tom držel si Frant. L. dvě krávy a prodával ročně dvě vykrmená prasata, dvě telata a také až třicet husí mimo nějaké množství obilí. Tento skutkový stav, jenž — jak patrno ze stížnosti — jest stěžující si pojišťovně znám a zůstal jí nepopřen, mohl býti žal. úřadu dostatečným podkladem, aby si již na základě obecné znalosti mohl utvořiti úsudek o výši důchodů z tohoto hospodářství v poměru k důchodu ze zaměstnání Frant. L. u Malvíny H. Žal. úřad nepotřeboval však zjišťovati zcela přesné cifry důchodu z uvedeného hospodářství, neboť tato výše za poměrů, o které jde, nemohla býti pro otázku, kterou mu bylo řešiti, jedině rozhodná. Žal. úřad mohl přihlédnouti k tomu, že při hospodářství šlo u Frant. L. o postavení trvalé, jež samo o sobě může poskytovati bezpečnější základ existence, než přechodné zaměstnání námezdné. Lze-li pak podle obecné zkušenosti usouditi, že důchody, jakých Frant. L. požíval ze svého zaměstnání u Malvíny H., nemohou nápadně převýšiti důchody z hospodářství takového rozsahu, z jakého možno u Frant. L. vycházeti, — a úsudek takový je plně oprávněn — mohl žal. úřad již na tomto základě dospěti k závěru, že základ existence Frant. L. nebylo možno spatřovati v jeho zaměstnání námezdním u Malvíny H., nýbrž v jeho hospodářství, jež bylo jeho postavením životním a tedy zaměstnáním hlavním, i kdyby snad důchody z něho byly menší, než ze zaměstnání námezdného.
Za tohoto stavu nelze uznati za podstatnou vadu, že nebyla zjištěna výše důchodů z onoho hospodářství. Poněvadž pak pro řešení otázky, zda zaměstnání Frant. L. u Malvíny H. bylo či nebylo jeho zaměstnáním vedlejším, jest rozhodna jen doba, po kterou toto zaměstnání trvalo, nelze spatřovati ani nezákonnosti ani vady řízení v tom, že nebyly vyšetřeny pracovní poměry Frant. L. v době předcházející, případně, že vadně byly vyšetřeny pro dobu potom následující
Ke zbývajícím dvěma výtkám stížnosti jest pak pro úplnost poznamenati jen tolik, že žal. úřad nevyslovil, že v době, kdy Frant. L. byl zaměstnán u Malvíny H., stačilo mu hospodářství k výživě, jak se stížnost domnívá, neboť žal. úřad prohlásil o této době jen, že byl v ní Frant. L. většinou živ z výnosu vlastního hospodářství. Pokud pak jde o to, že žalovaný úřad vzal za zjištěno, že Frant. L. zastával službu hajného v revíru obce M., k čemuž stížnost poukazuje k tomu, že podle spisů nešlo tu o zaměstnání výdělečné, jest z nař. rozhodnutí zjevno, že z oné služby hajného žal. úřad žádných závěrů nevyvodil, pročež nesprávnost onoho zjištění jest pro dnešní spor bez jakéhokoli významu.

Citace:

Č. 11326. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 1162-1166.