Č. 5126.


Dávka z přepychových bytů: Kterak jest postupovati při vyměření dávky, má-li táž osoba dva byty v různých obcích?
(Nález ze dne 16. listopadu 1925 č. 20368).
Věc: Marie S. ve D. proti okresní správní komisi v D. stran obecní dávky z přepychových bytů.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-lce byla měst. úřadem v D. z dvoupokojového bytu s kuchyní v domě čp. .... v D. předepsána za dobu od 1. června do 31. prosince 1923 dávka z přepychových bytů ve výši 116 K 69 h. Odvolání st-lky, popírající dávkovou povinnost vzhledem k tomu, že st-lka vede samostatnou domácnost a že jí příslušejí proto podle § 2 pravidel dva pokoje od dávky prosté, bylo nař. rozhodnutím v cestě instančni zamítnuto, poněvadž st-lka bydlela v době, po kterou dávka byla vyměřena, v H., po celou tu dobu držela shora uvedené obytné místnosti a podle § 3 pravidel o vybírání obecní dávky z přepychových bytů v D. podléhá byt této dávce, když jeden člen domácnoisiti užívá ještě jeden byt v jiné obci.
Stížnost shledal soud důvodnou.
Nař. rozhodnutí má patrně na mysli ustanovení odst. 4, § 2 pravidel o vybírání dávky z přepychových bytů v obci K. schválených výnosem zsv-u z 2. června 1923.
Toto ustanovení praví: »Užívá-li jednotlivec nebo domácnost několik bytů v téže obci, sčítají se obytné místnosti těchto bytů a platí za byt jediný. Má-li jeden nebo několik členů jedné domácnosti ještě jeden nebo několik bytů jiných, zdaňují se z těchto jiných bytů zvláště, nepočítají se však tyto drlší byty při bytě společném. Věta 1. odst. 4. upravuje tedy případ, když tytéž osoby, jež mají v určité obci byt, obývají v téže obci ještě jiný byt neb několik jiných bytů, předpokládá tedy totožnost osob používajících několik bytů v téže obci. Pro tento případ předpisují pravidla, že za účelem vyměření dávky jest všecky byty sčítati. Jestliže však nejsou uživatelé těchto bytů úplně totožní, to jest, obývá-li druhý neb další byt toliko jeden nebo několik členů, nikoli však všichni členové domácnosti, která má v obci již byt, není předepsáno sčítání bytů, nýbrž pravidla voh jinou cestu, stanovíce v druhé větě odstavci 4., že z druhých bytů vyměřuje se dávka samostatně, při čemž ovšem osoby tyto byty obývající nepočítají se ke členům domácnosti bytu prvého.
Obě věty odst. 4. mají na zřeteli případ, kdy členové jedné dománosti obývají dva nebo více bytů v téže obci. Stanovili se ve větě druhé, že z druhých bytů se vyměřuje dávka zvlášť, nemůže ostatně ani býti pomýšleno na byty v obci jiné, na které pravomoc obce a její řád dávkový vůbec nemůže se vztahovati.
Ježto tedy druhé věty odstavce 4. lze použíti toliko na ony členy domácnosti, kteří obývají v téže obci byt jiný, nemohl žal. úřad tohoto ustanovení použíti pro případ, kde vůbec nejde o jednotlivého člena domácnosti, která má ještě jiný byt, ani o dva byty nalézající se v téže obci a nemohl jedině s poukazem na uvedené ustanovení pravidel vysloviti, že byt obývaný st-lkou podléhá obecní dávce z nájemného.
Citace:
č. 5126. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 515-516.